Právě v době, kdy do kin přichází očekávané zpracování slavné Tolkienovy trilogie (přesněji její první části), se mi do rukou dostala hra Demon World 2: Dark Armies. Jedná se sice o věci, které spolu zdánlivě nemají nic společného, ale pokud se koukneme pod kůži oběma, najdeme určité společné znaky. Kromě výskytu spousty skřetů je to pak především velká propracovanost a také velká obec fandů. Opravdu jedna z věcí, která mě na Demon Worldu nejvíce přitahovala, je právě ona propracovanost, ta nádhera, když pozorujete své rytíře bojující s vlčími jezdci a trolly. Podobný pocit jsem měl právě při čtení Pána Prstenů. Tehdy jsem toužil moci se dostat přímo do děje. To se mi teď splnilo, i když jsem se nedočkal žádného Aragona, Froda a dalších. Nicméně světy obou jsou si poměrně podobné. Tedy počáteční pocit byl na jedničku. Hra, která mi konečně umožní ovládat statečné rytíře a smést s nimi tu odpornou skřetí havěť tak, jak jsem si přestavoval boje v knížkách.
Hra je vlastně počítačovou předělávkou stolní verze, která má svou širokou základnu obdivovatelů. Desítky postav se pohybují po hexech na stole a vy vedete své kouzelníky, lučištníky a velitele do boje s nepřáteli. Atmosféra těchto stolních her v mnohém dalece předčí hraní na počítači, ale pochopitelně nese také velká omezení. Ne každý má na stálé
dokupování nových postaviček do své armády. A boje větších armád se již pořádají pomalu v hangárech. Na monitoru se také daleko lépe vytváří prostředí vašich toulek, o rozpohybování postav nemluvě. O tom jak se nakonec povedlo zachovat celkovou podstatu a atmosféru stolní verze, nemohu bohužel příliš soudit, protože znám jen tu počítačovou. Ze světa Demon World vzešel dokonce i komiks, takže je zřejmé, že si hra najde své obdivovatele docela jistě.
Demon World 2: Dark Armies nabízí několik možností, jak se ponořit do světa démonů. Jednak je tu klasická kampaň, dále si můžete zahrát několik misí pro jednoho hráče a samozřejmě ještě možnost utkat se se svým lidským protějškem v multiplayeru. V něm si můžou zahrát až čtyři hráči, jak proti sobě, tak i v kooperaci proti temným silám vedených počítačem. Pro jednoho hráče je přichystáno deset předdefinovaných map s určeným úkolem a stranou, za kterou hrajete. Takže si své dovednosti můžete vyzkoušet nejen s udatnými rytíři z lidské říše, ale také se zelenými chlupatými skřety a také s poslední rasou, která se války účastní, tedy trpaslíky.
Kampaň je pochopitelně doprovázena příběhem, který vás staví do nelehké pozice ochránce civilizovaného lidstva. Temná armáda se chystá k velkému útoku a spojenectví mezi lidmi a
trpaslíky je potrháno. Než dojdete ke svému konečnému cíli, projdete spousty bitev a jediný meč nezůstane bez krve. Celkem na vás čeká přes padesát misí, což je číslo velmi úctyhodné. I když ne všechny musíte projít. Postup ve hře vykazuje jistou míru nelineárnosti, tedy že máte tu a tam možnost zvolit si ze dvou misí, čímž můžete ovlivnit své další kroky. Každá mise je doprovázena vyprávěním postupujícího příběhu, který vás zasvětí do stavu situace, která se jen pomalu, krok za krokem, trochu vylepšuje. Ale temné síly jsou mocné a člověk nestačí koukat, kde všichni ti skřeti, a že jich je požehnaně, doteďka byli.
Ovšem nečekají vás jen pouhé mise „zabij vše živé“, kdy dostanete armádu a protivníka kousek od sebe. Ale třeba „rozraz bránu, probourej zeď a teprve pak všechny pobij“. Jsou zde i mise eskortní či špionážní. Ovšem obléhání nebo bránění hradů je rozhodně nejimpozantnější. Na malé mapě, kterou máte k dispozici, vidíte zelený chumel malých teček, ze všech stran obsypaný tečkami červenými, brousících si zuby na poklady schované za šedými stěnami městských hradeb. K dobývání pevností a měst máte i dvě speciální jednotky, dobývací věž a beranidlo. Samotné město je velmi rozsáhlé, což působí nadmíru impozantně. Při pohledu na hordy čekající před branami není žádnému obránci do smíchu. Je pak tedy na vás využít svých sil strategicky. Správná jednotka ve správný čas na správném místě může leccos rozhodnout.
