Donkey Konga 2: Hit Song Parade

Existuje velmi rozmanitá skupina her, které se pro nedostatek lepšího názvu říká „party“ hry. Hráč se s jejich pomocí může stát tanečním maestrem nebo třeba bongo bubeníkem. A to je právě případ Donkey Konga 2.

Jak vám dupou králíci sousede?
Pro ty, kdo ještě neměli možnost k podobné hře přičichnout, je tu malé zasvěcení do jejích principů: bušíte. Na herní obrazovce vám „přijíždí“ ikonky znázorňující různé typy úderů a ty pomocí ovladače (nebo speciálně dodávaného dua bongo bubínků – o nich později) z GameCube loudíte. Obtížnost není z nejmenších, v některých částech hry jako například v minihře Rhythm Keeper dá přesné bubnování skutečně zabrat. S dražší verzí hry se dodává i párek bongo bubínků a je zcela bez diskusí, že ty peníze navíc stojí za to. Díky intuitivnosti ovládání se pak hra mění v jakýsi trenažér, o jehož větší zábavnosti a přitažlivosti asi není třeba dalece se rozepisovat. Snad si jen tedy představit situaci, kdy návštěva, zvyklá na GameCube v obýváku, najednou se slovy „Jé, co to je?“ (ano předpokládám dámskou návštěvu :-)) zmerčí párek bubínků.

Kdyby autoři nezaspali dobu, mohli bychom je pochválit i za jistou hudební osvětu mezi hráči.

Na prvohráče v úvodním menu vyskočí asi trošku nepřehledný houf možností, pojďme si tedy ve zkratce říci, co ty nejpodstatnější z nich obsahují:
Challenge – takový test výdrže. Pokud úspěšně zabubnujete jednu skladbu, přichází další a další, dokud není jedna nad vaše síly.
Battle – Souboj s protihráčem o to, kdo je lepším, tudíž přesnějším bubeníkem.
Street Performance – Úspěšným zvládnutím písničky si vyděláváte mince, které lze posléze proměnit v nové údery a zvuky, které lze z bonga loudit, nebo je možné je použít jako startovné pro minihry.
Concert – S dalšími hráči bubnujete dohromady, takže je složitější ovlivňovat výsledné kreace. Spolupráce je motivující, neboť každá chyba kazí výsledek všem, navíc jak známo víc rukou víc zvládne. V tomto módu si tak můžete troufnout i na velmi složité rytmy.
Freestyle Zone – Zde si můžete bubnovat bez omezení, penalizací nebo kibicování kamarádů.

Není buben jako buben

Ethno rytmy si během poslední doby získaly v České republice velkou přízeň hudebních fanoušků. Pokud si pohráváte s myšlenkou, že byste si ještě na léto nějaký ten buben pořídili, možná vám přijde vhod jen menší rozdělení toho, na co ve specializovaných obchodech můžete narazit a co od jednotlivých bubnů očekávat. Navíc tak můžete předejít nedorozumění, neboť v názvosloví těchto nástrojů panuje jistý mišmaš.
Djun-Djun – Robustní válcovitý buben s membránou s kraví kůže a obvykle hodně hlubokým zvukem. Pochází z Mali, obvykle se na něj hraje paličkami a často je na jeho těle připevněn i zvonek. Sestavě tří djun-djunů, kde se tomu nejmenšímu říká kenkeni, prostřednímu sangban a největšímu dunumba, se říká dunun.

Hudební fajnšmekři asi zapláčou
Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že celkový zážitek z hudební hry stojí a padá se skladbami, které jsou v nabídce. A ta je právě nejdiskutabilnějším prvkem hry. Klasické rozdělení písniček do žánru jako Pop, Rock, Dance, Latin, Game, Classical nebo Disco asi nikoho nepřekvapí, odpovídá také prvnímu dílu Donkey Konga, nešikovné ale je, že skladby nenesou jména autorů, takže někdy výběr zabere dost času, protože posloucháte nové a nové kousky jen kvůli samotné identifikaci. A pak je tady, řekněme, kvalitativní měřítko. Chápu, že každý má vlastní favority a milovník Bruce Springsteena asi nestráví Rootse Manuvu, autoři ale dle mého názoru nepřistoupili k výběru skladeb šťastně. Snažili se zalíbit všem, což je ale vždy zrádné. Navíc předpokládáme-li, že vlastníci GameCube, kteří si hru koupí, nevyrůstali s popovými a rockovými dinosaury nebo s hodně pochybnými cover verzemi klasických skladeb od Čajkovského, Verdiho nebo Mozarta, můžeme výběr skladeb označit za největší problém Donkey Konga 2. Přitom současnost nabízí hodně hitů, které snad nikoho neurazí a jsou pro tento typ hry jako stvořené (Outkast, Gorillaz, Moloko nebo třeba i Radiohead). Kdyby autoři nezaspali dobu, mohli bychom je pochválit i za jistou hudební osvětu mezi hráči. Poslední poznámka k hudebnímu obsazení je ta, že Nintendo neochudilo fanoušky ani o několik hudebních motivů z herních hitů jako Super Mario Bros. či Pokémon, což se dá, na rozdíl od výše kritizovaných kousků, zcela pochopit.

