Logické hry hráči počítačových her povětšinou nepovažují za plnohodnotné produkty, na čemž nesou vinu především tvůrci se svým přístupem – dobrý nápad často oblečou do myšího kabátku s dírami a přiznejme si, přiměřené pozlátko se pomalu stalo standardem. Pokud jde o logické hry na GBC či GBA, vlastně si vzpomínám pouze na nesmrtelný Tetris a jeho variace, ale nějakou čirou zabíračku na mozek prostou jakékoli akce - to ne. O to více mě potěšil příchod prazvláštní logické gamesy, kterou rozhodně neposuzujte z obrázků kolem recenze. Sám jsem při prvním spuštění raději přepnul "svého" redakčního GAME BOYe do režimu OFF a věnoval se zcela jiné činnosti. Avšak některým věcem se nevyhnete, třeba psaní recenze, čili po pár dnech nadešel čas zúčtování a tak jsem se pustil do "práce". Netuše nic o celé hře, chvilku ještě nevěřícně zírám na dětinskou grafiku a snažím se pomalu rozpoznávat tvary. Pozadí představuje ostrov v moři, s hradem, lesem, horou a podobnými okrasami, zatímco vepředu stojí malý tlustý človíček v hávu a hůlkou v ruce. Usuzuji, že se jedná o kouzelníka. Projíždím volby v menu, jež nabízí turnaj či hru vícera hráčů, pročež raději využívám nápovědy, u které mě čeká první šok. Je totiž
rozdělena do velmi přehledných kapitol a krůček po krůčku vysvětluje všechny režimy spolu se základním principem hry.
Dobrá, utíkám znovu do hlavní nabídky, klikám na sólovou hru a posléze na turnaj. Náhle se spouští animace, kterak moje postavička (tu si vybíráte při prvním spuštění a slouží coby Save) někam pochoduje, objevuje se tam i kouzelník a představuje mi prvního soupeře. Následně se ocitám na obrazovce, kde se v levé většině nachází tabulka se čtverečky a na pravé straně stojí můj soupeř. Dozvídám se, že každé okénko v sobě ukrývá jedno puzzle k vyřešení a abych vyhrál, musím jich pokořit alespoň patnáct. Dobrá tedy, vybírám první políčko, načež se přede mnou rozprostře ohraničený čtverec se čtyřmi červenými puntíky (ve tvaru čtverce). Zkušebně mačkám směrové tlačítko, čímž docílím toho, že se všechny čtyři puntíky pohnou v přikázaném směru. Tlačítko tedy podržím déle, díky čemuž se první puntíky zastavují o stěnu, zatímco ty druhé stále pokračují dále. Najednou slyším ze sluchátek "pink", protože se puntíky srazily a spojily nerozlučně dohromady. Mačkám tedy tlačítko
směrem vzhůru a spojuji zbylé dva objekty, čímž vyhrávám. Cíl se zdá býti jednoduchý a jasný – spojit roztroušené objekty v jeden. Co na tom může být těžkého, napadlo mě, než přišly další úrovně a já najednou ani náznakem netušil, jak vůbec začít. Ale nepředbíhejme – složitost roste už třeba tím, že nehrajete s jednou barvou, ale příkladně hnedle s třemi. Nevhodným spojením různých objektů (třeba) vytvoříte klec, z níž už potřebné objekty jiné barvy nevydolujete. Chce to promýšlet strategii hned na začátku a nenechat se zlákat zdánlivě snadným řešením. A aby toho nebylo málo, časem se k tomu přidají i bílé objekty ve čtverci, které slouží jako blokovací. Někdy vám pouze brání v cestě, jindy sami o sobě tvoří složité bludiště, či vám naopak pomáhají zarážet neforemné velké objekty.
