Co mi chybí? Hraní

Co mi ve hrách nejvíc scháhí? Možnost "hrát si"... nějaká svoboda ve které se můžu interaktivně vyblbnout. Protože to je přesně to co podle mého názoru nejvíc odlišuje hru od filmu.

Většina dnešních her je bohužel striktně lineární. Jeden přesný koridor, a jediná volnost spočívá v rozhodnutí zda prvně zastřelím toho vravo nebo toho vlevo. Ale jako hráč nemám na dění ve hře nejmenší vliv. Nemám tam žádné svobodné možnosti. Jen se msuím nechat provést za ručičku jako cvičená opička abych na konci dostal pěkný outro a šel si koupit novou - ono podruhý ji nemá smysl hrát protože už jsem všechno viděl. Ať si člověk vezme snad jakoukoliv střílečku nebo většinu RPG tak to tak funguje. A začíná se bohužel vyjeovat čím dál víc "her" kde v mnohých scénách se veškerá interakce omezuje na mačkání předem daných tlačíkek - příapdně zuřivé bušení do jednoho.

Nevím zda se takovéty hry dají ještě nazývat hrou - osobně mi to připadá jako interaktivní film - často s naprotým minimem interaktivity.

Pokračování...

... hry kde můžu třeba příběh jenom na chvilku rozdvojit je opravdu minimum.

Co od hry čekám je že mi dá nějaký "svět" s určitými pravidly ve kterých se můžu vyblbnout - improvizovat, zkoušet "co se stane když...." - prostě takový pískoviště kde co se stane ovlivňuju já. A ne předem danej skript.

Jako příklady toho co myslím bych uvedl třeba. GTA - Tam má člověk spousty možností na vyblnutí. Velký město, závody, honičky, lítání - může si to nakombinovat jak je mu libo... Já třeba GTA3 spoustěl ještě rok po jeho dohrání jen tak si jít zařádit do města i bez úkolů. Kolik lidí by vydrželo rok pořád dokola pařit singl Half Life ?

nebo Sims2 - snad nejideálnější hra na hraní si. Žádnej penvě danej konec, cíl, nebo "checkopinty" co musím udělat. Můžu si dělat co se mi zlíbí.. a že těch možností jsou, že by mohli všechny ostaní hry záviděl.

Apod... no prostě mi chybí svodoba. linerání chodba která se člověka snaží u počítače udržet jen hezkejma animačkama už mě moc neuspokojuje

Hexen 2 vs. Crysis?

Nevím jestli i ve svém věku (21) propadám nostalgii, ale na svém novém značně nabušeném PC jsem začal hrát Hexen 2 (občas prostřídaný Diablem 2 LoD). A nemůžu se odtrhnout. Na ikonku nedohraného crysis s high details pomalu sedá prach. Řekl bych, že těm novým hrám asi opravdu něco chybí.

Rok 1996

Kdyby mi nekdo v roce 96 ukazal oblivion rekl bych OK, kdyby mi nekdo dnes ukazal poprve Fallout z te doby, sednul bych si na prdel mnohem vic nez u Oblivionu z roku 96.

Galaga

Nedávno jsem z nostalgie oprášil na emulátoru Amigy hru Galaga (1995) a už 14 dní to mastí celá rodina a nemůžeme se od toho odtrhnout. 

mno jono...

Holt už jsme dnes moc zmlsaní.Ale nadruhou stranu si rád zapařim starý klasiky.I v dnešní době si občas dám třeba HoMM 3,nebo dokonce Dune 2!! Nedávno jsem nad dunou ztrávil jeden vejkend,ta hra má pořád náboj a má co říct.Jinak se považuju taky za vyznavače klasik z první poloviny devadesátejch let,nejvíce mi k srdci přirostly letecké simulátory jako Chuck Yeager,B-17,Aces over Pacific,Dogfight atd...

