Pamatujete si ještě na první Def Jam? Tehdy asi kromě lidí v EA ještě jen málokdo tušil, že tento podivný mix bojovky a wrestlingu bude mít i pokračování, a že se tedy nejedná jen o jakýsi nepovedený výkřik do tmy. To ostatně dokázal druhý díl s podtitulem Fight for N.Y., který vylepšil co se dalo, a jednalo se tak o velmi zajímavou, pestrou a zábavnou záležitost, která se od wrestlingu ještě o kousek více přiblížila bojovce. A tehdy již bylo jasné, že sérii Def Jam kravaťáci v EA jen tak nezaříznou. A tak tu máme next-gen ICON.
Autoři opět neponechali vůbec nic náhodě a do hry nahnali ta nejslavnější jména americké hiphopové scény, což chválíme i jako naprostí ignoranti tohoto hudebního žánru. Dokonce kvitujeme s povděkem i skutečnost, že zdejší soundtrack je složen opět výhradně ze skladeb zdejších bijců, protože i my musíme chtě
nechtě uznat, že tato hudba ke hře tohoto typu, ladění a tematického zařazení
prostě sedne ještě lépe než ona příslovečná zadnice na hrnec.
A k čemu že to vlastně v ICONu je? Ano, správně, vlastně úplně k ničemu.
Trochu nás ale nejprve zarazil, a pak i docela zklamal celkový koncept hry. Všechno začíná nevinně. Poté co si vytvoříte svého vlastního bijce shlédnete úvodní video, v němž do vás mimo jiné na nějaké ganxta diskárně vrazí „drsnej nigga“, což má za následek polití vašeho fungl nového trika. Samozřejmě to nemůže skončit jinak než bitkou, v níž slavně vítězíte, načež padnete do oka jednomu hudebnímu producentovi, jenž pojme podezření, že byste se mu hodili do krámu. Nabídka je lákavá, a tak přijímáte, čímž se dostáváme konečně k onomu problému.
Záhy totiž vyjde najevo, že nebudete pouze za rambouska, který musí čas od času zbušit rambousky od konkurence, ale zároveň se stanete svébytným manažerem společnosti. Místo kravaty sice budete nosit řetěz o tloušťce ropovodu a na něm přívěšek o rozloze půl hektaru, ale budete manažer. Každou chvíli se sice v nějaké putyce porvete, ale to asi k manažerským povinnostem na West Coast patří.
A co taková manažerská práce obnáší? Pěstmi budete rekrutovat nové talenty, ochraňovat černé koně vaší stáje, utrácet za ženské, platit matce Seana Paula nemocnici, řešit problémy s médii, vypomáhat kdekomu a kdoví co všechno vlastně ještě. Hlavně ale budete potřebovat vydělávat prachy. A to se zde děje tak, že se právě staráte o slavné americké rappery, kteří ve hře ale zhusta vystupují v rolích teprve začínajících hvězdiček. Nejprve je potřeba s nimi podepsat
smlouvu a určit si procento z prodejů, které poputuje do vaší kapsy. Následně je třeba ještě rozvrhnout peníze do čtyř kategorií propagace, na základě jejichž výše
bude daná skladba či deska více či méně úspěšná. Můžete zainvestovat do toho, aby se daný track hrál v rádiích, vyrobit reklamní předměty, rozjet masivní PR kampaň v době vydání nebo nastartovat cílený marketing. Každá z těchto oblastí má vliv na něco jiného, ovšem celkově jde stejně jen o to, aby se daná skladba prodávala co nejlépe, skórovala v hitparádách a sbírala zlaté a platinové desky a abyste na základě těchtodílčích úspěchů vybudovali silné a prosperující hudební vydavatelství. A k čemu že to vlastně v ICONu je? Ano, správně, vlastně úplně k ničemu.
Prakticky všechny hry od EA se vyznačují výbornou prezentací a ICON kráčí v jejich čele.
V prvé řadě se totiž stále jedná o bojovku a i když autory chválíme, že ji chtěli doplnit něčím, co zároveň vytvoří jeden ze základů zdejšího příběhu,
musíme konstatovat, že tento manažerský element spíše zdržuje než že by motivoval víceméně k čemukoliv. Sice díky němu máte ve schránce znatelně více zábavných a humorných zpráv, ale že by to nějak prospívalo samotné bojové části hry? No, nevíme, nevšimli jsme si.
