Na poli realtimeových strategií se v poslední době toho moc neděje. Princip většinou zůstává stejný, jen grafické i zvukové zpracování přechází do módního "3D". Příkladem budiž novinka Earth 2150, ovšem najdou se i výjimky jako vesmírná strategie Homeworld, Star Trek: Armada nebo přicházející Ground Control. Mnohé z vás jistě překvapí i Dogs of War - hra, která je předmětem dnešní recenze.
Monkeys of War
Realtimeovku Dogs of War má na svědomí tým Silicon Dreams (upozorňuji čtenářky: skutečně se nejedná o firmu, která se stará o zhmotnění vašich snů, to opravdu ne... !) a vychází pod ochrannými křídly Talonsoftu a Take2 Interactive (stejně jako např. produkty Vochozkova Illusion Softworks, tvůrce Hidden and Dangerous). Původní název hry měl být Warmonkeys - za chvíli pochopíte proč. Příběh se točí kolem roku 2061, kdy došlo k dobytí planety Primus IV, kterážto je vhodnou pro těžbu suroviny na výrobu zbraní.
Impérium si tedy vybudovalo dokonalou zbrojní základnu, jenže jeho diktatura padla do oka těžařům, kteří si najali vojsko Warmonkeys (...a už jsme doma!) a vyhlásili samostatnost. To se samo sebou zase nelíbilo Impériu, a tak začala tuhá a nelítostná válka. Na planetě Primus IV ještě žijí původní "obyvatelé" - potvory Mantai, které nejsou nepodobné dinosaurům. Těm se samozřejmě kolonizace obyvatel Země vůbec nezamlouvá, a proto bojuje proti oběma znepřáteleným stranám. Toliko k herní story realtimeové strategie, která se tedy nejmenuje Warmonkeys, ale Dogs of War (tento název se mi opravdu líbí daleko více - zřejmě tuto změnu navrhl distributor z důvodu vyšší prodejnosti).
First Run of War
Někoho jistě může naštvat, že instalace zabírá přes sedm set megabajtů, což na druhou stranu není zas tak hodně v době, kdy se cena dvacetigigabajtových pevných disků pohybuje kolem čtyřech a půl tisíc korun. Po prvním spuštění jsem tedy shlédnul pěkné a pěkně dlouhé intro, které zobrazuje boj rasy Mantai.
Je zajímavé, že na pozadí videosekvence hraje skladba bristkého DJe Fatboye Slima alias Normana Cooka "Build It Up - Tear It Down" z alba "You've Come a Long Way, Baby", která se spíše než k seriózní realtimeové strategii hodí leda tak ke sportovní hře (nebo na nějakou alkoholovou party). V hlavní nabídce máte hned několik možností - za prvé si nastavíte své jméno, dále upravíte ovládání a zvolíte, za kterou stranu chcete hrát - za Imperial Order nebo za Warmonkeys (Mantai jsou pouze jako doplněk misí, nelze za ně bojovat) - obě jsou na první pohled stejné, ale jejich jednotky jsou ve skutečnosti úplně jiné (např. typ zbraní, ale i jejich síla).
Tutorial of War
Nejprve vám doporučuji zahrát si tutoriál, abyste pochopili poměrně složité (a krkolomné) ovládání. Úvodní výukou vás doprovází voják, který vám velice vtipně komentuje, co máte dělat (má tak trochu kanadský přízvuk ve stylu Terrance a Philipa z Městečka South Park). Naučíte se provádět označení jednotek, dávat jim rozkazy pomocí jednoduchého menu po podržení pravého tlačítka myši,
dále budete umět seskupovat je do skupin a přepínat je z pasivního do aktivního módu. Nakonec přichází ta nejlepší zábava... poté, co vám bude vysvětlena práce s mapou (kterou jsem ale jaksi nepochopil), vás vojáček naučí, že po stisku klávesy "Enter" lze přímo vstoupit "do" dané jednotky a účastnit se tak aktivně válečné vřavy (trošku mi to připomíná Dungeon Keepera, ovšem v trochu dokonalejší podobě) - po kliknutí na "sniper mode" se mapka změní v teleskopický zaměřovač a vy si můžete v klidu vyhledat cíl a včas vypálit (příznivci hry Unreal Tournament jistě ví, o čem je řeč...) - jednotka je pak ale silnější oproti ovládání "shora" počítačem.. Ještě bych se vrátil k ovládání, které je téměř výhradně prováděno myší - od označení jednotek a přiřazení pod číslo, přes jednotlivé příkazy až po zaměření cíle ve vlastním výhledu vojáka nebo vozidla. Klávesnice pak slouží pouze k pohybu terénem, případně k přiblížení a otáčení; v trojrozměrném "akčním" módu pak provádíte pohyb jednotky. V tutorialu neprovádíte postup stavby budov nebo tréninku jednotek, protože tato část většiny realtimeovek zde chybí (je zde tedy jen ryzí boj a taktika). Jak vidíte, Dogs of War zatím vypadají velice lákavě...
