Dragon Age: Origins je epos, vykoupaný v krvi

Pověst, jíž se hra těšila už před vydáním, navnadila možná až nesplnitelná očekávání. Jak vypadá střetnutí s realitou?

Dragon Age: Origins

Některými věcmi může být člověk zahrnován pořád dokola a nepřejí se. Zrovna teď ale výjimečně nemáme na mysli peníze, nýbrž starobylá království, osvobozené zlo, utiskované menšiny, příšery, hrdiny s meči a kouzly, a podobné veselosti.

Nejnovější kousek od slavných BioWare nabízí toho všeho zase jednou pořádnou porci, a to v podobě, která míchá nejtradičnější tradici s něčím, co není úplně snadno k uchopení. Neboť výsledek nakonec nelze označit ani za novátorství, ani za něco, co najdete všude.

Živost "mluvících hlav" je příkladná.

Ale vezměme to popořádku. Začínáme tedy editací postavy a nepřekvapivě si i náročný přijde na své. Důležitější než to, že jsou už v základním provedení k dispozici opravdu pěkné kočky, je ale dopad na příběh, protože osudy příslušníků různých ras se vyvíjejí v mnohém odlišně. Což skýtá vítaný prostor pro opakované hraní. Vybíráme si tedy mladou městskou elfku se správně sexy špičatýma ušima. Úvod hry za elfa, žijícího ve městě, je mimochodem jen jedním ze šesti možných.

Děvče se dosti suše připravuje na svatbu, v jakémsi ghettu pro někdejší etnické otroky, nyní milostivě trpěné dominantním lidstvem. Takže je jasné, že se blíží potíže. Máme tu nějakého zkaženého synka "vlivného politika", jeho zkažené kamarády a ctnostné elfí dívky. Může z toho vzejít něco jiného než pokus o znásilnění? Může: vražda.

Co tu máme dále? Aha, krvavou pomstu. Začátek hry tedy takto v textové podobě nejspíš nevypadá, že by rozehnal vaši ospalost ze včerejší párty. Na druhou stranu: vyprošťovací schopnosti koktejlu Bloody Mary jsou dobře známy.

A že je místní herní koktejl pořádně"bloody". Vzhledem k tomu, že my si uklohnili mladou hrdinku, pohled na její něžnou bledou tvář zbrocenou krví stál v četných animacích opravdu za to. Nedosti však na tom; krev pokrývá i brnění hrdinů, stříká z uťatých hlav, rozlévá se z hromádek kostí, v něž se zdolaní nepřátelé proměňují. Krev zabitých lokají při přijímacím rituálu uchazeči o nezáviděníhodný džob Grey Wardena. Nalijme si tedy čisté – eh, čistého vína: co se týče tělních tekutin, jde o jednu z nejštědřejších her svého druhu.

Zmíněná krvavost je však poměrně levné lákadlo, jež nezakryje, že většina ze šesti začátků originalitou zrovna nepřekypuje, a z grafiky hratelných pasáží taky nikomu brada nespadne. Přesto tu jsou věci, které poutají pozornost od samého počátku: především živost "mluvících hlav" je příkladná, vizuální stránkou počínaje a pečlivým dabingem konče.

Prezentace příběhu je na vysoké úrovni a hráč je do jakkoli povědomého úvodu tažen slušnou silou. Během pár minut vám prostě na postavách docela záleží a už to nejsou jenom lhostejní panáci z jedniček a nul. A člověk si připomene, že určité pohádky může poslouchat pořád dokola.

Ona pravda o nesmrtelné pohádce platí tím spíš, že ta zdejší se svým duchem, kulisy nekulisy, opět o kus přiblížila realitě. A injekce životní pravdy je, jak známo, nejlepší prevencí vůči zubu času, jenž má na hry obzvlášť spadeno. Byť tedy místnímu příběhu a dialogům stále s vážnou tváří promíjíme věci, nad nimiž bychom se v kině dusili popcornem, nelze přehlédnout a neocenit, jak díky kouskům, jako je DAO, hry nezadržitelně postupují k dospělosti. Postavy, ty nelidské nevyjímaje, už jako lidé nejen vypadají, ale začínají dokonce lidsky mluvit a jednat. Což, uznáváme, bude ještě proces dlouhý a nesnadný. Vždyť člověk je slovy klasika propast, při pohledu do níž jímá závrať.

Mezi spojenci můžete pohodlně přepínat.

A nešablonovitost, nečernobílost místního života a s ní související pohlcující atmosféra jsou také tím, co titul vynáší nad průměr – a to značně vysoko. Protože třeba grafika hratelných pasáží opravdu není žádný zázrak. Po vodě se běhá jako po skle, pokud rovnou nenarazíte na neviditelnou mez, a ledacos, například vegetace, už je místy hodně retro, ať se tvůrci zaklínají spustitelností svých her na širokém spektru "želez", jak chtějí.

Na druhou stranu mají autoři smysl pro monumentalitu a svébytný fantasy majestát, takže se zase nedá říci, že by nebylo, na co se dívat. O třídu výš pak stojí videa, nad jejichž atmosférou a dynamikou často srdce zaplesá. Jiná věc je, že toho sledování animací a dialogů je tolik, až to místy připomíná interaktivní film.

