Pokud tvůrčí tým nebo jakýkoli distributor představí hru poprvé veřejnosti ani ne měsíc předtím, než se dostane na pulty obchodů, je na tom něco podezřelého. Pokud dám prostor své představivosti, vyjde mi několik možných důvodů. Buď si je příslušný tým jist kvalitou hry a věří, že ji stihne zpropagovat i za tak krátkou dobu jakou měsíc jistě je. Dále to pak značí, že máme co dočinění s budgetovým titulem, který se později vystaví v obchodních domech, kde po něm díky pěknému obalu sáhne každý druhý rodič, nebo sváteční hráč. Napadlo mě samozřejmě spoustu dalších důvodů, ale tyto se objevují nejčastěji. Byl bych samozřejmě radši, kdyby zrovna první uvedený byl případ Downtown Run, okolnosti bohužel nasvědčují tomu, že je Downtown Run přeci jenom budgetový titul. Ovšem pozor, budget automaticky neznamená špatnou hru, vzpomeňme na Serious Sama. Dost však bylo úvah. Podívejme se na závodní hru Downtown Run, jejíž master alfa verzi jsem důkladně otestoval.
Již z prvních obrázků bylo zřetelné, že je Downtown Run arkáda. Nic proti tomu. Ba naopak, arkády mám rád. Tolik tedy k mému počátečnímu postoji a nyní už se věnujme hře samotné. Downtown Run po spuštění nabízí možnost výběru z několika klasických závodních módů, v režimech singleplayer a multiplayer. Je možné zajet si jen tak pro radost jednu trať proti určitému počtu soupeřů na libovolný počet okruhů, dále se nabízí možnost vrhnout se rovnou na šampionát a nabízí se také několik poněkud netradičních singleplayer módů - Chase, Countodwn, Bet Race, Sudden Death, Last Man Standing a málem bych zapomněl na klasický Time Trial mód.
Není snad ani třeba vysvětlovat co znamenají pojmy single race, time trial a championship, ale možná jste zvědaví, co můžete čekat od ostatních, v závodních hrách nepříliš užívaných módech. V Chase módu vás čeká role zločince, jenž uniká policii, nebo naopak role strážce zákona, který nahání zločince. Zjevná inspirace NFS vám jistě stejně jako mně neunikla. 
Countdown je klasický závod na checkpointy. Pokud na určené místo nedojedete v časovém limitu - znamená to konec. V Last Man Standing se jezdí jeden okruh tak dlouho, dokud na trati nezbude poslední vozidlo, které poškodilo ostatní natolik, že nejsou schopni v závodu pokračovat. Sudden Death je zkouškou trpělivosti a opatrné jízdy, kdy nesmíte prohrát závod ani být zasažen soupeřovým power-upem. No a Bet Race je sázka o prestiž. Kdo dojede první v závodě na stanovený počet kol, vyhrává - jak jednoduché a věřte že nezábavné. Co se týče multiplayeru, rád bych ty z vás co se těšili na online závodění varoval, že pod pojmem multiplayer se v tomto případě skrývá pouze závod pro 2 hráče ve splitscreenu. Trošku zklamání, ale když si uvědomíme, že je Downtown Run multiplatformový projekt a brzy po PC verzi vyjde i verze pro PS 2, tak je vše jasné a není dále o čem diskutovat.
Závodní hra může být kvalitní pouze tehdy, dodrží-li tvůrci několik základních pravidel. Musí hráči nabídnout 
několik zábavných herních módů, které jsme si již přestavili, dále pak co největší počet vozidel různých značek a modelů, zajímavé tratě a zvládnutelné ovládání. To jsou dle mého osobního úsudku ta nejdůležitější kritéria. I na jejich podrobnější rozbor se později dostane.
Nejprve je však třeba říci, že ekvivalentem peněz, které hráč v jiných závodních titulech získává za splnění různých podmínek, je v Downtown Run prestiž, respektive body prestiže. Slouží k nákupu silnějších a rychlejších vozidel, ke zpřístupnění nových tratí, vyššího stupně obtížnosti atd. Kritéria za kterých hráč body prestiže obdrží, jsou nebo vlastně budou podrobně vysvětlena v manuálu. Nicméně z krátkého popisu vysvětlujícího pravidla hry přímo v hlavním menu jasně vyplývá, že body naskakují za předpisové projetí zatáčky, úspěšné použití ruční brzy, čisté předjetí protivníka atd. Prestiž lze samozřejmě také ztratit díky bouračkám, necitlivé jízdě, či díky zásahu právě protivníka, respektive jeho power-upu.
