Příběh akčního RPG Divine Divinity vás zavede do země Rovellon, jíž jako "Chosen One" musíte ochránit před porobou Pána Chaosu. V prologu zdejšího dobrodružství se ocitnete v nevelké vesničce léčitelů, jejichž um je v koncích, alébrž zdroj jejich síly se vytrácí a navrch není představitel a zakladatel jejich řádu zcela při smyslech. Nebezpečí o to větší, protože v jeho případě jde o mocného kouzelníka.
Vítejte tedy v hybridním RPG, kombinujícím v sobě akční prvky z Diabla s možností pauzy použité třeba v Baldur's Gate či nově i v Dungeon Siege. Ostatně, tento nápad je velice vítaným zjednodušením akční fáze a osobně v tom vidím jeden z velkých a nesporných kladů Divine Divinity. Mezi ty další patří určitý adventurní rámec, jehož základy jsou postaveny na bohaté interaktivitě s okolním prostředím. Nadějete se možnosti přesouvání rozličných objektů a předmětů v lokaci (židle, bedny apod.), což se často hodí při řešení puzzlů. Nabízí se však také otázka, zdali bude možné třebas zablokovat vchod před postupem vašeho protivníka, jak to třeba dlouho dopředu avizoval Pool of Radiance: Ruins of Myth Drannor, ale nakonec nesplnil! Na druhou stranu by to bylo poněkud nefér, neboť díky vyvolané pauze dokážete přemístit několik předmětů naráz v nulovém čase, což by vás docela významně zvýhodňovalo. Uvidíme. Také se mluví o kombinaci předmětů a nejenom u tohoto případu využijete jednoduché součinnosti
s inventářem ve stylu drag and drop. S inventářem a tabulkami s rozličnými parametry a statistikami se vůbec váže hodně příjemné schéma, kdy lze otevřít i několik oken najednou a experimentovat poté s výbavou, přičemž ihned vidíte okamžitý dopad výměny zbraní a zbroje na vaše atributy. Bravo!
Dalším interaktivním prvkem ve hře jsou časté a obvyklé páky a samozřejmě dveře - tady bych měl špatnou zprávu pro všechny Mrakoplaše, neboť monstra si dokáží prostupy také otevírat, takže se před nimi tak lehce neschováte a neutečete! A nesmím zapomenout ani na klíče, které se na klíčových místech automaticky použijí sami, takže nemusíte všude chřestit vaším stále objemnějším svazkem. Nicméně zmíněné páky a některé dveře/ mříže nejsou v dungeonech až tak dobře na pozadí čitelné, pročež se trochu bojím případně zbytečného bloudění. Ještě se k tomuto problému vrátím v kapitole ohledně grafické stránce hry.
Ozdravování vaší postavy nabízí obvyklé pití léčivých ingrediencí ze všelijakých flakónků, ale též nápoje namíchaného z bylin, jež najdete pod širým nebem. Ani tím to nekončí, v divočině lze kupříkladu ulovit takového divočáka a maso z něj potom sníst. Nevýhodou této alternativy je skutečnost, že maso nelze jíst věčně, anžto jste brzy přesyceni.
V tomto kontextu malou připomínku k inventáři, kde se vám vše uvedené schraňuje. Dle mého je totiž zbytečně roztahaný do několika položek a tak chybí okamžitý přehled. Nemluvě o tom, že mi tu citelně chybí takové,
řekněme klasické rozčtverečkované rozdělení "batohu" s proprietami - zde jsou zbraně a věci doslova naházené bez ladu a skladu vedle sebe a obrovitý prostor v "inventory" a případné množství předmětů ve vašem držení paradoxně omezuje jen vaše limitovaná nosnost (vycházející ze síly).
Nyní k interakci a bohatým možnostem, jež máte při setkání s NPC charaktery. Tady jednak je sympatický prostor pro určitou vlastní definici a směr dialogů díky výběru několika možných odpovědí. Navrch se vám při rozhovorech zobrazuje okénko s nakreslenou tváři postavy, s níž právě hovoříte, což je z hlediska atmosféry vcelku prima, ale prvotně dobrý dojem poněkud sráží doslova lajdácké prokreslení obličejů všech zúčastněných.
