Pokud se nepleteme, tak firma Capcom již před nějakým tím rokem vyhlásila, že akční série Devil May Cry bude pouze trilogií, nicméně prakticky zároveň s představením PlayStation 3, byl oznámen i čtvrtý díl této série. Na jednu stranu za tím lze vidět klasickou strategii Capcomu, jenž je schopen recyklovat například Megamana nebo Street Fightera ještě dalších sto let, ovšem na stranu druhou se to v případě DMC dá pochopit, protože zájem i úspěch této série byly značné.
Hratelnost je značně intuitivní a plynulá.
A když jsme si na Tokyo Game Show čtvrtý díl zahráli, můžeme s klidným svědomím prohlásit, že je určitě dobře, že tvůrci neskončili u „trojky“. Na první pohled je totiž zřejmé, že přechod na silnější železo bude sérii slušet. Opět totiž zpočátku upoutá v prvé řadě velmi slušná grafika, jež je velmi detailní, rychlá a ostřejší než břitva. Navíc ji velmi zdárně podporují nejrůznější dost spektakulární efekty. Víme, že jsme to říkali zatím o všch hrách, o
nichž jsme dosud z TGS referovali, ale nedá se nic dělat, čekají nás holt v budoucnu hry, které se nejen skvěle hrají, ale zároveň i perfektně vypadají.
A pokud jsme naznačili skvělou hratelnost, netřeba pochybovat, že by tomu v případě DMC4 bylo jinak. Hlavní hrdina disponuje čtyřmi základními bojovými technikami – skokem, použitím meče, střelbou a velmi atraktivním „nabírákem“ prostřednictvím smrtelnými drápy vylepšené pěsti. Asi netřeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že střelba najde využití zejména při boji na delší vzdálenost, zatímco „pěsťovka“ zase řeší problémy vyskytující se nebezpečně blízko. Hodně dobře ale působí všemožné kombinace těchto technik, kdy si třeba z dálky soupeře střelbou omráčíte, poté k němu rychle přiskočíte, mocným náběrem na drápy s ním praštíte o zem a tam ho definitivně dorazíte nemilosrdným seknutím mečem. A nejlepší na tom je, že tyto kombinace technik člověk zvládne okamžitě ve chvíli, kdy zjistí, co které z hlavních tlačítek dělá. Základní kostra ovládání je tedy opět značně intuitivní a její zvládnutí nezabere více než pět minut. Do hry ale vstupují i kombinace s tlačítky postranními, čímž se vytvářejí různé pokročilejší techniky, jako například „energetické“ útoky nebo
speciální skoky, jimiž lze přeskočit například z jednoho domu na druhý nad celým náměstím.
Nepříjemností jsou poněkud nepřehledné mapy a lokace.
Hratelnost je tedy značně intuitivní a plynulá a společně s velmi koukatelnou grafikou jasně dominují celé hře v tom smyslu, že nesou zcela zásadní podíly na tom, že hra dokáže okamžitě zaujmout a poskytnout hodně kvalitní akční zábavu. O to více ale zamrzí, že je zde několik věcí, které celkový dojem lehce kazí (vzhledem ke kvalitám celku ale opravdu jen lehce). Hra i v této podobě dokáže hodně dobře vtáhnout, ale bohužel ne natolik, že byste nabyli dojmu, že v ní jste ponořeni celí a ještě metr pod hladinou. Největší „zásluhu“ na tom má především fakt, že je hra každou chvíli přerušována nejrůznějšími loadingy nebo střihovými sekvencemi, takže jsme alespoň v lokacích, kterými jsme procházeli, nabyli dojmu, že je hra něčím z výše uvedeného přerušována snad každých dvacet metrů, čímž budila dojem, že se zakládá na systému „dojdi – vymlať – odejdi“, což pro hru takového věhlasu, jakému se těší
série DMC, není příliš důstojné. Navíc je tím pádem asi zřejmé, že kdovíjak rozlehlých lokací jsme se v předvedené ukázce nedočkali a zároveň ani nic
nenaznačovalo, že by hra nebyla zcela lineární. Alespoň tedy podle toho, co Capcom ukázal na TGS.
Druhou nepříjemností pak jsou poněkud nepřehledné mapy a lokace, kdy jsem osobně měl dost často problémy se zorientovat. Jednak při přechodech z lokace do lokace a jednak místy i při samotném boji. Na tom druhém nese vinu statický náhled kamery a na tom prvním se vedle toho podílí i již zmíněná skutečnost, že hra dokáže vtáhnout natolik, že při souboji mnohdy zapomenete, odkud jste vlastně přišli. Přiznám se, že kdyby mi několikrát vedle stojící Ondra neporadil, kam vlastně jít, tak jsem se z toho podivného chrámu ven do ulic nevymotal do dneška. Navíc je poměrně snadné přehlédnout například dveře, které jsou napůl schovány za slouopem, takže prostorová orientace mi zde činila ne zrovna malé problémy. Na druhou stranu je ale třeba férově přiznat, že s mým orientačním
smyslem jsem schopen zabloudit víceméně i ve vlastní kuchyni,
takže to u ostatních v případě DMC4 s největší pravděpodobností nebude ani zdaleka tak žhavé.
Ještě jednou je ale potřeba zdůraznit, že zmíněné „závady“ jsou značně minoritní a že celkový dojem ze hry je skutečně skvělý. Akce je velmi svižná a plynulá a po pár minutách hraní si základy osvojí naprosto každý. Vypadá to tedy, že i do next-gen éry vstoupí Devil May Cry značně sebevědomě a s řádnou pompou. Fanoušci série se navíc jistě těší i na nového hlavního hrdinu, stejně jako na další nové postavy. A ti kdo s Devil May Cry zatím nic do činění neměli, ti se mohou těšit na skutečně kvalitní a atraktivní akční záležitost. Jsme ale zvědaví, jak v plné hře bude vypadat celkové tempo hry. Výše zmíněné časté kouskování loadingy či animacemi nám totiž přišlo trochu jako brzda.
Index očekávání: 85%
