Úvodem
Deus Ex je atypická hra, přestože se v podstatě skládá ze samých známých a osvědčených postupů. Při dlouhých a příjemných chvílích, které s ní strávíte, se vám možná vybaví vzpomínky na to, jak jste kdysi mlátili páčidlem do beden v Half-Lifu, provozovali hackerskou živnost v System Shocku 2, kradli se nočními stíny v Thiefovi, získávali nadlidské schopnosti v Jedi Knightovi a pobíhali s vlajícím pláštěm v tmavých končinách Nocturnu. Neobvyklost nové 3D first-person RPG akce týmu Ion Storm spočívá mimo jiné v dokonalosti a poctivosti, se kterou jsou jednotlivé atraktivní prvky různých herních žánrů poskládány dohromady. K čemu je vynikající programátor, senzační grafik a talentovaný autor scénáře, když se toho všeho nechopí někdo, kdo má jasnou a kvalitní vizi o celkové podobě výsledného díla? Ten někdo se v tomto případě jmenuje Warren Spector a je to člověk, který stál za podobně propracovanými hrami - například oběma díly System Shocku a Ultimy Underworld. Jeho dlouholeté designérské zkušenosti zde daly vzniknout něčemu, co sice nelze nazvat revolucí, ale je to zřetelná ukázka směru, kterým se dle mého názoru budou singleplayerové 3D akce ubírat. Po Daikataně, která poněkud zaostala za očekáváním, vynáší John Romero a jeho firma trumf, který se bude případným soupeřům opravdu těžko přebíjet.
Kdo, kde a proč
21. století, nepříliš vzdálená budoucnost. Globalizace nabyla obludných rozměrů, rozdíly mezi bohatými a chudými taktéž, megakorporace utlačují práva jednotlivců a terorismus bují po celém světě. Objevila se záhadná choroba nazývaná Gray Death (šedá smrt), která se epidemicky šíří a jediného léku proti ní, Ambrosie, je zoufalý nedostatek.
Poté, co byl teroristy bombardován a poničen i jeden ze základních amerických symbolů, Socha svobody, prohlásil prezident USA veřejně "Čeho je moc, toho je příliš!" a přiměl Kongres k tomu, aby se Spojené státy staly členem UNATCO. United Nations Anti-Terroristic Coalition neboli Protiteroristická koalice Organizace spojených národů je institucí, která má ve svých stanovách boj proti mezinárodnímu organizovanému zločinu všeho druhu. Ten se stále rozmáhá, a vzhledem k nepřátelství mezi jednotlivými státy, odlišným zákonům a anachronistickému lpění na stávajících hranicích je těžké ho 
postihovat lokálními prostředky. USA se záhy po svém přistoupení staly i sídlem UNATCO; ústředí bylo umístěno do New Yorku, do těsného sousedství pobořené Sochy svobody.
UNATCO ve svém boji proti různým teroristickým uskupením samozřejmě využívá nejmodernější výdobytky vědy a techniky, mezi které patří i prostředky ke zdokonalování lidského těla. V době, do které ve hře vstupujete, již začínají vycházet z módy agenti "terminátoři", tedy lidé znetvoření různými implantáty z kovů a plastů, protože přichází čas nanotechnologie. Do lidského těla jsou vpraveny různé augmenty (doplňky) na bázi tzv. nanitů, mikroskopických robotů ne větších než červená krvinka, kteří cirkulují v krvi, sledují stav organismu a podle potřeby stimulují nebo naopak tlumí různé jeho funkce. Vy jste v pořadí druhým agentem, který podstoupil pro blaho lidstva nevratný proces nanoaugmentace; prvním byl váš bratr Paul, se kterým se budete v počátečních fázích hry často setkávat. Ačkoli si svojí postavu můžete při jejím vytváření pojmenovat, ve hře budete většinou vystupovat pod krycím jménem J. C. Denton.
