Už tři měsíce uplynuly od vydání hry Dracula: Resurrection (pouze v zahraničí, samozřejmě) a po celou tuto dobu se mi dařilo onu skutečnost chladnokrevně ignorovat. Ach, jaká to byla chyba! Teď, když jsem se dozvěděl, jak skvělá hra to je, mě to mrzí dvojnásob a právě proto za vámi rychle spěchám se svými prvními postřehy, které jsem stačil za několik hodinek hraní Draculy nashromáždit.
Jak už název sám napovídá, upíři jsou ti, o koho zde běží. Příběh herního Draculy je inspirován slavným stejnojmenným dílem Brama Stockera, které bylo dokonce i zfilmováno. Hlavním hrdinou se zde stává Jonathan Harker, který spolu se svou ženou Minou svedl před sedmi lety (někdy na konci 19. století) nebezpečný boj s krvelačným Drákulou. Toho se jim nakonec podařilo zlikvidovat... tedy, alespoň to tak tenkrát vypadalo. Vše totiž nasvědčuje tomu, že Drákula obživnul a hnedle se mu podařilo jakýmisi nadpřirozenými silami přilákat Minu do svého polorozpadlého zámku v Transylvánii. Vaším úkolem tedy bude svoji milovanou Minu zachránit a Drákulu snad již definitivně a navždy zničit...
Už od počáteční animace je zřejmé, že se bude jednat o Horor s velkým H. Neopakovatelná atmosféra nedovolí vašemu srdci si ani na moment odpočinout od rychlého bušení vyvolaného všudypřítomným nebezpečím a strachem. Bezchybná temná grafika a především skvělé zvukové efekty dělají z Draculy hru, jakou jsem, alespoň co si pamatuji, snad ještě nikdy nehrál. Pokoje v místní putyce, která se nachází uprostřed hustého lesa a ještě k tomu nedaleko hřbitova, jsou ověšeny česnekem, místní obyvatelé jsou vystrašení a každou noc se jim usíná vskutku nelehce. Při procházce po zasněžených lesních cestičkách slyšíte hukot větru, houkání sovy nebo kvákání žab. V hostinci zase vrže podlaha a vůbec neustále se ozývají nějaké skřípavé zvuky, které mě několikrát vystrašily natolik, že by se ve mně ani Jack Rozparovač krve nedořezal.
Pochválil jsem zde zvukové efekty, ale vězte, že podobně kvalitní je i grafické zpravování, animované sekvence a hudba, která ale bohužel zaznívá jen velmi zřídka. Ovládání je dnes již klasické - podobně jako u Atlantisu 2, Fausta a mnoha jiných her se na každé lokaci můžete kolem sebe otáčet o 360 stupňů. Kurzor je napevno umístěn ve středu obrazovky a přehledný inventář ve tvaru prstence vyvoláte stiskem pravého myšítka.
Přestože jako celek působí Dracula naprosto perfektním dojmem, už nyní jsem na něm našel několik menších nedostatků. Mrzí mne například absence titulků (i když dabingu je docela dobře rozumět), chybí zde animované průchody mezi lokacemi a i na lokacích samotných se zrovna moc věcí nehýbe. Z doslechu je mi navíc známo, že rozsáhlost hry taktéž není nikterak zázračná, ovšem tohle z pochopitelných důvodů zatím nemohu posoudit.
Dracula Resurrection se zatím jeví jako velmi kvalitní adventura a po hratelnostní stránce si ji troufám řadit výše než již zmíněné aktuální hitovky Faust nebo Atlantis 2. Paradoxně právě oproti těmto titulům to s jeho distribucí v České republice nevypadá příliš růžově, ale naděje umírá poslední. Plnohodnotnou recenzi čekejte na stránkách BonusWebu do dvou týdnů.