Graphics of War
Jak jistě vidíte z okolních obrázků, autoři ze Silicon Dreams si s vizuální stránkou Dogs of War opravdu vyhráli. Zvláště akční mód je opravdu povedený a sami uvidíte, že vojáci a jednotky nejsou tvořeny několika málo polygony, ale naopak jsou velice detailní. Grafický ráz připomíná Earth 2150 - samotné mise pak také plníte nejen "v létě", ale v chladnějších podmínkách, k čemuž je vizuální stránka hry nádherně přizpůsobena. Trochu může vadit vyšší hardwarová náročnost - na mé konfiguraci (PII/450, 96 MB RAM, Matrox G400 16MB SH) se hra zvláště při menším zoomu (je tedy zobrazeno více jednotek najednou) o něco více trhala než je zdrávo, ale přece jen se to dá přežít. Co vás ale téměř vždy namíchne, je špatná viditelnost a hlavně rozeznatelnost jednotek. Zvláště při větším seskupení vaší válečné mašinérie se bez pořádného zoomu neobejdete, čímž pak ale ztratíte přehled nad bojištěm. Hru Dogs of War doprovází průměrný zvuk s nadprůměrnou hudbou (zvláště příznivci Massive Attack budou nadšení podobností melodie, která hraje v hlavní nabídce).
Bugs of War
Hra by se skutečně měla přejmenovat na "Bugs of War", protože chyb je zde neuvěřitelně mnoho a ve srovnání pak může být i takový "Buggy-King" Daggerfall považován za relativně bezchybnou záležitost. První nepříjemný, ale zato nejzávažnější problém, je v obtížnosti hry. To poznáte už v první misi, kdy s několika vojáky, raketometníky, dvěma tanky a jednou helikoptérou máte zničit početnou obranu mostu, jejíž přesila je skutečně nevyvážená. V zápalu boje se pak nevyznáte, která jednotka je která, protože uvidíte jen změť výbuchů (ještě že existuje tlačítko Pause, díky němuž můžete v klidu udělit příkazy). První problém ale na druhou stranu vyvrací AI (umělá inteligence) některých jednotek - první misi jsem totiž splnil jen se dvěma vojáky (ostatní už totiž byli dávno díky nepřátelským dalekonosným raketám evidování jako RIP), jež byli rozmístěni těsně u nepřátelských tanků a vesele je likvidovali, zatímco tyto těžké stroje (nebo spíše počítač) si nevěděly rady, jak na ně. V druhém kole zase zjistíte, že další neduh je skryt v přesném naskriptování mise.
Cílem je sice zlikvidovat nepřátelský konvoj (pomocí pouhých třech vojáků a jedné helikoptéry), který vyjíždí z jednoho místa do druhého, ale zpočátku jej vůbec nevidíte. Musíte totiž nejprve naložit muže do vrtulníku a teprve poté se nepřátelská vozidla objeví. Další mise jsou ještě složitější, kdy už opravdu nebudete vědět, co máte udělat nejdřív, abyste nenarušili logický skript neboli to, "jak do chlapíci se Silicon Dreams mysleli". Během boje navíc vůbec nemůžete ukládat, takže pokud se jednou spletete, musíte si celý level odehrát pěkně znova, což vás opravdu pěkně dožere. Určitě vás také občas naštve, když vám hra bezdůvodně spadne do Windows, což se ale naštěstí neděje tak často (ovšem nemělo by to být vůbec!). Bez chyby samozřejmě nejsou ani samotné jednotky - někdy se totiž chovají velmi podivně a vy se budete jen divit, jak rapidně rychle se bude jejich počet snižovat. Tyto všechny bugy dělají z Dogs of Wars hratelnou záležitost jen pro opravdu malé procento hráčské populace, a to pro příznivce taktických realtimeových strategií s opravdu silnými nervy.
Verdict of War
Jak vidíte, chybělo opravdu málo, což ale ve finálním měřítku znamenalo docela hodně, a Dogs of War by se určitě stali skvělou strategickou záležitostí. Bohužel, betatesteři by si nezasloužili ani slunce, ani seno, ale pár facek... My jen můžeme doufat, že se brzy na internetu objeví první patche, které závažnější chyby opraví. Ovšem verzi, která je již v prodeji, lze hře udělit jen průměrné hodnocení.
| Dogs of War | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