Ze začátku vypadá vše jasně - vy zastupujete "hodnou" organizaci a likvidujete "zlé" teroristy. Velmi brzy se však začnou objevovat náznaky toho, že svět není tak černobílý, a přicházejí první pochybnosti. "Paranoia znamená mít k dispozici všechna fakta.", tento citát spisovatele Williama Burroughse dobře vystihuje vaše pocity v průběhu hry. Čím více se dozvídáte, tím jste ke všemu a všem méně důvěřiví. Protože tajemný a napínavý příběh je jednou ze základních kvalit Deus Exu, nechci vám z něj prozrazovat víc, než je nezbytně nutné; jeho vývoj a často překvapivé zvraty budou ve hře jistě patřit k vašim největším požitkům. Pro náležité vychutnání však musíte být vyzbrojeni slušnou znalostí angličtiny - v každém případě doporučuji zapnutí titulků. Od hlavní příběhové linie se sice nelze příliš odchýlit, ale občas narazíte na příjemné odbočky, kde se vaše zážitky mohou výrazně lišit od zážitků vašich kamarádů, kteří zvolili jiný přístup.
Jak vidíte, ani základ příběhu Deus Exu neobsahuje ve své podstatě nic radikálně nového pod sluncem - opět se jedná jen o již někde viděné kamínky, které se však ve hře skládají do příjemné, napínavé a variabilní mozaiky. Zpočátku jsem se obával, že na mě bude během hraní občas prosakovat banalita, ale nebylo to nijak zlé. Je to jako s dobrými a špatnými sci-fi filmy: najdete tucty "svěžích dílek", ve kterých budou z vajec vyskakovat různí vetřelci a svalnatí mariňáci se s nimi budou vzájemně likvidovat, Alien se Sigourney Weaverovou je však jen jeden, i když se skládá ze stejných "komponent" jako zmíněná béčka. To, o co tady jde, je kvalita provedení, pozornost k detailu a inteligence zpracování. A při hraní jsem měl 
překvapivě často pocit, že se jedná o film, ve kterém hraji hlavní roli. Nedostavoval se známý stereotyp klasických 3D stříleček, kde se po obeznámení s prostředím stáváte pouhým čističem uniformních úrovní. Potěšilo mě, že hlavní hrdina (i když je technicky upraven :) vykazuje sympatické lidské vlastnosti - není to ani militantní pitomec s bicepsem místo mozku, ani drsný zabiják trousící úsečné věty a ohromující ubohé civilisty, ani puberťák vykřikující "shit, fuck, sucks, rulez, lamer!" a podobně. Dokonce se většinou ve hře s podobnými týpky ani nepotkáte - a když už, můžete do nich pustit trochu elektrického proudu, aby se vzpamatovali :).
Jak se to hraje
Život agenta 21. (ostatně i jiných) století se skládá zejména z likvidace nepřátel (krvavou či nekrvavou metodou, zblízka či zdálky, podle možností a naturelu), pronikání do různých střežených prostor, hledání určitých objektů a interakce s ostatními postavami. Všech výše uvedených věcí si užijete jak náleží.
Hrajete-li Deus Ex poprvé, doporučuji nejdřív ve výcvikovém středisku absolvovat trénink základních dovedností - manipulace s předměty, odemykání dveří, vyřazování elektronických zařízení z chodu, plížení a zacházení se zbraněmi (pistole, puška, výbušniny). Jakmile všechny tyto věci zvládáte, nic vám nebrání v započetí vlastní hry. Na začátku je třeba zvolit jeden ze čtyř stupňů obtížnosti bojů; jediná věc, kterou tím ovlivníte, je velikost zranění po zásahu nepřítelem. Následující tvorba postavy je jednoduchá: zadáte své jméno, zvolíte si vzhled a rozdělíte 5000 bodů dle svého uvážení mezi 11 dovedností (skills). Každou dovednost zvládáte na jedné ze čtyř úrovní - jste v ní buď netrénovaní, trénovaní, pokročilí nebo mistři. Na začátku jste se vším kromě střelby z pistole na nejnižší úrovni, pomocí výše uvedených bodů se ale můžete v několika vybraných dovednostech poněkud vylepšit. Ve hře pak budete za splněné úkoly odměňováni dalšími body, které opět použijete na vylepšování své postavy. 
