Her z prostředí Divokého západu rozhodně nejsou přehršle, dalo by se dokonce říci, že jich je méně, něž pověstného šafránu. Těžko říci, proč tomu tak je, avšak může nás těšit, že se poslední dobou rozhodně blýská na lepší časy. Nejlepšími tituly tohoto žánru jsou rozhodně akční a dnes již takřka kultovním statusem disponující Outlaws, ale také taktičtí Desperados. Chtělo by se tak věřit ve značnou kvalitu her s tímto námětem, ale naneštěstí tomu tak není. Někteří z vás si jistě vzpomenou na nedávnou budgetovou hříčku Wanted Guns, která sice nebyla špatná, na druhou stranu toho moc nenabízela. No, a nyní se na pulty českých obchodů dostává FPS akce Dead Mans Hand, již mají na svědomí poměrně známí tvůrci Human Head Studios, z jejichž stáje známe především výjimečnou řežbu Rune. Již na počátku recenze si ale musíme prozradit, že ne vše je tak, jak bychom si představovali, o čemž svědčí i snížená cena na obalu. Ovšem to je případ jen západních zemí, kde se hra dá sehnat zhruba za dvacet euro. My se takovému štěstí těšit nemůžeme, jelikož za titul vysolíte obligátní litr, někde ještě více.
|
Příběh je starý snad jako divoký západ sám a nepřináší žádné netradiční 
téma, na druhou stranu, po desítkách natočených westernů se na této platformě staví jen těžko cokoliv originálního. Intro je nám podáváno formou statických obrazů, z nichž se dozvídáme víceméně jediné. El Tejon patřil k jednomu z nejobávanějších gangů, který si říkal Devět, což vypovídá o počtu jeho členů. Tejon patří k nejlepším a má před sebou zářivou budoucnost, zvláště když v něm šéf vidí jednoho z budoucích pohlavárů skupiny. Ale v hrdinovi začne hlodat velký červ pochybnosti, zda zabíjení nevinných žen a dětí vskutku stojí za tu pomíjivou slávu. Po dlouhých vnitřních rozhovorech se El Tejon rozhodne vzbouřit, jenže jeho mírumilovné návrhy se na sněmu gangu nesetkají zrovna s pochopením a mladého revolucionáře zabijí. Avšak jen na oko, El má totiž opravdu tuhý kořínek, takže ho o několik chvil později příchozí šerif vzkřísí a posílá za katr. Zde se hlavní postava seznámí se starým pardálem, který za pomoci své bandy chystá útěk z vězení a jelikož se mu Tejonův příběh líbí, hodlá pomoct i jemu. Velkým zdrhnutím začíná samotná hra a o několik chvil později se dozvíte, kde se schovává první z Devítky. Ano, chápete správně, El Tejon se chce mstít, a to ve velkém, krvavém stylu.
Kdo někdy hrál Outlaws, bude se hned zpočátku cítit jako doma a vlastně ani ostatní hráči klasických stříleček nebudou dlouho tápat. Stejně jako v klasice od LucasArts, hraje v herním systému velkou roli sbírání bodíků. V každém z levelů je vlastně vedle zabití bosse úkolem nasbírat co možná největší počet bodů. Ty získáte především schopností přesně střílet a také obzvláště efektními trefami. Dostanete větší počet bodů, když protivníkovi nejdříve sestřelíte klobouk a teprve poté ho definitivně odrovnáte. Ještě lepší je, pokud se vám podaří střelit do jednoho z okolo stojících sudů s výbušninou, zvláště když se kolem nich neobezřetně potloukají nepřátelé. Vaším cílem by mělo být neustálé střílení do všech možných předmětů i konečných cílů, abyste se drželi v jakési sérii, která čím delší je, tím více při pozdějších trefách přidává bodů. Nutno říci, že design levelů je tomu celkem dobře uzpůsoben, takže není problémem navýšit konto o tisíce dílků na jeden zátah. No, samozřejmě to vyžaduje jistý trénink, ale v pozdějších fázích hry to budete švihat jedna báseň. Ale abyste si nemysleli, že jde jen o takovou záležitost sama pro sebe a vliv na hru je minimální - v případě, že se vám bude podobným 
způsobem dařit, plní se jakýsi metr, který když namaxujete, zpřístupní se vám druhý mód střelby zbraní. Třeba takový revolver pak střílí mnohem rychleji a střely mají větší průraznost.
