První volba padla na nové povolání, křižáka, což jsou podle herní mytologie elitní svatí bojovníci zocelení mnoha bitvami, kteří si během cesty na východ osvojili nové dovednosti. Povstali z popela a ideálů zatracených paladinů.
V praxi je to těžce ozbrojená plechovka, která si libuje v srdci bojové vřavy, kdy na sebe strhává pozornost nepřátel. Tím chrání zbytek družiny, kterou podporuje i dalšími pomocnými kouzly.
Ve městě Westmarch vidíme zkázu a zmar na každém kroku. Nové prostředí je temnější, což hře svědčí.
Dovednosti křižáka působí na začátku zaměnitelně, jeho síla vynikne až zhruba na dvacáté úrovni, kdy sada získaných schopností začne do sebe zapadat a dávat smysl.
Křižák tancuje mezi nepřáteli, zatímco rozdává zdrcující údery na všechny strany. Dominantou jeho zbroje je ohromný štít, kterým vykrývá útoky i útočí.
Dovednosti křižáka do sebe začínají zapadat zhruba na dvacáté úrovni.
Rychle jsem si zamiloval schopnost Shield Bash, kdy se křižák rychle přisune k nepřátelům a udeří je štítem. Je to i efektní podívaná, když se zlikvidovaná pekelná monstra rozlétnou do strany.
V boji mi hojně pomáhala dovednost Steed Charge, kdy si křižák na dvě sekundy osedlá válečného oře, se kterým se může pohybovat skrz nepřátele. Když k tomu přiřadíme runu, díky níž kůň zároveň zraňuje nepřátele a odráží je zpět, vyjde nám z toho ideální parťák do nepohody.
Křižákcitáty
|
Křižák má samozřejmě i mnoho podpůrných dovedností, které vyniknou ve skupině. Shield Glare oslepí protivníky v bezprostřední blízkosti a se správnou runou někteří začnou dočasně bojovat po vašem boku.
V dobrodružném režimu lovíme monstra za odměnu.
Když je hodně zle, oblíbil jsem si Falling Sword, kdy se křižák vznese do nenes a dopadne na zem se zdrcující silou.
Pohled na dovednosti přitom naznačuje i několik herních stylů. Za zvážení například stojí možnost používat prostřednictvím pasivní dovednosti obouruční zbraň v jedné ruce, zatímco v druhé třímáte štít. Nevýhodou je pomalejší pohyb.
Radost z lovu a temné prostředí
Co se týče počátečních úrovní, výbavy stále padá více než dost, ale je smysluplnější. Zatímco v původní hře jsem svoje postavy oblékal především prostřednictvím aukce, s Reaper of Souls se do hry vrátila radost z lovu předmětů. Zatím samozřejmě bez záruky, jak to bude na maximální úrovni, nicméně vývojáři přinejmenším vykročili správným směrem.
Na hřbitově je překvapivě živo. I když v Diablu to vlastně zase tak překvapivé není.
Protože původní hru znám jako své boty, vyzkoušel jsem s novou postavou i nový "dobrodružný" režim. Hra v něm vypíše odměny za vybraná monstra.
Stačí se přesunout do vybrané lokace, monstrum najít (a aby to nebylo tak jednoduché, je nutné v daném místě pobít ještě 50 monster) a odměna je vaše. Další odměna následuje, pokud v tomto režimu hráč splní všech pět zakázek v rámci aktu.
Na dobrodružném režimu je fajn, že se můžete na nízké úrovni klidně vydat do nového pátého aktu. Odměny jsou přitom velmi dobré.
Co se týče pátého aktu, tedy města Westmarch, tady odvedli vývojáři po stránce výtvarného zpracování skvělou práci. O příběhu a úkolech kvůli embargu hovořit nemůžeme, temnost města a všudypřítomná zkáza je však svým způsobem úchvatná. Toto je prostředí, které Diablu sedne jako pověstný zadek na hrnec.
Uvidíme, jak to nakonec dopadne, ale první dojmy dávají tušit, že Diablo 3 má dobře našlápnuto.
Intro
21. srpna 2013 |
