Přesně to udělali tvůrci z neznámého studia 8monkey Labs, kteří pod vedením ještě neznámějšího vydavatelského domu Phantom EFX připravili akci jménem Darkest of Days. Podle zúčastněných subjektů by se zdálo, že půjde o nuznou budgetovou záležitost, která si možná ani nezaslouží recenzi.
Jenže skutečnost je trochu složitější. Ačkoliv tvůrci zjevně neměli nabobtnalý rozpočet a jejich zdroje byly omezené, nebylo to tak tragické, jak by se mohlo zdát.
Darkest of Days je totiž akcí v některých ohledech překvapivě povedenou. Bohužel v jiných zase značně selhávající. Každopádně to je projekt stojící za pozornost.
Pokud jde o onu berličku zmíněnou v úvodu, vězte, že nejde o nic menšího než o cestování časem. To si takhle střílíte proti indiánům u Little Big Hornu a vypadá to s vámi věru špatně. Už už se do vás zabodává zbraň zuřivého Apače, když v tom se zjeví jakási koule neznámého složení, z níž vyleze futuristicky oblečený voják a do koule vás vtáhne.
Náhle se ocitáte v podivné laboratoři, kde na vás z velkého plátna mluví neznámá žena a vysvětluje své představy o chodu dějin. Jsou tu totiž zvláštní síly, které chtějí dějiny zvrátit tak, že by to pro lidstvo rozhodně nebylo dobré. A hráč je prý ideálním kandidátem na špinavou práci. Má tomu totiž zabránit.
Za tím účelem pochopitelně musí procestovat celý svět, navíc v několika časových epochách. Po každé z misí se vždy vrátíte do laboratoře, vyslechnete si, co jste udělali správně a co jste pokazili, a samozřejmě si vyberete další misi.
Ano, v některých případech budete moct volit ze dvou budoucích výsadků. Ale netěšte se hned z nelineárního vyprávění. Nakonec budete muset absolvovat mise všechny, akorát v trochu jiném pořadí.
I tahle vlastnost hry svědčí o její poslepovanosti. Jistě, v laboratoři se odehrává příběh, který by měl být kontinuálním pojítkem a odůvodňovat, proč máte jít zrovna tam a tam, a ne jinam. Ale popravdě, záminky jsou to dosti chatrné, když se tu neustále hovoří o záchraně správného chodu dějin.
V misích obvykle budete pomáhat důležitým postavám dějin v tom, aby splnily své budoucí závazky vůči historii. Abyste ale chod kola času nenarušili svými návštěvami příliš, jsou vám tak trochu přistřižena křidélka.
To znamená konkrétně dávat pozor na postavy, byť nepřátelské, označené modrou aurou. Ty totiž nesmíte zabít. Respektive můžete, avšak nikdo vás za takový čin nepochválí, a navíc po misi nedostanete tolik zkušenostních bodíků, kolik byste dostali, kdybyste tyto týpky střelili třeba jen do nohou. Nebo využili speciální futuristické zbraně na jejich bezeškodné vyšachování z boje.
Ano, v Darkest of Days nechybí ani, dnes už snad povinné, RPG prvky. Jsou sice opravdu jen lehké, ale stejně se budete muset často rozhodovat, zda si navýšit frekvenci střelby, nebo třeba rychlost přebíjení zásobníků. Ta je mimochodem v základu u většiny zbraní skutečně pomalá, což je zapotřebí zakomponovat do taktiky.
Mise se odehrávají jakoby v otevřeném prostředí, kde si zdánlivě můžete chodit, kudy chcete. Je to ale samozřejmě jen iluze. Pravda, například v lesích za první světové války nebo při návratu do války občanské v USA se můžete pohybovat relativně volně a nechodit jen po vytyčených cestách.
Jenže je tu riziko, že náhle vrazíte do neviditelné zdi, která požitek ze hry docela pochroumá. Takto drastických omezení sice není mnoho a možná na ně ani nenarazíte, ale když už se tvůrci pustili do otevřeného terénu, což nelze než kvitovat, mohli si dát více práce s jeho promyšlením.
Každopádně nečekejte volnost jako třeba ve Far Cry 2. Možností řešení vyvstalých situací zkrátka není tolik. Respektive mapa a interní navigační systém, který ale funguje jen občas, vás vždy navedou na určené místo, kde se s největší pravděpodobností strhne větší bitka. Průběžné přestřelky po cestě nejsou zase tak časté.
Na druhou stranu, když boj, tak už mohutný. Na bojišti se náhle objeví desítky vojáků, jak na vaší, tak nepřátelské straně. To zní dobře a požitek ze střelby je i docela pozitivní. Jenže tu jsou opět nepřehlédnutelné problémy.
Ty se rekrutují zejména z toho, jak autoři naložili s repertoárem nepřátel. Ti se totiž respawnují prakticky z ničeho, takže vás klidně překvapí tehdy, kdy se snažíte ukrýt a vyléčit si zranění (probíhá klasicky automaticky). Mnohdy navíc není jasné, zda jde o nepřítele, nebo spolubojovníka.
Všechny postavy ovládané umělou inteligencí se chovají hloupě. A tak nestřílející nepřítel, i když vás zcela jasně vidí, docela mate a vypadá, zejména v podobné uniformě, jako parťák. Jenže on po čase, když se konečně rozkouká, střílet začne. To už ale může být pozdě. Nepřátelé si také až nezvykle libují v boji nablízko, takže se do vás snaží nabíhat.
Špatná umělá inteligence ale požitek ze hry opravdu kazí. Vojáci po prostředí pobíhají zjevně zmateně; jako by netušili, co mají dělat. Kdyby šlo o nárazové případy, nic se neděje. Jenže v Darkest of Days je toto ňoumovité chování pravidlem. S takovou vypadají přestřelky komicky a neuvěřitelně.
Takové chyby zamrzí o to více, když si představíte, jak dobrou hrou by Darkest of Days s trochou snahy mohlo být. Požitek ze střelby z mnoha rozličných zbraních je překvapivě povedený a také střídající se prostředí dodávají hře na atraktivitě, byť by si zasloužila ještě o něco více propracovat.
Titul navíc netrpí ani ryze technickými problémy, jež jsou pro budgetovky typické. Naopak, i na slušné detaily běží plynule na průměrných sestavách a až nebývale rychle se nahrává. Lze ho tedy hrát v podstatě jako přímočarou střílečku, jen je třeba přehlédnout okaté lapsy.
Zejména problémy s umělou inteligencí a nějaké ty designérské přešlapy stojí Darkest of Days ocenění coby jednoho z milých překvapení roku. Takhle jde jen o docela dobrou akci.