pro robinh

Dokazal jste, ze vite o cem pisete. Dekuji za Vas prispevek. Bohuzel mam opravdu takovou krizi, jakou jsem jeste nidky nemel. Ale ja uz si prosel vsim. Virtualnim i realnym. To co popisujete jako recept na dostani se z krize jsem delal jeste pred tou krizi a to je to, co me do ty krize dostalo. Kdyz jsem poznal, jake sv***e dokazou byt lide, pro ktere neco delate roky a ze kazdy dokaze byt sv****e, tak pochybuji ze me z krize dostanou lide. Ale ... mala nadeje tu je porad :-)

Re: pro robinh

Ano, marnost nad marnost a nic než marnost. To se týká honby za pozemskými věcmi, stejně jako někdy i té "ušlechtilé" pomoci bližnímu. I velcí duchovní mystikové píší o "temné noci duše", kdy naprosto všechno začne postrádat smysl, i to nejušlechtilejší. No, říkal jsem, že to nelze brát jako recept. Spíš jako jiskru, která může vyvést z toho mraku sebestředné deprese. Prostě se nesoustředit na sebe, když tam vidím jenom tmu, ale věnovat svůj čas okolí. Ale moc dobře chápu pohoršení z toho, když se jako svině zachová někdo, komu jsem svého času i energie věnoval až až. To se pak naděje, že vůbec ve světě nějaké dobro je, ztrácí hodně rychle.

Nebudu zastírat, že jsem odpověď našel v křesťanství (pokud se tedy dokážete oprostit od nej(h)různějších představ, které tu zasel minulý režim, a jak je dnes křesťanství zobrazováno v mediích). Pohled na Ukřižovaného, který přes svoji nevinu a dá se říct za svojí nejvyšší dobrotu byl odsouzen a popraven, člověka nejdříve musí naplnit úplně nejhlubší skepsí k dobru a k lidstvu samu... dokud tato noc nepřejde a nevloží prsty jako nevěřící Tomáš do ran Vzkříšeného, aby uvěřil v Moc, která dokáže z každého zla vykřesat jedině dobro. To je moje víra a naděje, kterou potvrdí i citlivý pohled na dějiny lidstva a kterou bych přál každému hledajícímu. Ze všeho zla (a že ho je dost na to, aby člověk mohl vidět jenom to zlo) vzejde dobro.

Předem upozorňuji, že na nenávistné odpovědi nebudu reagovat, ale kdo by chtěl, třeba si napsat o naději a hledání smyslu, tak mi může napsat osobně. r.o.b.i.n.h.e.r.i.n.k@yahoo.com (bez těch teček)

.

Všechno, co tu píšete, jsou zajímavé názory. Tím spíš, že jste něčím podobným (neříkám, že přímo závislostí) sami prošli, takže ty příspěvky mají jinou váhu než když o této problematice mluví v televizi nějaký psycholog nebo jiná "způsobilá osoba", která nikdy s hrami nepřišla pořádně do styku.

Taky jsem hrával hry a nejspíš jsem byl i závislý. A jak se na to teď dívám? Rozhodně to nebylo dobré (tedy v té míře, jak často jsem hrál; netvrdím, že příložitostné hraní je zlo). Ale vůbec nevidím problém v tom, že jsou hry brutální atd. Hlavní problém je podle mě to neuvěřitelné množství času hraním strávené. Proseděl jsem u her dobu dospívání, takže snad nerizikovější období, které jsem si mohl vybrat. Teď se tím pádem cítím jaksi nedospělý :-) nemluvě o tom, že moje "sociální schopnosti" zůstaly na poměrně špatné úrovni, a tak mám málo kamarádů a holku nemám (a nikdy jsem neměl) vůbec. Neříkám, že to je přímo vina hraní, ale když sakra prosedím 6 hodin denně u PC, tak ta nevýhoda oproti vrstevníkům, kteří zatím trávili čas nějakým "společenštějším" způsobem, musí být znát. Z toho ale plyne, že úplně stejný problém může nastat, sedí-li někdo 6h u televize nebo 6h na sociálních sítích nebo ... prostě to není jen problém PC her, tak bych to tolik nezveličoval.

Závislosti (a her obecně) mě nakonec "zbavily" sport, přestup na gymnázium a další povinnosti. Teď jsem ve stavu, kdy na hraní her nemám z časových důvodů skoro ani pomyšlení a žiju 100% v "RL". Ale - teoreticky - když by mi ze dne na den zmizely povinnosti, když by se znovu začala hrát moje oblíbená hra (je to už starší kousek, moderní bezduché  hry mě opravdu nebaví) a když by se ke hře vrátili i lidi, se kterými jsem hrál v klanech, asi bych dlouho neuvažoval a vrátil bych se taky, protože to je fakt lepší než většina "reálu". Nesnáším provnávání závislosti na hrách se závislostí na chlastu, avšak tady přece jen podoba je - totiž že (podle mě) neexistují "vyléčení" hráči, ale pouze abstinenti.

