Píše se rok 2050, organizace UPF má za sebou již 19 úspěšných misí a ochraňuje více než 30 národů po celém světě nejenom před potencionálními, ale též skutečnými hrozbami. V uvedeném roce se vy, jakožto dobře vycvičený pilot, dostáváte do řad UPF, kde máte možnost ukázat vaši dovednost a možná se pak stát skutečným esem, které si získá respekt nejen svých kolegů, ale i nadřízených.
S příchodem PS2 se na nás začaly valit tituly, které byly dříve doménou pouze pro majitele PC. A právě simulátory v minulém roce zaútočily v hojnějším počtu. Thunderhawk: Operation Phoenix, Top Gun, a nyní Dropship. Poslední dva zmiňovaní se do hráčské paměti díky svým nepopiratelným kvalitám asi zapíší nejvíce. Zatímco Ace Combat 4 nabídl skoro fotorealistickou grafiku a tím se nejenom vyrovnal PC simulátorům, Dropship zase zaujme především svou originalitou a rozmanitostí v samotné sféře hratelnosti. Po grafické stránce sice představuje standard, ale i tak je na co se koukat. O tom však až později.
Dropship má na rozdíl od jiných simulátorů něco, co se v žádném jiném neobjevilo. Nabízí skutečnou simulaci války se vším všudy. Co to znamená. Ve všech předchozích žánrových počinech jste ovládali pouze letecké síly, zatímco zde budete moci využívat i pozemní jednotky!
Jakožto začínající pilot v řadách UPF budete ze začátku pouze převážet tyto jednotky a učit se zacházet s obrovským strojem typu Dropship, což je jakýsi hybrid mezi Harrierem a Boeingem. Takže využíváte jeho obrovských nákladních prostor a přitom i dobré manévrovatelnosti jako je schopnost vzlétávat, přistávat a otáčet se na místě. Úvodní mise vás nicméně naučí všech nuancí při pilotování tohoto letadla. Budete zde prolétávat úzkými kaňony, "scanovat" nepřátelské jednotky a převážet vlastní. Jednotlivé úkoly pak stylově dostáváte skrze palubní vysílačku.
Celá hra je rozdělena na čtyři kampaně s celkovým počtem dvaceti misí. Mise jsou ještě dále rozčleněné na čtyři úkoly. A tady bych měl jednu zásadní výtku. Během plnění misí nemůžete používat funkci "Save", takže pokud máte již splněné tři úkoly a během čtvrtého bídně zahynete, musíte celou misi opakovat znovu, což se pro některé hráče může jevit jako hodně frustrující schéma.
Zatímco první dvě mise jsou seznamovací, od třetí se skutečně účastníte samotného válečného konfliktu a o to je to ještě horší, protože boje jsou opravdu hodně těžké a vyžadují od vás naprosté zvládnutí kontroly nad strojem. Ano, obtížnost - byť se ze začátku zdá mírná, se brzo stane vaší noční můrou a některé mise budete opakovat několikrát a to i díky citelné absenci již zmiňované možnosti uložení rozehrané hry. Save je tady až po ukončení celé mise.
Ovládání stroje je však navrženo více než skvěle a využívá kompletně celý ovladač. Ovšem milovníci D-padu určujícího směr pohybu budou zklamáni, protože se ke slovu dostane pouze analog. V tomto případě slouží klasický směrový kříž pro zobrazení důležitých údajů jako je mapa, tabulka vašeho poškození atd. Levý analog pak slouží k ovládání letounu, pravý pro zoom a pohled do stran. Výborně jsou také implementovány vibrace, kdy naprosto přesně "pocítíte" střelu, která vás právě zasáhla, nebo otřes, když vás těsně minula.
Ale pojďme se vrátit zpět. Co vás tedy v této hře všechno čeká? Jak jsem již naznačil, nejedná se jenom o akci. Drosphip nabízí velice různorodé mise, i když se to zpočátku asi nebude tak zdát. Nečeká vás jenom přepravování a souboje, ale budete se muset infiltrovat nepřátelským územím, aniž by vás radary nepřátel zahlédly, je tu obrana pozemních jednotek a vašich základen, atp. Přičemž se připravte na pilotování tří typů letadel, kde každé je specializované na něco jiného. L - 12 Guardian je klasický transportní letoun, který budete ovládat zkraje a tento slouží velmi dobře na převoz jednotek. D - 15 Tempest je obranný letoun a využijete jej při obraně jednotek a vašich základen. A- 9 Fury je nejrychlejší stroj z řady a dobře se hodí na klasické vzdušné souboje pro svou výbornou manévrovatelnost. Nicméně všechny tyto typy jsou vybaveny palubním kanónem a řízenými střely.
Po zvládnutí několika leteckých misí se můžete těšit na pravou bojovou vřavu a to přímo mezi pozemními jednotkami. Zde budete ovládat dva různé stroje. První z nich je obrněné vozidlo Ibex, které je snadno ovladatelné a poměrně rychlé a má zabudovaný kulomet. Existuje v několika variantách jako pick-up a hatchback. Druhý je pak opravdu těžký bitevní tank Granite. Nejedná se o tank v pravém slova smyslu, ale o velké dělo na rychlém, obrněném podvozku. Tento "vynález zkázy" pak využijete na ničení nepřátelských budov.