Mezi dovednosti patří zacházení s počítači, elektronikou, otevírání zámků, léčení, plavání, zvládání pěti druhů zbraní atd.
Dalším RPG prvkem je již zmíněný systém nanoaugmentací, které zlepšují vybrané tělesné funkce a instalují některé nové. Tři augmentace máte v těle již od počátku hry - infolink, IFF a svítilnu. Infolink umožňuje ústředí monitorovat vaší činnost a zasílat vám do mozku zprávy, IFF (Identification: Friend or Foe) slouží k tomu, abyste byli schopni rozeznat, jestli před vámi stojí přítel nebo nepřítel, a svítilna je - ke svícení do temných koutů. Na rozdíl od augmentací, které budete nacházet ve hře, nelze výše uvedené standardní augmentace upgradovat. Většina augmentací (kromě infolinku a IFF), jakmile je aktivujete, z vás začne odebírat bioenergii, které máte samozřejmě omezené množství; aktuální úroveň vidíte stále v levém horním rohu obrazovky. Dobíjet se pak můžete pomocí biobaterií nebo robotů opravářů. Další augmentace nacházíte v podobě augmentačních kanistrů během hry, nemůžete si je však sami implantovat - k tomu musíte najít lékařského robota a dát mu příslušný povel.
Atmosféra světa budoucnosti je víceméně klasická: styl prostředí mi připomíná film/hru Blade Runner, zpracování postav Nocturne a předměty Half-life. Navštívíte několik světových velkoměst a potkáte mnoho osob, z nichž většina působí svým chováním podstatně životněji než postavy v jakékoli jiné 3D akci, kterou znám. Brzy se přistihnete při skutečných sympatiích k některým z nich a hlubokých antipatiích k jiným, což (alespoň pro mě) nebývá u počítačových her častý zážitek.
Graficky je hra povedená, byť nehýří surrealistickými efekty a spíš než za krásnou by se dala označit za účelnou. Cit pro detail je však znát i zde; hejna rybiček, která se pohybují pod vodou, poletující rackové a jiné dokreslující efekty vás jistě potěší. Notorický problém 3D akcí, totiž občasné prolínání předmětů a postav do sebe, se však nevyhnul ani Deus Exu. Všechny videoscény jsou vytvořeny přímo v enginu hry, a díky tomu se celý Deus Ex vešel na pouhé jedno CD. Zvuk je vzhledem k thiefovskému založení velmi důležitým atributem - často budete ve skrytu naslouchat krokům nepřátel a důvěrným 
rozhovorům. Kvalita namluvení je vynikající, s vysokým stupněm věrohodnosti, zvuky zbraní a prostředí dobré. Hudbu osobně u podobných her spíše vypínám nebo ztišuji na velmi nízkou úroveň, v Deus Exu je však citlivě volená a neiritující, obsahuje hodně různých motivů a při bojové situaci se adekvátně mění.
Ještě něco málo tipů. Prohledávejte všechno, co vám připadá, že by se mohlo dát prohledat; budete sice nacházet především alternativní cesty někam, kam jste již získali přístup jiným způsobem, ale můžete najít i cenné předměty a informace. Neplýtvejte multitooly a šperháky - často lze najít efektivnější způsob překonání překážek. Ukládat se dá kdykoli, ale zvláště silné povahy se můžou pokusit přežít mise i bez této pomůcky. Pozor, hláška SAVING následovaná hláškou LOADING při přechodu z jedné lokace do druhé neznamená uložení pozice, kterou byste si mohli později nahrát - to si jen systém ukládá stavu opouštěné lokace, aby si pamatoval, co všechno jste v ní provedli.
