Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Utopená půlmiliarda? Sci-fi Destiny nevyužívá svůj potenciál

aktualizováno 
Jedna z nejdražších her všech dob, sci-fi střílečka Destiny, v mnoha momentech exceluje. Výsledkem ovšem není přelomová hra. Je to titul, který ukazuje ohromné ambice tvůrců, ale zatím svůj potenciál ovšem nevyužívá.
75

Destiny

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: Bungie

  • nádherná grafika a úžasná hudba
  • zbraně a pocit ze střelby
  • povedený PvP
  • odfláknutý příběh
  • stereotypní mise s důrazem na jejich opakování
  • složité sdružování do týmu

Herní karta

Destiny (PS4) | foto: Jakub Žežule

Když se spojí autoři slavné xboxové střílečky Halo s vydavatelem majícím pod palcem značky Call of Duty a World of Warcraft, vyvolá to samozřejmě rozruch a velká očekávání. Tandem Bungie a Activision se navíc posléze nechal slyšet, že s jejich novou značkou Destiny mají desetiletý plán, do něhož pro potřeby vývoje a marketingu napumpovali rekordní půl miliardy dolarů. To již rozruch kolem hry nabobtnal do přímo obludných rozměrů.

Destiny jsem sledoval pozorně, bůhvíjaká natěšenost se však ne a ne dostavit. Důvod byl jednoduchý: pořád jsem nebyl s to pochopit, co má být na Destiny tak přelomového. Neustále jsem hru srovnával s téměř perfektní, navíc obsahem přetékající střílečkou Borderlands 2. Nyní už mám o Destiny jasno a můžu říct s klidným srdcem, že mě výsledný počin autorů Halo rozhodně překvapil.

Strážci galaxie

V Destiny si hráč nejprve vybere jednu ze tří ras. Na výběr je člověk, dále Awoken (Probuzený), připomínající vzhledem trochu upíra, a robotický Exo. Je možné si zvolit i pohlaví (ano, lze hrát i za robotku), výběr rasy a pohlaví ovšem nemá na schopnosti postavy žádný vliv.

Výběr třídy je mnohem důležitější: k dispozici je Titan, fungující jako tank, mrštný Hunter a na hrátky s energií zaměřený Warlock. Jednotlivé třídy se liší vzhledem, stromem dovedností, speciálními útoky, granáty a samozřejmě statistikami (brnění, mrštnost, rychlost zotavování). Každé třídě se přitom po dosažení patnácté úrovně odemkne druhá podtřída disponující kompletně novým stromem dovedností.

Výběr je důležitý. Všechny třídy sice dokážou používat jakoukoliv zbraň a zpočátku se zdají vzájemně podobné, rozdíly se však postupem času výrazně prohlubují. Hunter se například dokáže z výskoku později na krátkou vzdálenost i teleportovat a se svými noži je schopen zasazovat smrtící údery s obdivuhodnou rychlostí.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Warlock se umí vznášet ve vzduchu a po nepřátelích efektně vrhat výboje energie. Titan oproti tomu disponuje třeba ničivým elektrizujícím úderem do země, který všechny nepřátele kolem pobije jednou ranou. Dvojitým skokem je navíc schopen získat taktickou výhodu nad nepřáteli, nebo se z jejich chumlu elegantně stáhnout.

Tím rozdíly nekončí, ale představu jistě máte. Speciální útoky jako zmíněná vržená energie nebo titánovský elektrizující úder je samozřejmě možné používat jen jednou za čas, podobně jako automaticky se obnovují granáty, kterých je celá řada a jsou vázány na jednotlivé podtřídy. O těch ještě později.

Amnézie na vlastní kůži

K příběhu Destiny se dá poznamenat asi toto: po celou dobu hraní příběhových misí budete mít pocit, jako byste trpěli závažným stavem ztráty paměti. Po úvodním nástinu děje za tento stav však budete celkem vděční.

