První Příběh se odehrává 18 let od prvního dobrodružství. Hlavním hrdinou je mladík jménem Nowe, kterého vychoval (chtěl bych vidět, jak vypadaly adopční formuláře) drak Legna. Díky tomu se z něj stal výtečný bojovník, a dokonce se uchází o místo v elitní skupině válečníků zvaných Knights of the Seal. Ti mají jeden důležitý úkol, střežit čtyři pečetě. Ty mají udržet na uzdě nepojmenované zlo. Ale na scénu vstupuje kouzelnice Manah, které se zrovna nelíbí, že během ochrany čtyř magických míst umírají nevinní lidé.
Legna žádné klasické zbraně nemá, zato ale může vrhat ohnivé střely.
Jelikož už určitě máte za sebou pár her, tak víte, že se dočkáte pár překvapení. Některá jsou očekávatelná, některá jsou vcelku šokující. Ale osobně se musím přiznat, že po pár minutách jsem filmy v in-game grafice přeskakoval, protože jich bylo až moc. Na co jsem se ale díval s chutí, byly rendrované animace, které mají něco do sebe. Vizuálně vypadají dobře a nechybí jim dynamičnost.Samotné hraní se dělí na dvě části. Jednu trávíte ve vzduchu na hřbetě Legny, druhou na zemi v kůži některého z lidských hrdinů. Ať už se promenáduje po svých nebo se proháníte v oblacích, chce se po vás především jedna věc – ničit, ničit a ničit. Pokud dojde na nějakou „hádanku“, tak jde o to najít klíč ke dveřím (ten získáte tak, že někoho zabijete) nebo praštit do krystalu, který otevře další cestu. Nic pro milovníky logických hádanek. Drakengard 2 je rubačka a na nic víc si nehraje. Vy musíte zvládnout projít/proletět z bodu A do bodu B aniž byste skončili s novým tělesným otvorem. Někdy je po vás žádáno, abyste zlikvidovali určitý počet protivníků nebo zabili konkrétní nepřátele, kteří se vám zobrazí na radaru. A to je prakticky veškerá náplň vašeho konání.
Chápu, že začínáte brblat, co že to má být? Co na tom má být zábavného? Proč to vůbec hrát. Možná proto, že situace není tak černá, jak se může z předchozích řádků zdát. Bušení do všeho pohybujícího je totiž zpestřeno pár zajímavými nápady. Začněme tím, že k dispozici je několik hratelných charakterů. To není nic úžasného, ale to, že mezi dostupnými postavami je možno přepínat kdykoliv během mise už zní zajímavěji. Nejde ani tak o to, že můžete hrát za toho, kdo je vám víc sympatický, ale každý jedinec je vhodný pro boj s jinými nepřáteli a současně jeho útok na některé protivníky je penalizován. Nowe je nejlepší pro střety s lidskými válečníky, Manah s kouzelníky, skřety a nemrtvými, Ulrick si poradí s obry a obrněnými rytíři atd.
Drakengard 2 rozhodně není vrcholem hack´n´slash mlátiček.
Netradičně je řešeno i přepínání mezi charaktery. Klasický inventář nahradilo jakési kolo, které se skládá ze tří vrstev. V první jsou zbraně. Každá postava má svou a pokud ji zvolíte, pak se automaticky objeví hrdina, který jí využívá. Do boje si můžete vzít i několik zbraní pro jednoho bojovníka a volit si podle potřeby. Pro příklad, někdy je vhodný rychlý, ale ne tak účinný meč nebo obrovský ale pomalý kousek. V druhé vrstvě máte připraveny léčivé a magické lektvary a ve třetí artefakty vylepšující vlastnosti všech válečníků.Zatímco mečů, magických holí, seker, oštěpů a lektvarů je k dispozici uspokojující množství, předmětů ovlivňující vaše atributy příliš nenajdete. Na rozdíl od většiny her podobného typu nenajdete příliš artefaktů povalujících se na zemi, ale musíte si je poctivě koupit za peníze, které vypadnou ze zabitých. Jsou tu ale dva podstatné problémy – platidel není zrovna moc a už koupené zboží nemůže prodat zpět (nebo jsem tuto možnost přehlédl). A protože budete muset užívat schopností všech charakterů, je docela problém pořídit každému tu nejlepší zbraň.
|
Legna žádné klasické zbraně nemá, zato ale může vrhat ohnivé střely. Buďto naváděné, které jsou ale slabší nebo si musíte zamířit sami, ale pokud se trefíte, je účinek více devastující. I váš drak sbírá zkušenosti, které ovlivňují nejen jeho vzhled, ale i výdrž a množství fireballů, které může vysílat na nepřátele. Létající potvora se ovládá dobře. Můžete zrychlit let, uhnout doprava/doleva/vzad, prskat oheň nebo speciální kouzla, která seberete ze zničených soupeřů. Proti vám se postaví balony s děly, jakási letadla (aviatici by asi koukali, co herní tvůrci vymyslí), gigantické bojové lodi nebo démoni.
Během bojů na pevné půdě (které jsou o poznání zábavnější) se střetnete s rytíři, kostlivci, mágy a pár dalšími nepřáteli, ale jejich druhů není zrovna šokující množství. Zato se jich na vás ale vrhne několik stovek. K dispozici máte dva útoky – standardní a ten, který vyhodí nepřítele do vzduchu, magický úder, skok, úskoky do obou stran i vzad a blok. A všech možností využijete. Některé rány netvorů stojících proti vám totiž nebude moci vykrýt, takže vám nezbude než uskakovat. Další mají neproniknutelný štít, takže se musíte dostat za ně a bušit jim neférově do zad. Nejvíce možností svých svěřenců využijete ve střetu s bossy, kteří žádají trošku pozornosti a odpozorování jejich strategie.
Množství bojovníků, kteří se objeví v jednom momentě na obrazovce si vyžádalo daň v podobě horší grafiky. Bulvy vám sice hrůzou neprasknou, ale nedojde ani ke vzdechům nad úžasným vizuálním zpracováním. Dostáváme se k horšímu průměru. I když například pěkné cákance krve na zemi potěší (my ale nejsme morbidní, to se jen zdá). Dabing je vcelku slušný, ale někdy je
|
Drakengard 2 rozhodně není vrcholem hack´n´slash mlátiček. Přesto se ale hraje vcelku slušně a jako relax poslouží dobře. Šance proletět se na šupinatém hřbetě draka není k zahození (i když to není tak zábavné, jak by se mohlo zprvu zdát) a pozemní souboje mají své kouzlo. Spousta věcí by se dala zlepšit, ale hratelnost není ve své podstatě špatná.
Drakengard 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|