RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před zlými korporacemi ve městě budoucnosti, kde bez implantátů snad ani nemá cenu žít.

Dex

Platforma: PC

Herní karta
Dex

Dex | foto: DexBonusweb.cz

Dex se prezentuje jako jako hra na hrdiny, ale ve skutečnosti je to spíš kombinace několika odlehčeněji pojatých žánrů. Je to trochu skákačka, trochu střílečka a samozřejmě trochu hra na hrdiny (role play game – RPG). Tvůrci z malého českého studia Dreadlocks se velmi příhodně nepouštěli do žádné „příští velké věci“, která by v ideálním případě měla obrátit herní svět vzhůru nohama. Drželi se při zemi, což je v tomto případě to nejlepší, co mohli udělat. Místo toho, aby jim velkolepé plány přerostly přes hlavu, vytvořili funkční hru v rámci svých tvůrčích, produkčních i finančních možností. A na velmi povedeném výsledku je to vidět.

Dex

V této hře není nic velkolepého ani revolučního. Otevřený herní svět je poměrně malý, možnosti vývoje postav nejsou nijak košaté, natož komplikované, herní principy jsou pochopitelné na první dobrou, soubojový systém je zcela základní a grafika váš počítač rozhodně nijak nepřehřeje. A právě proto to všechno drží tak pěkně pohromadě. Bonusem je pak zasazení do cyberpunkového prostředí, které je krásným kontrapunktem všech těch unavujících klišé západní fantasy tematiky, která u podobných her bývá z nějakého důvodu snad již povinností.

Hlavní hrdinkou je modrovlasá dívka Dex, kterou jednou probudí neznámý hlas s tím, že musí okamžitě prchnout. Jdou po ní! Inu, začátek to není příliš originální a po celou dobu útěku jsem čekal na něco ve stylu „Teď se dej doprava, Neo. Do toho druhého prava“. A ani zbytek není něco, co by kandidovalo na scénář roku. Jsou tu dobří hackeři, zlí hackeři, pochopitelně ty úplně nejvíc zlé korporace, kvůli kterým trpí spousty lidí, a mnohé další cyberpunkové rekvizity, které mohou působit až béčkově, ale díky nimž mám tuto tematiku tak rád.

Dex

Zakrátko se dostanete do města, které není nijak velké, ale přinejmenším v rámci 2D zpracování působí parádně. Každá ze čtvrtí má specifický styl a atmosféru a jsou od sebe od samého začátku dobře rozeznatelné, takže se tu zkrátka neztratíte. Ono by to vzhledem k rozsahu herní plochy asi stejně ani nešlo, ale je to zkrátka bonus, díky kterému se zorientujete opravdu rychle.

Hned na začátku vám hra oznámí, že při přechodu mezi čtvrtěmi probíhá automatické ukládání, což je velmi praktické. Občas se sice podaří zemřít i po půlhodině hraní, ale jde zkrátka o to, že k nejbližšímu ukládacímu bodu to většinou máte doslova pár kroků. Kdo aktivně pamatuje zlatou éru japonských RPG, kde se každý občas potácel na hranici smrti a s poslední léčivou lahvičkou zoufale vyhlížel ukládací bod, ten to bezpochyby ocení.

Dex

Začátek je vůbec udělaný dost dobře. Hra vás totiž nezatěžuje obsáhlým tutoriálem, ale všechno vám ukáže tak nějak „mezi řečí“. Herní volnost se tak ukáže hned na jednom z prvních úkolů, kdy máte jakýmsi pašerákům vyhodit do luftu most. Na výběr máte i druhou možnost, ale v rámci průzkumu okolí se mi to nakonec podařilo vyřešit ještě trochu jinak. A zprvu mi to vůbec nedošlo.

Druhá strana mince

Honza Srp

Když jsem před zhruba rokem a půl na Kickstarteru viděl první screenshoty z Dexe, okamžitě jsem se zamiloval a bez přemýšlení vytáhl platební kartu. Stylové kyberpunkové prostředí, sympatičtí tvůrci a vymazlená grafika mne zbavily vrozené podezřívavosti vůči komunitnímu financování a já hltal každou novou informaci, kterou autoři vypustili. Jenže jedna věc jsou idealizované představy o tom, jaká by hra mohla být, a druhá pak skutečnost.

