naky ukazky

Co hry dávají atd.

Úvodem jen tolik, že i já jsem strávil hraním her velkou část svého volného času. Za těch řekněme 9 let, co hry hraji jsem získal pocit, že hry jsou kulturními výtvory - literatury v širším slova smyslu. Nedá se říct, že by hry obecně něco dávaly nebo braly - tady zcela souhlasím s Robotronem. Ve hrách je podobná pestrost a výběr, jako v knihách, hudbě, filmech atd. Některé hry jsou oddechové, jiné filosofické, některé jsou pro děti, jiné pro dospělé, některé jsou krásné jiné odporné, některé chytré, jiné hloupé. Myslím, že přístup ke hrám je podobný, jako k dalším věcem v životě - člověk by se měl snažit užívat svůj čas tak, aby s tím mohl být spokojený. A odpověď není vždycky stejná - když člověka něco naštve, může hrát nějakou slaboduchou střílečku aby se odreagoval, a naopak, když má přemýšlivou náladu, může hrát komplikovanou japonskou RPG a filosofovat. Ve své pestrosti mohou hry člověku dát strašně moc věcí - podobně, jako jiná literární a kulturní díla. Ale je to zase člověk, který si vybírá hry. A jako si člověk může vyčítat, že promarnil čas u hloupých knih a filmů, může si to vyčítat i u her - není to problém her, je to problém člověka, který špatně vybíral.

Já jsem za tu dobu hrál desítky her a z dnešního pohledu řekl, že spousta z nich byla úplně k ničemu. Moc mě nebavily, moc mi z nich nezůstalo, zkrátka mohl jsem dělat něco lepšího. Ale na druhou stranu jsou hry, které ovlivnily můj život podobně, jako kulturní díla zjiných oblastí - jedná se zejména o hry typu adventure nebo RPG, protože pro mě je důležitý příběh (ale jiní hráči kladou třeba důraz jinam). Pokud člověk hraním pouze ubíjí prázdnotu nebo utíká ze světa, je to podobné, jako s přílišným kouřením, alekoholem atd. Hry mají škodlivý potenciál abusu, podobně jako celá řada dalších činností. Asi každý, kdo hry hraje, jim někdy propadl a potýkal se s určitou závislostí, ale přesto jsem rád, že jsem hrál například hry sérií Final Fantasy nebo Gabriel Knight - tyto série patří k mému kulturnímu zázemí a mají pro mě velkou hodnotu. A jestli hry ze života něco berou, potom stejně, jako každá věc, které se člověk věnuje - nic není zadarmo, kdo má rád operu, nemá už třeba čas na jazz, kdo hodně čte, míň chodí do divadla. Každé lásce člověk obětuje část svého života, ale na tom není automaticky nic špatného. Promarnit čas lze s mizernými knihami, hudbou, manželkou, kariérou atd. To není výsada her.

Ještě k článku samotnému - neřekl bych, že dnešní hry jsou nějak paušálně horší. Naopak bych řekl, že kapacita médií a vstup velkých peněz často přinášejí vedle komerčního braku i kvalitu, a právě japonské gigantické tituly a la Final Fantasy jsou toho důkazem. V množství her je i víc braku, ale nebylo to tak, že by v době C64 brak nebyl. Pokud jde o délku, právě dohrávám Xenogears po 60ti hodinách čistého času, a to rozhodně není ani málo ani výjimka. I dnes je řada pečlivě udělaných a dlouhých her.

Zkrátka a dobře, řekl bych, že dodnes vycházejí kvalitní, zábavné a přínosné hry, které podle mého soudu má cenu hrát.

Názor

Zdravím,

nedá mi to, abych nereagoval na tento článek. K jeho kvalitě se nebudu vyjadřovat. Také jsem pár her hrál, ale možná na rozdíl od někoho všechny dohrál. Když jsem byl ještě malý kluk, začínal jsem s 8-bit konzolami Pegasus, Sega Master System. Potom přišla Sega 16-bit Mega Drive, a o něco později Sega 32-bit, PlayStation a pak už první počítač (200MHz). Myslím, že většina dětí hraje hry, nic proti tomu nemám, ale možná by se daly najít i jiné aktivity, než jen hry. Osobně hraji asi od šesti let, můj rekord bez přestávky není nic moc (22 hod.), ale co mi to dalo? Nic. Co hry dávají lidem a proč jsou lidé ochotni za ně utrácet tolik peněz a sedět bůhví kolik hodin u monitoru? Návykovost? Ano, asi už to tak bude. Nechci se zde dotknout některých lidí, ale myslím, že když člověk, kterému je více jak (řekněme) 25 let, hraje denně hry, tak asi není úplně normální. Od tohoto věku by měli mít lidé jiné zájmy, než hry. Osobně znám několik kamarádů, kteří hrají odmala, teď je jim kolem 18ti a už je hry přestávají bavit. Proč? Můj názor je, že dělají dobře, nacházejí si jiné aktivity, než sezení několika hodin před obrazovkou a kazení si očí. Mně bude zanedlouho 20 a poslední dobou sám na sobě cítím a vidím, že hry už mě tolik nezajímají, jako dřív. Myslím, že lidé by to s hrami neměli přehánět a nikdy by pro ně neměly být na prvním místě. Dokáže mi někdo z vás odpovědět na otázku, co dávají hry lidem? Jaký je váš názor na maximální věk člověka, který sedí denně u PC a hraje? Možná je hraní jako kouření. Nic člověku nedá (ba naopak), přesto se ho člověk nemůže vzdát Nevím jak pro vás, ale pro mě nikdy hry nebyly, nejsou a nikdy nebudou to, kvůli čemu je třeba žít.