Lidstvo jednoho dne navštívila hodná koule z vesmíru jménem Poutník a naučila pozemšťany něco strašně užitečného, díky čemuž nastal tzv. Zlatý věk. Lidstvo se následně začalo rozlézat po sluneční soustavě a (pravděpodobně) terraformovat ostatní planety. Hodná koule však měla nepřítele, který se jmenoval Temnota. Temnota je zlá a víceméně s sebou zavlekla do naší rodné galaxie pořádně dopálené příslušníky mimozemských civilizací.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Aby toho nebylo málo, hodná koule Poutník se tak nějak vypnula a jedinou známkou její aktivity je to, že vypouští Duchy (to není vtip). Duch je zařízení, které najde někde v Rusku ležícího hráče, jehož vzkřísí k životu jakožto hrdinného Strážce. Lidstvo je podle všeho zdecimováno a zůstalo mu pouze jediné město jménem Věž. To je třeba ochránit před emzáky a přitom zjistit, co se děje s hodnou koulí. Tu je zapotřebí před Temnotou rovněž zachránit.

Nebo probudit? Opravit? Přemluvit? Příběh Destiny je zkrátka děs. Následující děj (dá-li se to tak nazývat) se odehrává převážně přes nahrávací obrazovku, která zabírá vaši loď, přičemž na vás váš věrný Duch, namluvený Peterem Dinklagem (Tyrion z Game of Thrones) chrlí jednu nesrozumitelnou větu za druhou. Dočkáte se i pár filmečků, jejichž sledování vyloženě bolí. Ne protože by byly špatné, právě naopak. Vaše postava je plně namluvená a sekvence jsou po technické stránce zcela profesionální. Je tudíž evidentní, že na příběh v Bungie prostě neměli čas.

Smutné na tom je, že ačkoliv zápletka Destiny je výrazně slabá, herní univerzum se naopak tváří velmi komplexně. Místo v něm mají vzájemně znepřátelené rasy se svou vnitřní hierarchií, postavami, historií atd. Bohužel jediným způsobem, jak zachytit alespoň hrubý nástin toho všeho, je buď navštívit oficiální stránky hry, nebo si do mobilu stáhnout doprovodnou aplikaci.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

S kodexem her od Bioware se informace v ní obsažené srovnat nedají, přesto hráči přibližuje svět Destiny o trochu více. Aplikace je navíc zpracována na výbornou. Kromě doprovodných textů si zde můžete prohlížet vaše postavy, sledovat statistiky, historii hraní, novinky přímo od výrobce a mnoho dalšího. Pokud disponujete chytrým telefonem, rozhodně si ji zdarma stáhněte.

Podívaná hodná nových konzolí

U filmečků jsem již naťukl technickou stránku hry. Ta se bezesporu řadí mezi hlavní přednosti Destiny. Vše vypadá prostě nádherně. Země, Měsíc, Venuše i Mars od sebe pohodlně rozeznáte. Úvodní Země, tedy spíše "Staré Rusko" je ze čtveřice asi nejslabší, ale i tam je na co se dívat.

Na Měsíci mi kromě charakteristických exteriérů utkvěly v paměti především majestátní podzemní chrámy, které mě donutily opět skřípat zuby nad nedostatkem informací k hernímu univerzu. Na terraformované Venuši hráče uchvátí mnohopatrové zříceniny budov prorostlé vegetací. A závěrečný Mars zaujme do dáli se táhnoucími pouštními pláněmi a kaňony. Čtyři rasy nepřátel, každá s řadou vlastních jednotek, jsou perfektně animované a jejich pohyb působí naprosto přirozeně.

Umělá inteligence je přitom na velmi dobré úrovni. Jednotky emzáků ustupují, kryjí se za překážky a leckdy používají různé typy útoků a sobě vlastní taktiky. I zde však platí stará dobrá taktika "když je zle, uteču až tam, kam za mnou nepůjdou." Na užití tohoto klasického principu nevidím v případě Destiny nic špatného: hra by bez něj byla neuvěřitelně frustrující. Tyto "krajní meze" nepřátel navíc většinou nebijí do očí bijící jako v jiných hrách. Věřte mi, že za taktiku úder – ústup budete rádi, neboť i tak budete v Destiny umírat.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Pozitivní také je, že jsem se za celou dobu hraní nesetkal s jediným bugem nebo třeba jen náznakem zaškobrtnutí obrazu. Snad jen nahrávací čas při přechodu do města by mohl být kratší.

