Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Diplomacy - proradný tah Microprose

  12:01aktualizováno  15. února 2003 11:00
Diplomacy je původně stolní společenská hra vydaná známou firmou Avallon Hill, která oblažuje hráče po celém světě už od roku 1950. Jedná se o strategii čistou jako lesní studánka. Ani stopy po házení kostkou - element štěstí a náhody nehraje žádnou roli. Bohužel, konverze do počítačové podoby dopadla neslavně.
Diplomacy

Diplomacy je původně stolní společenská hra vydaná známou firmou Avallon Hill, která oblažuje hráče po celém světě už od roku 1950. Jedná se o strategii čistou jako lesní studánka. Ani stopy po házení kostkou - element štěstí a náhody nehraje žádnou roli. Vše musí vyřešit chytrá hráčova hlavička. Bohužel, konverze do počítačové podoby dopadla neslavně.

Koncept hry je jednoduchý - hráč se stává vůdcem jedné ze sedmi evropských velmocí na počátku dvacátého století. Disponuje zpravidla dvěma pozemními armádami a jednou námořní flotilou. Na počátku ovládá šest regionů respektive herních políček. Cílem je obvykle dosáhnout kontroly nad osmnácti teritorii. Toho však hráč nemůže dosáhnout osamocen. Jeho úspěch závisí na spolupráci se soupeři, čili na vychytralé machiavellistické diplomacii.

Nejdříve v krátkosti předestřu, jak vypadá hraní Diplomacy v její originální podobě. Hráči pozorují dění na velkém herním plánu - vlastně mapě Evropy rozdělené na jednotlivá teritoria. Pozici armád označuje hvězdička, pozici flotil kotvička. Po chvíli rozkoukávání se začnou soupeři spřádat své proradné plány. DiplomacySkupinky dvou a více hráčů se vzdalují od stolu a v koutech místnosti si šeptem domlouvají společný postup: uzavírají aliance, rozdělují si budoucí územní zisky a domlouvají si vojenskou podporu. Po chvíli se všichni vrátí k hernímu plánu s maskou hráčů pokeru v obličeji. Začne druhá fáze - posouvání armád a flotil. Tady se ukáže, kdo drží s kým a jakou strategii sleduje. Není to ale zas tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a tady se dostávám k jemným finesám hry. Tajní spojenci na sebe mohou předstíraně útočit, aby se zanedlouho vrhli na společného souseda ukolébaného k bezstarostnosti. Ani to nejpevnější spojenectví však nemůže vydržet navždy. Může vyhrát jen jeden, a tak je velké umění rozpoznat ten správný okamžik, kdy vrazit spřátelenému vůdci kudlu do zad. Nicméně hráč, který se od začátku chová bezcharakterně a podle ke všem spoluhráčům, se brzo stane černou ovcí a soupeři si na něm společnými silami smlsnou.

Podobně jako třeba při Dračím doupěti i u Diplomacy se musí hojně používat tužka a papír, neboť hráči musí své tahy zapisovat a potom je provádět simultánně na herním plánu, což se řídí dosti propracovanými pravidly. Diplomacy si proto přímo koleduje o počítačovou konverzi. Odpovědný úkol převést oblíbenou společenskou hru na obrazovky našich PC na sebe vzala firma Microprose, která ovšem v tomto případě naprosto selhala. Aby bylo od počátku jasno, zdůrazňuji, že Diplomacy je výborná hra. To, že její konverze dopadla katastrofálně, je jiná záležitost.

Diplomacy

Počítačová verze Diplomacy je už ze samé logiky věci daleko více zaměřená na multiplayer než singleplayer. Autoři tvrdí, že cílem počítačového přepracování bylo přilákat fanoušky stolní verze. Těm jednak odpadá ručně psaná agenda, jednak starosti s tím, kde a kdy herní seanci uskutečnit. A hráči Dračího doupěte mi potvrdí, že najít vhodnou prostoru (zpravidla se jedná o byt jednoho z hráčů) a dohodnout se na termínu, kdy mají všichni čas, bývá často pořádný problém navíc zkomplikovaný i totálním nepochopením rodičů, kteří považují hobby-hru za zástěrku divokého mejdanu a sexuálních orgií. A přitom hráči hobby-her jsou zpravidla vysoce inteligentní a tiší hoši, kteří ve vysněném světě usekávají skřetům hlavy, zatímco v realitě by neublížili ani mouše.

V počítačové verzi Diplomacy je každý tah rozdělen na dvě fáze: diplomatickou a vojenskou. Diplomatická fáze probíhá jakoby v reálném čase. V každém kole mají hráči patnáct minut vyhrazené jednání. Navzájem se zvou do "chatrooms" (anglický výraz mi tu přijde nejvhodnější, pokud vás napadá vhodný překlad, napište), kde probíhají samotná diplomatická jednání a strany se detailně dohadují na společném postupu. Spoluhráči, kteří na tuto schůzku nebyli pozváni, se o jejím obsahu samozřejmě nic nedozvědí. Když hráč dojde k názoru, že zákulisních čachrů bylo dost, přenese se stiskem tlačítka do druhé fáze, v níž na základě dohodnuté strategie (či zákeřně přesně naopak) rozkazuje svým armádám mašírovat do všech světových stran.