Tento pocit je pak posilován tím, že u soubojů dlouho nemusíte dělat skoro nic a nezřídka dokonce vůbec nic; když hrdina dostane ránu, začne to útočníkovi vracet sám. Namísto přímého systému "co stisk tlačítka, to úder", zdejším postavám zadáváte povely, jež pak samy provádějí. Útok se na protivníky zaměřuje automaticky, výběr ale můžete změnit, stejně jako můžete postavu ručně vmanévrovat do výhodnější pozice. Což se často hrubě vyplatí, protože je fajn stát někde, kde vás nelze rubat ze všech stran.

Při soubojích s bossy pak mix povelů a bezprostředního ovládání postavy oceníte tím spíš: těžkopádnější borce praštíte a ještě stihnete utéct – při trpělivém opakování vás kýžený výsledek nemine.

Na boj ale nebýváte sami, nýbrž máte k dispozici skupinku více či méně kolegiálních válečníků – záleží na tom, jak s nimi rozvíjíte družbu. Mezi spojenci pak můžete pohodlně přepínat a opět především v soubojích s bossy nebývá úplně jedno, koho ze skupiny zrovna ovládáte, natož jakou činnost jste komu naordinovali. Je tudíž samozřejmostí, že zkušenostní body a výbavu rovněž nepřidělujete osobně jen hlavní postavě, ale i dalším momentálním členům skupiny.

Vývojový strom není úplně intuitivní a hra ošidně svádí věnovat mu méně pozornosti, než zasluhuje, protože souboje, jak již bylo řečeno, probíhají řadu hodin jako po másle a téměř bez vaší asistence. Později ovšem přituhne a není vyloučeno, že s hrůzou zjistíte, jak nevhodně jste si to či ono vypiplali.

Proto rozhodně doporučujeme věnovat od začátku pozornost hojným textům, jež nuance zkušenostního vývoje podrobně komentují. Ano, je to styl podobnější PC hraní než pohledu na obrazovku ze dvou metrů, ale tou troškou oční námahy předejdete řadě budoucích problémů.

Variabilita a celkově vizuální stránka bojů roste s vašimi přibývajícími schopnostmi do krásy. Na druhou stranu to při nahromadění postav v malém prostoru občas připomíná pohled do běžící automatické pračky. Kolegové jsou naštěstí imunní vůči ranám od vlastních, takže můžete do klubka s klidem pálit třeba z pevně umístěného samostřílu.

Vůbec se vyplatí věnovat bojišti pozornost větší než nepatrnou, neboť může obsahovat nejednu nápomocnou vychytávku: zmíněné pevné zbraně, z klecí vypustitelné psy a podobně. Anebo naopak pasti nebezpečné vám. Jejich kladení je rovněž jednou z mnoha schopností, jež můžete sami ovládnout.

Papírové prameny

Jako správné RPG je hra doprovázena i fantasy paperbackem s názvem Dragon Age: Ukradený trůn, za cenu kolem 250,- Kč. Bohužel, ač je pod dílkem podepsán hlavní scénárista hry, David Gaider, ta nemá se hrou společného tolik, kolik by si asi mnozí přáli. Se silami darkspawnu se setkáme jen okrajově a s Grey Wardeny pro změnu vůbec. Což se však dá vysvětlit tím, že se děj knihy odehrává s výjimkou epilogu déle než čtvrtstoletí před událostmi, známými ze hry. Směs promyšlených DA reálií, fantasy klišé a překvapivých zvratů, typická i pro hru, může přesto výrazně obohatit herní zážitek. Zvlášť, pokud se dokážete ovládnout a knihu zdoláte dřív než videohru.

Příběh, ač rámován známými tradicemi RPG žánru, obsahuje nejeden moment, který hráči přinejmenším pozvedne obočí překvapením. Především je ovšem excelentně, ba strhujícím způsobem servírován. Lze říci, že příběhu je zde podřízeno vše, což nevyhnutelně vede k nemalé linearitě. Hra sice je o iluzi života plného nesnadných voleb, přesto však nikoli svobodného.

To s sebou strhává i na pohled košaté dialogy. Mnohými volbami sice lze přijít o vedlejší mise, ztratit přízeň spolubojovníků, či dokonce jejich spoluúčast na dalším boji, klíčové body děje ale zůstávají tytéž. Na druhou stranu, přes zřetelný tah na jednu branku, tvoří dramatické questy ucelené a propracované celky, zřetězené malé povídky, chcete-li, a není žádného zvláštního důvodu k nespokojenosti.

Naše námitky tak vedle ne vždy uspokojivé grafiky směřují hlavně k rozkouskování úkolů na až příliš drobné úseky, prošpikované nahráváním dalšího obsahu. Toho si opravdu užijete. Přestože však příznivci inovací, vymazlené grafiky a volného světa nejspíš nebudou zcela spokojeni, ty milovníky kvalitních RPG příběhů, kteří se přes to přenesou, čekají desítky hodin strhující zábavy s mořem věcí k vylepšování, nezapomenutelnými postavami a zase o něco dospělejší epikou, jež skýtá nadějný příslib pro také technicky modernější pokračování.