O namluvení postav nemá příliš cenu vzhledem k příběhu a minimalistických dialozích mluvit. Peter Dinklage odvádí v roli Ducha vzhledem ke scénáři solidní práci. Překvapilo mě i angažování Lance Reddicka (The Wire – Špína Baltimoru, Oz), který svůj charakteristický hlas propůjčil postavě velitele Zavaly.

Destiny má celkově vynikající nazvučení. V jeskyních se nabíjení a Duchův hlas atmosféricky rozléhají a hráč slyší pronikavé skřeky každého útočícího, resp. umírajícího protivníka. A pak je tu hudba. Ach ta hudba! Hudební doprovod je v Destiny přímo božský. Od chorálů a orchestrálních smyček přes dunivé elektro až po výrazné bicí. Vše je jednoduše famózní.

Se zbraní v ruce

Další oblast, v které Destiny exceluje, je samotné střílení. Ať již držíte v ruce některou z mnoha druhů pušek, brokovnici, revolver, kulomet, nebo raketomet, pocit ze střelby je vynikající. Vše má správný zpětný ráz, zvuk, a ačkoliv Destiny běží pouze v 30 snímcích za sekundu, vše působí přesně a vyladěně, bez jediného škobrtnutí.

Stylem hry se Destiny nejvíce podobá Borderlands s větším důrazem na prvky z on-line her na hrdiny (World of Warcraft, Star Wars: Galaxies). A zde má hra bohužel výrazně citelné rezervy. Zmínil jsem se o čtyřech hlavních prostředích, kde se Destiny odehrává. Ačkoliv vypadají nádherně, pro potřeby hry jako Destiny jsou tyto "světy" ukrutně malé.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

V rámci příběhových misí se budete zas a znova protloukat stejným prostředím a stejnou cestou, a to i v rámci čistě "příběhových" misí. Pobíjením nepřátel získáváte další zkušenosti, a vylepšujete si tak postavu. Mimo jiné postupujete na další úroveň, což v praxi znamená, že se vám zvýší statistiky a budete získávat kvalitnější předměty, tedy kusy brnění a zbraně.

Úmyslně píšu "mimo jiné". Postup na další úroveň je totiž v Destiny pouze částí systému neustálé honby za silnější postavou. Proto také tolik nezáleží na tom, že postup na další úroveň se ve hře zastaví již na dvacítce. Schopnosti si odemykáte zvlášť a po dosažení dvacítky (a nejspíše zhruba v době kolem dokončení příběhu) nebudete mít plně odemčený ani jeden strom dovedností ze dvou podtříd vaší postavy.

Dále si zlepšujete jednotlivé kusy výstroje, kterým se postupně odemykají další vlastnosti a bonusy. V neposlední řadě po dosažení dvacáté úrovně začnete nacházet předměty dávající vám "světelný" bonus, který vyžene vaši úroveň ještě o kus výš.

Často se mluví o takto dosažené dvacáté šesté úrovni, ale jde to patrně i výš. Pokud vám to všechno připadá nepřehledné a složité, vězte, že Destiny nepřehledná a složitá je a dělá velmi špatnou práci v tom, aby vám svoje mechanismy vysvětlila. Ty navíc tak úplně nefungují.

Ze starých konzolí zdarma na nové

Autoři sci-fi akce Destiny myslí na ty, kteří si hru koupí v digitální podobě na Xbox 360 nebo PlayStation 3 a od Ježíška dostanou Xbox One nebo PlayStation 4.

Podmínky jsou dvě: akce platí do 15. ledna 2015 a převod je možný pouze v rámci dané rodiny, tedy z Xbox 360 na Xbox One a z PlayStation 3 na PlayStation 4.

Potěšitelné je, že na nových konzolích můžete pokračovat v hraní, nepřijdete o výbavu, dosaženou úroveň atd. Často kladené dotazy k přechodu naleznete na oficiální stránce zde.