Diplomacy

Hra nabízí několik režimů multiplayeru. Je možné hrát po internetu přímo prostřednictvím MSN Gaming Zone, ale představa, že by kdokoliv byl ochoten sedět u internetu nepřetržitě pět hodin (obvyklá délka jedné partie), je zcela zcestná, a tak vlastně není zcela jasné, proč autoři tento způsob hry vůbec zařadili. Zdaleka nejrozumnějším způsobem multiplayeru a asi nejsilnější devizou hry je e-mailový mód, ve kterém hráči posílají na server soubor se záznamem svého postupu. Server na základě informací ode všech hráčů provede update a nové kolo může začít. Tady se však projevuje jedna fatální chyba. Pravidla pro pohyb jednotek jsou poměrně komplexní a když kupříkladu naplánujete útok na cizí teritorium a ten se nepovede, může to být z mnoha různých příčin: Může to být tím, že spojenec, se kterým jste se dohodli v diplomatické fázi, vám neposkytl slíbenou podporu, anebo tím, že útok byl zmařen protiakcí obránce, ale třeba i tím, že se do boje zapojila třetí strana. Na začátku každého kola v e-mailové hře hráč dostane aktualizovaný herní plán, kde jsou zachyceny čerstvé pozice flotil a armád. Ale není možné zjistit, jakým způsobem se na ně dostaly, čili pokud to vztáhnu na výše zmíněný příklad, nevíte, proč váš útok vlastně selhal. Podrazil vás spojenec anebo se objevil nový nepřítel? Tento naprosto esenciální nedostatek dělá z e-mailové hry zmateční mišmaš.

Diplomacy

Zbývá single-player. Ten byl sice od počátku koncipován jako druhořadá záležitost, nicméně ani to neopravňuje vývojáře, aby ho odflákli tak katastrofálním způsobem. V diplomatické fázi hry se počítačový soupeři chovají naprosto nevěrohodně. V celku nesouvisle po hráči žádají hned toto, hned tamto, aniž by byli schopni nějaké ucelené strategie. Asi největší vadou je, že diplomatičtí partneři opouštějí jednání zcela nahodile třeba i uprostřed dojednávání strategického postupu, takže hráč se musí modlit, aby vůbec něco stihl dojednat. Navíc komunikace je vyřešena tragickým způsobem: Hráč sestavuje své prosby a hrozby přes nepřehledné houští ikonek. Tímto způsobem je možné navrhovat i totální kraviny, například jsem jednou požádal Francii, aby uzavřela alianci s Francií - tedy sama se sebou. A víte co na to frantíci? Můj návrh byl okamžitě přijat! V pokročilých fázích pak hra v režii počítače vypadá tak, že německá vojska okupují Francii, zatímco francouzi obsadili Německo, Rusko se přestěhovalo do Turecka a Turci sídlí v Rakousku-Uhersku. Prostě Evropa na počátku dvacátého století připomíná období stěhování národů.

Je až hanba, že Microprose se odvážil něco tak odfláknutého vyvinout a Hasbro vydat. Vždyť evidentní vady multiplayeru a umělé inteligence musel odhalit první betatester. Pro mě osobně je pozitivem to, že počítačová verze Diplomacy - byť totálně zkaňhaná - ve mně vzbudila zájem o originální stolní podobu hry. Pokud se mezi čtenáři nachází fanoušci stolní verze, kteří Diplomacy aktivně hrají, nechť se mi ozvou.

Diplomacy
Výrobce: Microprose
Distributor: Hasbro Interactive
Minimální konfigurace: Pentium 166MMX, 32 MB RAM, 8x CD-ROM mechanika, 70MB na harddisku, grafická karta 2 MB, DirectX 7.0
Doporučená konfigurace: Celeron 300 MHz, 64 MB RAM, 16x CD-ROM
3D karty: ne
Multiplayer: ano
Verdikt: Dost odfláknutá konverze jinak výborné stolní hry.
Hodnocení 25%

Autor:


Témata: Hodiny, Zisk


Nejčtenější

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Kingdome Come: Deliverance
Nový trailer na Kingdome Come poodhaluje příběh a létají v něm výkaly

Nová ukázka z historického RPG ukazuje násilný přechod hlavního hrdiny z bezstarostného mládí do dospělosti.   celý článek

Uncharted: The Lost Legacy
RECENZE: Uncharted Lost Legacy je dámská jízda ve velkém stylu

Voda je mokrá, drogy špatné a Uncharted je jednou z nejlepších her vůbec. Nic se na tom nemění ani v novém přídavku Lost Legacy, kde ikonického Nathana Drakea...  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.