Armády, které proti sobě v některých misích stojí jsou vskutku obrovské. Stovky mužů na vaší straně a nemenší počet proti vám. Ukočírovat takovouto armádu dá dosti práce. Bohudík můžete misi kdykoliv zastavit, tedy přejít z real-time do strategického módu. Každé jednotce pak můžete dát konkrétní příkaz a tak efektivně řídit souboje. Ovšem zde narážím na jednu velkou slabinu hry. Po zastavení času trvá nějakou chvíli, než můžete jednotky řídit, ty pak reagují zdlouhavě, sekavě, často musíte příkaz zopakovat. Při novém rozkazu se často jednotka zastaví a vám nezbude než se o ni znovu postarat. Je to velmi nepříjemné a nepohodlné, prát se takto s vlastními jednotkami. Jejich pohyb a nastavení do pozice také není žádná sranda. Jednotka totiž nemusí být jen jedna postava. Většinou najednou ovládáte desetičlennou skupinku a pokud máte takovýchto jednotek více a chcete je seřadit do nějakého tvaru, aby nepříteli co nejlépe vzdorovaly, budete muset vynaložit nemalé úsilí. A pokud máte na dohled hordu skřetů a vaši lučištníci se motají mezi koňmi a vojáky s meči, nedopadne to s vámi příliš dobře. Další věcí je pochybné tvoření skupin, které funguje jak se mu zachce. Snad to vypadá jako maličkost, ale věřte, že to dokáže docela dobře odradit od dalšího hraní jinak slušné hry. Nepotěší vás pak samozřejmě ani vlastní kanón, který se sám rozhodne vystřelit právě ve chvíli, kdy ke skupince skřetů dorazil váš jízdní oddíl.
Svou jednotku o větším počtu členů pak také můžete postavit do jedné, dvou nebo tří řad, podle toho, co vyžaduje situace. Ty nejmocnější jednotky jsou jednotlivci, kteří mají nějaké speciální dovednosti. Jednak jsou to kapitáni a hrdinové, kteří jsou jakousi elitou mezi bojovníky, a další velmi silné jednotky. Ale co by to bylo za hru z fantasy světa, kdyby zde chyběli také mocní kouzelníci. Těch má každá strana hned několik. Každý pak ovládá trochu jinou magii, ale všichni jsou velkými pomocníky v boji s nepřítelem. Dočkáte se spousty kouzel, mezi nimiž nechybí oblíbené firebally, blesky, magické střely, různé obrany a léčení. Kouzlení je také doprovázeno pěkným grafickým ztvárněním, jež k tomu samo sebou patří. Zem pak, když se do toho pustíte, září všemi barvami.
Pokud si na něco u Demon World 2: Dark Armies nemůžete stěžovat, tak to je počet jednotek. Každá strana má na čtyřicet různých typů jednotek, což je opravdu nevídané. Proti jezdcům na vlcích a medvědech, trollům, ogrům, harpiím a dalším nastoupí kanonýři, střelci s kušemi, bojový povoz, druidi, lučištníci na koních, rangeři a mnoho dalších. A jsou tu pak samozřejmě také trpaslíci a jejich mušketýři, vrhači bomb, důmyslné stroje a především bojovníci s pořádnými sekyrami.
Demon World 2: Dark Armies je silně strategickou hrou, která soustřeďuje vše na vedení bitvy a pozadí válečné akce jde stranou. Nebudete tedy těžit zlato, dřevo či kámen. Nebudete ani nic vyrábět. Do bitvy jdete s předem daným počtem vojáků, se kterým to budete muset dotáhnout až do konce. Před každou misí si můžete upravit složení skupiny, postavit je tak, jak vám vyhovuje a tak se dokonale připravit na každou misi. Je tedy zřejmé, že se nejedná o klasickou realtimovou strategii, kde se z továren valí desítky jednotek, které pak v chaotickém útoku rozválcují nepřítele. Zde to je jinak, pokud nezvolíte správnou strategii, pokud předsunete vojáky příliš před lučištníky nebo naopak zapomenete artilerii nestřeženou, nepřítel vás rozmete. Nebude to hned, ale každá zbytečná ztráta je citelná a postupně uvidíte, že právě tato zbytečně ztracená jednotka by byla mohla změnit výsledek ve váš prospěch.
Grafika je zpracována dosti rozporuplně. Je pravda, že prostředí je opravdu různorodé (asi šest různých povrchů) a celkově jsou mapy povedené, najdete zde spoustu druhů lesů, skály, keře, takže na design si opravdu stěžovat nelze. Vše je ale jakési umělé, a i když detailní, přeci to nepůsobí příliš pěkně. Když jsem se koukl na obrázky, docela jsem se podivil, že to takto vypadá daleko lépe než v pohybu, i když to většinou bývá zcela obráceně. Ani jakýsi pokus o pseudo 3D prostředí příliš nevyšel. Ale na druhou stranu zpracování výbuchů, kouzel a všech efektů s nimi spojených dopadlo na jedničku a tak se je při práci mágů na co dívat.
Jednotky jsou také zpracovány poměrně pěkně a grafici si dali záležet na každém detailu. Nestane se vám tedy, abyste při vstupu do mise padli na zadek a nevěřícně koukali, jak tohle dokázali, ale ani vás to od hraní neodradí.
Přes všechny jmenované klady, a je jich poměrně dost, mě příliš Demon World 2: Dark Armies nezaujal. Možnost zastavení hry (nebo zpomalení, což zde můžete mimochodem také) a přidělení rozkazů, jsem postrádal u mnohých strategií, dovoluje tototiž vést útoky z více stran či na více místech najednou, ale pokud na vaše rozkazy reagují jednotky tak neochotně jako zde a pokud často zamíří někam úplně jinam, aby se tam otočily a jely na správné místo, tak pak to nějak ztrácí šťávu. Což mě velice mrzí, protože dobrou strategii z fantasy světa by se člověk nahledal. Asi mi tedy nezbyde než počkat na, doufejme, skvělý Warcraft 3.
Musím tedy vynést rozsudek - v celkovém hodnocení se potenciálně výborná hra propadá na úroveň lepšího průměru. A to je velká škoda.
| Demon World 2: Dark Armies | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
