Devil May Cry

  • 23
Výborná akční záležitost z dílny japonského herního gigantu jménem Capcom v těchto dnech konečně zavítala do našich PS2 obchodů. Pakliže chcete vzít osud světa do vlastních rukou, pomalu se připravte na neutuchající boj s podsvětím. Hlavním hrdinou zdejšího příběhu je sympatický Dante, jemuž v žilách bují krev dávno zatraceného pokolení, krev démonů…
Devil May Cry

Konečně přichází náš hrdina, který zlikviduje všechny démony a nastolí tak dlouho očekávaný pořádek na naši zemi. Ano, je tu neohrožený DANTE "DEVIL". A na něm je opravdu vidět, že se Capcom prostě umí trefit do vkusu hráčů. Tato firma má za sebou již několik úspěšných sérií a určitě v tom nehodlá jen tak přestat, konečně vezměte si veleúspěšnou řadu Resident Evil, následoval neméně podařený Dino Crisis a to v nedávné době vyšel na PS2 titul DMC se z uvedené kategorie a schématů zcela nevymanil, spíše pak zavedl nové a pro mnohé hráče předtím neviděné věci a prvky, o nichž se též zmiňujeme v

Dante je napůl člověk a napůl démon, tak jako jeho otec - temný rytíř SPARDA, jenž bojoval proti svému vlastnímu plemenu. Sparda zhruba před 2000 lety porazil zlého kněze podsvětí, který se však chce opět stát svrchovaným vládcem a to i nad lidským bytím (či spíše nebytím). Jediným, kdo ho nyní může zastavit je právě Dante. Ale otázkou je, jestli je k tomuto boji připraven. To zjistí během dobrodružství, v němž mu bude pomáhat krásná TRISH, která má za sebou skutečně temnou minulost.

Trish si vás (Danteho) nejdříve vyzkouší, jestli jste k tomuto úkolu ti praví, což se odehraje v působivém intru, které je vyvedeno v samotném enginu hry. Po této zkoušce Danteho odvede na ostrov MALLET ISLAND, kde započne celé vaše zdejší dobrodružství.
Devil May Cry Příběh je samozřejmě složitý a teprve během vašeho postupu se bude vše vyjasňovat.
Ale teď si řekneme něco k samotnému hlavnímu hrdinovi. Dante je totiž velmi podobný jiné postavě - jménem Blade. Stejně jako Blade tak i Dante není jen tak obyčejný člověk, oba dva bojují proti svým soukmenovcům a oba používají shodnou zbraň, tedy meč. Zbraň, s níž dokáží takové neuvěřitelné věci, že se raději všichni nepřátelé z jejich dosahu klidí. Nesmíme také zapomenout na oblíbenou brokovnici, ale tím jejich kvalitativní podoba končí, dál už má jednoznačně navrch Dante; nejen že má daleko větší výbavu střelných zbraní, ale jeho meč se dá dále upgradovat. Další obrovské plus je v možnosti sbírání různých druhů orbů. Základní červené slouží jako klíče a pro „nákupy“ na speciálně k tomu určených místech (a vždy pak na konci levelu). Zelené k dobíjení vaši energie, žluté jako „Continue“ a konečně modré pro získání magie. A právě po zisku magie máte možnost proměnit se v ďábla a využít tak plně sílu svou a svého meče.Uvedená magická podpora ovšem netrvá věčně a tak si ji vždy šetřete na nějakého významného bosse. Nesmíme také opomenout Danteho pohybové aktivity, jež jsou - na rozdíl od předchozích her od Capcomu - na hodně vysoké úrovni. Hlavní hrdina totiž umí skákat, zachytávat se za okraje plošin, zvládá salta, kotouly a dokáže i plavat. Jak vidíte nebo spíše čtete, repertoár pohybů se tak skoro blíží slavné Laře Croft.

