Nintendo 64 je líhní nejlepších plošinovek, Rare elitním vývojářským týmem a Donkey Kong herním fenoménem. Donkey Kong 64 (dále jen DK64) měl všechny předpoklady stát se další nezapomenutelnou hrou na N64. Jako smrt a daně. Ale...
Nintendo s uvedením své poslední konzole na trh oživilo mnohými již pohřbený žánr plošinovek. Super Mario 64 dokázal transformovat všechny geniální nápady z 2D do 3D a ještě přidal hezkou řádku invence, takže není divu, že zbytku světa pár let trvalo než se vzpamatoval. Za ta čtyři léta se mu dokázal přiblížit jen Spyro 2 od Sony, Banjo Kazooie (BK)od Rare a částečně snad Rayman 2 od UBI Softu. Dalším členem této elitní partičky měl být právě Donkey Kong 64 a to nejen z výše uvedených důvodů - znalci si jistě vzpomenou na úžasnou sérii Donkey Kong Country, v níž Rare dokázali (pravda, s pomocí speciálního chipu v cartridge) dotáhnout grafiku na SNESu k dokonalosti. Jenže znalci také vědí, že na vývoji DK64 pracoval jiný kolektiv než na BK (ten se okamžitě pustil do Banjo Tooie) a pozorným fandům neušlo ani četné odkládání. Nakonec tedy tato recenze zdaleka nebude jen formalitou.
DK64 používá stejný systém jako většina novodobých 3D plošinovek. Z centrálního světa, tedy jakési křižovatky, se postupně propracováváte do osmi okolních tématicky odlišných světů. To umožňuje řešení podle vlastního uvážení - úrovně můžete řešit souběžně či postupně v různém pořadí, zkrátka jak se vám zlíbí. Prvních pár částí je zasvěceno postupnému odemykání postav a učení se nových pohybů a schopností (vše je zpracováno podobně jako v Banjo Kazooie, takže maximálně intuitivně), úkol je však v každém z osmi světů stejný - sbírat banány. Moře banánů. Nejdůležitější jsou tzv. zlaté banány, kterých je ve hře celkem 200 (ve skutečnosti 201, ale to u jsem vám prozradil až až) a jež jsou obvykle cenou za splněný úkol nebo se nachází na hůře dostupných místech. Dalších 500 banánů se volně válí v každé úrovni a každá z ovládaných opic může sebrat pouze 100 své barvy. Zatímco zlaté banány jsou nutné k odemknutí přístupu do dalších úrovní, barevné banány jsou třeba k získání přístupu k závěrečným bossům. V žádném případě není třeba sbírat vše - nároky se postupně zvyšují, ale hru můžete dohrát už po sesbírání přibližně tří pětin opičího pokladu.
Příběh je standardní - Donkey musí zabránit tyranskému krutovládci v ovládnutí jeho ostrova a naštěstí na to není sám. Jak jsem již předeslal, postupně se mu podaří osvobodit své čtyři sourozence, kteří mu rádi pomohou vrátit banány a svobodu tam kam patří. Jak už jistě tušíte, všechny postavy jsou v něčem unikátní, mají své přednosti a speciální pohyby a tomu odpovídá i design úrovní. Kromě tradičních (a samozřejmě i inovativních) logických nápadů či úkolů zaměřených na postřeh vás čeká celá řada mini-her (některé jde hrát i v multiplayeru) a v neposlední řadě také dvě staré klasiky od Nintenda a Rare (tehdy ještě v podání Ultimate Play the Game na ZX Spectrum), Donkey Kong a Jetpac.
Graficky hře nelze mnoho vytknout. Jako jedna z prvních využívá speciální expansion pak, který vašemu Nintendu 64 přidává grafickou paměť a je ke cti autorům, že tuto kapacitu nepoužili na vyšší rozlišení, ale na větší detaily (mlha tu stále je, ale vidíte mnohem dál než jsme byli dosud zvyklí), osvětlení, stínování a další efekty. Kvalita scenérií je až neuvěřitelná
a spokojen jsem byl i s texturami a s modely postav opic i jejich nepřátel. Menší nevýhodou je fakt, že se hra prodává výhradně spolu se zmíněným expansion pakem, což cenu zvedá hodně přes dva tisíce korun. Rozsah hry a vylepšená grafika za to rozhodně stojí, ale vyprávějte to lidem, kteří si paměťový upgrade pořídili již dříve.
Pokud jde o zábavu, Donkey Kong 64 je hra epická a téměř dvakrát rozsáhlejší než Super Mario 64 a Banjo Kazooie. Je sice pravda, že značnou část herního času budete věnovat sbírání barevných banánů, což je po chvíli celkem nuda, ale to už k tomu prostě patří. Světy jsou o něco větší než v případě Banjo Kazooie, ale trochu mne mrzí, že se autoři nepokusili o originální prostředí a převzali tradiční svět pouštní, vodní a zimní - jejich omezená invence je zřetelná na světu, který měl zřejmě být zlatým hřebem - svět, ve kterém přepínáte mezi nocí a dnem je však jen slabým odvarem světa čtyř ročních období z Banja.
A tak to je i s celou hrou. Donkey Kong 64 není vůbec špatná hra. Je to dokonce moc dobrá hra, ale buď byl opravdu Banjo Kazooie tak geniální, nebo se ho autoři DK drželi až příliš okatě. Jestliže s tím budete počítat, budete se bavit - vánoční trumf roku 1999 stále patří mezi špičku. Pokud čekáte něco víc, počkejte do příštího roku na Banjo Tooie.
| Donkey Kong 64 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