Mějte se fajn

re:

Neda mi to, abych nezareagoval na tento prispevek...

Veta: ,,Kdyz jsem byl jeste maly kluk,, :) Z toho co pises jsi stale jeste maly kluk.

Veta 2: ,,Také jsem pár her hrál, ale možná na rozdíl od někoho všechny dohrál,,. Tato narazka je opravdu velice zajimava. I kdyz zcela nechapu koho se ma tykat....

Veta 3: ,,Myslím, že většina dětí hraje hry, nic proti tomu nemám, ale možná by se daly najít i jiné aktivity, než jen hry,,. Ano to je zcela jiste pravda. Pravdou take je, ze existuje velice male procento lidi, kteri sedi u pocitace a 24 hodin gamesni. Vetsina deti skutecne MA I JINE ZALIBY. Kdybych mnel premyslet o tom, proc jsi tohle napsal, asi by mne napadlo, ze jsi to ty, ktery sedi 24 hodin u kompu a zacina te to mrzet. Ale nebudu se poustet do demagogie.

Veta 4: ,,Co hry dávají lidem a proč jsou lidé ochotni za ně utrácet tolik peněz a sedět bůhví kolik hodin u monitoru?,, Nic te nenapada? Co literatura? kino? koncerty? Da ti z tehle veci neco vic nez pocitacove hry? Mozna ze to vypada jako hodnotnejsi vyuziti volneho casu. Ale zalezi na tom CO CTES, CO POSLOUCHAS ZA MUZIKU, KAM SE CHODIS BAVIT A HLAVNE JAKY HRY HRAJES a v jakym pomeru si to vse dokazes uzit. Je to hlavne vo zabave.

Veta 5: ,,Možná je hraní jako kouření. Nic člověku nedá (ba naopak), přesto se ho člověk nemůže vzdát,, No jen tak pro informaci. Neni pravda, ze koureni ti vubec nic nedava, kdyby tomu tak bylo, nikdo by nekouril... Ovsem problem je v tom, ze dan je vetsi nezli samotny prinos. To plati o vsech drogach, ale u her bych se tohoto srovnavani radeji vyvaroval. Je to prece jen o necem jinem a zavislost jako takova na hrach neexistuje... (kdyz pominu nektere labilnejsi jedince u kterych by se to dalo s primhourenim oka tak klasifikovat). Zdravy clovek opravdu zavisly na pocitaci muze byt ztezi. Ja bych to zaradil do kategorie: nadseni, ktery hranici az s posedlosti. Vem si treba takovy zberatele znamek. To je posedlost, nikoliv zavislost.

Cely tvuj prispevek vypada jako zamysleni od cloveka, ktery si mysli, ze promarnil sve detstvi u blikajici obrazovky. Ale ruku na srdce, opravdu nam pocitace a hry vubec nic nedavaji???

Neber to tak, jako ze sem se te snazil setrit. Souhlasim s nazorem, ze pokud se stanou pocitacove hry pro mladeho cloveka jedinym smyslem zivota je to spatne. Ale nevidel bych to tak tragicky...

uroven her

...

mohl ještě přiložit screenshoty

p.s.: nevíte někdo o emulátoru na SHARPA pod windows?

SHARP

http://www.old-computers.com/museum/computer.asp?c=208" target="_blank" rel="nofollow">http://www.old-computers.com/museum/computer.asp?c=208

s tím jsem vyrůstal já .. co na to říkáte znalci osmibitů? (výkon není vše)

SHARP

Super, ještě mám doma v krabici MZ-811. Opustil jsem jej až po té, co mě pan Oto Zemek jr. (známý to dodavatel komponent a prográmků) "vypekl" s dodáním disketové mechaniky (na začátku devadesátých let poměrně drahá záležitost) - nechal si poslat peníze a od té doby (co to zřejmě provedl mnohem více lidem) o něm nikdo nikdy neslyšel (teď to zřejmě bude velevážený Pan Podnikatel :)

Jinak Sharpík byl príma, se slzou v oku vzpomínám na Dizzyho, Last Ninju nebo R-Type, mám ovšem za to, že nešlo o původní sharpácké hry.

Pěkný článek.

Moc pěkný článek. Který my ukázal že i když jsem dorál poctivě stovky her a další nějaký ten tisíc jich také hrál. Stále se dají nají z minula zajímavé tytuly které unikly mému oku.

Musím také říct ačkoli jsem Comodorista C64 a AMIGA 500. Skutěčně i na takovém ZX Spectrum nebo ATARI se našli pěkné hry. V 8-bitech ZX bylo nejrozšířenější u nás, ATARI druhé a umělo 256Barev a C64 zase i obrázky v 640x480 sice jen v 16-ti barvách ale zato jeho zvuk a hudba se stali takovou legendou že se konají i párty kde se hraje hudba z her a dem na 8-bitech jak původní tak i upravená a vylepšená. A pak také AMSTRAD co vypadal jako by se snažil udělat spojovací most mezi 8 a 16-bit počítači.

A AMIGA byla a myslím že i zůstane nezapomenutelným Strojem dokud naše generace nezemře.

Pokud si chcete poslechnout nějakou tu pěknou skladbu jak v SID nebo v MP3 od autorů Huelsbech, Tell, či remake od Abotta, či Ben Daglishe. jukněte sem. http://www.c64audio.com/" target="_blank" rel="nofollow">http://www.c64audio.com/

C64 a 640x480 ?