Drakensang: Hardcore staromódní RPG

Stýská se vám po staré škole her na hrdiny? Drakensang je jejím ryzím zástupcem a potěší všechny milovníky komplexních pravidel.

Drakensang

Už jste se vzdali naděje na nějaké opravdu hardcore RPG, které by bylo střiženo podle staré módy, ale přesto zatraktivněno v moderním hávu? Pravda, takových opravdu mnoho není, a když, je nutné se u nich spokojit s rozporuplnou kvalitou. Ale Drakensang – to je jiné kafe.

Německý titul staví na licenci pen and paper hry Das Schwarze Auge (The Black Eye), která u nás není tak známá, jako u západních sousedů, ale v Drakensang je pojata tak, že poslouží jako solidní platforma i pro neznalce předlohy.

Gameplay video

A skutečně. To, co autoři slibovali, také splnili. Drakensang se liší od lehkých vah RPG žánru typu Mass Effect (tím ani trochu nehodnotíme kvality hry) a jde na věc věru robustně. Herní tempo se nežene zběsile kupředu, ale je rozvážné, pro méně trpělivé až roztahané. Boje jsou taktické a pravidla, která je řídí, poměrně komplexní, přesto však průhledná a logická.

Hned na začátek vás čeká těžká volba. Jakou třídu postavy vybrat? Relativně konzervativní fantasy zařazení neposkytuje kdovíjaký prostor pro originalitu, a tak se připravte na tradiční nabídku s vojáky, hraničáři, zloději, bojovými mágy či amazonkami.

Profíci bez bázně kliknou na tlačítko expertního módu a potěší se rozšířeným oknem plným statistik, vlastností a všech možných čísel, která nováčka možná odradí, ale zkušeného hráče pohladí po srdci.

"Přesto: kdo ve hrách nerad čte, asi by se měl poohlédnout jinde."

Jak to všechno funguje, to se dozvíte postupně – v průběhu hry. Řekli jsme, že pro hraní Drakensangu znalosti předlohy nepotřebujete. Pokud jste s ní ale srozuměni, určitě pro vás začátek bude o něco jednodušší.

Svět Aventurie je na první pohled krásný jako pohlednice. Po krátkém loadingu už vidíte hrdinu stojícího na břehu malebně tekoucí řeky, sluníčko prosvítá skrz oblaka, tráva se zelená, pohybuje do větru a květinky rozkošně kvetou.

Vzduchem poletují motýlci, až by si jeden skoro nevšimnul v dáli se tyčících horských masivů. Ty celkem šikovně maskují skutečnost, že engine není tak úplně silný ve zobrazování detailních dálav.

Začíná se v městečku Avestreu, které má příjemnou velikost. Neztratíte se, přesto ale budete mít pár hodin co dělat a pomalu se tak budete pohroužet do masivního dobrodružství. Osvojíte si ovládání, vymlátíte pár nepřátel, odškrtnete několik úkolů a můžete se vydat krajinou o pár kilometrů vpřed.

Ovládání je patřičně moderní a je možné se ho chopit buď prostřednictvím akčních kláves WASD či ryze pomocí myši. Když se vydáte za NPCčky, tedy postavami, jichž je místní svět plný, dostane se vám pořádné porce obšírných a dobře napsaných dialogů. Na nich se podíleli renomovaní spoluautoři originální hry The Black Eye.

Přesto: kdo ve hrách nerad čte, asi by se měl poohlédnout jinde. Bude se totiž muset prokousávat haldami textu, které jsou nadabovány pouze částečně (obvykle pár prvních vět).

Chce to trochu té uvolněnosti, abyste si Drakensang mohli užít. Kdo pospíchá a neustále civí na hodinky, nikdy si hru nevychutná. Čas tu plyne pomalu. Sám příběh se rozjíždí velmi, velmi pomalu a teprve po několika hodinách se dějové klubko začne konečně odmotávat. Na přetřes přijde prastaré proroctví, návrat legendárních, byť zlých draků a už jistě tušíte, že z hráče zase jednou bude ryzí hrdina.

Pár sekvencí v herní grafice, ale především dialogy vyprávějí příběh, který není strhující, ale rozhodně solidní a bytelný. Ale Drakensang není jen o příběhu a bojích. Je o požitku stráveném ve skvělém fantasy světě. Návštěva první vesničky vás ohromí.

