Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dark Planet: Battle for Natrolis

  12:00aktualizováno  15. února 2003 11:16
Kolik si myslíte, že do dnešního dne vyšlo realtimových strategií? Nespočet. Jen několik málo jich ale bylo opravdu originálních a inovativních. A přestože Dark Planet mezi ně bohužel nepatří, přináší tento graficky vydařený remake starších her 30 misí, 3 rozdílné rasy a vcelku solidní hratelnost. Navštivte s námi planetu Natrolis...

Dark Planet: Battle for NatrolisKdyž Dark Planet poprvé spustíte, budete si po shlédnutí intra pojatého ve stylu multiplayerových FPS myslet, že se jedná o 3D akci typu Unreal Tournament. Ovšem opak je pravdou a vy tak po výběru rasy zjistíte, že jste se ocitli v pravověrné realtime strategii. A v jaké! Už na první pohled vás téměř omráčí nádherná barevná grafika, která, ač působí trochu nevkusně a rozhodně nevypadá ani za mák realisticky, nepochybně vaše zraková centra zaujme. Na krásně vymodelovaném a lepě otexturovaném terénu rostou doslova stovky stromů, kapradin a květin. Mezi nimi se prohánějí, pasou a navzájem požírají různé druhy hmyzu a ještěrů, pod hladinou se třpytí hejna ryb. Vše se nádherně hýbe a k dovršení dojmu dokonalé idylky, jakou nám předvedli například Settlers, chybí snad jen nějaké ptactvo a více druhů zvěře. Ano, zkuste si představit trochu chudší Settlers IV v grafickém kabátku velmi blízkém Warcraftu III a máte zhruba obraz o tom, jak Dark Planet vypadá.

A právě o tento ráj na Zemi, či spíše na nebi, se zakrátko v kruté válce utkají tři rasy – lidští Kolonisté, domorodí Sorin a slizcí Dreil. Lidé zde překvapivě nejsou „ti hodní“, ale okupanti a vetřelci. Kvůli problémům s přelidněním vyráží ze Země na konci třetího tisíciletí loď vezoucí vojáky, vědce i nejnovější technologie. Dark Planet: Battle for NatrolisMíří k Natrolis, Perle zářící Galaxií, a má jediný úkol – za jakoukoliv cenu ukořistit tento zelený ostrůvek oplývající životem i nerostným bohatstvím. Stejný úmysl ale mají i Dreil, kteří ne nepodobní Zergům z fenomenálního StarCraftu obsazují planetu za planetou, aby každou jen strávili a využili a po úplném vyčerpání všech zásob se přesunuli na další. Chcete-li tedy hrát za „morálně nejčistší“ rasu, budou pro vás dobrou volbou mystičtí Sorin, přerostlé ještěrky představující původní obyvatele Natrolis, kteří sveřepě brání svůj domov. Ti jsou také graficky nejvíce povedení, protože narozdíl od strohých kovových konstrukcí Kolonistů a hromad slizu Dreilů vypadá základna Sorin jako Jurský park umístěný do feudálního Japonska. Budovy ve tvaru pagod ladí k barevným oblečkům sorinských bojovníků, kteří, ověšeni různými prapory a standartami a mávajíce zbraněmi ala Bruce Lee, vyhlížejí jako banda nazelenalých samurajů.

Tím se dostáváme ke hře samotné. Byli byste na omylu, pokud byste čekali něco jiného než klasickou „chrličku“. Ovšem přestože svatá trojice nahrab-nastav-natrhni (nepříteli pozadí) i v tomto případě v rukou stále pevně třímá otěže hratelnosti, je zde naštěstí také vidět snaha autorů o nějaké to zpestření, a to nejen rázu designového. Začněme tedy u surovin, z nichž se ve hře vyskytují tři druhy stavebních materiálů Dark Planet: Battle for Natrolis (představované kamenem, dřevem a krystaly, přičemž každá z ras využívá jen dva z nich) a energie. Zatímco stavební materiály slouží „překvapivě“ ke stavbě základních budov a výcviku vojáků (nyní opravdu překvapivě – představte si takového kamenného mariňáka, čili kameňáka :-), energetické zdroje potřebujete k vylepšování hlavní budovy, pohánění výzkumu, kouzlení či používání speciálních schopností. Jsou pro každou z ras zcela rozdílné a souvisí s podstatou každé z nich. Kolonisté například fádně využívají hlubinných zřídel k získávání geotermální energie, takže stačí, aby si postavili a ubránili dost vrtů a mají vystaráno. Naproti tomu Sorin potřebují ke svým šamanským hrátkám víru, kterou kumulují buď v podobě dušiček, jež se odpoutají od každé umírající bytosti a samy dolétnou až do chrámu, nebo díky oddanému modlení svých ještěřích otroků. Nejhůře jsou na tom z tohoto hlediska Dreil, kteří si musí každou zabitou nepřátelskou mrtvolku zabalit do úhledného kokonu a pro ten následně poslat speciální přepravní jednotky. Právě tato skutečnost nutí chudáčky broučky neustále expandovat a podnikat nebezpečné nájezdy na nepřátelská území.

