Dobrá, víme, že pro většinu našich čtenářů bude problematické vyslovit i název hry, ale nebuďme úzkoprsí. Jednou za čas se neškodí podívat i na nějaký ty hry pro Otaku a navíc, kolik bojovek jste již na Wii hráli?
Pokud by vám ani klasický Wii joypad nevyhovoval, tak můžete použít i ovladač z GameCube.
Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 2 (dále jen Tenkaichi 2) je přímým pokračováním Tenkaichi odnože bojovkové série Budokai. Pokud jste ovšem zmiňovaného předchůdce nehráli, tak si nejspíše myslíte, že předchozí věta byla napsána po nasátí několika gramů kokainu oběma nosními dírkami, ale není tomu tak. Zatímco byl Budokai s přimhouřením obou očí bojovkou klasického stylu, tak Tenkaichi se vydal vlastní cestou a přenesl souboje více do oblak. Pokud totiž anime předlohu alespoň zčásti znáte, tak jistě víte, že pro hlavní hrdiny je v podstatě běžné vznést se několik kilometrů do vzduchu či se rovnou proletět vesmírem. Představte si tedy bojovku, ve které není problém prohodit nepřátele několikasetmetrovou horou,
přičemž kamera je umístěna za zády vašeho bojovníka. Arény jsou přitom relativně velké, ale všechny z nich jsou ohraničeny jakousi virtuální bariérou, která
znemožňuje další postup. Ujeté? Ne, to v žádném případě, jen je to celé trochu více Z.
U verze pro Wii byste tedy nejspíše čekali, že největší výhodou celé hry bude ovládací metoda, která se hodí pro vzdušné souboje, ale ne, opravdu tomu tak není. Sice je na pohled hezké zaměřovat wiimotem nepřátele a máchat nunchukem, abyste vytvořili rychlý let, ale v praxi vás to přestane zhruba po deseti minutách bavit. Přitom vyloženě špatné ovládání rozhodně není, ale je značně nedodělané a do jisté míry i toporné. Naštěstí si tvůrci uvědomili, že ovládání dvojicí pohybových ovladačů nepřivede každého do stavu euforie, a tak jako jedni z mála obdařili Tenkaichi 2 podporou klasického ovladače, který doposud sloužil víceméně pouze k hraní her z Virtual Console. Design tohoto ovladače sice není natolik vhodný pro bojovky jako třeba DualShock 2, ale Tenkaichi 2 se s ním ovládá rozhodně lépe, než s wiimotem a nunchukem. Pokud by vám ani klasický Wii joypad nevyhovoval, tak můžete použít i ovladač z GameCube. I tuto možnost Tenkaichi 2 podporuje.
Vizuální stránka je velmi stylová a věrná anime předloze.
Díky malému počtu útoků je stejně i několik tlačítek na klasickém joypadu nevyužitých. V Tenkaichi 2 si totiž opět vystačíte s útokem na blízko, fireballem na dálku, nabíjením Ki a chytem. Žádný zázrak to není, ale zbourat dům s tím dokážete, tak proč si stěžovat, že? Mnohem důležitější pro fanoušky animované předlohy bude, že počet hratelných postav se zdvojnásobil a je jich teď přes neuvěřitelných 120. Naleznete zde přitom postavy nejenom ze seriálu Dragon Ball Z, ale i Dragon Ball GT či původního Dragon Ball. Neděláme si však iluze, že tento fakt srazí většinu našich čtenářů do kolen. Pokud se však vyžíváte v tom, že můžete hrát za všechny tři formy Friezy nebo že je možné hrát za Gohana jako dítě, pubescenta i dospělého, tak můžete v klidu přestat tuto recenzi číst a Tenkaichi 2 si hned jděte koupit, protože svoje choutky v této hře ukojíte na maximum.
Výběr módů rozhodně není marný. Dragon Adventure je klasickým story režimem. Poletujete si po mapě a vybíráte další souboje, občas navštívíte nějaký ten
obchod atd. Na pomoc si můžete vzít i parťáka, který se pak následně s vámi může vyměnit během probíhající bitvy. Za vyhrané souboje (a to ve všech režimech) získáváte zkušenosti, které pak můžete v režimu Evolution Z naplno využít a zúročit. Dragon Tournament je pak klasickým turnajem, známým z většiny ostatních bojovek a Ultimate Battle Z zase variací na režim Survival. Zdraví vám v něm sice přes jednotlivá kola nezůstává a doplňuje se, ale jinak jde o víceméně to samé. Zábavný je pak i výcvikový režim, ve kterém vás učitel odmítne s tím, že nemá čas vám cokoliv vysvětlovat. Roztomilé.
|
Co se týče multiplayeru, tak ten je k dispozici pro dva hráče a je vcelku zábavný. Sužují ho však všechny nedostatky singleplayeru. A to jsme ještě nehovořili i kameře, která je zběsilejší, než Goku s nabitou Ki. Její manuální srovnání je pak v obou případech značně komplikované a v těch nejhorších situacích i nemožné.
Ještě, že tvůrci do hry zakomponovali radar a poloautomatickou formu zaměřování protivníka. Sice se nejedná o tradiční prvky bojovek, ale kdo řekl, že Tenkaichi 2 je tradiční?
Vizuální stránka je velmi stylová a věrná anime předloze. Cel-shading zde plní svoji roli opravdu dokonale. Při pohledu na jednotlivé postavy budou všichni fanoušci tát doslova blahem. Grafika je navíc pěkně ostrá, barvy pestré, syté a hra běží opravdu plynule. To, že však stejně dobře vypadá i PlayStation 2 verze, je však něco jiného, ale to je problém většiny her pro Wii.
|
Přes 120 hratelných postav
Přílišná podobnost s minulým dílemHru zapůjčila firma Gamehouse.
| Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
