Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dragon's Lair 3D – zemřít na 100 způsobů

  12:00aktualizováno  15. února 2003 2:53
Návrat jedné pištící princezničky, zlého - síru a oheň dštícího - draka a také absolutního blba, trouby, hňupa a neohrabance. Přesně tohle je Dragon’s Lair 3D – hra, jež se bez jakýchkoli pochyb sveze na vlně remaků, v rámci které mají hráči šanci poznat alespoň částečně, co se hrálo před deseti a více lety. Vítejte zpět.

Dragon`s Lair Návrat jedné pištící princezničky, zlého - síru a oheň dštícího - draka a také absolutního blba, trouby, hňupa a neohrabance. Přesně tohle je Dragon’s Lair 3D – hra, jež se bez jakýchkoli pochyb sveze na vlně remaků, v rámci které mají hráči šanci poznat alespoň částečně, jak a co se hrálo před deseti a více lety. A Dragon’s Lair není v žádném případě výjimkou. Zhruba před deseti lety, právě když tvůrci různých produktů interaktivní zábavy začali objevovat výhody CD disků, vznikla původní hra. Její koncept byl velmi jednoduchý. Na jedné straně byl hloupý Dirk a na druhé princezna Daphne a odporný drak Singe. Mezi nimi ležel labyrint plný nástrah a nepřátel, který musel Dirk překonat, aby se dostal až k princezně a osvobodil ji. Podobnou jednoduchostí se vyznačovalo také ovládání, které představovaly čtyři směrové klávesy a dvě tlačítka pro akci. Veškeré hraní spočívalo v tom, že hráč musel ve správný okamžik stisknout správnou kombinaci kláves, která jej dostala přes překážku či nepřítele, jinak byl konec a následovala animace Dirkova úmrtí. Úspěch původního DL neležel ani tak v hratelnosti, ale ve zpracování. Díky mnoha MB místa na CD si tvůrci, konkrétně Don Bluth, mohli dovolit velmi pěknou kreslenou grafiku a pohádkovou hudbu. Celý produkt byl tak spíše interaktivní kreslený film, než hrou. Co však stačilo tehdy, nemusí zaujmout dnes, kdy díky silným procesorům a grafickým kartám mohou tvůrci popustit uzdu své fantazie v mnohem větší míře, aniž by museli brát v úvahu vážnější omezení.

Dragon`s Lair Dragon's Lair 3D je v zásadě úplně stejný jako jeho předchůdce. Není divu, když game designérem je opět Don Bluth. Popisovat tudíž obšírnější koncept této hry nemá valného významu. Máme tu opět labyrint na jehož začátku stojí princ Dirk, na konci Princezna Daphne a chybět nemůže ani Singe. Cesta vede přímo skrze velké množství oddělených místností a pouze na několika místech hry je možné volit mezi více alternativami dalšího postupu. Je nad slunce jasné, že nemohlo zůstat staré a dnes již nedostačující ovládání, hlavně kvůli přechodu do 3D. A tak má hráč možnost ovládat Dirka pouze přes klávesnici, nebo přes klávesnici a myš, či pomocí gamepadu, přičemž je možné klávesy nakonfigurovat tak, jak to každému vyhovuje.

Drak Singe po princezně musí toužit opravdu nepředstavitelným způsobem, když si dal takovou práci s vymýšlením a realizací tolika - v mnoha případech poměrně rozsáhlých – místností. Ty jsou plné pastí, které čekají na Dirka, až je aktivuje a ukončí tím svůj bídný život. Vstoupí-li totiž náš hlupáček do místnosti, zavřou se za ním dveře a jiná cesta než vpřed neexistuje. S nadšením tedy uděláme krok vpřed vstříc připraveným nástrahám a … následuje smrtelná animace. Naštěstí není nutné spoléhat na vlastní poslední save a tak se začíná pouze od počátku místnosti v níž došlo k úmrtí. Napodruhé si již všichni dají na první překážku pozor a s úsměvem na rtech ji obejdou, přeskočí, podlezou... Jenže hned za ní následuje další, jež znovu znamená smrt a nutnost začínat od vstupních dveří.