Tím to však zdaleka nekončí. Každá postava ve hře má vůči té vaší nějaký vztah, který je třebas neutrální, ale pokud této prohledáte dům a vezmete si tu pár věcí, nálada se pozvolna mění, až může dosáhnout jistého stupně averze. V beta verzi z toho sice ještě nevyplynuly žádné postihy, ale jsem velice zvědav, kterak se s touto jinak výbornou feature tvůrci vypořádají. Další zajímavostí při dialozích je možnost "falloutovského" obchodování. V tomto případě se otevřou dvě lišty - v jedné si vyberete to, co chcete vyzískat od dané postavy a ve druhé pak musíte dorovnávat hodnotu celé transakce. Ve hře však nejsou jenom peníze, takže se nadějeme klasického výměnného obchodu! Malým kazem na tomhle systému je setkání např. s prodejcem zbraní, kde máte díky tomu v jeho nabídce docela slušný binec.
V souvislosti s NPC postavami na zdejší scéně nemůžu nezmínit ani jejich případnou přítomnost během boje - na vaší straně, kde je však pohříchu nijak neovládáte a ani nekorigujete jejich počínání, což je obrovská škoda. Prostě spoléháte jenom na jejich AI - opětovně doufám v nějaké zlepšení ve finálové verzi!
Bojování pak probíhá klasicky s takovým neklasickým vylepšením, kterým je mezerníková pauza. Zkrátka a dobře stiskem mezerníku zastavíte běh událostí a můžete se v pohodě ozdravit, vyměnit zbraně a bez stresu označit protivníka, na něhož chcete momentálně zaútočit. Po lítém boji je pak nutno zkontrolovat stav vašeho vybavení, neboť vše se časem opotřebovává (standardní "durability" zbraní a zbroje), a hlavně posbírat věci zůstavší na ploše po mrtvých. Zejména zbraní je zde velká inflace, na druhou stranu tak je alespoň z čeho vybírat. A pakliže se v tom mumraji mrtvých těl nemůžete vyznat, nechybí ani sympatická klávesa, díky níž se vám označí všechny předměty v lokaci, jež lze sebrat (což jde aplikovat i v místnostech, kde však z pochopitelných důvodů nevíte, co se skrývá ve skříních apod.). Zjednodušení této fáze došlo tak daleko, že při prozkoumávání interiérů označíte myší příkladně sud nebo police a ihned vidíte, jestli je zde uschovaný nějaký předmět či nikoliv, což je velice user-friendly přístup!
Při častých šarvátkách se vám u názvu typu protivníka (tvůrci avizují na sto rozličných druhů monster a to včetně draků) zobrazuje i jeho momentální hodnota života ve formě červené stupnice, což je rozhodně fajn. Horší to je tehdy, pokud je na scéně velká převaha nepřátel, a vy díky tomu začínáte silně ztrácet přehled. Pročež by nevadila implementace nějakého ozřejmení, že vámi vybraný sok je již mrtev. Abych ten soubojový režim tady upřesnil – po označení vybraného oponenta myší nemusíte již nic dalšího podnikat. Vaše postavička zkrátka poté automaticky útočí na označeného soka do jeho skonání a bez nutnosti vaší další aktivní účasti, takže odpadá poměrně nechutný diablovský klikfest.
Vaše postava může obléknout řadu věcí jako jsou prsteny, rukavice nebo boty, přičemž tohle všechno pak bude ovlivňovat zejména vaši rychlost a obranné a útočné číslo. Většina z toho má jistá omezení pro své použití, mluvili jsme už o durability, ale svou roli zde hrají také síla a obratnost. Pro použití dané zbraně a zbroje zkrátka musíte mít potřebné parametry. Někdy vám equipnutý předmět zvýší nějakou vlastnost, jindy naopak sníží. Zajímavé tudíž bude hledání kompromisu.
A připravte se na diablovské zvyšování statistik. Po přestupu na další level získáte pět bodíků, jež můžete rozdělit mezi strength, agility, intelligence, constitution. Síla ovlivňuje mimo jiné kolik toho unesete, inteligence
množství many apod. Nic nového pod sluncem. Vyjma toho můžete ještě dále zúročit vaše zkušenosti (a to kdykoliv) výběrem některého z velkého počtu skillů, které jsou pro každou ze zdejších postav (survivor – něco jako rogue nebo thief, warrior a wizard, všichni existují v alternativách pro obě pohlaví) značně různorodé a navrch má mít každý skill ještě pět vlastních úrovní pro další zlepšení. Uvedu na příkladě.
