Inu, kdyby mi někdo řekl, že od NAMCO se někdy dočkáme akční hry, která bude mít vynikající scénář, skvělou atmosféru a co je důležité, bude se i skvěle hrát, těžko bych mu uvěřil...
Nicméně při prvním vložení tohoto kousku do PS2 a po úvodní sekvenci jsem byl na vážkách. A po prvních pohybech hlavního hrdiny a pohledu na grafiku jsem začal přemýšlet, jestli si mám plnit memory card zbytečnými bity. Jenže mi to nedalo a po informacích, jež mi byly poskytnuty, jsem se nakonec rozhodl, že přeci jen obětuji alespoň hodinu svého času pro otestování počinu, nad kterým se lidé od Namco potili mnoho měsíců.
A řeknu vám, že jsem udělal dobře. Ostatně, sám se na sebe zlobím při vzpomínce na mou prvotní nerozhodnost. A tak vám předkládám k přečtení kousek z toho koláče upečeného na pekáči, jenž má zřejmě na dně vyrytá jména jako John Woo, Jackie Chan, Jet Li a zřejmě nechybí ani Andy a Larry Wachowski.
Hru Dead to Rights začínáte coby policista Jack Slate, jenž je křivě obviněn z vraždy a samozřejmě je odhodlaný pomstít smrt svého otce. Víc bych vám nechtěl opravdu vyzrazovat, neboť děj je tak nápaditý, plný zvratů a intrik a to vše v luxusním hollywoodském balení, že by byla obrovská škoda vás připravit o parádní story linku
prostupující hrou. Scénář totiž patří mezi nejsilnější zbraně v tomto skladu výbušnin. Nicméně zde je výčet vlastností hry, hrdiny a dalších věcí, o kterých byste rozhodně měli vědět, než budete chtít zdejší dobrodružnou pouť absolvovat…
Nejste v akci sami, máte psa - vlčáka jménem Shadow. Nutno podotknout, že je to hafík nesmírně - vlastně životně - důležitý pro úspěšné dohrání Dead to Rights. On je totiž součástí vašeho arzenálu zbraní. Na začátku máte sice jen pistol, ale ta se rychle vynásobí dvěma - přece nebudete střílet jen po jednom oponentovi, že?! S pokračujícími hodinami na vašem kontě však přijdete k tolika druhům zbraní, že si připadáte jako Neo při osvobozování Morfea. Jemu ale chyběl raketomet. Na druhou stranu tenhle bohatý zbrojní potenciál, který získáváte buď na určených místech či od nepřátel, má limit svého využití - náboje, potom danou zbraň zahazujete (což je ale skvělá vlastnost, neboť se vám tak nedostane do rukou zbraň s prázdným zásobníkem v momentkách tkzv. “tváří v tvář“). Poměrně často se tak stává, že budete mít jen pěsti a tady na výběr: buď přiskočíte k nepříteli a pomocí jednoho tlačítka si ho efektně, po Matrixovsku odzbrojíte a vzápětí nemilosrdně zastřelíte, nebo jej využijete jako živý štít, zatímco jeho zbraní vykosíte zbytek osazenstva na place, anebo pošlete po bleskurychle pracujícím automatickém zaměřování (či zaměření ručním) na určený cíl vašeho pejsánka. Kterýžto je stejně brutální jako chytrý, neboť váš cíl se absolutně bez šance stává okamžitě objektem krvavé trhací lázně, na
jejímž konci je bonus - Shadow přinese v tesákách zbraň své oběti. Bohužel jej pak nelze vyslat ihned na dalšího nepřítele, on si musí totiž chviličku odpočinout. Jeho připravenost je přitom skvěle zobrazena skrze jeho ikonu s životem na obrazovce hned pod tou vaší. Nicméně tohle ani zdaleka není vše, co od něj můžete čekat. Zmíním se ještě například o hledání nastražených bomb. Jakmile dojde k tomuto aktu, pohled na Slatea se promění na pohled Shadowa a vy teď - coby pes, hledáte načasovanou bombu. Co hledáte, vy ji musíte vyčenichat (čmuchá se tlačítkem L1 :-)) O pejskovi už nebudu víc psát, nejsme tady v pořadu „Chcete mě?“. Dodám jen, že Shadowa si opravdu zamilujete (narozdíl od Rexe z mnou neoblíbeného televizního seriálu našich německých sousedů).
Pohyby našeho hrdiny jsou výborně provedené, budete si je vychutnávat z pohledu třetí osoby, přepnutí do first person je možné pouze u manuálního zaměřování. To ale nevadí, přece byste se nepřipravili o záběry tak bombastické, jako odzbrojení a „eliminování“ nepřítele, uvedu jako příklad jeden z mnoha, jenž je pojmenován Sunny side up. Jedná se způsob, kdy vašeho soka ve výskoku nohama sevřete kolem krku, seberete mu zbraň, padnete zády na zem, přičemž oponent je vámi vyhozen do vzduchu, kde ho chvíli drží olovo, jež do něj ihned začnete sypat a když je definitvně po něm a on padá dolů na vás, uděláte otočku a nebožák dopadne na tvrdou zem, do níž ho zbývá už jen zakopat.
