Mydlit jedno monstrum za druhým, podobně jako jsme to dělali v Diablu, ale tentokrát coby buclatá panímáma, která dovede dát pořádnou ránu. Nebo jinak, dělat to samé, pouze v roli nešikovného kouzelnického studenta, který vypadá přesně jako Harry Potter. Nepřipomíná vám to něco?
Pakliže patříte k té sortě hráčů, která blaženě hltá každé akční RPG, které vyjde (litujeme vašeho ukazováčku), pak určitě víte, kam tento popis zařadit. Už před dvěma lety jste se s ním totiž setkali.
Dawn of Magic 2 je sice pokračováním, věru jsme ale nečekali, že bude prvnímu dílu takhle podobné. Vlastně až na pozměněné prostředí, které ale stejně působí často povědomým generickým dojmem, se nic moc nezměnilo.
Opět mydlíte monstra i zkažené lidi, a to za jeden ze čtyř dosti podivných charakterů, s nimiž ztotožnění nepřipadá v úvahu. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nějak mi výběr postav nesedl. A když už na začátku vlastně nechcete hrát ani za jednu z nich, je něco špatně.
Hra se tím sice pokouší o specifický druh humoru, že by ale byla kdovíjak vtipná, to se říct nedá. Navíc se tu snoubí prvky, které se snaží být vtipné křečovitě s těmi, které se berou překvapivě vážně. Výsledkem je divný pocitový guláš, ze kterého si rozhodně neodnesete dojem silné atmosféry.
Kde se dal první Dawn of Magic nazvat ještě zvláštním experimentem, je podruhé vstoupení do té samé řeky dosti nepochopitelné. Autoři ze studia Sky Fallen se přitom neuráčili prakticky nic vylepšovat. Důvod existence této hry mi tedy – kromě nabízejícího se vysvětlení, že vydavatel zkouší tu samou hru prodat podruhé, když se to prvně zrovna nepovedlo – zůstává záhadou.
Nicméně dorazil do regálů, a tak je třeba k němu zaujmout náležité stanovisko. Dawn of Magic 2 nic moc nevylepšuje. Zůstává tak poněkud nepochopitelně těžkopádně ovladatelný, což je pro akční RPG velká nevýhoda. Navíc dnes vypadá už dost zastarale.
Nutno ale přiznat, že si udržuje i svoji největší přednost, díky níž nebyla jednička takovým propadákem, jakým být mohla. Jedná se o velmi robustní a zajímavý magický systém. Pokud tak hře dáte šanci, a nehráli jste předchůdce, můžete být nakonec i docela spokojení.
Tak si to zopakujme: v popředí stojí čtveřice postav, za které jste s velkou pravděpodobností ještě nikdy nehráli. Je to tlustá paní pekařová, užralý mnich, svůdná cikánka a brejlatý, potterovský student magie. Vybírejte podle svého gusta…
Kdyby se autoři pokusili aspoň o nějaký zajímavější příběh, mohl by jím být druhý díl do značné míry ospravedlněn. Ale nic takového nečekejte. Dawn of Magic 2 vás zavede do stejného světa, který jste v předchůdci zdánlivě očistili od zla, jež produkoval hlavní padouch Modo.
Nicméně deset let po těchto událostech se ukazuje, že zlo opět vytahuje růžky. Nejde vlastně o nic jiného než likvidaci zbytků nepřátelských šiků, které po Modovi zbyly. Že to není úplně ta správná motivace, jistě chápe každý dobrodruh. A skutečně, příběhová linka se brzy rozplývá, vyznívá do ztracena a jednotlivé úkoly tak působí účelově poslepovaným dojmem.
Za celou dobu mě nezaujal ani jeden NPC charakter či nějaká událost. A to není zrovna nejlepší vizitka. Vše tu působí jako nastavovaná kaše a využití již jednou vytvořeného.
V jiné hře, respektive více propracované hře, by mě potěšilo, že dobrodružství každé z postav začíná na jiném místě. Tak tomu je i v Dawn of Magic 2, což aspoň nastiňuje nějaký dobrý záměr autorů.
A tak je stejně nudný začátek za kouzelnického učně, který začíná (ostatně stejně jako minule) v magické škole, jako za tlustou panímámu, jež si nejprve musí vyřídit účty s povstáním místních dělníků. Následně už se osudy postav prolínají.
Ve světě Dawn of Magic 2 brzy pochopíte, že tu pro vás nikdo nepřipravil procházku růžovou zahradou. Ba právě naopak. Tahle hra je až nesmyslně obtížná. Každé monstrum, na které narazíte, představuje nezvykle velkou hrozbu, na kterou hráči z akčních RPG nejsou zvyklí.
Kdo čeká, že se tu hravě prokouše hordami nepřátel a pořádně se zapotí jen u nějakých těch bossů, je na špatné adrese. Jakmile se navíc začnete bít s jedním monstrem, obvykle spustíte řetězovou reakci, přilákáte jich více a máte velký problém.
Následně vám tak nezbude než zmateně pobíhat po prostředí, odlákávat jednotlivé kusy od stáda a pomalu je pižlat, případně na ně kouzlit.
Rád bych napsal, že je to příjemná výzva, nicméně taková obtížnost mi k dynamice akčního RPG vůbec nepasuje. Aby toho nebylo málo, hodně času ztratíte u zbytečně dlouhého loadingu a pak i kvůli sporadicky rozmístěným checkpointům a nemožnosti ukládat libovolně.
A jelikož budete umírat často, tak si užijete i spoustu pasáží hned několikrát. Popravdě, neznáme moc účinnějších způsobů, jak hráče frustrovat.
Jak už název napovídá, je Dawn of Magic 2 zaměřeno hlavně na kouzlení. Tím se také dostáváme k nejlepší části hry. Ta před vámi odkryje rovných dvanáct magických škol, které dohromady čítají přes stovku kouzel. Zhruba polovina je pasivních, i tak ale zůstává zajímavé množství pro aktivní použití v boji.
Magické školy jsou variabilní, nechybí ohnivá, ledová či nekromantická. Kromě toho, že nemusíte používat jen jednu, ale investovat můžete do kteréhokoliv kouzla, je lze i kombinovat. Například fireballu můžete dodat i šokový efekt, čímž zvýšíte jeho účinnost.
Těžko říct, proč se autoři nezbavili trochu krkolomného způsobu levelování. Za každou dosaženou úroveň dostanete sice bodíky, které můžete investovat do nových kouzel
nebo vylepšování těch starých. Abyste tak mohli učinit, musíte si ještě předtím pořídit příslušné svitky.
Na druhou stranu, kdo si touží především zaklikat v boji na blízko, Dawn of Magic 2 ho jednoznačně zklame. Mlácení tu sice nechybí, samo o sobě je ale v roli metody likvidace nepřátel nepoužitelné.
Jak už jsme zmínili, na grafiku se ve větší míře nesáhlo. Především postavy tak vypadají dosti hranatě a prostředí působí až příliš pustým dojmem. Dawn of Magic 2 si tak určitě nemůže dělat zálusk na konkurování těm nejlepším zástupcům žánru. Uspokojí snad jen hardcore hráče, kteří chtějí trochu ulítlé téma a libují si v magii.