Backstabbing vám s každou novou úrovní přidává vyšší procentuální šanci pro navýšení poškození zasaženého nepřítele (samolitr s adekvátní zbraní). Nechybí vybírání kapes NPC charakterům, vyhýbání se pastem nebo naopak jejich pokládání atp. A to je výčet jenom jedné cesty vašeho Survivora, další nabízejí třebas transformaci – přeměnu do nějaké kreatury, lepší viditelnost, ochranu před magií apod. Skillů je zkrátka spousta, ale je trochu zvláštní, že nemáte žádná omezení při výběru těch konkurenčních – tedy že jako Survivor má naprostou svobodu při výběru skillu ostatních profesí, v tomto případě tedy mám na mysli dovedností wizarda resp. warriora. Ale opět se možná jedná jen o nevychytanost beta verze. V postavě válečníka se pak nadějete možné specializace na některé typy zbraní, získáváte všemožné bonusy k poškození nepřítele (vylepšení přesnosti zásahu, elementární bonus k útoku), nebo nechybí takové schopnosti jako je oprava poškozených předmětů, odrážení střel či předstírání smrti. Wizard přirozeně disponuje pestrou škálou kouzel a to jak podpůrných (summon) tak útočných, mezi nimiž najdeme př. vysávání životní
energie protivníka a jejího přidávání k vaší hodnotě HP! Škoda jen, že všechna kouzla v tomto případě spadají právě pod skilly...
Je toho opravdu hodně, co Divine Divinity nabízejí a jako takovou třešničkou na dortu je poměrně komplexní diář, v němž se vám zachovává veškerá komunikace s NPC, nechybí tu moc pěkný a informativně vyvedený bestiář monster, se kterými jste už měli tu čest a v neposlední řadě mapa lokace (která se vám s vaším prostupem danou lokací odhaluje), do níž lze zakomponovat vaše vlastní značky pro vypíchnutí nějaké události nebo připomenutí, co se na mapě v označeném bodě nachází. Navrch v ní máte možnost zoomu, což se hodí (a bývalo by se to občas šiklo i v Baldur's Gate). Zmenšená podoba mapky v rohu obrazovky pak může být vaším věrným společníkem během celého dobrodružství a třebaže tady vámi iniciované značky neuvidíte, zase tu máte zohledněný výskyt všech nepřátel a jejich pohyb vůči vaší osobě, takže máte vždy přesné povědomí o momentální situaci. Drobným mráčkem může být určitá nepřehlednost herní plochy a tady mluvím především o dungeonech, ve kterých se občas tak trochu ztrácíte a to i díky defaultnímu pohledu na vaše aktivity. Zdejší izometrické perspektivě, jakkoli je grafické zpracování poměrně detailní a některé efekty jsou vskutku pozoruhodné (např. odraz postavy v kaluži vody), by slušel pohled z jiného úhlu – z větší výšky, nebo rotování kamery á la Commandos 2. Kamera je tedy pohříchu statická a obrazem nejde ani skrolovat do stran! Škoda.
Ovládání hlavní postavy mi překvapivě přišlo poněkud těžkopádné a někdy můj hrdina ne zcela přesně reflektoval na můj povel – řeč je o přesunu z místa na místo; nicméně díky pauze se tento můj dojem do značné míry neguje. Animace pohybů je zatím ještě tak trochu legrační, také v tom smyslu, že postava jde šikmo o poznání rychleji než do strany:o) Á propos, vedle chůze tu je i běh, který vám však podobně jako boj ubírá staminu.
Co říci nakonec? I díky avizované absenci multiplayeru mi přese všechno shora zmiňované přijde, že se po čase může dostavit jistá diablovská* monotónnost a to i přes různé alternativy, kterak se vypořádat s nepřátelskou faunou (např. charm) a navzdory případné přítomnosti NPC postav v boji po vašem boku. Divine Divinity má však přes mou určitou skepsi hodně slibný potenciál, který by při nějakém strategickém modelu při vedení družiny NPC spolubojovníků, podařených puzzlech a zajímavém příběhu mohl chytit nejenom fanoušky divokého levelování.
*Diablo mám za akční RPG, neboť pokud musím tuto hru zaškatulkovat do nějakého žánru, je to právě tento. Příklad. Většina současných akčních adventur totiž nenabízí z adventurního hlediska nic, co by je mělo s tímto klasickým žánrem spojovat (přemisťování kvádrů a aktivování pák je poněkud degradující motiv) a navzdory tomu jsou přitom stále cejchováni adventurním příměrem.
PS: Divine Divinity si můžete vyzkoušet i vy po stažení hratelné demoverze.
