Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dark Cloud - dokolečka dokola

  12:00aktualizováno  13. ledna 10:50
Zkouškové období je čas velmi požehnaný, neboť, co si budeme nalhávat, jde vlastně o velmi sympatické prázdniny. Nejeden neduživý studentík sice dohání všechny možné úkoly, ale alespoň může po nocích flámovat a nemusí vstávat do školy. Nechci tvrdit že jsem výjimkou, ale místo barů jsem o dlouhých zimních nocích konečně měl možnost prošmejdit nejeden dungeon ve hře Dark Cloud.

Dark Cloud

Firma Sony se mimo jiné již delší dobu snaží etablovat jako vývojové studio vysokého standardu. Zdali se jí to daří či nikoliv, dovolím si ponechat na úsudku jednoho každého hráče, nicméně asi nejvýraznějším počinem z jejich dílen z poslední doby bylo RPG , jež mělo být přímým konkurentem série Final Fantasy. Dle mého názoru se jednalo o docela povedenou hru a proto jsem s velkými nadějemi přistupoval i k akčnímu RPG Dark Cloud, zvláště když v našich končinách v tomto žánru nemá zatím PlayStation2 moc co nabídnout. Po bezmála frašce Orphen: Scion of Sorcery tak nějak vyšuměl do ztracena Summoner a teprve až nedávno se objevila první nefalšovaná pecka v podobě $1#8217;s Gate. Mnozí konzoloví odchovanci však zcela jistě netrpělivě čekali (nebo snad ještě čekají) na nějakou pěknou "hru na hrdiny" tradičního japonského střihu. I tu zjevil se Dark Cloud.

Zápletka této hry je docela jednoduchá. Kdysi dávno sužoval celou planetu svým terorem zlý duch Dark Genie. Koumavým lidičkám se jednoho dne ale podařilo tyrana oklamat a uzavřít ho ve velké nádobě, kterou zakleli, aby se nemohl dostat ven. Vždy se ale najde nějaký postiženec, jehož zájmem je konat zlo a snaží se k tomu využít všech dostupných neřádů a zlosynů. Tak se tedy stane, že jakýsi zlovolný generál shromáždí potřebný potenciál k provedení zaříkávacího rituálu. A hle, Dark Genie je opět na svobodě a podle všeho je navíc pekelně hladový. Na generálův popud začne posléze uskutečňovat plán na ovládnutí světa, při němž nejedna vesnice či město budou smazány z mapy světa.

Dark Cloud

Mluvím-li o smazávání vesnic, tak to není jen řečnické klišé, ale krutá skutečnost, se kterou se seznámíte velice záhy. Naštěstí se na světě alespoň místy vyskytují dobří čarodějové, kteří stihnou mnoho domů, silnic, řek a lidí pomocí magických vln zhustit do speciálních koulí zvaných Atla a tyto pak ještě ukrýt v nejrůznějších lokacích. Vaším úkolem samozřejmě je všechny koule Atla nalézt a na příslušném místě znovu obnovit původní scenérii - jako vesnici apod. Za tímto účelem ještě dostanete specifický drahokam, do něhož budete vysávat onen magický éter obsažený v Atle a na patřičném místě z něj vyvolávat příslušné části zpět do jejich hmotné podoby. Takže už zbývá pouze připevnit k pasu meč a můžeme vyrazit.