S tím se ale pojí jedna z nepříjemných vlastností hry, a to ta, že nemůžete uložit hru, což na jednu stranu zvyšuje napětí, ale savuje se až po samotném dokončení úrovně. Ty jsou však často celkem dlouhé a někdy i obtížné. Ve většině případů si jimi tak projdete několikrát, než si zapamatujete stanoviště často nepříjemně umístěných žoldáků. Ve spojení s jistou nutností nebo alespoň doporučením sbírat bodíky je to značně otravné, protože vás při druhém, třetím a dalších průchodech již nic nepřekvapí a musíte se akorát snažit vytvářet komba z těch samých předmětů a protivníků. Je sice hezké se pořád více a více zlepšovat, ten prostor tu je, ale já jsem po tom kdovíjak netoužil, přišlo mi to nezábavné, stereotypní a trochu netypicky i bez pořádné dynamiky, jakou známe třeba z Painkillera.
|
Jen tři zbraně si s sebou do úrovně
můžete vzít a nepočítejte s tím, že byste s nimi v průběhu hry nějak čachrovali, protože nalézt je možné maximálně náboje a lékárničku. A ani před samotným levelem si výběru zrovna moc neužijete. Vybírá se ze tří kategorií – revolver, puška a brokovnice. V každé z nich jsou tři postupně se zpřístupňující zástupci a v případě, že dokončíte hru na nejtěžší ze tří obtížnostních levelů, můžete se těšit ještě na nový kousek každé kategorie. Liší se jak frekvencí střelby, velikostí zásobníku, tak i průrazností projektilů. Takřka před každým z levelů se vám na obrazovce objeví partička pokeru, jímž se dá vydělat mimo jiné přídavná munice atd.
Většinu hry se budete spoléhat na vlastní pohybové končetiny, avšak občas narazíte na nějaké ty bujné oře, jež je možné osedlat a brázdit jimi nepříliš nápaditou krajinu. Jindy zase využijeme služeb důlního vozíku. Je trochu protivné, že při rychlém pádění musíte sestřelovat lékárničky, abyste z nich něco měli. Při chůzi přes ně stačí prostě přejít. Po umělé inteligenci byste se sháněli zbytečně, 
jelikož zde prakticky žádná není. Protivníci fungují ryze na bázi skriptů a jsou aktivováni až tehdy, když vkročíte na určité místo. Občas tak dochází k humorným situacím, kdy na vás nepřítel jen čučí a nic nedělá. Zde autoři na něco evidentně zapomněli. I krytí používají velice zřídka, takže se hra strhává v probíhání lineárního levelu a zabíjení vyskakujících nepřátel. Toliko bossové, kteří čekají vždy na konci úrovně, dokáží trochu překvapit uhýbáním a alespoň trochu vypracovanou AI.
Škoda, že se autorům lépe nepovedlo převést atmosféru divokého západu, jež by sama o sobě byla značnou motivací, která tu prostě dost chybí.
Hra běží na Unreal enginu. To je hodně pozitivní zpráva, řeklo by se. Ale u Dead Mans Hand to má jako snad všechno takový malý háček. Jde totiž o jeho starou verzi, která byla použita v prvním Unreal Tournament enginu a je tak naprosto jasné, že o žádnou spektakulární podívanou nepůjde. Marně bychom hledali shader efekty či podobné vychytávky, ale na druhou stranu musíme prohlásit, že hra vypadá přeci jen lépe, než valná většina současné budgetové produkce. Prostředí divokého západu je převedeno poměrně s citem a dá se na něj koukat. 
Vesničky či doly ještě dokáží zaujmout, i když je jejich design striktně lineární. Modely postav na špičku nemají, naštěstí se ale na ně dá s úspěchem dívat. Zvuky nepřekvapí a hudba sice má své světlé chvilky, kompaktním dojmem však nepůsobí. Co se týče multiplayeru, jde veskrze o průměr. Utkat se může osm hráčů v deathmatchi, jeho týmové variantě, módu Beute, což je vlastně last man standing. Posledním módem je posse, v němž je třeba čelit sílícím vlnám nepřátel.
Dohromady je tedy Dead Mans Hand ryzí budgetovkou, i když té vyšší úrovně. Nenabízí prakticky nic nového, jen recykluje staré nápady a mnohdy ne zrovna nejlépe. Škoda, že se autorům lépe nepovedlo převést atmosféru divokého západu, jež by sama o sobě byla značnou motivací, která tu prostě dost chybí. Sbírání bodů je sice hezké, ale časem začne být hodně nudné. Ale dokáži si představit, že si slušné množství hráčů DMH oblíbí, a to především kvůli jeho tématu a také z nostalgie, vždyť kdo by si rád nezavzpomínal na Outlaws? Každopádně od Human Head Studios jsme čekali více.