Dragon`s Lair Jako malý příklad by to mohlo stačit. V každé místnosti tedy na hráče čeká sled nástrah v různých podobách. Muže jít o díru v podlaze, padající kamení, ohnivé firebally vystřelující překvapivě ze zdi atd. Jejich škála je až do určité části hry poměrně rozsáhlá. Díky 3D zpracování si také autoři mohli dovolit navrhnout velmi jednoduché hádanky, jenž museli v původní hře oželet. Například, když předmět nutný k dalšímu postupu ukryjí do místa, na první pohled nepřístupného. Stačí si však pozorně prohlédnout bezprostřední okolí a objevit malou skulinu pod zdí, kam se lze dostat pouze kotoulem. Autoři si s vymýšlením různých pastí a nástrah dali opravdu záležet a i když se po určité době opakují, díky jejich vzájemnému kombinování to není až tak fatální. Kapitolou sama pro sebe jsou nepřátelé a finální potvory, které oddělují jeden sled místností (a tím i část hradu) od druhé.

Obyčejné potvory, různého vzhledu, často v podobě magií oživených předmětů, nenadělají žádné vážnější problémy. K jejich likvidaci postačí obyčejný meč, kterým Dirk disponuje hned o začátku. Horší to již bude se zmiňovanými bossy a finálními příšerkami. Zpočátku bude k jejich likvidaci chtě nechtě stačit meč, později však přibude kuše se třemi druhy šípů (železný, ohnivý, magický) a hlavně různé esence, které Dirkovi poskytnou zvláštní schopnosti. Ty obvykle hlavní hrdina obdrží po zdolání bosse. Mezi ty nejpoužívanější (v mém případě) patřila esence Dragon’s Wing a Dragon Eye. Ta první umožní Dirkovi létat a druhá vidět skryté místnosti a objekty. Je však velká škoda, že tvůrci esencí nevyužili trošku více při řešení jednoduchých hlavolamů a hádanek. Jen v několika nahodilých případech je jejich aplikace vyžadována k dalšímu postupu. Dragon`s Lair Jinak je jejich údělem nebohému hráči pouze ulehčovat postupné procházení hradem a pacifikaci finálních příšer. Ostatně ty také nejsou zrovna tím nejtvrdším oříškem. V duchu starých her mají totiž všechny příšery pevně nastavený sled pohybů, který se neustále opakuje. Stačí tedy jen chvíli sledovat jak a kudy se pohybují, odhalit slabé místo a zvolit nejvhodnější způsob útoku. Jestliže tohle stačilo před deseti lety, tak dnes rozhodně ne a tvůrci si tím jen nehorázně ulehčili práci. Nemuseli si totiž dělat těžkou hlavu s jakoukoli umělou inteligencí. Tak v tomhle je neomlouvá ani případné tvrzení, že se jedná o remake se vším všudy, tedy i herním stylem a konceptem.

I přesto se však kupodivu DL 3D hraje celkem dobře, alespoň tedy po určitou dobu, 15 - 20 hodin (v mém případě). Jakmile se však ve větší míře začnou opakovat, zpočátku originální nástrahy a hádanky, je zle a nastupující nudě se jen těžko někdo ubrání. Pak už závisí jen na vůli každého hráče, zdali mu vysvobození věčně pištící princezny stojí za tu námahu, kterou nekonečné opakování jednotlivých místností při sebemenším zaváhání či chybce (způsobené chvilkovou nepozorností), jistě představuje. Jediné co by tedy mohlo být alespoň částečnou motivací dokončit hru až do konce, porazit draka a získat si náklonnost princezny je technické zpracování – tedy zvuk a grafika.

Dragon`s Lair O hudbě a zvucích obecně lze bez skrupulí a zbytečného protahování prohlásit, že se opravdu povedly. Od Dirka příliš duchaplný slovní projev čekat nelze, pokud tedy citoslovce "ugh", "aaach" a podobně nepovažujeme za regulérní slova. Co jiného bychom však od tohoto prosťáčka měli očekávat - projev na úrovni vysokoškolského profesora? To opravdu ne. V případě princezničky je to mnohem lepší. Její pisklavý hlásek sice na někoho může působit jako škrábání nehtů o školní tabuli, ale k její křehké povaze zkrátka sedne vysoko položený pisklák jako ulitý. A že si jej hráči užijí v míře více než hojné. Skrze amulet totiž po celou dobu udílí Dirkovi cenné rady týkající se nástrah a způsobu, jakým překážky překonat. Správnou pohádkovou atmosféru výborně spoluutváří více než 90 minut hudby, která se mění dle situace, v níž se právě Dirk nachází. Ve chvílích nebezpečí je tedy hudba dramatická a když je klid, jen si tak v klidu bublá a zurčí na pozadí. Zkrátka hudba a zvuky dopadly na výbornou, stejně jako…