S výjimkou výše popsaného managementu surovin je správa základny téměř identická pro všechny rasy. Dark Planet: Battle for NatrolisVětšina hlavních budov i vývojového stromu je stejná, ovšem každá z ras má své specialitky, takže vám bude chvilku trvat, než se po započetí nové kampaně zorientujete. Jako obvykle se většinou zpočátku bráníte nepříteli a snažíte si namamonit dostatek surovin k vývoji a výrobě lepších jednotek. Pak nastává čas expanze a nakonec následuje finální útok. Toto již notně ohrané a zašedlé schéma, jež je náplní většiny z třicítky misí, naštěstí trochu projasňují úrovně, ve kterých musíte bránit rozdělenou základnu, eskortovat speciální jednotky, zničit nepřátelské ležení bez své vlastní základny atd. Bohužel ve hře absentuje kvalitní příběh, který by mise smysluplně spojoval (znovu mi nedá, abych na tomto místě nepřipomněl skvělý StarCraft, s jeho výjimečným příběhem). Ty jsou prokládány jen krátkými textovými brífinky a občasným nic neříkajícím renderovaným filmečkem (z nich, jak jsem ke své hrůze zjistil, bylo dokonce poslepováno i úvodní intro), což jako motivace absolutně nefunguje a ani atmosféře hry to nijak zvlášť nepřidá. Dalším hnisajícím nežidem na jinak roztomilé tvářičce této hry je fakt, že některé z misí se v různých kampaních odehrávají v identických lokalitách, což možná mělo stmelit příběh, mě to ale jen rozčilovalo. Je snad takový problém vytvořit třicítku originálních map?

Dark Planet: Battle for NatrolisNesporným pozitivem naopak je, že se rasu od rasy liší kromě vzhledu i hratelnost. Lidé jsou technicky vyspělí, většinou silně pancéřovaní a se slušnou palebnou silou. Také obvykle nemají problém se získáváním surovin a jejich vojáci se vyrábí velmi rychle, což je činí velice nepříjemnými protivníky. Dreil naproti tomu sázejí hlavně na počet a na možnost pohybu pod zemí. Jejich nevýhodou je trochu složitější získávání energie v podobě kokonů. Asi nejkomplexnější rasou jsou Sorin, kteří mají nejmasivnější vývojový strom, ale jejich jednotky jsou zpočátku slabší, takže hra za ně je dle mého názoru nejobtížnější. Jejich relativní nedostatky jsou naštěstí kompenzovány možností používat magii. Přes jisté (většinou nepodstatné) rozdíly si je většina jednotek typově velmi podobná. Celé hře vévodí letecké a speciální jednotky, které dokáží díky svému ničivému útoku rozmetat celou nepřátelskou základnu (ovšem za předpokladu, že máte rozumnou vzdušnou podporu a dostatek energie na jejich provoz) a právem svým vzezřením i destruktivním potenciálem budí respekt.