Vaše pouť, coby chlapce Toana, jediného přeživšího zkázy vesnice Nolun, začíná právě na místě, kde ještě nedávno stál váš rodný dům. Poblíž této planiny jsou docela temné jeskyně, takže se vydáte je prozkoumat, zdali by se v nich nedalo něco najít. Kdo si myslí, že se tam něco najít dalo, ten se může pohladit, protože skutečně již od prvních pater jeskynního komplexu začínáte sbírat jednotlivé "součásti" vaší milé vísky. Samozřejmě, že to není jen tak samo sebou a že musíte překonat nejednu nástrahu ať už v podobě nepříjemných nepřátel, "klíčových questů", nedostatku surovin nebo zdánlivě nepřekonatelných překážek. Před vstupem do každého patra (ne v každé oblasti jsou jednotlivé lokace v rámci dungeonu nazývána patry, ale slovo "patro" mi připadá přece jen tradičně nejvhodnější) se dozvíte, kolik koulí Atla se v něm nachází, takže mnohdy je nemusíte zbytečně prozkoumávat celé, ale můžete se, řekněme, hned po sebrání pustit do stavěcích prací na povrchu. Samozřejmě, že nic Dark Cloud není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát, takže vrátit se zpět na povrch vás bude něco stát.
Úplně nejlepším řešením je nalezení specifického předmětu, pomocí kterého si otevřete dveře do dalšího patra. Tento artefakt je ovšem ve vlastnictví některé příšery v tomto patře přítomné, přičemž vy samozřejmě netušíte, o kterou z nich se jedná. Proto musíte chodit kolem dokola a vybíjet nestvůry tak dlouho, dokud z jedné z nich klíč nevypadne. Naštěstí je orientace v dungeonu zjednodušena díky přehledné mapce a po získání Magického kamene se vám do ní zakreslí i poloha všech dosud nezlikvidovaných nepřátel. Problém však může nastat v případě, že je vaše zbraň již hodně opotřebovaná. Tehdy se vám zcela jistě bude hodit mít v batůžku nějaký ten únikový magický prášek (Escape Powder), s jehož pomocí se přenesete ven z dungeonu a tam si nakoupit pro změnu prášek na opravu zbraní. "Životně" důležité suroviny jako například zmiňované prášky (vícera druhů), potraviny (uzdravují) a různé druhy vody (zahánějí žízeň, jež je v tomto titulu vedle zdraví a stavu zbraně také jedním z limitujících faktorů) sice čas od času nacházíte v rozličných (doslova) volně pohozených truhlách, ale aby pokryly vaši potřebu, musíte buď hrát téměř bez ztráty kytičky nebo si potřebné množství koupit. V obchodech samozřejmě můžete i prodávat nejrůznější nepotřebný materiál, ovšem přirozeně že za mnohem nižší ceny než jsou ty prodejní. I tak se bude vaše konto rozrůstat docela utěšeně, takže se není čeho obávat.

Bez zajímavosti určitě není zbraňový systém, kdy každá z postav má svou základní zbraň, která je „nerozbitná“ (respektive vždy opravitelná), ale další pokročilejší zbraně se po Dark Cloud vyčerpání limitu jejich zátěže rozbijí a zmizí. Proto je velmi důležité mít u sebe vždy několik servisních prášků, neboť ztráta například takového Sun Sword +4 dokáže docela zamrzet. K čemuž může snadno dojít při lítých bitvách se soupeři, kdy si uprostřed soubojové vřavy ne vždy všimnete, že opotřebování vaší zbraně se blíží limitu. Pokud se vám podaří zvýšit level zbraně (záleží to na četnosti jejího používání) na +5 a výše, lze s ní provést docela zajímavou věc. Můžete se totiž rozhodnout pro takzvaný StatusBreak, kterým proměníte danou zbraň na krystal, jenž v sobě akumuluje 60% síly původní zbraně. Tento krystal pak můžete vložit do příslušného slotu (v zásadě naprosto stejný systém jako vkládání Materií ve Final Fantasy 7) jiné zbraně, přičemž tato tím pádem pojme upgrade o síle oněch 60% síly zbraně předchozí.

Zvýšit sílu zbraní se samozřejmě vyplatí, protože s postupem hrou se docela pochopitelně setkáváte se stále těžšími protivníky, takže původním základním mečíkem byste se s nimi pak „pižlali“ skutečně hodně dlouho. Souboje se standardními obludami jsou občas zpestřeny takzvaným Duelem, při němž v boji s obzvláště tuhým nepřítelem musíte v pravý čas mačkat správná tlačítka, jež se vám tu zobrazují (něco na způsob Zellova Duelu nebo Squallova Renzokuken tentokráte z ). A samozřejmě jsou na konci každého dungeonu bossové. Ti se zdají v podstatě neporazitelní, ale pakliže objevíte vhodnou dvojici postav, stane se porážka daného finálového oponenta v podstatě triviální záležitostí.