Po každé misi, jíž úspěšně absolvujete, vás čeká hodnocení. Hodnotí se nejen úspěšnost mise, ale i její čas dokončení a stupeň vašeho poškození. Tím se dostáváme k tomu, že všechny mise lze zpětně opakovat, abyste tady získali to úplně nejvyšší hodnocení a přišel tak toužebně očekávaný respekt a popřípadě i povýšení.
Největším překvapením pro mě však byl zdejší příběh a s ním spojené postavy. Vím, nějaké to story na pozadí má v dnešní době téměř každá hra, ale zařadit jej do leteckého akčního simulátoru – přičemž se připravte na emocionální vztahy mezi jednotlivými postavami, tak to je opravdu originální. Důležitých charakterů je zde celkem sedm, včetně vás, a každý má nějaký důvod, proč se dal "naverbovat" do UPF. Tyto postavy se vám pak budou během hry odhalovat a vy se dozvíte vše (skoro:o) o jejich minulosti a nebudou chybět ani jejich zpětné reakce na vaši maličkost.
Např. kapitán Ethan Holbrook, pod jehož velením sloužíte, má poněkud kolísavé nálady, které způsobila jedna nezdařená operace, jíž kdysi velel. Dále mohu ještě připomenout Evu Kandinskou, která jako jediná žena tady musela dokázat, že je velmi schopný pilot a zvládne úplně to samé, co všichni chlapi v jednotce. Vazby mezi postavami jsou přitom stejně důležité jako samotná hra a je vidět, že autoři se snažili vytvořit opravdu filmovou atmosféru. K čemuž přispívá i samotné zpracování.
Jak už jsem se zmínil, na dnešní dobu je vizuální kulisa "pouze" standardní. Zdejší herní engine vás tedy ze židle zrovna nezvedne, i když je rychlý a bez oblíbených doskakujících objektů, a helikoptéry, pozemní jednotky či vaši kolegové se zobrazují na scéně v dostatečném počtu bez jakéhokoliv trhání obrazu. Vizuální efekty jsou sice také takové standardní, ale opravdu se s nimi nešetřilo. A tak budete oslepeni sluncem, při přistávání letadla se bude vířit prach, dočkáte se i tetelení vzduchu a samozřejmě desítek výbuchů, kouře a vzdušných čar. V in-game enginu se dočkáte též jednoduchých animací, které vám nastíní bojovou situaci, nechybí ani animace vašeho přistávání a nakládání a vysazování jednotek.
Jedna zajímavost ke zpracování. Samotní autoři zde tvrdí, že vytvořili jedno z největších herních území ve videohře. Toto území činí 40x40 km, což je opravdu úctyhodná plocha. Jenomže bohužel, i kdybyste tuto oblast chtěli prozkoumat blíže,
tak se vám to stejně nepodaří a to díky vychytralosti vývojářů, kteří vám nedovolí jen tak zbůhdarma se proletět mimo určenou trasu. Pokud vybočíte z daného scénáře, napíše se vám krásný nápis Mission Failed a máte rázem po žížalkách. Jak vidíte, tak ani tady se nedočkáte absolutní svobody, ale to snad v žádné hře, i když...
Options je zpracované jako internet a naleznete zde vaše tabulky s hodnocením, opakování misí a přehrávání všech animací, které posouvaly vpřed příběh. Nesmíme zapomenout ani na tréninkovou misi, kde se seznámíte se všemi ovládacími prvky a mechanismy.
Podstatnou chybu však vidím v absenci multiplayeru (není ani podpora i-Linku), což je obrovská škoda, ale na druhou stranu nic není dokonalé a Dropship ukazuje cestu, jakým směrem by se konzolové akční simulátory měly - či mohly - ubírat (v tomto kontextu jsem zvědav, kterak si povede Medal of Honor Fighter Command). A že to Sony myslí naprosto vážně, svědčí zřízení oficiálních stránek Dropshipu, kde se dozvíte vše potřebné o všech zbraních a dalších aspektech hry.
Slovo závěrem. Je veliká škoda, že zde recenzovaný titul vyšel zároveň z již citovaným Ace Combat 4, protože zatím vyhrává (a asi vyhraje) právě konkurenční projekt od Namca. A já bych velice rád věděl, proč že si hráči vybrali právě Ace Combat. Přitom "Ace" je již zaběhlá série a vyjma vylepšené grafiky nepřináší téměř žádnou podstatnou změnu. Čili proč hráči dávají přednost tomu, co již dobře znají a nedůvěřují novým věcem? Či snad v dnešní době rozhoduje grafika před hratelností a inovátorstvím? Mají vůbec vývojáři šanci prosadit něco nového, nebo se dočkáme nekonečných sérií, které pomalu, ale jistě pohřbí to samé - viď Laro? Ale snad bude vysoká kvalita hry Dropship oceněna a hráči si uvědomí, že v případě tohoto titulu přichází něco zcela netradičního, co rozhodně stojí za větší pozornost!
P.S. A pokud chcete vidět ještě více, nezbývá vám než nahlédnout do naší nové galerie screenshotů.
| Dropship | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