Uvedených způsobů vypořádání se s nepřítelem je mnoho a buď se generují náhodně, či přispějete manuálním kombem pro výběr žádaného. Co je však důležité. Na tyto a další chvaty se můžeme
koukat zpomaleně - jak kdo chce. Mě se zpomalené záběry neomrzely vůbec, protože
všechny vypadají naprosto skvěle; hollywoodské efekty, zpomalený i zvuk, no prostě paráda. To se zkrátka musí vidět.
Abyste si nemysleli, že je to jen o svižné akci, tak vám s potěšením oznamuji, že se zde můžete plížit přitisknuti ke zdi a způsob, jakým poté lze nahlédnout za roh není nepodobný slovutnému Metal Gear Solid. Krčení, schovávání se a podobné aktivity (přičemž kamera pracuje - troufám si říci - dokonale, dokonce tak dokonale, že když jste u zdi a rozhlížíte se tak máte vždy potřebný přehled, protože byť máte kameru za hlavou - zprůhledníte až do momentu, kdy se kamera ocitne na pro vás přijatelnějším místě) jsou schopnosti hodné spíše špionážní akce, tudíž je tady považuji za švestku na dortu a nikoli jen třešničku. Ono těch herních překvapení je v Dead to Rights více. To, že jste na začátku ve vězení, to je fakt. Ale že si ten pobyt v lochu odehrajete, to mě na chvilku vyděsilo. Co se tam dá asi zahrát? Moc a dokonce nápady, jež vývojáři v této hře použili, patří k těm nejlepším, co jsem viděl. Útěk z vězení se musí uplatit, takže poté, co si tam zjednáte trochu respekt (to víte, fízl za mřížema, to není žádnej med, každej z vás chce vymlátit duši a vy se přece nedáte - a protože jste pořádnej bouchač, tak to sprchou kopanců, otoček ve vzduchu a pěstmi neustále létajícími vzduchem řádně pročistíte) zjistíte, že cigarety jsou vzácný artikl – jako bakšiš ideální varianta, ale kde je sehnat? No, pár krabiček získáte například v tělocvičně, kde si musíte zaboxovat, zavzpírat si atp. Zde uvedu jen tolik, že při vzpírání s dualshockem v ruce jsem se pořádně zapotil. Geniálně provedeno, nelze slovy popsat.
Dead to Rights je originální titul, navíc plný naprosto nečekaných momentů. Opět pro ilustraci uvedu příklad. Když bojujete s prvním, podotýkám s prvním bossem, tak jste sice oba beze zbraní, ale aby to nevypadalo jako v Tekkenovi, tak bossák po chvíli pustí v uzavřené místnosti plyn a nasadí si masku - abyste to vydrželi, budete si masku v průběhu boje muset „půjčovat“. Sundáte mu ji samozřejmě pro něj nešetrným způsobem, ale maska odletí a bude ji mít na obličeji ten, kdo u ní bude rychleji. Velké zpestření - podruhé v životě jsem rozlousknul v ruce ovladač.
Ovládání hry je pečlivě provedené. Při zaměřování na cíl se specifická a nepřehlédnutelná ikona zvýrazní za pomoci krvavě červené barvy pokud je zásah na cíl jistý a maximálně účinný, a postupně přechází do trávově zelené při zacílení subjektu, na nějž by bylo škoda plýtvat náboji - když je například schován za nějakým objektem či je příliš daleko. Pozor, u každé zbraně včetně Shadowa je to jiné! Opět tleskám.
Byl jsem též nadšen při procházení budovou, když zrovna venku řádila vichřice s deštěm. Zkusil jsem rozstřelit okno a poté, co se vysypalo sklo, ihned začalo pršet dovnitř a vichr cloumal závěsy až je málem strhnul i s garnyží.
Ale v závěru jsem si přichystal i pár výčitek…
V některých pasážích, kdy vás obstoupí snad celý pluk nepřátelských elementů, se v určitých
momentech hra stává chaotickou a nezabrání tomu ani fascinující možnost skoku všemy směry – tedy i vzad, při
kterých máte v průběhu skoku čas zamířit a zneškodnit vybraného protivníka. Vážnou výtku mám i vůči grafickému zpracování. Ne, absolutně se ani necukne. I lokace jsou, řekl bych opět výborně provedené, ale celé je to jako konverze vynikajícího, leč postaršího enginu z Half-Life - ale teď je pár let od jeho originálního vydání navrch, ne? Stačí se přeci podívat na Two Towers, nebo i na doteď asi nejluxusnějšího MGS2. A to se neodpouští, nedělali to totiž chudí kluci v garáži, ale NAMCO. Á propos, též mně chybí v Options - sound - jedna důležitá volba. Rád bych mimo stereo a mono ještě alespoň ten surround. Protože zvukově je hra zase na výborné úrovni. V menu bych ještě zpomalil u položky obtížnost, která má tři stupně nastavení. A tím můžeme plynule přejít do finále...
Takže jak? Hru mohu s čistým svědomým doporučit všem akčně založeným hráčům. Čeká je zde spousta zábavy, včetně létání v helikoptéře se střelbou na jedoucí auta á la Nightfire. Ti z vás, co umí odpustit i ne zrovna nejlepší grafické zpracování, si mohou v klidu přičíst ještě nějaké ty bodíky navíc…
| Dead to Rights | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
