Žánr stealth akcí se v posledních letech dostal na výsluní. Vedle toho, že přežívá sám o sobě, jeho obliba ovlivnila také celou řadu klasických akcí. Adoptují tu více, tu méně plíživých prvků do svých herních konceptů.
Dnes ale máme případ zcela ryzí a neředěný. První díl Death to Spies se před dvěma lety vedle všech těch Splinter Cellů, Hitmanů či Thiefů docela ztrácel, avšak hráči, kteří ho vyzkoušeli a nenechali se odradit nedokonalým podáním, obvykle uznali, že si autoři se svým dítkem vyhráli.
Death to Spies se sice masového úspěchu nedočkal, avšak v rámci ruského vydavatelského domu 1C Company patřil k nejúspěšnějším titulům. A jako takový si vysloužil pokračování, které nese výstižný podtitul Moment of Truth (moment pravdy). Brzy zjistíte, že takových momentů na vás v téhle hře čeká habaděj a zdaleka ne vždy bude pravda na vaší straně.
Autoři z Haggard Games si totiž opět nebrali servítky, a přes čtyři volitelné obtížnosti se především méně zkušení hráči budou s Moment of Truth velmi trápit. Ne snad, že by pro ně hra byla nehratelná, spíše budou potřebovat snad až příliš pokusů, než překlenou ošemetné pasáže, kterých není zrovna málo.
Druhý díl Death to Spies zkrátka kráčí ve šlépějích prvního a jde rovnou na věc. Kdo čeká tutoriál a pomalý rozjezd, bude se asi hodně divit, když po příběhově nejasném rozjezdu naskočí hned do první mise, kde se s ním rozhodně nejedná v rukavičkách.
Může to působit spartánsky. A přesně takový Moment of Truth je. Nic vám neodpustí a z každého vyždíme maximum jeho schopností. Přiznám, že jsem si troufl jen na druhou ze čtyř 
obtížností a už jen představa volby té nejvyšší může skončit nepříjemnými nočními můrami.
Na druhou stranu je třeba říct, že přesně tenhle pocit neúprosnosti dodává hře jedinečné napětí, a pokud se smíříte s tím, že na předestřené výzvy hned tak nevyzrajete a svolíte k tomu, aby vámi hra vláčela, budete na konci každé mise zvláštním blaženým způsobem spokojení sami se sebou.
Ne každé hře se takový pocit daří navodit. Jde totiž také o velké riziko pro tvůrce hry, jelikož hrozí, že jí masové publikum mine velkým obloukem. O to cennější však takový titul v dnešní době je.
Autoři se příliš nezabývali pozadím či dějem a většinu potřebného na tomto poli okopírovali od předchůdce. 
Vžijete se tedy do role agenta ruské tajné služby, předchůdkyně slavné KGB. A jelikož se hra odehrává za druhé světové války, budete se potýkat povětšinou s nacisty. Na řadové vojáky se budete snažit vyzrát, nicméně smrti nesmějí ujít hlavní cíle, tedy důležité osobnosti nepřátelské scény.
Kolem a kolem je Moment of Truth naprosto tradicionalistickou stealth akcí, místy připomínající Hitmana, akorát v jiném prostředí a jak už jsme řekli, mnohem nekompromisnějšího.
To znamená, že se budete snažit vypozorovat vzorce chování nepřátel, abyste jim mohli proklouznout, případně je šikovně zabít, nejlépe zezadu podříznutím hrdla. Velmi se hodí možnost ukrást protivníkům oblečení a hodit ho na sebe, čímž se dá s trochou snahy dostat opravdu daleko bez větších problémů.
Nejde ale jen o oblečení. Pokud se budete producírovat kolem německých jednotek jako nacistický pohlavár a na zádech budete mít zbraň ruské výroby, počítejte s hodně rychlými komplikacemi.
Jednotlivé úrovně mají obvykle několik způsobů řešení, přičemž aspoň jeden je založen z velké míry na převlecích. Typicky jdete třeba po své oběti, která čeká v lékařské ordinaci na vyšetření. Tak proč si to neulehčit a neopatřit si lékařský plášť (od doktora pochopitelně) a nejít svůj nic netušící cíl suverénně vyšetřit. Sledování osoby však odhalí i jiné možnosti exekuce.
Na začátku hra samozřejmě nemusí odhalit všechno, ale postupem času zjistíte, že po příběhové stránce skutečně mnoho nenabízí. A to je velká škoda. Kolem atraktivního námětu se dal 
vystavět poutavý děj, který by šel daleko nad rámec sterilního plnění misí a výrazně by tak přispěl jak k atmosféře, tak k motivaci k dalšímu hraní.
Přitom s atmosférou jako takovou tvůrci pracovat umí. Dokazují to především velmi netradičním audiovizuálním zpracováním. Na první pohled může Moment of Truth vypadat graficky chudě. Brzy však pochopíte, že je to záměr. Prostředí jakoby chybí barevnost, což sympaticky doplňuje osudovost situací.
S hudbou se sice docela šetří, ale když už se rozezní, stojí za to. Někdy bychom si ale představovali mohutnější využití hudebního prvku. Napětí by tak mohlo být ještě větší.
Jak už tu ale padlo, napětí je především dílem vysoké obtížnosti, kdy jeden přešlap, jeden
nepromyšlený krok může znamenat konec. Ve hře si tak budete připadat skutečně sami proti všem, nicméně dobře si budete uvědomovat svou smrtelnost, i když se třeba dva protivníci ještě dají ustřílet, už to ale přinese další problémy.
Umělá inteligence je totiž velmi schopná, nedrží se čistě naučených vzorců chování a dokáže (ne)mile překvapit. I co do převlékání je třeba si uvědomit spoustu drobností a případných nelogičností. AI je totiž umí odhalit. Přitom stačí pár obdržených kulek a je po vás.
Přitom vám ale nebude připadat, že protivníci jednají nefér a mají nějaké přehnané výhody. Je tu jen ona zapeklitá situace s tím, že jste samostatně působící tajný sabotér.
AI má ale i své chyby. Ty se projeví zejména při větším počtu zalarmovaných vojáků. Zdá se, jakoby tolik umělých bytostí bylo problematické propočítat. Vojáci totiž začnou často zmateně pobíhat, a pokud je to navíc uvnitř budov, pravděpodobný je i větší masakr.
Je zapotřebí pochválit dobrý design úrovní, které se zdají být šikovně a do detailu promyšlené, což dává hráčům šanci vyzkoušet si ojedinělé postupy. Stává se však, že se vám nedostane dostatek informací o tom, jak postupovat dál, což je velmi nepříjemné a vede to k metodě pokus-omyl.
Možná si autoři přeci jen mohli vyhrát s komfortními funkcemi hry, když už nasadili laťku obtížnosti tak vysoko. Rozhodně chybí tutoriál a od věci by nebyl ani příběh, který by se jasně vinul hrou.
Takhle je Death to Spies: Moment of Truth jen komplexem kvalitně zpracovaných misí určených pro ostřílené a trpělivé hráče, kteří podobný titul dokáží ocenit. Pořízení takové hry je ale na vlastní riziko. Riziko toho, že možná nikdy neuvidíte závěrečné titulky.