Lidé tu špacírují, vykonávají své práce, baví se spolu, zkrátka žijí – a vy jste při tom. Hra má jedinečný grafický i architektonický styl. Trochu zamrzí snad jen absence dynamického denního běhu.

Drakensang je typickým skupinovým RPG, které v řadě ohledů snese srovnání s Neverwinter Nights. V průběhu času potkáte nejrůznější postavy, kterými můžete vyztužit svou družinu. Ať už narazíte na amazonku, zloděje nebo bijce draků, vězte, že každý z charakterů má svou osobnost a také historii. Podle toho se také bude chovat.

"Lesy, bažiny, hrady či vesnice – prostředí je poměrně variabilní. Celkem tu čeká dvanáct zón k podrobnému prozkoumání."

První questy nikoho nepřetíží. Usmiřování sedláků, pobíjení divokých prasat, sbírání hodnotných věcí a tak podobně. Nic nového pod sluncem, ale slušně zpracovaný RPG předkrm každopádně.

Ani boje nejsou na ovládání složité, obzvlášť když při každém střetnutí s nepřítelem hra automaticky pauzuje. Tato funkce jde však vypnout. Členům skupiny lze pak v klidu rozdělit příkazy, ať už pohybové, obranné útočné či speciálních schopností se týkající.

Přesto nejsou bitky zcela bezproblémovým zážitkem. Hatí je především absence jakýchkoliv přednastavených formací. Vše je třeba vlastnoručně vyklikat a nastavit. Co svým svěřencům neporučíte, to nevykonají a naopak se na povrch dostanou jejich nedostatky chybky v umělé inteligenci. Jako by si mág neuvědomoval, že se nemůže chovat jako ryzí válečník.

Ferdok, velké město, představuje jakýsi zlom ve hře. Od chvíle jeho návštěvy zábava ze hry notně stoupá a místy se dostává až do absolutních RPG výšin.

Noví parťáci, spousta zajímavých questů, řada solidních obchodníků – to vše je potřeba obstarávat, zatímco se příběh pomalu dostává do ráže a začnou přicházet osudové chvíle. Už samotný vstup do města je velkolepý. Budete muset objasnit smrt přítele.

Ale stejně jako všechny ostatní questy, také tento probíhá lineárně. Stát se zlým – takovou možnost Drakensang ani na okamžik nepřipouští. Důvodem je skutečnost, že předloha umožňuje pouze kladné herní styly. Morálka jako v Mass Effect neexistuje. Rozhodování je velmi řídké, dalšího Zaklínače nečekejte. Když se k tomu přidá na zóny rozkouskovaný svět, kde je loading poměrně častý, je třeba se smířit s výrazně nižší mírou znovuhratelnosti než třeba v Oblivionu či výše jmenovaných titulech.

Spíše pro formu můžete ve městě vlastnit dům. Ten nepřináší příliš herních opodstatnění, přispívá však k atmosféře. Můžete tu také zaparkovat přebytečné členy skupiny.

Do akce si totiž můžete vzít pouze čtyři borce. Abyste jednoho člena posádky mohli vyměnit, musíte do domu znovu napochodovat. To by se jistě dalo lépe vyřešit přes rychlé menu. Je tu také mapa, na které můžete podnikat rychlocesty do různých zón.

Lesy, bažiny, hrady či vesnice – prostředí je poměrně variabilní. Celkem tu čeká dvanáct zón k podrobnému prozkoumání. Ty mají řadu úseků či dungeonů. Na jedno prostředí připadá mezi třemi a čtyřmi hodinami hry, na Ferdok je třeba si vyhradit samozřejmě více. Na rozloze Drakensangu rozhodně neschází. Co potěší o poznání méně je fakt, že jednou prolezlé a dokonale splněné zóny nelze znovu navštívit.

Drakensang běží podle propracovaných pravidel a více než v kterékoliv jiné hře tu platí, že hrajete takovou roli, jakou jste si na začátku vybrali. Kdovíjak zásadní není ani levelování. Úrovní je totiž pouze šestnáct. Mnohem více jde o vylepšování talentů a schopností. Přitom platí, že za boje dostanete mnohem menší zkušenostní odměnu než za úspěšně završené questy.

Kvalitu Drakensangu bohužel poněkud snižují technické chyby a bugy, jimiž se to v této rozsáhlé hře docela dost hemží. Je to docela škoda, protože jinak je tahle hra pokladem pro všechny ortodoxní RPG hráče.