-oz-

Již jsem zmínil podtřídy. Každá ze tří hlavních tříd má od patnácté úrovně dvě podtřídy - stromy dovedností. Jeden jste si odemykali dosud a můžete v něm nerušeně pokračovat. Od patnáctky si však můžete aktivovat strom druhý, tam však začínáte od začátku. Bojujete tedy se stále těžšími protivníky, ale abyste si odemkli alespoň základní schopnosti druhého stromu, musíte všechny schopnosti stromu prvního dát k ledu. Během doby, kdy bojujete v druhé podtřídě, vám prostě nejsou k dispozici. Aspoň je pořád co odemykat, říkáte? Problém je, že to ve stále se opakujících misí už není taková zábava.

Zas a znovu

Hlavní problém Destiny je totiž přepálená nutnost tzv. grindu (monotónní pobíjení monster a opakování týchž misí za účelem zlepšování postavy, lepšího vybavení apod.) Příběhovou kampaň obohacenou o nějakou tu odbočku do jiného módu proběhnete za 15 až 20 hodin a co do herních úkolů a činností jde stále o to samé. Dojdi tam a tam, nech Ducha něco oskenovat a říct něco zásadního, čemu ale nebudeš vůbec rozumět, pobij vše, co se hýbe. Konec mise.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Kromě příběhových misí můžete na kterékoliv ze čtyř světových map plnit hlídkové, dokolečka generované mise: zabij tolik nepřátel, seber tolik předmětů padajících z mrtvých nepřátel, dojdi tam a tam a cestou zabij všechno, co se hýbe. Tyto mise jsou užitečné především v průběhu vašeho tažení na dvacátou úroveň. Bohužel nepřátelé v rámci těchto misí zůstávají na stejné úrovni, jejich plnění se tedy po dosažení dvacítky stává příliš snadné.

Dále je tu možnost opakovat příběhové mise na těžší obtížnost. Ani to se však Bungie příliš nepovedlo. Protivníci jsou silnější pouze v určitých oblastech mise. Navíc po opětovném dokončení příběhové mise hráč již nedostává žádnou odměnu v podobě předmětů, což je jaksi hlavní důvod, proč se do nich vlastně pouští.

Získávání vybavení celkově je ve hře dost slabé. Jednak lze nejsilnější předměty zakoupit ve městě po nashromáždění ohromného počtu speciálních bodů nahrabaných usilovným grindováním či hraním PvP (boje s hráči), jednak předměty padají ze zabitých nepřátel. K tomu však dochází trestuhodně zřídka. Mnohokrát v Destiny zabijete tuhého protivníka, načež nastává groteskní situace, kdy banda natěšených hráčů zmateně pobíhá po okolí a zoufale hledají alespoň jediný předmět. Často marně. Alespoň je získáte za první dohrání misí příběhových, PvP zápasy a Strike mise.

Strike mise jsou tím, na co tvůrci evidentně hodně spoléhají. Až tři hráči se dají dohromady přes automatický matchmaking a jejich úkolem je projít přes opět převážně známé prostředí až k závěrečnému bossovi. Strike mise se postupně otevírají v modifikacích i pro hráče, kteří dosáhli nejvyšších úrovní.

Bohužel jich je pouze šest. Bitvy s bossy jsou přitom zas a znovu podle stejného scénáře. Udeřit a stáhnout se. Oživit neopatrného kolegu. Nasypat do potvory všechno, co se vejde. V Destiny se toho do nich vejde hodně. Boje s bossy trvají klidně i půl hodiny a přitom platí, že pokud tyto bestie zabijí všechny členy vašeho týmu, musíte na ně pěkně od znova. Na jednu stranu se po zabití takové mrchy dostaví pocit ohromné úlevy a zadostiučinění, na stranu druhou hrozí ohromná frustrace. Hodně záleží na tom, s kým jste v týmu.

V kooperaci, nebo proti sobě?

Destiny je samozřejmě větší zábava ve více hráčích. Ještě že ve Strike misích funguje matchmaking, v samotné hře je spojení s ostatními hráči vyřešeno dost kostrbatě. Na rozdíl od Borderlands totiž v Destiny sdílíte s několika hráči herní plochu. Abyste spolu sdíleli i danou misi, je třeba je pozvat do týmu. Musíte do menu, následně najít jméno daného hráče, kliknout, poslat pozvánku (trvá to o pár vteřin déle, než by mělo, pamatujte navíc, že hra nejde zapauzovat) a pak jen doufat, že hráč vaši nabídku přijme. Pokud ano, čeká ho nahrávací obrazovka a poté už se můžete pustit do kooperace. Uf.