Dark Cloud

Když už jsem u těch postav, tak podobně jako v každém klasickém RPG přibíráte časem do party další a další charaktery (což však není pro akční RPG tak obvyklé). Zde ovšem je jejich přítomnost doslova klíčová, protože některé situace dokáže vyřešit pouze některý člen skupiny. Určité dveře tedy umí otevřít pouze silák Goro úderem své palice, hluboké průrvy zase umí přeskočit kočičí dívka Xiao. Bohužel, tím ovšem (až tedy na závěrečné bosse) dojem kooperace končí, protože v reálu to vypadá tak, že prostě přijdete k zavřeným vratům, přepnete postavu na Gora, bouchnete palicí, dveře se otevřou, přepnete se zpátky a jdete dál. Škoda, dalo by se přece vymyslet tolik věcí, při kterých by naši hrdinové museli aspoň trochu více spolupracovat.

A jak vlastně vypadá ona stavěcí fáze? Mno, jak bych to jen řekl. Nevypadá špatně, ale rozhodně mohla dopadnout lépe. Prostě se z ptačí perspektivy díváte na plochu, na kterou umisťujete domy, silnice, řeky, stromy a podobné nezbytnosti. Nicméně systém umisťování je striktně pravoúhlý, takže zase tam, vzhledem k rozměrům vesnice a domů, moc kreativních architektonických kreací nevykouzlíte. Příjemným zpestřením je, že každý dům má navíc několik volných míst, do nichž dosazujete obyvatele či různé příslušenství domů nalezené rovněž v koulích Atla. Docela sympatické také je, že se můžete přepnout do klasického módu a jít si popovídat s obyvateli, vyslechnout jejich přání k dostavbě obydlí, případně si vyzvednout odměnu za jeho dokončení:-). Celkově vzato se ale stavění šesté vesnice stane už v podstatě rutinní akcí a získal jsem tak dojem, že jako postranní quest v již zmiňované geniální hře Final Fantasy 7 by to bylo naprosto nepřekonatelnou záležitostí, zatímco v podobě předkládané nám v Dark Cloudovi je to Dark Cloud poněkud nedotažené, zvláště když uvážíme, že je na tomto principu založená v podstatě celá hra.

Bohužel nijak zvlášť tento titul nepodrží ani grafické zpracování, které je sice řemeslně solidně zvládnuto, ale je strašně strohé a jednoduché. Efekty jsou, co já si vzpomínám, tak asi všehovšudy tři a pohyb některých postaviček je docela podivný, což ostře kontrastuje s úvodní animací, která ve mně vzbudila docela vysoké naděje. Naprosto otřesné je ovšem zpracování dungeonů, kdy zejména v Chrámu slunce a měsíce není téměř doslova nic k vidění. To by ovšem nebylo ani zdaleka to nejhorší, protože ostatní dungeony jsou vyvedeny docela precizně, ovšem potíž je v tom, že za každým rohem, v každé místnosti, v každém patře to vypadá naprosto stejně a uniformně.

Ani zvuková stránka není nikterak silná a abych pravdu řekl, nevím co bych o nich vůbec měl napsat. Snad jen to, že ani v in-game animacích se nedočkáte mluveného slova, přičemž dialogy jsou místy tak strašně jednoduché a časem i podobné jako vejce vejci, že je posléze pravděpodobně přestanete číst.

Dark Cloud je navzdory všemu však slušnou a chytlavou hrou, která rozhodně má co nabídnout (například bonusový stopatrový dungeon), a jež vám na dobrých třicet - čtyřicet hodin vydrží. Bohužel však ani zdaleka nedokáže využít možností PlayStation2 a časem se díky nepříjemně opakujícím se herním činnostem stane až nudnou. V žánru čistě akčních RPG je tato hra sice u nás zatím ojedinělým zjevením, přesto bych ji díky své jednoduchosti doporučil spíše nováčkům na RPG poli. Zkušenější hráči si pravděpodobně počkají na Final Fantasy 10. Doufejme, že se jí dočkají co nejdříve. Děkuji za pozornost.

Dark Cloud
Výrobce/Vydavatel Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano
Verdikt: Chytlavá záležitost, mající však po čase značnou repetetivnost.
Hodnocení: 65%

Autor:




Nejčtenější

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři jí předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Další z rubriky

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.