Samotný boj opět doznal jistých změn a přestože nemůžeme v tuto chvíli zcela jednoznačně říci, že k lepšímu, tak jsme spokojeni přinejmenším s tendencí, jako série tímto dílem nabírá. ICON je totiž zaprvé v podstatě již téměř regulérní bojovkou a ohlasy wrestlingu zde již jen tak lehce doznívají, ale zadruhé je na nás udělal dojem i soubojový systém, respektive jeho ovládání. Základní tlačítka jsou vyhrazena pro základní údery (rychlý na hlavu a na spodek, silný na hlavu a na spodek) a pohyb se provádí klasicky levou analogovou páčkou. U funkcí pravého analogu pak zcela jasně vidíme inspiraci populární sérií
Fight Night, takže se podobným kvedláním touto páčkou provádějí takzvané „směrové“
údery, což jsou jednak docela slušné pumelice z otoček, které dokáží upustit trochu toho kyslíku, ale zejména jsou vedle dělení na horní a dolní pásmo děleny i podle toho, z které strany ji vašemu soupeři zasadíte. Tato skutečnost zde sice na první pohled neznamená tolik jako v případě výše zmíněného boxingu, ale když
se vám podaří soupeře zatlačit ke zdi nebo nějaké jiné překážce, která mu brání v tom, aby po vašem úderu odletěl v dál, tak střídáním stran docílíte velmi působivého efektu, že budete soupeře kopat z jedné strany na druhou, což nám činilo skutečně velmi škodolibou, ale o to větší radost.
Možnosti boje nejsou sice nikterak extrémně chudé, ale dá se říci, že si člověk vystačí s málem. Když se vám bude dařit dobře časovat své údery, docela v
pohodě si vystačíte se základními ťafkami zakončenými nějakým tím pořádným „směrovým“ granátem. I přesto se ale vyplatí být stále na pozoru. Zdejší arény jsou totiž doplněny různými pastmi a nástrahami, které vám v bitce mohou značně zkomplikovat život, ale na druhou stranu i dobře vypomoci. U benzínové pumpy tak
můžete oponenta natlačit třeba do tankovací stojanu, který mu následně bouchne pod zadkem, v televizním studiu na vás oba bude provádět výpady kamerové
rameno, na dvorku za barákem vás bude terorizovat neposedný lowrider plus nepředvídatelný hydrant a třeba na tanečním parketu na vás budou padat repráky
nebo z čeho to vlastně v té tmě lítají ty jiskry.
Jedná se sice spíše jen o takové zpestření, ale nelze mu upřít skutečnost, že ve hře najde i vcelku taktické využití. Dost často vás totiž některá z pastí sejme rovnou oba (alespoň je to ale spravedlivé), ale dřív nebo později se stane otázkou vaší hráčské cti, abyste se tyto pasti naučili využívat ve svůj prospěch.
Nehledě na to, že nechat sešrotovat Lil Jona kartáčem v automyčce je prostě fakt sranda. Akorát musíte dávat bacha, aby vás nesundal v letu poté, co ho dotyčný kartáč pošle vzduchem přes půlku arény. Nejen z toho důvodu jsou zápasy vcelku zábavné a atraktivní. Časem se sice dostaví jistý stereotyp, ale díky zdejším
nástrahám a pastem jme každý zápas bez nadsázky jiný, takže vás ICON jen tak bavit nepřestane. A vlastně možná ani překvapovat, protože když jsme se už kdoví pokolikáté mlátili u benzínky, zjistili jsme že hořícího soupeře je možné prohodit do přilehlého krámku, kde ale nebožáka, aby toho ještě nebylo málo, začal
minimaxem hasit prodavač.
|
Prakticky všechny hry od EA se vyznačují výbornou prezentací a zcela zodpovědně hlásíme, že ICON kráčí v jejich čele. Atmosféra rapperského prostředí je dokonalá a vedle technického zpracování lze pochválit i zajímavou vlastnost, díky níž se objekty ve zdejších arénách pohupují podle toho, jaká zrovna hraje muzika
a zároveň podle toho, jak se vám aktuálně daří. V podstatě je to opět úplně k ničemu a zpočátku to člověka spíš mate, ale rozhodně tomuto jevu nelze upřít punc neotřelosti a zajímavé nápaditosti.
Grafika je samozřejmě na velice slušné úrovni, i když zároveň je potřeba dodat, že do značné míry působí „launchovým“ dojmem. To znamená, že sice na
to koukáte jako na zjevení, zejména pokud se s next-gen grafikou setkáváte poprvé,ale přesto občas na nějakou tu chybku narazíte. Celkově ale nemůžeme mít k
grafice ICONu větších výhrad, snad jen že v některých lokacích je celá scéna
podle našeho názoru zbytečně laděna do jedné barvy a šrámy v obličeji, případně na
jiných částech těla, by se možná nemusely zjevovat tak skokově. Spokojeni jsme ale se ztvárněním arén, které jsou poměrně detailní a rozhodně nepůsobí prázdným dojmem. V tomto ohledu pak máme nejraději potemnělý taneční parket, vedle nějž se u tyčí vlní lepé go-go tanečnice. V soubojích se objekty v arénách postupně rozbíjejí, ale mnohdy se rozpadají na podivně hranaté kusy, přičemž jsme upřímně řečeno dosud nepochopili, zdali jde o grafikův záměr nebo lenost.
Hudbu jsme již chválili v úvodu a to samé můžeme učinit i se zvuky. Skvělé je v prvé řadě autentické namluvení zdejších postav, které je mnohdy vtipné
|
Skvělá prezentace
Podivně přilepený manažerský element| Def Jam: ICON | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