Největší problém, který s výslednou hrou mám, je nekonzistentnost mezi příběhovou a akční částí. Na papíře to všechno vypadá perfektně: otevřený svět, spousta nepovinných úkolů, vylepšení s jasně patrným dopadem na hru, více možností řešení většiny situací. Jenže pak se vrhnete do skutečného plnění misí a zde naráží kosa na kámen. V soubojích si vystačíte s jedním tlačítkem a kotouly do stran, takže výsledek připomíná spíše grotesku než boj na život a na smrt. Plížení příliš nefunguje, při střílení jsem kvůli tupé AI často měl pocit, jako kdybych cheatoval, a ten slavný hacking je jen bizarní variace na Asteroids, zcela odtržená od zbytku hry.

To, že je hra ve 2D snad ještě neznamená, že musí být úplně primitivní. Podívejte na stařičkého Barbariana nebo Blackthorne - ani ty nebyly kdovíjak sofistikované, přesto byly jejich mechanismy funkční a oproti tomu, co předvádí ve stejné kategorii Dex, také daleko zábavnější. Když k tomu připočítáme nijak výjimečný příběh, máme tu sice slušně provedenou rutinu, ale to je tak vše. Hra v současné podobě postrádá dostatečnou hloubku i chytlavou hratelnost, takže nemám důvod u ní trávit další čas.

Hodnocení: 50 %

Dex

Dá se to zobecnit do jedné ze základních charakteristik této hry: (skoro) všechno tu do sebe krásně zapadá. Vedle hlavního příběhu je tu i spousta vedlejších úkolů, které to krásně ilustrují. Když se jedním z nich nějak nemůžete prokousat, tak půjdete řešit jiný a při jeho plnění můžete získat něco, co vám v tom prvním pomůže. Nebo naopak: několikrát se mi stalo, že jsem nějaký úkol nakonec nějak doklepal, abych později při jiném úkolu našel třeba klíč, který by mi to předtím značně ulehčil. Samozřejmě jsem to nijak neověřoval, ale Dex na mě působí dojmem, že se zde snad ani nelze dostat do nějaké patové polízanice.

Ostatně to je jeden z hlavních plusů Dexu. Nenapadá mě jiné vhodnější slovo než kompaktnost. Ničeho tu není kdovíjak moc, ale právě proto to všechno lícuje a zapadá do sebe. Tedy alespoň většinou.

Retro z budoucnosti

Dex se odehrává v nepříliš vzdálené a doufejme, že alternativní budoucnosti, ale vzhledem připomíná hry z naší reálné nepříliš vzdálené minulosti. Těžko soudit, zda to byl přímo záměr autorů, ale s ohledem na současnou retro vlnu působí nevěstinec ve hře jako povedená narážka. Salon vychází vstříc zákazníkům bez rozdílu pohlaví a aktuálně zde jsou nejžádanějším hitem urostlí pohlední muži zcela bez implantátů. Všeho schopná mužná vylepšení městským paničkám možná stále imponují, ale zkrátka je potřeba posunout se dál a vytvořit nový trend.

Platí to i pro vylepšování vlastností. Jsou tu jen čtyři hlavní a čtyři vedlejší kategorie, ale bohatě to stačí. I Dex se možná trochu snaží tvářit stylem „vyber si svou cestu“, ale ve výsledku asi stejně budete zkušenostní body rozdělovat vcelku rovnoměrně.

Hra vám totiž v průběhu jednotlivých úkolů naprosto nenásilně naznačí, co by se vám hodilo vylepšit. Hned na začátku tak poznáte, že by se vám třeba hodil vyšší výskok, páčení zámků apod. Zároveň vždy alespoň náznakem tušíte, co byste měli udělat dál. Vždy je v zápisníku nebo jinde po ruce nějaká „nápověda“. Hra se tak nemusí snižovat k „nenápadným“ monologům typu „Hm, už jsem dlouho neviděla Cecilku, měla bych se za ní podívat“. A když někdy prostě fakt nevíte, tak nevíte, nic se neděje. Jdete dělat něco jiného.

