Drsné křižácké bitvy v Crusaders: Thy Kingdom Come

Křižácké výpravy patří k nejzajímavějším částem dějin. A zabaví i na virtuálních bojištích.

Crusaders: Thy Kingdom Come

Zatímco v minulých letech udávala v herní branži tón druhá světová válka, dnes se zraky vývojáří stále častěji obrací ještě dále do minulosti a objevují krásy středověku.

Navíc je jako dělaná pro strategické tituly, které v poslední době zažívají dříve nemyslitelný útlum, ovšem postupně se chytají i další žánry, což je jedině dobře, protože právě tímto způsobem se středověké tituly dostanou do mainstreamového povědomí. 

"Hra je usazena do možná nejzajímavějšího období středověku v jeho vrcholné fázi."

Z poslední době jsme měli se středověkou tematikou co do činění například v nadprůměrné strategii XIII Century, ale také ve vysokorozpočtovém a skvěle prodávaném Assasins Creed. Dosud neznámé španělské studio Neocore Games se pokouší kout železo dokud je žhavé a vypouští do světa na první pohled lákavý kousek jménem Crusaders: Thy Kingdom Come.  

Hra je usazena do možná nejzajímavějšího období středověku v jeho vrcholné fázi. Papež Urban II. na popud byzantského cara Alexeje pořádá první křížovou výpravu, jež má nejen zahnat stále více dotírající Turky, ale samozřejmě také pomoct s šířením křesťanského náboženství na Středním východě.

Panovníci evropských mocností se vypravili na Konstantinopol, aby plynule pokračovali dále na Jeruzalém, který chtěli získat zpět pod svou kontrolu. Přestože jsou křížové výpravy vnímány spíše negativně, ta první slavila úspěchy, když se odhodlaným Evropanům dařil postup až do centra nepřátelské říše, kde začaly vznikat křižácké státy.

Gameplay video

Crusaders se zaměřují na působení evropských armád pouze z jejich pohledu, což je docela škoda, jelikož hra za Muslimy by přinesla zcela novou perspektivu i jinou taktiku, což by hru jednoznačně ozvláštnilo. Takhle sice máte na výběr z Francouzů, Němců, Angličanů, Španělů a Italů, ovšem kampaň sestávající z patnáctky misí je pokaždé stejná. Národy totiž bojují ve společném šiku, a tak se úrovně prakticky neliší.

Je tedy volba národu kosmetická? Ne tak docela. Z jejich středu si totiž vybíráte hlavního hrdinu a právě ti se liší svěřenými jednotkami a svými schopnostmi, které se nejčastěji projevují formou rozličných bonusů. V závislosti na zvolené mocnosti se také lehce liší sekundární úkoly, které částečně určují váš vztah k ostatním národům.

Pokud se těšíte na další Total War, těšte se dále – tak komplexní strategickou (udržování říše, diplomacie, obchod apod.) Crusaders rozhodně nemá. Na druhou stranu nejde ani o poslepované bitvy, jako to předvedl XIII Century. Kampaň drží při sobě a je spojena několika strategickými elementy, které znamenají určité proměnné, na druhou stranu často pocítíte velmi striktní svázání omezenými pravidly, které ze hry dělají povětšinou lineární záležitost.

Namísto abyste se zcela libovolně rozhodovali nad strategickou mapou, probíhá řízení vašeho tažení prostřednictvím hlavního tábora. Zde se ocitáte mezi jednotlivými bitvami a můžete se na ně připravovat. Znamená to například probírat nuance mapy bojiště nebo se věnovat mikromanagementu jednotek.

Hra se poměrně věrně drží historických reálií, takže nelze očekávat žádné stavění základny. Přesto složení svých oddílů můžete významně ovlivnit. K dispozici máte určitý rozpočet, za nějž lze vybírat ze širokého repertoáru bojových oddílů. Úspěšně završené bitvy pochopitelně přinášejí další prostředky, za které doplňujete zdecimované šiky.

