Těším se zpátky na rodnou modrou planetu. Po tvrdých dnech války na Marsu, kde jsem prakticky sám zneškodnil celou invazi vetřelců na tamní základně. Po návratu domů se situace bohužel opakuje. Bilióny mrtvých lidí... Někteří z nich byli přetransformováni do podoby úděsných mutantů. Ještě ke všemu vetřelci obsadili jediné meziplanetární letiště, takže nikdo z přeživších zbytků lidí se odtud nedostane, ani nemůže přistát tolik vítaná pomoc. Musím zpátky do akce…
Takový poutavý příběh bych v prologu Dooma II rozhodně nehledal, ale opravdu to tak je. Na GBA byl překonvertován další díl populární 3D střílečky. Marně jsem hledal v průběhu hraní nějaké větší odlišnosti od starého originálu. Doom II v provedení pro GBA je totiž prakticky zcela identická původní PC verze a je jí podobný jako vejce vejci. Jenže tahle reinkarnace navíc přidává i pár chybiček, které originál neměl, ale o tom až později.
Základním stavebním kamenem série Doom je neustálá střelba a tak po prologu již o příběh nezavadíte a můžete se plně oddat procházení stále rozsáhlejších úrovní s palbou do všeho, co se jen trochu hýbe. Již grafické provedení základní nabídky vás utvrdí, že máte v ruce zmenšenou PC hru. Na výběr jsou čtyři úrovně obtížnosti, odlišující se od sebe hlavně počtem lékárniček a dalších užitečných předmětů rozházených po úrovni.
Ovládání je velmi intuitivní a dokonce je možné si vybrat z několika předdefinovaných druhů. Mně zcela vyhovovala střelba a akce na hlavních tlačítkách a dosti často používané úkroky na tlačítkách bočních. Bohužel jsem postrádal manuální ovládání pohledu, kterým by se daly prohlédnout zejména výše či níže položené lokace, které jinak při hře nemáte šanci zhlédnout. Kupříkladu musíte vyjet výtahem hodně vysoko a nemůžete se podívat na horní patro. Hodně často tak někam padáte anebo vyjíždíte naslepo.
Poměrně dobře je zde vyřešeno ukládání, ježto je automatické na kartu a děje se tak vždy při ukončení úrovně stejně jako v jedničce. Uložit si tak můžete, podobně jako v Pánu Prstenů pro GBA, čtvero „rozdělaných“ her. Manuální uložení zde ale není možné. Zajímavé je, že jednou nahrané pozice již nelze vymazat, jdou pouze přepsat! Divné řešení a po pravdě jsem nepřišel na důvod, možná na to tvůrci pozapomněli. Další malý vroubek jsem našel u rozdílu mezi během a chůzí. On totiž skoro žádný není. I když máte na výběr možnost stále běhat či chodit, rychlost pohybu je u běhu skoro nepostřehnutelně vyšší. Je to dáno tím, že chůze je skoro až moc rychlá. Neškodilo by trošku zpomalit, alespoň by se člověk trefil napoprvé do těch úzkých dveří.
Velmi zábavně se tváří multiplayer, který obsahuje za prvé kooperativní mód pro dvojici hráčů, a za druhé deathmatch - tentokráte až pro hráče čtyři. V kooperativním režimu jste na mutanty dva, deathmatch je tentokrát bez botů, v aréně jsou pouze připojení kamarádi.
Při vlastní hře zůstalo vše při starém. Ukazatele počtu nábojů, zdraví a štítů jsou tam, kde kdysi a „vaše hlava“ se na vás dívá i v této variantě. Chodíte tedy po úrovni, na zdi zmáčknete nějaký ten přepínač, otevřete si dveře, občas vyjedete výtahem, nebo někam spadnete - ale hlavně střílíte po mutantech. Prostě starý dobrý Doom. Vydatným pomocníkem je mapa, podle které jednak stále víte, kde vám hlava stojí, ale hlavně snáz odhalíte tajné oblasti, které jsou většinou v mapě naznačeny.
Váš zbraňový arzenál se pro tentokrát skládá z osmi kousků. O vaší pěsti asi nemusím nic povídat, ještě bych přišel k úrazu, ale o těch ostatních s dovolením něco málo řeknu. V ruce již od začátku třímáte pistol, zakrátko přezbrojíte na brokovnici s jednou či dvěma hlavněmi. Mezi nejsilnější zbraně patří raketomet, plazmová puška, rotační kulomet a na blízko také motorová pila.
Po úrovních se dále válí množství dalšího zajímavého materiálu od lékárniček a ochranných obleků až po batůžky na střelivo a noktovizory pro noční vidění. Občas je k mání také jeden z několika mimozemských artefaktů, který vám třeba na nějakou dobu dodá neviditelnost.
Oponentů je celkem sedmnáct mutantních druhů, které jsou vespodu reprezentovány obyčejným muto-vojákem a na druhém konci vývojového řetězce tuhými kyberdémony s rohy. V tomto kontextu musím zmínit naprosto skvěle provedený manuál, jenž je sice pouze v angličtině, zato ale barevný a obrázkový. Vše je v něm pro začátečníky velmi detailně popsáno a hlavně přehled zbraní, předmětů, oponentů a nebezpečných míst včetně vyobrazení je na jedničku.
Na konec jsem si nechal tu největší nekalost, která mě při hraní velmi trápila. Je to nevidomost. Původní lokace jsou totiž vesměs velmi tmavé a ještě k tomu využívají tmavší bledé odstíny šedé, černé a hnědé. Díky chybějícímu podsvětlení a tomuto zpracování na prostředí zle špatně mžouráte a zažíváte silné problémy s orientací. Indisponován je tak hlavně ten jedinec, který má horší vidění a ještě k tomu Dooma nikdy nehrál. Kupodivu nepomohlo ani silné nasvícení stolní lampičkou a WarmLightem, což je dle mého názoru jedno z nejsilnějších a nejlepších diodových světélek pro GBA (postřehy z dlouhodobého používání a jeho recenzi pro vás připravujeme), protože již tak nevýrazné barvy ještě více pobledly. Klidně se vsadím, že po dohrané hře vám „očař“ naměří o dioptrii více než předtím.
Doom II je tak na jednu stranu vesměs kvalitně převedená střílečka hodná hratelnosti originálu, na stranu druhou ale obsahuje několik chybiček, které spolu s hodně zrnitou hrubou grafikou a barevně nevýraznými lokacemi možná vyvolají určitou míru nespokojenosti.
| Doom II | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