Re: .

Tou hrou nemyslíš náhodou UO?

Blbosti...

Vsechno to jsou kraviny.. 99% lidi kteri hraji casto hry to delaji z jedineho duvodu.Je to jednoduchy a prijemny zpusob jak se zabavit a travit volny cas.Jaky je rozdil mezi tim , ze nekdo sedi X hodin u televize nebo v hospude a sezenim u pocitace? Zadny. Naprostou vetsinu z nich to stejne casem z vetsi casti prejde(jako me) a najdou si jinou zabavnejsi kratochvili(sport,zenske/chlapy, atd .. ) Hlavni by mel byt vliv rodiny v rannem veku aby se eliminovaly extremy.Typu "hraje hry misto uceni" .... Zbytek se urovna a ti u kterych se to neurovna maji stejne smulu,kdyb nesedeli u pocitace tak by travili cely svuj zivot u jine kraviny...

pro mam.kvalitni.nazory.2

Odepsal jsem vám na příspěvek na druhé straně, ale můj příspěvek skončil až někde na třetí, tak ho pro jistotu s prominutím vkládám znovu jako nové vlákno:

Je to opravdu smutná realita, když zkušeného, pracujícího, vzdělaného člověka dostihne takové omrzení životem, že se raději uzavře do světa virtuálních prožitků. Soucítím s vámi. Když se něčí život skutečně stane pouze honbou za penězi, úspěchy, postavením, obdivem, holkami, rychlými auty, atd., a přesto opravdové štěstí nenajde, pak přijde takové vystřízlivění a morální kocovina, že smysl ztratí úplně všechno. Je to problém celé naší postmoderní postkapitalistické společnosti. Vyzkoušeli jsme už honbu za vším, štěstí jsme nenašli. A nakonec nám zřejmě zbývá jen ta virtuální realita, která nás nepřestává opíjet virtuálními úspěchy, virtuálními výhrami, virtuálním štěstím našich virtuálních avatarů. Nemusím snad říkat, že ani tohle žádné štěstí není.

Nechci tady nabízet žádné laciné návody ke štěstí. Možná trochu vycestovat a podívat se, jak se žije jinde ve světě. Třeba v Indii, nebo Etiopii. Nebo ani nemusíte moc cestovat, stačí nejbližší sirotčinec, nebo si bez předsudků popovídat s prvním "bezďákem", kterého potkáte. Člověk zjistí, co je to opravdový nedostatek štěstí. V životě zápaďáckého stylu vždycky přijde moment, kdy už nepřichází žádné další potěšení uspokojování dalších a dalších (domnělých) potřeb. Co třeba naplnit jen ty nejzákladnější potřeby druhého? Orientovat se víc na ostatní než na sebe? Zkuste najít tu jiskru v oku člověka, kterému pomůžete. Je to nekonečně uspokojivější než ten další level a nový item.

Re: pro mam.kvalitni.nazory.2

Sry, ale to je snůška humanistických blábolů. Drtivá většina lidí netíhne k filantropii jakéhokoliv druhu a dřív nebo později si najde vlastní škatulku. A vytahovat Etiopii a vágusy, to je teda pořádně od ruky argument(hlavně bych doporučoval si opravdu s nějakým vážně pokecat).

jsem vyléčen

Hm, mně ze závislosti na WoW pomohlo, že jsem si jednoho dne řekl: "A dost!" Představa, že bych se za pět let podíval zpátky a zjistil, že jsem u toho promrhal třeba pět let života, mi příliš příjemná nepřipadala. Navíc do háje šlo během mojí závislosti úplně všecko - kamarády jsem vídal čím dál tím míň, ve škole to stálo pěkně za ho..., s rodinou jsem taky příliš nekomunikoval (jenom když přišli z práce, tak jsem je šel pozdravit, abych se honem mohl vrátit zpátky ke compu)... Krabici od WoW jsem si na památku nechal, ale otočil jsem ji tak, abych na ni neviděl a nepokoušelo mě to. A že se to dá stáhnout z netu? To už by pro měl byl problém, asi bych byl líný to stahovat... Ale musím říct, že bych do toho asi spadnul znova, kdyby na to došlo, tak už to nechci pro jistotu nikdy v životě hrát. To je stejné jako s vyléčeným alkoholikem...