Grafika
Už původní Dragon’s Lair byl hlavně skvělou podívanou, vlastně to byla více animovaná pohádka než hra. DL 3D na tom není o nic hůře, i když v tomto případě jde naštěstí především o hru, než o spektakulární podívanou. Pro ztvárnění všech postav a velkého množství předmětů autoři zvolili, v současnosti hlavně na konzolích, hojně používanou metodu Cell-shadingu, která kontrastuje s poměrně jednoduchými texturami, jež se neliší od standardu v jiných 3D akcích. V některých chvílích nezbývá než žasnout jak jsou postavy detailní, hlavně co se týče výrazu v jejich tváři a pohybů. Chvílemi to opravdu celé působí jako ručně kreslená animovaná pohádka, přenesená z obrazovky na monitor, kterou si však může hráč sám režírovat.Dragon`s Lair A to vše jen díky již zmíněné kombinaci detailních cell-shadovaných postav a jednoduchých textur.

Jaké tedy z výše napsaného plynou závěry? Do rukou se hráčům dostává hra – remake, která si zachovala díky Cell-shadované grafice vzhled a atmosféru animované pohádky. A jen tak mimochodem - je mnohem přesvědčivější a uvěřitelnější než leckteré ultra realistické 3D hry. Na druhou stranu, i přes mnohem větší škálu pohybů a převedení hry do 3D, v podstatě zůstal nezměněn herní koncept a nezměnila se ani hratelnost. Stále se jedná o sled místností, v níž je ve většině případů nutné postupovat metodou pokus omyl, než hráč objeví jedinou správnou cestu, kterou autoři nastavili. Žádná volnost a možnost výběru, která je v jiných hrách celkem běžná. Na poměrně dlouhou dobu (15 - 20 hodin) bude hraní tohoto titulu určitě zábavné. Jakmile se však začnou původně originální nápady opakovat, přijde zákonitě nuda. V současné době je navíc na trhu hned několik jiných akčních her, které nabízejí mnohem více - i když ne v podobné grafice.

Nezbývá než konstatovat, že pokud vám jde především o atmosféru, cell-shadovanou grafiku, a celkově slušnou i když časově omezenou porci hratelnosti můžete Dragon’s Lair 3D vyzkoušet. Nastupujícímu pocitu nudy se však hlavně ke konci nevyhnete.

Poznámka – Ondřej Zach
Škoda, že ve hře chybí režim, jenž by náhodě za sebou vygeneroval třeba 20 místností - namísto jednoho zátahu, kdy hráč podstupuje všechny místnosti naráz.

Dragon’s Lair 3D
Výrobce: Dragonstone Software
Vydavatel: Ubi Soft
Distribuce v ČR: není rozhodnuto
Stáhněte si: screenshoty, trailer
Oficiální homepage: http://www.dragonslair3d.com
Minimální konfigurace: procesor 700 MHz, 128 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 1,6 GHz, 256 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Pěkná 3D arkáda, která po čase může začít trochu nudit.
Hodnocení 75%

Autor:




Nejčtenější

Far Cry 5
VIDEO: Ve Far Cry 5 budeme kultisty masakrovat i traktorem

V akci Far Cry 5 se pustíme do křížku s fanatickou sektou v Hope Country v současné americké Montaně. Nové video je rozšířený gameplay trailer z výstavy E3,...  celý článek

The Sims 4 Psi a kočky
Do Sims 4 míří spousta koček a psů, expanze vyjde v listopadu

Simulátor života a vztahů The Sims 4 rozšíří v listopadu expanze s názvem Psi a kočky.   celý článek

Gwent Thronebreaker
Kartičková minihra ze Zaklínače dostane vlastní příběhovou kampaň

Populární karetní hra Gwent už jednu svoji hru má. V chystaném titulu Gwent Thronebreaker však tradiční partie obohatí i příběhová omáčka.  celý článek

Star Wars Battlefront II
Podívejte se na nové trailery Battlefront 2 a Assassin’s Creed: Origins

U příležitosti právě započatého Gamescomu dostaly dvě z nejočekávanějších her současnosti nové trailery. A oba vypadají fantasticky.   celý článek

Výstava staré výpočetní techniky nazvaná Století  informace na Fakultě...
Hurá informatika. Jak se hrálo na školních počítačích

Učebny informatiky byly ještě na přelomu tisíciletí místy, kde někteří studenti viděli počítač poprvé. Místo učení pak na nich samozřejmě chtěli jen hrát hry.  celý článek

Další z rubriky

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.