Postupem času si mě hra získávala více a více - nejen díky silně promyšleným kapitolám, ale hlavně proto, že často existuje několik úplně jiných způsobů, jak úroveň vyhrát. Tak nějak se vytratil i první dojem z dětinské grafiky, která hrou prostupuje skrz naskrz, protože hraní samotné to nijak neovlivňuje. Vaši soupeři stojí hned vedle
a v závislosti na vašem úspěchu projevují emoce – když spojíte kostku (ušklíbnou se), když vyhrajete úroveň (pláčou, poskakují...), když to vzdáte (radost, smích...). Jak jsem postupoval dále, neunikla mi rostoucí komplikovanost a proměnlivost úrovní. Například se spojují různé jednodušší varianty, třeba blokující kostky využíváte naráz i coby bludiště i jako záchytné body. Fakticky roste obtížnost s každým soupeřem, kterých vás čeká osm a každý předkládá dvacet pět políček s hádankou. Abyste vyhráli, stačí jich vyhrát "pouhých" sto dvacet, ale přiznávám, že pátým soupeřem včetně přicházejí již docela slušné problémy.
Tím ale v žádném případě nevyčerpáváme bohatou nadílku, s níž k nám Denki Blocks přijíždí. Druhou a prakticky nekonečnou částí je sestavování obrazců. Zvolíte si časový limit a složitost obrazců a poté skládáte z jednotlivých puntíků předložený vzor. A nemyslete si, že skládání tvarů je jednoduchou záležitostí, právě naopak, i šikovně natočený a relativně jednoduchý vzor žádá hodně přemýšlení. Až i v tomto odvětví prokážete svoji dokonalost, zbývá ještě kategorie, v níž se vymýšlí
strategie s nejnižším počtem tahů a nejkratší herní dobou. Pokud bych se měl rozhodnout, který typ hry mi přináší větší zábavu, celkem bez váhání bych zvolil řešení hádanek. Ne, že by skládání tvarů postrádalo zábavnost, ovšem raději řeším složitě vypadající úlohy, než aby mě ničilo, jak nemohu dát několik malých kostek dohromady :-). Na závěr se ještě nabízí režim pro několik hráčů a vůbec k tomu nepotřebujete další GBA. Vlastně se obejdete i bez živého konkurenta, protože ho klidně zastoupí i počítačem řízený protivník, nicméně doporučuji toho kamaráda. V závodě stojí vaši svěřenci na jednoduché závodní trase, přičemž za každý správně složený obrazec se váš človíček trochu posune. Hrajete-li s počítačem, obtížnost závisí na tom, jak schopného soupeře jste si vybrali (pokud je tento opravdu dobrý, posouvá se rychle). Hrajete-li s kamarádem, střídáte se ve hře vždy po úspěšně složeném tvaru. O tom, jak dalece postoupíte, rozhoduje čas správného složení. Druhý typ hry pro více hráčů si zahrajete už jen s kamarádem a jedná se o klasické přetahování provazu (přičemž uprostřed je voda). V podstatě jde o stejnou věc jako při řešení hádanky – spojit všechny svoje puntíky do jednoho. Vždy, když se vám
podaří jedno spojení (třeba i soupeřových puntíků), předáváte GBA druhému hráči. Podle úspěšnosti se samozřejmě přetahují i vaši panáčkové.
Na závěr mohu jenom dodat, že mě Denki Blocks velice potěšil, protože se z něj vyklubalo něco naprosto odlišného, než jsem původně očekával. Pominu-li dětskou grafiku, která po pár hrách už stejně nikoho nezajímá, zůstává brilantní nosná myšlenka a skvěle připravené úrovně. Ještě bych se zmínil o samostatně absolutně neposlouchatelné hudbě, jež ovšem v bitevním režimu mění svůj rytmus a dokáže vytvořit správnou atmosféru. Z těchto všech důvodů je Denki Blocks jasnou volbou pro ty, co už nebaví jenom hopsání, ale chtěli by změřit síly se zajímavou logickou hrou.
| Denki Blocks | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