můj názor

No tak ve směs s vámi souhlasim. Taky si mylsim, že je to hlavně tim, že jsme zestárli, když si třeba vemu jak sem se u Dooma celej strachy klepal, tak to bylo právě to pravý dobrodružství. Měl jsem pak z toho dobrej pocit když sem udělal nějakej level. V dnešních hrách prostě procházim bezmyšlenkovitě levelama a nic z toho...už se nebojim a ani to tolik neprožívám. Nadruhou stranu  předělávky 2D her do 3D (Roller coaster tycoon, worms, stronghold a další) mě vždy ve 2D verzi bavili, ale jakmile je překopali do 3D tak jsem je přestal hrát. Jsou nepřehledný a špatně ovaldatelný => grafika není vše. Takže je to asi i tím, že jsme zestárli a také tím že hry mají lepší grafiku, ale to bohužel většinou na úkor hratelnosti.

To je ale blábol ten můj příspěvěk .. .:)

Moje babička nemůže dojít na chuť mikrovlné troubě, já bych se bez ni neobešel...až mi bude tolik kolik jí (toho se nemám šanci dožít) tak neporozumím jiným vynálezům které budou vnoučata používat denodenně. A tak to je a bude i s hrama a s technologií celkově :)

Ne že bychh dnešním hrám nerozuměl, jenom sem to vzal s větším odstupem času...jak to prostě je a bude...evoluce se stále opakuje.

je to prostě IN

Tak je to i s filmama, točí se další a další srajdu furt dokola. Protože to lidi chtějí.

Chybí mi atmosféra starých her, ale je docela možné, že to bylo věkem, dobou a spoustou volného času.

Co je ale bohužel fakt, je to, že v současných hrách už nezakopnete o pořádný soundtrack. Jasně, pár výjimek tu je. Za soundtrack nemůžeme považovat např. kompilaci v GTA3 (i když ta je opravdu povedená).

Musím říci, že v v posledních letech mě mile překvapují české hry - jak atmosférou, příběhem, grafikou, tak i hudbou. Opravdu dobrou hudbou - díky, Zdeňkou Hoube

Re: je to prostě IN

vřele doporučuji soundtrack k vynikající hře OUTCAST - hudbu složil Lennie Moore a je nahrána londýnským filharmonickým orchestrem - lepší hudbu bys v i mnohamilionových "halyvůďacích" těžko hledal

Nostalgie?

Co hledám u her je originalita. Ne lepší graafika, 3D prvky atd. Hledám originální příběh, originální hru atd. A přiznám se, že mě v podslední době na otmot poli výrazně více uspokojují hry na telefonky (nemá tak dobré procesory, o to lepší musí být myšlenka), než PC hry ...

Jsme narocnejsi

S nostalgii to nema mnoho spolecneho. Jiste je to jeden z faktoru, ale imho ne tak podstatny.

Tak jako u filmu se vekem vyfiltruji ty "spravne" (nad necim na co clovek kdysi hledel s nadsenim se dnes uz jenom shovivave pousmeje) a divak se stane o dost narocnejsi, stejne je to u her. "Stary" hrac uz proste rozezna kvalitu a herni prumysl chrli stale stejne sracky bez snahy posunout obsah dale (mimo grafiky a zvuku). Blbe je ze techle starych a  narocnych je smesne malo a ty originalni a napadite hry se neprodavaji protoze vetsinou kladou na hrace jiste naroky. Napr. hloubku Bioshocku musi najit hrac sam, pokud to neudela je Bioshock tuctova strilecka (vlastne ne tuctova, ve svete strilecek primo ne prilis dobra).

Re: Jsme narocnejsi

A jsou proste hraci kteri nejsou ochotni hledat.... a je jich vetsina. Znovu me napada ten Bioshock kdy ho jisty clovek dost prikre odsoudil z toho duvodu ze tam hrdina provede hned na zacatku naprosto nelogickou a nasilnou vec (ti co hrali vedi), ktera  ovsem dostane smysl a stane se logickou az temer ke konci hry a zapadne do pribehu.

Smutne je ze herni kritika temer zcela podlehla tomuhle "zblbnuti" a tanci jak vyrobci piskaji. Jestlize filmova kritika pomaha vytvaret urcitou uroven naroku a kultivovat divactvo ta herni se deklasovala do role reklamniho oddeleni.