Pekny clanek

Moc pekny clanek, konecne neco co se snazi problem zkoumat trochu do hloubky a cerpa z vice zdroju. Skoda ze diskuze je na tak mizerne urovni a nese se ve stylu ja nejsem zavislak, ja jsem v pohode, mam zenskou, chodim na pivo. Ten clanek nebyl o tom ze hrani skodi, byl o tom, ze nadmira hrani skodi. Co to je nadmira je diskutabilni, ale nikdo snad nemuze rict, ze tyden straveny u kompu je zdrava cinnost :). Neuskodi se zamyslet nad tim, zda mi nejaka cinnost "nezere" moc casu na ukor neceho jineho. Jeste jednou dik za clanek. M.

hahahah

Až bude stát ženská měsíčně to co wow dejtě vědět :-D (nehledě na jiné problémy)

největší problém

největší problém lidí závislých na hraní her je fakt, že si to nedokáží připustit a hledají stále stejné výmluvy a odůvodnění... takže je to stejné jako s jinými závislostmi.

argumenty nejvtipnější:

1) "když někdo celý den čumí na televizi, zahrádkaří, luští křížovky, tak zaávislý není?" Omyl, ano, je závislý, stejna jako ten, kdo celý den hraje počítačové hry. Má prakticky stejný problém. Akorát o něm já, jako závislák nečtu/nevím (budete se divit, ale jsou i odborné studie závislosti na sportu, akorát k vám se na bonuswebu nedostanou) 2) "někdo celý den sportuje, někdo čumí na televizi, já hraju hry... na tom není nic špatného..." Omyl, kromě toho, že jste závislý, tak celý den sedět u pc/televize maximálně ničí vaše tělo (což se třeba při chození po horách nebo plavání, pokud se nezabijete/neutopíte, říci nedá) 3) "hraju jenom občas" ... tohle je velmi často klamná lež sebe sama. jako pijan říká, že pije málo, závislák říká, že hraje málo. Nepřizná sám sobě, že je toho příliš. A ono už čtyři hodiny a více večer (a ž to je celkem nic proti pařeni onlinovek) už je hodně. Stejně jako je hodně sedět celý večer (každý večer) u tv... nejde o jednou za čas... jednou za čas propařit noc/pročumět večer není závislost 4) "hry mi něco dávají, lepší se mi angličtina/zrychlují reflexy..." pro mě osobně asi nejvtipnější argument u lidí, kteří sice nadávají na studie, které jejich zálibu (jakoukolikv, i sledováním tv se člověk zdokonaluje) haní, ale jinými studiemi (stejně "odbornými", jsou to omg všechno obecné studie) jsou rozhořčeni a vysmívají se jim..

tak, to je tak všechno, co jsem chtěl do tohoto klasického flamu napsat. Předem chci říci, že jsem byl jeden čas skutečně hodně závislý na hrách (WoWko), omezoval jsem všechno, ale v té době jsem si to nebyl ochoten přiznat. A nebudete mi věřit, na diskusní fóra jsem psal úplně stejné věci, jako devadesát devět procent lidí tady v diskusi... A nechci si hrát na svatého, myslím, že jsem na nich závislý pořád, jenom to už dokážu lépe reflektovat a trochu více kontrolovat... asi to přišlo s věkem. věřte nebo ne

ps: něco málo o tomto tématu vím, kromě toho, že jsem si tím vývojem sám prošel, psal jsem na toto téma svou práci na vysoké škole

Re: největší problém

Telo ma jit do hrobu zniceno! Tak co je spatneho na tom byt zavisly na hrach a uzit si zivot tak, jak ja chci? Ja jen nechapu vsechny ty, kteri zavislosti odsuzuji. Jako kdyby meli lepsi recept na to jak stastneji prozit zivot. Jestli ma nekdo lepsi recept na to jak prozit zivot, tak sem s nim a ja prisaham, prestanu byt zavisly na hrach, protoze nebudu mit duvod hrat, ale budu mit duvod delat neco jineho.

ps: to je fajn, ze mas VS, snad ti bude k necemu vic, nez jen k uspokojeni pozadavku tveho okoli.

Tak sem si myslel,

 že sem taky závislej. Po přečtení toho rozhovoru sem se uklidnil - ještě sem na tom dobře

Léčba je jasná

Z toho rozhovoru mi to je jasné, léčba na závislost na kompu je ženská. Správná ženská dokáže chlapa od her dostat raz dva, a to buď po dobrym nebo po zlym. Ostatně ženy jsou v tomhle velice schopné (a díky bohu za to jinak bych se z Doty a Kántra asi nevymanil :-)

Re: Léčba je jasná

nebo chlap... ženská by mi byla k ničemu... možná na vaření, ale i to chlap zvládne lépe...