Destiny (PS4)

Destiny (PS4)

Ale kosení nepřátel s až dvěma spolubojovníky je jinak fajn a zábavu si užijete i u náhodných událostí, které se občas spustí na některé z herních map. Například je třeba zabít nějakou potvoru, přičemž hráči sdílející spolu herní mapu se na jedno místo nahranou, nepřítele udolají a dostanou body k dobru. Být v jednom týmu není potřeba.

Pak je tu ještě PvP (Player versus Player – boje mezi hráči), který se v Destiny hodně povedl. Hráč si postupně odemyká módy, z nichž některé lze hrát i s vozítky. Na výběr jsou jinak pojmenované klasiky jako Team Deathmatch a jeho verze s oživováním padlých spolubojovníků, klasický režim všichni proti všem a variace na Domination (kontrola vlajek z CoD). Nejde o nic revolučního, ale na výběr je deset skvěle navržených map a rukopis autorů super úspěšného Halo se nezapře.

Otázkou je vybalancování hráčů. Těm se sice srovnají statistiky, ale ponechávají zbraně a stromy dovedností. Každopádně jsem neměl problém sem tam zatápět hráčům na podstatně vyšších úrovních a s lepším vybavením, a to nejsem žádný profík. Je přitom skvělé, že při hraní PvP hráč stále získává body pro postup na další úroveň, zlepšuje si vybavení a odemyká nové dovednosti, nic není PvP exkluzivní.

Dlouho jsem se u síťového klání tak nebavil a vřele doporučuji vytvořit si kvůli němu více postav. Bohužel však platí, že pro hraní Strike misí a PvP musíte mít placený účet Playstation Plus, Destiny si navíc off-line vůbec nezahrajete.

Zářná budoucnost, nebo dračka na peníze?

Hodnotit Destiny je složité. Na jednu stranu je to zklamání: hra rozhodně není žádným kolosálním úspěchem spojení jednotlivých herních žánrů, jak se můžete někde dočíst. Destiny má řadu tristních problémů.

Fotogalerie

Hra je sice postupně zábavnější s lepším vybavením a více vlastnostmi, ale v pozdější fázi vyžaduje buď bezmyšlenkovitý grind, nebo útěk k PvP. Jednotlivé prvky celkově v porovnání s konkurencí evidentně zaostávají. Přesto je Destiny pro fanoušky střílení, kteří k němu nepotřebují zajímavý příběh a postavy, jasnou volbou. Hra navíc zabaví minimálně na dvacet hodin a je velká šance, že se k ní budete vracet.

Destiny má navíc stále ohromný potenciál a velmi mě překvapilo, že míří (zatím) podstatně výš než již několikrát zmíněná hra Borderlands. Bungie by z Destiny skutečně mohli udělat střílečkovou verzi Star Wars: The Old Republic. S důrazem na příběh, nekonečným zlepšováním postavy, vysoce kvalitním PvP, snadnou a chytlavou kooperací a nepřeberným množstvím obsahu. Destiny se to zatím nepodařilo, nicméně ukázala, že by to šlo. Již teď byla ohlášena dvě rozšíření, první vychází již v prosinci.

Některé přídavky my měly být zdarma, do hry tak každému majiteli přibyl i první velký raid. Více obsahu jistě prospěje, nicméně mám za to, že v případě Destiny to bude chtít nový díl. Málokdo je jako Blizzard, který je schopen rozšířeními v hráči vzbudit pocit, že původní hra byla pouze betaverze.

Mnoho skvělých her se "vyšvihlo" až druhým dílem. To byl koneckonců případ i Borderlands, ale vzpomeňme i na pokrok, jaký zaznamenalo druhé Diablo, Assassin’s Creed, Uncharted či Mass Effect. věřím, že Destiny je přesně takový materiál. Osud značky je v rukou Bungie a Activisionu.



Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

61 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 299 čtenářů

Témata: Playstation 4




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.