Souboje jsou řešeny velmi jednoduše. Nepřátele tlučete jedním tlačítkem, ale naprosto to odpovídá záměru hry neutápět se v překombinovaných systémech. Chvíli tak do někoho bušíte, chvíli něco hackujete (lze tak oslabit i protivníky) a pak zas nad něčím chvilku přemýšlíte.

Dex

Zdánlivě paradoxně si tak nejvíce akce užijete při hackování. To je totiž řešeno jako střílečka, kdy jednou páčkou ovládáte pohyb a druhou směr střelby. Je to samozřejmě už kdoví kolikátá variace téhož, ale proč ne. Funguje to tu docela dobře. Zajímavé je, že neúspěšným hackováním přijdete i o kus fyzického zdraví (poškození mozku) a navíc musíte pak před dalším pokusem čekat, až se vám dobije „soustředěnost“.

To sice někdy docela zdržuje, ale na druhou stranu i motivuje, abyste si při hackování počínali co nejlépe. A také abyste si hackování vylepšili, ale zároveň i jiné vlastnosti, a mohli různé situace řešit i jinak. Žádná ostrá specializace totiž nevyřeší všechno.

Vedle vylepšování prostřednictvím stromu dovedností lze modrovlasou dívčinu vylepšit i implantáty. Řeč je například o posílení končetin pro vyšší výskok, modulu pro odolnost vůči jedovatým plynům nebo třeba automatickém léčení. Otevírá se tu tak prostor pro jisté „taktizování“: něco si vylepšíte díky zkušenostním bodům, něco jiného pak posílíte implantátem. Těch také není kdovíjaké množství, ale i tak asi nejednou chvíli pouvažujete, který zvolit. Zvlášť když pozic na ně máte jen omezené množství.

Dex

V kontextu promyšleného herního návrhu tak o to více zamrzí některé neodladěné detaily. Že protivníci v soubojích někdy vcelku směšně pobíhají sem a tam, by ani tak nevadilo, ale když se občas dá najít místo, odkud se po nich dá například zcela beztrestně střílet, aniž by si toho „všimli“, tak to není úplně ideální. Nestávalo se mi to nijak často, takže přiznávám, že pokud k tomu došlo, tak mi to v danou chvíli i docela pomohlo, ale jasné, že to tak být nemá.

Jisté problémy jsem zaznamenal i u rozhovorů a dabingu. V rozhovorech bývá na výběr několik možností, místy opravdu vypečených. Párkrát se mi stalo, že jsem se zkrátka nedokázal rozhodnout mezi dvěma zly (alespoň mi to tedy tvrdili), takže jsem se nakonec rozhodl v neprospěch mého nepřítele, ačkoliv jsem tím podle všeho pomohl prakticky stejnému zlu, akorát s jiným jménem. I zde je vidět, že si s tím někdo dal práci, ale o to víc zamrzí, když se hra právě při rozhovorech z nějakého důvodu na chvíli zasekne.

Překvapivě povedený je i dabing. Když na začátku nastoupil afektovaně mluvící Tony, připravoval jsem se na nejhorší, ale ostatní postavy jsou namluveny v rámci možností docela dobře. Proto je fakt škoda, že čas od času zvuk v rozhovorech vypadne. A také ty animace mluvících hlav při rozhovorech mohly být tedy detailnější a pestřejší.

O grafice v tomto případě asi nemá moc cenu mluvit. Žijeme v době ukrutně výkonných grafických karet, takže 2D grafika musí být v prvé řadě líbivá. A toto zadání plní Dex beze zbytku, zejména tedy na město se mi koukalo velmi příjemně. Animace postav mohly být bezesporu o kus detailnější a plynulejší, ale není to věc, na které by celá hra stála.

Celkově se mi tedy Dex trefil do vkusu a očekávání dost přesně. Dokonce jsem se i přistihl při úvahách, jak by asi vypadal, kdyby Dreadlocksové měli mnohonásobně vyšší rozpočet a k ruce profesionálního scenáristu a armádu grafiků, animátorů, zvukařů a dalších „těch lidí okolo“. U mě zkrátka dobrý. Dost dobrý.

Česká verze vyjde 25. června.

Témata: Implantáty
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky

Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...