Může se ale stát, že se ocitnete bez potřebných financí, respektive jich nebudete mít tolik, abyste dokázali armádu vyspravit na takovou úroveň, aby vydržela protivníkův nápor a dokázala zvítězit. Potom je možné spojence požádat o výpomoc, ovšem tím si snížíte prestiž, kterou získáváte po celou dobu kampaně.

Nejen hlavní hrdina získává v průběhu bojů zkušenosti, děje se tak i u obyčejných oddílů. Docela to potěší, jelikož si za čas vytvoříte jakýsi pilíř své armády, o který se budete ve většině bojů opírat. Půjde o borce na vysoké úrovni a s mnoha upgrady. Potom ale pochopitelně mnohonásobně více zamrzí, když takové jednotky ztratíte.

Naštěstí to není tak žhavé, jak se zdá. Oddíly působí jako jednotné celky, ovšem nepřátele jejich členy pobíjí zvlášť. Stačí přitom, aby přežil jeden a oddíl je i se všemi svými nabytými schopnostmi zachován. V hlavním táboře potom za úplatu akorát doplníte početní stav. Jakmile ale padnou všichni, kdo danou skupinu tvoří, je tato nenávratně ztracena.

Patnáctka misí není na první pohled příliš, obzvlášť pokud si pod nimi představíte klasické bitvy z Total War či XIII Century na tradičně malých mapách.

Dohrání by pak bylo otázkou nejvýše několika hodin. Crusaders si od vás ale vyžádají aspoň dvě desítky hodin, což není špatné. Ale jak toho dosáhli? Vcelku jednoduše – úrovně jsou velmi rozlehlé a rozhodně neplatí, že byste na nich do nepřítele doslova naráželi. Pokud nechcete, nemusíte se s jeho hlavním vojem vůbec potkat.

Mise jsou přitom rozkouskovány na řadu dílčích úkolů, jako je například zabírání důležitých bodů či výpomoc spojeneckým šikům, které se zrovna usilovně brání přesile. Poměrně důležité jsou i vedlejší úkoly, jimiž se dostanete k dalším prostředkům – a ty se hodí vždy.

S navržením úrovní si autoři evidentně vyhráli a pokusili se je přiblížit co možná nejvíce realistickému terénu. Budete se tak pohybovat na rovných pláních, které přecházejí v kopce a občas jsou překlenuty nějakým tím údolím. Docela potěší, že využití reliéfu je v důsledku skutečně zvýhodněno a rozdíl mezi tím, zda se bráníte z údolí, nebo nepřítele vesele ostřelujete z horského sedla, poznáte okamžitě.

Pochvalme také skutečnost, že se poměrně schopná umělá inteligence nechá vlákat do pasti a vyzdvihněme rovněž občas probíhající boje na několika frontách.

S tím se ovšem nepřímo pojí zřejmě největší problém hry – neovládá se příliš dobře. Engine si příliš nerozumí s vyvýšeninami a kamera tak občas nepříjemně zmatkuje a její uklidnění není vzhledem k trochu krkolomnému ovládání úplně snadné. Pokud jde o grafiku samotnou, jako u většiny podobných titulů od začínajících studií, se vyznačuje svou nejednoznačností. Jednotky nepůsobí příliš věrně, zato ale zmíněný terén většinou prokazuje kvalitu.

Čím více jsme se do Crusaders: Thy Kingdom Come ponořovali, tím více nás bavilo. Nutno však dodat, že jsme začínali nepříliš ohromeni, spíše otráveni z nepříliš jasných mechanismů, omezeného působení na strategické rovině a také vyšší hardwarové náročnosti.

Jenže prakticky s každou další misí se dojem vylepšoval, jelikož na taktizování je tu skutečně slušný prostor. Pokud vám jde hlavně o něj, měli byste Crusaders zkusit.