V historii herních konzolí se najde spousta těch, které neuspěly. Prakticky ve všech případech se tak stalo právem – z nějakého (jakéhokoliv) důvodu nedokázaly zaujmout dostatečný počet hráčů. V některých případech si ale mnozí řeknou, že je to škoda. A to je rozhodně i případ poslední konzole od Segy, Dreamcastu.
Dreamcast se před deseti lety začal prodávat jako první z tehdejších next-gen konzolí a nabídl oproti předchozí generaci rapidní nárůst výkonu a díky tomu začaly hry zejména po vizuální stránce vypadat nádherně. Vždyť třeba takové první dva díly Virtua Tennisu tam vypadaly lépe než na zhruba o rok mladší, a tedy potenciálně o něco výkonnější PlayStation 2. Jako první z konzolí začal Dreamcast poněkud vážněji pracovat i s online možnostmi. Vyloženě špatný tak byl snad pouze neforemný ovladač.
Hned při launchi bylo k dispozici 18 her, mezi nimiž nechyběl například ani vynikajicí Soul Calibur. Podle tehdejšího šéfa americké Segy a dnešního prezidenta divize EA Sports Petera Moora to však možná byl až příliš velký počet.
Již v roce 2001 se ale Dreamcast přestal prodávat v Americe, Evropa následovala o rok později. Jen v Japonsku byla tato mašinka "živá" až do roku 2006 a přinejmenším v tokijské čtvrti Akihabara je možné ji bez problémů i s hromadou her koupit ještě i dnes.