Z celkového hlediska Donkey Konga 2 oproti prvnímu dílu nepřináší zásadních změn. To, co přibylo, se povedlo.

Není buben jako buben II

Congo – Vysoký a úzký buben původem z Afriky, v současnosti užívaný hlavně v latinské hudbě (samotné jméno Congo vyzniklo až v New Yorku v padesátých letech, kdy došlo ke zkřížení jazzu a kubánské hudby a vznikla salsa). Na Kubě se těm největším Congům s průměrem kolem 33 cm říká Tumbadora nebo Salidor, jsou ale i menší s průměrem kolem 25 cm. Conga jsou také potaženy kraví kůží.
Bongo – Bonga se obvykle vyskytují ve dvojici (viz naše Donkey Konga :-)) a mají vysoký, někdy se říká „plechový“, zvuk. Původně se používaly při náboženských rituálech u některých afrických kmenů a s nimi se dostaly na kubánské plantáže. Většímu z dvojice bubnů se říká hembra (španělsky žena) a menšímu macho (muž).
Djembe – Tyto bubny pochází ze západní Afriky. Jejich znělá plocha je potažena kozí kůží a tělo bubnu má charakteristickou „hlavu“. Djembe je nejpopulárnější z afrických bubnů, jeho různé varianty mají obvykle v průměru od 15 do 36 cm a jsou vysoké od 25 do 60 cm.

Povedené minihry
Jedna z mála výrazněji odlišných částí hry se skrývá v nepovinných minihrách. Hned na začátek je třeba říci, že ty se oproti prvnímu dílu povedly o dost lépe. Jedná se o Rhythm Keeper a Barrel Race a jejich variace. Princip té první je jednoduchý – jedná se vlastně o hraní naslepo. To znamená, že o jednotlivých rytmických složkách vás neinformuje žádná ikonka, takže je nezbytné rytmus chytit za pačesy a držet se ho. Možná vám to přijde jako hračka, ale realita je právě opačná. V normální hře nevadí, když minete i několik úderů za sebou, v Rhythm Keeper vás to ale obvykle natolik vyhodí ze sedla, že je lepší opakovat hru. Rhythm Keeper je ale skvělý trénink a po jeho zvládnutí jsou ostatní módy obvykle hračkou. Minihra Barrel Race je povedená variace Tetrisu. Z horní části obrazovky padají ikonky znázorňující jednotlivé údery a pokud dáte správný úder, sud zmizí. Pokud se zmýlíte, jste penalizováni několikasekundovým „vyloučením ze hry“. To je obzvláště nepříjemné, hrajete-li ve dvou, protože během trestu vám protihráč může zavařit natolik, že ztratíte celou hru.

Klady a zápory

Hodně herních módů, minihry
Bongo ovladače
Multiplayer

Výběr skladeb
Singleplayer

Z celkového hlediska Donkey Konga 2 oproti prvnímu dílu nepřináší zásadních změn. To, co přibylo, se povedlo, diskutabilní hudební výběr zůstal, ačkoli oproti jedničce se přece jenom stal snesitelnějším. To nejpodstatnější, co by se o téhle hře mělo vědět, je její vysoká použitelnost při jakékoli sešlosti pozitivně naladěných lidí. Na pohřbu si sice Donkey Konga 2 moc neužijete, v jakékoli jiné situaci ale spolehlivě dokáže navodit party atmosféru. Sólo hraní je stejně jalové, jako když si kopete míčem o zeď místo abyste sebrali partu a vyrazili na louku.

Donkey Konga 2: Hit Song Parade

Výrobce/Vydavatel	Namco/Nintendo
Platforma	GameCube

Multiplayer:	ano, 4 hráči
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	4 bloky

Verdikt:

Nijak objevné, ale přesto zábavné bubnování. Pro bujarý večírek ideální hra.

Hodnocení:

65% (info)