Asi se ptáte, jak se to celé ovládá, když toho Dante umí tolik. A máte pravdu, když jsem se poprvé seznamoval se hrou, tak jsem se toho hodně obával, především co se týče ovládání směru, což Capcom měl v souvislosti se statickým kamerovým módem vždy problémové. Ovšem, a to smekám klobouk, v této hře předvedl jedno z Devil May Cry nejdokonalejších ovládání, jaké kdy vzniklo. Jednoduchost, přesnost a hlavně precizně zvládnutou navigaci směru pomocí analogu. Ovládání je opravdu skvěle vyřešeno a vy stíháte veškeré pohyby vašeho hrdiny bez problému; skáčete, do toho se oháníte mečem, střílíte, atd. Ve vychvalování pak ještě chvilku zůstaneme; totiž grafika, další obrovské plus, něco co se jen tak nevidí. Mám rád historii, mám rád gotiku, ale to, co tady předvedli pánové z Capcomu, k tomu moje fantazie zkrátka nestačí. Každý, kdo se mnou alespoň trochu soucítí, bude v němém úžasu hledět na ty nádherně zpracované gotické interiéry. A když pak navštívíte některé exteriérové lokace, při efektním oddálení kamerového pohledu nebudete věřit, kam až tvůrčí invence autorů sahá. Kupříkladu tak nádherně vytvořený chrám jsem opravdu dlouho neviděl.

To, že Capcom umí, na PS2 již částečně dokumentovala Onimusha, ale DMC je něco, v co jsem opravdu nedoufal. Nejen, že je vše nádherně hladké a doslova hmatatelné - ale nikoli jako u Onimushi, kde to bylo příliš statické, tady je kamera aktivní podobně jako u - ale navíc i ve velice detailním provedení. Aby byla síla enginu ještě více zdůrazněna, je přidána mírná interakce prostředí, takže můžete př. ničit různé druhy nábytku.

Co se týče samotných postav (nepřátel), jejich výčet je opravdu různorodý. Narazíte zde na oživlé loutky, kterých je hnedle několik druhů, démony s obrovskýma nůžkama, ale i přerostlé pavouky. Byl jsem opravdu hodně překvapen, když na mne již ve třetím levelu zmiňovaný pavouk vyskočil, neboť v této fázi hry jsem kromě první úpravy meče neměl vůbec nic, čím bych mohl pořádně vzdorovat. Boj to byl tedy hodně krutý….

Devil May Cry

Ke kvalitní grafice, špičkově zpracovaným soubojům a hlavně gotické atmosféře by neměl chybět ani pořádný hudební doprovod. A to je třetí a již poslední zdejší hlavní plus. Hudba a samotné ozvučení hry. Jsem rád, že si již vývojáři uvědomují, co pro každý herní počin znamená kvalitní soundtrack. Vždyť, když to shrneme, kolik by ztrácely takové projekty jako Final Fantasy, Silent Hill, MGS a mnoho dalších bez špičkové hudební kulisy, spoludotvářející atmosféru každého z uvedených titulů. To si dobře uvědomili i u Capcomu a tak vytvořili jedno z nejpůsobivějších hudebních pozadí za poslední herní dobu. Hudba se zde skládá z různých motivů, chorálů, zvonů a trochou té moderny, to se zkrátka musí slyšet. Navíc je tak intenzivní, že podle ní poznáte, kdy se schyluje k boji a naopak. Několika slovy - absolutní hudební prožitek.

Nyní se pomalu dostáváme k nedostatkům ve hře. Ano, ani tento skvost není bez chyb. Jak se zdálo na začátku, měla to být další hororová akce, a i když se částečně řadí do škatulky „survivor horor“, jedná se více o klasický akční titul, tak jako například již několikrát citovaná Onimusha. I samotné hádanky neodpovídají tomuto žánru a mají stále stejné schéma, najít klíč - použít klíč. Občas se nějaké trochu složitější puzzle sice objeví, ale mozek si opravdu nezavaříte.
Rád bych dodal, že tak jak vypadá DMC jsem si představoval právě Onimushu. Tedy DMC je samozřejmě kvalitativně o poznání výše. Co však oba tituly z dílen Capcomu poněkud sráží je jejich délka. Nepochopím, že jestliže někdo dokáže vytvořit takovouto hru, proč ji sakra neudělá delší. Nebo-li pokud ji dohraji za víkend, nezachrání to ani motiv s obvyklými bonusy.

Devil May Cry
Výrobce/Vydavatel Capcom
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 420kB
Verdikt: Grafická a hudební extáze s vynikající hratelností do jisté míry pokažená neodpovídající délkou samotné hry.
Hodnocení: 80%


Témata: Zisk