Interface
U některých her mám pocit, že do nich autoři žádané vlastnosti sice zabudovali, ale na kvalitu jejich ovládání či ztvárnění se už více či méně vykašlali. Deus Ex je však z jiného soudku - lze o něm prohlásit, že je v pravém slova smyslu user-friendly (či výstižněji - gamer-friendly :) a hráče v tomto směru žádným způsobem netrápí. Jistě znáte takové RPG a adventure, které vás zavalí tunami textu a pak po vás za nějaký čas požadují demonstraci znalosti toho či onoho. Deus Ex ukládá skoro všechny podstatné informace, se kterými se setkáte, do paměti vašich nanoprocesorů, takže jsou vám pak kdykoli v přehledné formě k dispozici. Pokud přece jen pocítíte potřebu si něco poznamenat sami (občas to přece jen přijde vhod), i to vám interface agenta Dentona umožňuje. Tím nechci říct, že je hra příliš snadná a udělá za vás všechno sama - nenabízí například žádné detailní mapy lokací, do nichž se vydáváte, a nechává vás poznat prostředí pěkně "po svých". To je ale jedině v pořádku; garantuji vám, že budete v ulicích chmurných měst brzy jako doma.
Obrazovky s informacemi o získaných znalostech a obdržených zprávách, zdravotním stavu vašeho těla, instalovaných augmentacích, stavu vašich dovedností atd. jsou zpracovány esteticky a přehledně a dají se ovládat i pomocí klávesových 
zkratek (to oceníte zejména bude-li vám zadrhávat myš :). Totéž se týká i inventáře, který je rozsahem tak akorát, aby se vám do něj vešly podstatné věci - rozhodně nepočítejte s tím, že s sebou budete moci nosit všechno, co kde najdete. Někdy jsem byl opravdu na rozpacích, jaké předměty (obzvláště zbraně) si nechat a co vyhodit; je ale jasné, že tímto se Deus Ex příjemně přibližuje realitě a vtahuje vás tak do děje víc, než kdyby vás nechal vláčet pod kabátem najednou tucet mino/plameno/šipkometů a ostřelovačských pušek.
Ovládání v podstatě odpovídá zažitému standardu 3D akcí "myš+klávesnice" a pokud jste na něj zvyklí, nebudete mít problémy. Jedinou výtku směruji k žebříkům, a to především k jejich opouštění, když dolezete na jejich vrchol - tento úkon dá někdy opravdu zabrat.
Na čem to běží (a jak)
Jedním z mála rozhodnutí, které mi připadají od tvůrců této hry diskutabilní, bylo vytvořit Deus Ex na unrealovském enginu. Majitelé čipsetů Voodoo se sice mohou radovat, ale přece jen už dnes nejsou na světě zdaleka tak sami jako tenkrát, když začal vznikat Unreal - spíše naopak. Pokud si někdo z vás nedávno koupil nadupané GeForce a doufá, že si užije nějakých plynulých 1024x768 v 32bitových barvách (mimochodem, tuto barevnou hloubku vřele doporučuji), mohl by se po spuštění Deus Exu docela naštvat. Hra totiž oficiálně podporuje jen Glide a Direct3D, přičemž kvalita ovladače pro druhé z těchto rozhraní byla u původní verze hry mimořádně mizerná. V době, kdy jsem psal tuto recenzi, byla ke stažení beta verze vylepšeného ovladače D3D
(http://www.deusx.de/files/deusex_d3d_beta.zip), která sice odstranila tu největší hrůzu, ale hbitost renderingu stále za Glide ovladačem zaostává. Pochybuji ostatně, že tomu kdy bude jinak - v přípravě je sice kompletní patch, ale zaměřenost celého unrealovského enginu na Glide je tak vysoká, že cokoli běžící přes D3D bude vždy handicapováno. Ostatní režimy (softwarový rendering, OpenGL a S3 MeTaL) nejsou podporovány ani doporučovány a jejich kvalita tomu odpovídá. Pokud by vás jakožto vlastníka TNT2 nebo GeForce 
náhodou napadlo zkusit emulátor rozhraní Glide od Creative, dočkáte se sice slušné rychlosti, ale při prvním ukládání zmizí obraz (navždycky :).