Co ale hratelnosti vůbec nepřidává, je trochu těžkopádný interface. Herní panel se mi zdál být zbytečně velký a nepotřebný na to, že hra obsahuje slušný počet klávesových zkratek. Dark Planet: Battle for NatrolisProgramovatelných skupin jednotek je jen 6 a občas se špatně zjišťují statistiky nepřátel, zvláště pak pohybujících se (musíte nad jednotkou chvíli podržet kurzor). Kvůli nepřehlednosti přeplácané krajiny, se kterou se také příležitostně setkáte, někdy dělá problém i vybrání cíle, toto ale částečně řeší možnost zadat útok na skupinu nepřátel nebo dnes již téměř standardní nastavení agresivity. Ve hře také existuje možnost tvorby formací, kterou sice téměř nevyužijete, ale profesionální zodpovědnost mi velí ji neopomenout.

Technická stránka hry je více než slušná a engine zvládá i změny počasí a střídání dne a noci, ovšem oba tyto efekty jsou spíše lokálního charakteru a nevýrazně provedeny (tím je myšleno, že prší jen na polovině obrazovky a že skutečná noc nikdy nenastane, místo ní se jen posune paleta barev trochu více k červené, takže vytvoří takové permanentní červánky). Naopak Fog of War a odkrývání terénu vůbec jsou zpracovány velmi efektně a účelně, přičemž zde také figuruje rozdíl v dohledu. Před sebe vidíte mnohem dále, naopak oblast za jednotkou je odkryta jen v její těsné blízkosti. Zvuky jsou průměrné a jednotky se bohužel nehlásí, na což jsem si musel chvíli zvykat. Hudba, jak bývá poslední dobou nedobrým zvykem, je pouze do počtu a v podobě různých šumů a ruchů Dark Planet: Battle for Natrolisdokresluje dění na obrazovce. Autoři nezapomněli ani na hru více hráčů, a tak se můžete těšit na soupeření s lidskými protivníky v tzv. skirmish misích, módech domination a capture the flag, nebo si budete moci po síti zahrát i kampaň.

Když jsem hru poprvé spustil, byl jsem nadšen a uchvácen hezkou grafikou a už už jsem si připravoval oslavné ódy. Ale po dalších dvou dnech hraní, kdy jsem se nabažil technického zpracování, ve mně začal hlodat červík pochybnosti a v hlavě mi zněl závěr připodobňující Dark Planet k silikonovým blondýnám z Pobřežní hlídky. Něco ve smyslu přirovnání pěkné grafiky k obrovskému umělému poprsí, které ovšem příliš uzoučký pas představovaný tuctovou hratelností nemůže unést. Po delší době se mi ale zdá, že neplatí to, že byste po několika nocích plných vášně zjistili, že hra je ve skutečnosti hloupá a nudná a nestojí ani za zlámanou grešli. Rasy si nejsou tak podobné, jak mi zpočátku připadaly, a též hratelnost se u nich docela výrazně liší. Stejně tak některé mise jsou výjimečně pestré a zábavné, vyvažujíce tak průměrnost těch ostatních. Dark Planet je hrou, kterou mnoho lidí obviní z plagiátorství a odsoudí ji jen proto, že vypadá trochu kýčovitě. Nebylo by fér nezmínit, že přes všechno, co jsem jí vytkl, mě Dark Planet zaujala a pokud ji budete brát jako takovou nezávaznou komerční jednohubku před příchodem Warcraftu III, věřím, že nebudete zklamáni ani vy.

Dark Planet: Battle for Natrolis
Výrobce: Edgies
Vydavatel: Ubi Soft
Distribuce v ČR: Playman
Stáhněte si: demo, screenshoty
Oficiální homepage: http://darkplanet.ubi.com
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 64 MB RAM, 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 256 MB RAM, 3D karta
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Námětem a zpracováním tuctová, leč graficky velmi hezká realtime strategie s nadprůměrnou hratelností.
Hodnocení 71%

Autor:




Nejčtenější

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Kingdome Come: Deliverance
Nový trailer na Kingdom Come poodhaluje příběh a létají v něm výkaly

Nová ukázka z historického RPG ukazuje násilný přechod hlavního hrdiny z bezstarostného mládí do dospělosti.   celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech, slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Další z rubriky

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Sniper: Ghost Warrior 3
RECENZE: Sniper: Ghost Warrior 3 se příliš veze na vlně zájmu

Série Sniper: Ghost Warrior se vždy řadila spíše mezi ty, od kterých se toho očekávalo méně. Mezi vydáním druhého dílu a tím současným však uběhly čtyři roky a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.