Tvůrce je možné pochválit za to, že je power-upů opravdu mnoho a převážná většina z nich se tváří, že by mohly býti k užitku. Skutečnost je však poněkud jiná. Hráč během závodu sbírá na trati pouze zástupné symboly a příslušný power-up mu poté hra sama náhodně vygeneruje. Mezi několik málo vyvolených patří kupříkladu prvek, který změní ovládání (šipka doleva znamená jízdu vpravo atd.), dále pak bomba, jež donutí soupeře zasaženého výbuchem zastavit. Nechybí ani oblíbená olejová skvrna a hřebíky na silnici, které vás vždy totálně vyvedou z koncentrace. Zkrátka a dobře power-upů je dost, ovšem díky jejich omezenému použití tento prvek brzy ztrácí na atraktivitě. Nehledě na to, že účinek některých prvků je silně předimenzovaný.
Vozidla jsou rozdělena do několika tříd podle stupně obtížnosti jejich ovládání a výkonu. Nemá valného smyslu je zde všechny vyjmenovávat, k tomu slouží manuál. Pouze pro vaši představu uvedu, že tvůrci do hry zapracovali značky Peugeot, VW, Audi, Renault, Mitsubishi, MG, Ford, Mercedes a další, přičemž od každé 
značky se ve hře nachází hned několik modelů. A následuje další výtka. Je sice pěkné, že tvůrci ve hře použili reálné názvy vozidel, ale jejich zpracování mohlo být rozhodně lepší, nejméně o 30 procent. Schválně jsem si vyhledal fotky s některými vozy a porovnal je s modely ve hře. Výsledek byl následující: Modely aut ve hře sice svým předlohám víceméně odpovídají, ale jejich tvary jsou silně disproporční. Znamená to, že jsou buď mnohem širší, vyšší, než jejich reálné předlohy. A lze to poznat na první pohled, věřte mi. Byl bych schopen překousnout i tuhle chybku, ale rozhodně není možné tolerovat zvuk motoru. Možná to je pouze moje utkvělá představa, ale auta ve stejné výkonnostní třídě mi zní úplně stejně, respektive zvuk jejich motoru se nebojím označit za totožný. Doufám, že je to způsobeno pouze pracovní verzí hry, kterou jsem měl k dispozici.
Tratí je poměrně dost, určitě přes dvacet, ale tím jsou veškeré klady vyčerpány. Ani jedna z tratí není ničím zajímavá, zátočiny jsou za sebe naskládány bez ladu a skladu, což je nejvíce vidět ve městech. Na těch 
několika přírodních okruzích se přeci jenom nějaké zpestření v podobě zatáčky ve tvaru S najde. Ale celkově - bída.
Naopak ovládání je jedna z věcí k níž nemám vážnějších připomínek. Tedy pokud si budu neustále opakovaně připomínat, že je Downtown Run arkáda. Rozhodně nezkoušejte projíždět zákruty bez použití obyčejné, nebo ruční brzdy, jinak to skončí nárazem do mantinelu (obrubníku). Pravdou však je, že se nic tak hrozného nestane. Auto se pouze odrazí a pokračuje bez viditelného zpomalení dále. Vyvarujte se však příliš prudkého brždění, skončíte v hodinách a budete muset dohánět. Je tu však ještě jedna nepříjemnost. Není to sice pravidlem, ale často se stává, že pokud do vás soupeř zezadu drcne, tak se okamžitě poroučíte do svodidel, což znamená automaticky poslední místo. Pokud mu ovšem to samé budete chtít oplatit, máte smůlu. Vy opět uvidíte zblízka krajnici a on bude nadále vesele bojovat o první místo. Trošku unfair, ale co dneska není?
Nyní, když jsme si více méně shrnuli všechno co hra nabízí a podívali jsme se i na ovládání, nezbývá než střízlivě zhodnotit technické zpracování, konkrétně grafiku, protože hudba ani nestojí za řeč a o chybě se zvuky motorů už zmínka padla. Downtown Run nelze zařadit jinam než mezi naprostý průměr. I mezi ostatními budgetovými tituly se najdou lepší. Jediné co vyčnívá z šedi a nudy jsou metalízou zářící vozidla a stromy na kraji některých tratí. Všechny objekty podél trati jsou potaženy velmi hrubými texturami a bitmapoví paňáci vypadají opravdu více než směšně. Díky této nepříjemnosti tak v podstatě nepoznáte, závodíte-li v New Yorku, nebo Moskvě. Snad jedině přístav vám napoví, že Moskva to pravděpodobně není. Speciálních efektů, například při použití power upů moc není, nebo jsou těžko viditelné. Korunku tomu všemu dodávají karoserie, které na sobě i po té nejhorší srážce nenesou ani stopu po škrábnutí.
Takže si to shrňme. Máme zde závodní hru s dostatečným množstvím nepříliš povedených vozidel a tratí. Spoustu nezajímavých herních módů, zatím velmi špatné zvuky a vcelku dobře zvládnuté ovládání, které je možno libovolně konfigurovat. I s přihlédnutím k faktu, že se pravděpodobně jedná o budget, to zatím nevyznívá příliš dobře. Na verdikt si však musíme ještě chvíli počkat, konkrétně do doby, než se nám do rukou dostane review verze.