Dalším problémem, který jsem na své TNT2 Ultra pozoroval, bylo náhlé silné zpomalení (pokles snímkové rychlosti zhruba na polovinu), které nastávalo zejména po nahrání uložené pozice hry. O tomto problému, který je pak také dobře viditelný na trhavém a setrvačném pohybu ukazatele myši v hlavním menu, jsem náhodou našel krátkou zmínku, a to na stránkách firmy Epic (autoři Unrealu) - konstatují zde, že se jedná o chybu ovladačů od NVIDIE, na jejíž opravu se stále čeká. Hm. Co má tedy dělat člověk, který nechce hrát (škubat se) poloviční rychlostí? Ze začátku jsem vždycky, když mi došla trpělivost, celý Deus Ex zdlouhavě restartoval - tím se problém vyřeší, samozřejmě jen do prvního loadu, při němž se chyba projeví. Pak jsem přišel na časově podstatně efektivnější metodu: po zpomalení stačí z menu nebo příkazem konzole provést změnu (nebo opětovnou inicializaci téhož) grafického rozlišení a rychlost se vrátí na původní úroveň.
Obecně nároky Deus Exu na hardwarové vybavení nejsou právě nejmenší. Máte-li "pouze" 64 MB RAM a procesor s frekvencí nižší než 500 MHz, bude vaše nadšení ze hry poněkud zchlazováno občasným trháním obrazu (hlavně na větších prostranstvích) a dlouhou dobou nahrávání úrovní a uložených pozic. Rozhodně doporučuji zvolit plnou instalaci (750 MB) a před jejím zahájením defragmentovat pevný disk.
S nastavením enginu si můžete hrát poměrně dlouho a snažit se vybalancovat poměr kvality obrazu/zvuku a snímkové rychlosti na rozumnou úroveň. Dobrým zdrojem vám při těchto experimentech může být například
http://www.3dspotlight.net/tweaks/deusex/index.shtml. Budete-li si chtít vaše FPS exaktně měřit, na stránce
http://www.3dcenter.de/news/2000-07/23-1.php3 si lze stáhnout demo (dost dlouhé) a získat pokyny k jeho instalaci a spuštění. K nim jen 
dodám, abyste si nastavili čas, po který se zobrazují ve hře hlášky, na delší dobu než jsou implicitní 3 sekundy, jinak si naměřené údaje taky nemusíte stihnout přečíst.
Co dodat?
O téhle hře by se dalo psát ještě dlouho a člověk by se při tom těžko bránil touze začít prozrazovat střípky jejího výborného příběhu. Ale protože je rozsah článku omezený a vy jistě všechno raději zažijete "na vlastní počítačovou kůži", přichází závěr. Z recenze jste již jistě pochopili, že se mi Deus Ex líbí, a to hodně. Pominu-li technické problémy enginu a pár dalších drobností, je to pečlivě udělaná věc z rukou zkušených profesionálů, při jejíž tvorbě byl na naprosto prvním místě hráč a jeho pocit. Majitelé silných strojů s dobrou Voodoo kartou si klidně můžou k výsledné známce ještě něco přičíst, a pokud se Ion Stormu povede chystaným patchem ulehčit život i těm, co nevsadili na 3dfx, odpadne většina výhrad, které jsem vyslovil. V době, kdy se všichni tvůrci (nejen) 3D her vrhají na multiplayerové šílenství a hru pro samotného hráče často odbývají, byl pro mě Deus Ex jako živá voda. Od dob Half-lifu jsem se u žádné 3D akce tak dobře nepobavil!
| Deus Ex | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
