Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 3 – anime telenovela pokračuje

Koledovali jste si o to. Nekoupili jste si žádný z předchozích dvaceti dílů, a tak na vás Namco Bandai sesílá kletbu.

Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 3

Nebudeme zlí. Prostě jsme Evropané a některé importy ze země vycházejícího slunce prostě nechápeme. Třeba právě Dragon Ball Z. Anime seriál o mimozemšťanovi, co se pere s ostatními mimoni za naši drahou planetu Zemi asi u nás pochopil málokdo. Samozřejmě kromě zasvěcených Otaku. Celé série her, podle známé série se prodalo okolo deseti milionů kusů po celém světe (čti 9,5 milionu v Japonsku), a tak k nám dorazil i Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 3, další díl bojovkové série, kde si to ufouni rozdávají z pozemšťany, housenkami, opicemi a bůhvíčím ještě.

Samotný boj se příliš nezměnil.

Jelikož už mám zkušenosti s předchozími díly, tak začnu trochu odjinud. Pro naprosto neznalého člověka je hra totiž od začátku nehratelná. Chybí totiž komplexní tutoriál, který by jasně a dopodrobna vysvětlil, co k čemu slouží a proč to tak funguje. I když budete mít obsáhlé zkušenosti z jiných bojovek, tak budete na hru čumět jako puk. Létání vzduchem, prorážení skrze hory či střílení fireballů hned na první hraní nepochopíte.

Pokud však víte, oč tu běží a jméno Kakarot je vám důvěrně známé, tak není vyloučeno, že se budete bavit. Po hlubším prozkoumání a jsem totiž zjistil, že oproti minule je toho zde docela dost nového.

Tak například Dragon Story mód. Z toho budou nadšeni hlavně ti, co vlastní alespoň 50% TV seriálu na DVD. Odehrát si v něm totiž budete moci hlavní bitvy právě z něj. Kakarot se spojí s Picollem, ten se z toho pozvrací – prostě všechny ty staré dobré scény, u kterých jste se bavili. Spousta postav v něm zemře, ale nevadí, hrát za ně půjde i dál.

Pak je tu režim, který jsem vůbec nepochopil a proto o něm nebudu psát. Je to něco na styl Pokémonů a vůbec jsem se v něm nedostal k boji, takže se v něm možná vůbec nebojuje, kdo ví. Dále je tu forma Survivalu, Versus a nově i online hraní. To sice u nás nejspíše moc osob neocení, kór u této hry, takže přínos bude malý, ale stejně je fajn, že tu tento režim je. Režimová výbava je obsáhlejší, než lékovka mojí umírající babičky, a tak je opravdu co dělat. Otázka tedy zní: Budete vůbec chtít?

K dispozici je více, než 160 postav, z nichž některé opravdu nové.

Inu, samotný boj se příliš nezměnil. Pořád málo chvatů, ohňostrojové superchvaty a prapodivné ovládání, při kterém na mě pořád skákal pes. Opravdu, ten vořech si nedá pokoj, pokud zápasím s wiimotem a nunchukem. Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 3 je však stejně jako jeho předchůdce kompatibilní jak s klasickým Wii ovladačem, tak starým dobrým joypadem z GameCube. Ten je také nejlepší volba, protože bojovka s pohybovým ovládáním je nesmysl a klasický Wii ovladač je jen plastové chrastítko.

K dispozici je více, než 160 postav, z nichž některé opravdu nové. Mě osobně dostala jejich velikostní rozdílnost. Bojovat s půlkilometrovou mouchou je sranda, ať už máte Dragon Ball Z rádi nebo ne. Zaujala mě i přítomnost příběhového tlačítka v Dragon History. Původně jsem ho měl za obdobu tagu, tedy výměny postav, jako v klasice Tekken Tag Tournament, ale není tomu tak. Sice se po jeho zmáčknutí často postavy prostřídají, ale hlavně se posune příběh dál.

Co se týče životnosti, tak s tou si hlavu nemusíte lámat. Díky mnoha režimům, kterých je v Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 3 více, než plechovek od piva v mém koši, vám hra vydrží desítky hodin, tedy pokud vás její stereotypní náplň nepřestane bavit.

Zkušenosti s ovladači

Wiimote + nunchuk – Hra se skoro nedá hrát. Udeřit někoho je nadlidský úkol, nedejbože se k někomu přiblížit. Musel bych být boxer, abych zvládl použít superúdery. Navíc na mě pořád skákal náš vořech.
Klasický Wii ovladač – Tato samostatně prodejná periferie je mnohem lepší volba, než ta předchozí. Přesto tlačítka tohoto ovládače jsou dosti chatrná a požitek z boje není nic moc.
GameCube ovladač – Jasně nejlepší volba z let minulých. Pevný ovladač, se kterým jsem odehrál nejednu bojovku. Tlačítka dobře sedí a nejlíp zvládnete i speciální údery.

Hudebně je na tom tato hra ovšem megaotřesně. Uši rvoucí J-metalový soundtrack se v našich končinách nemůže líbit snad nikomu. Navíc se neustále, ale opravdu neustále opakuje. Dabing je ale na druhou stranu stoprocentně zmáknutý na jedničku a stejně tak zvuky. Jen ta hudba, na té by bylo dobré zapracovat. Ale je mi jasné, že v dalších šesti dílech bude stejná.

Vizuálně je hra pěkná. Cel-shading oku lahodí a postavy vypadají skoro jako z předlohy, akorát ve „tři-dé“. Po této stránce nelze Dragon Ball Z Budokai Tenkaichi 3 prostě nic vytknout. Takže suma sumárum? Ať napíšu cokoliv, stejně si to nekoupíte, protože na Dragon Ball Z prdíte. Ale není to špatná hra, opravdu ne. Dokonce je lepší, než dvojka a jednička. Jenže, tady v Česku je to prostě s anime hrami utopie.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.