Ze strany Nintenda již nějakou tu dobu slýcháme řeči o originalitě a nových nápadech, což se snaží demonstrovat jak neotřelými koncepty svých nových mašin, tak samozřejmě i hrami. Jednou z těch, které to potvrzují, je i dnes recenzovaný kousek Trauma Center: Under the Knife pro Nintendo DS, přičemž vůbec nevadí, že se nejedná o produkt z dílen Nintenda. Na triku ho totiž má u nás nijak zvlášť populární firma Atlus, která se ale ve svém portfoliu může pochlubit nejedním slušným kouskem.
Postupy jednotlivých dílčích úkonů si brzy zapamatujete.
Hlavní myšlenkou Trauma Center je dát hráči možnost vyzkoušet si práci chirurga, jehož posláním je zachraňovat lidské životy. Netřeba mít doktorát z Harvardu, aby člověku došlo, že „operovat“ se bude prostřednictvím dotykového displeje a že by tato idea mohla tuto součást NDS využít téměř ideálně. Do
značné míry je to samozřejmě pravda,
ale jak už to tak bývá, na všem se najdou nějaké ty mouchy.
Vtělíte se do role mladého začínajícího lékaře, který spíše než na práci myslí na to, kde se ulít a kam zajít s kámoši na pivko. Bohužel, občas je ale nakonec stejně potřeba v práci někoho odoperovat. Začínáme samozřejmě s jednoduššími úlohami jako je kupříkladu vyčištění rány nebo šití (člověk by se vůbec nedivil, kdyby se začínalo populární operací slepého střeva, na níž se zaučují naši místní medici), ale časem samozřejmě přituhne, a to tak, že docela i dost. Naštěstí vám ale prvních několik operací poskytne dostatek prostoru k tomu, abyste si vše osahali a seznámili se se všemi nástroji, které budete využívat.
Funguje to tak, že na spodním displeji máte zobrazenu oblast, v níž je potřeba se pohrabat a po stranách jsou ikony
nástrojů, které k tomu využijete. Je zde kupříkladu odsávání, skaplel, dezinfekce, „šitíčko“, laser, injekci na
zvyšování a udržování pacientovy vitality (aby vám na operačním stole neexnul, když se v něm hrabete) atd. Na horním displeji
pak vidíte zejména instrukce, které vám při operaci udílí „pomocný personál“. Jednotlivé akutní případy jsou poměrně různorodé, takže se operování jen tak nudnou rutinou nestane, nicméně bylo by chybou si myslet, že to je kdovíjaká selanka. Na dané operace máte pouze omezený časový limit, takže nejen že je potřeba operovat dobře, ale zároveň i dostatečně rychle. Navíc není možné to prasit tak, jak vám to přijde pod ruku, ale je potřeba dodržovat i správné postupy. Než tedy začnete pacienta řezat, je potřeba danou oblast nejprve vydezinfikovat, poté rozříznout skalpelem, pak vevnitř pořešit co je třeba, oblast vyčistit a nakonec zase pořádně zašít.
Celé dění je zasazeno do poměrně sympatického příběhu.
Postupy jednotlivých dílčích úkonů si brzy zapamatujete a pokud děláte něco, co jste zatím ještě nedělali, na horní obrazovce vám zainteresovaná osoba, kterou máte po ruce, dá instrukce, jak postupovat dál. To je na jednu stranu rozhodně
fajn, ovšem na stranu druhou to s sebou nese i jednu nepříjemnost. Díky tomu, že zjišťujete, co a jak máte vlastně dělat,
budete muset mnohé operace několikrát opakovat, než se vám je podaří úspěšně dokončit. Typicky to tedy vypadá tak, že při nové operaci koukáte na instrukce na horní displej, ale jelikož to chcete stihnout, tak se snažíte zároveň i horečně operovat, což má za následek skutečnost, že to stejně nestihnete a navíc nevíte vůbec nic. Dáte si tedy repete s poctivým čtením rad, takže to zase nestihnete. Napotřetí si to ještě nebudete pamatovat úplně přesně, napočtvrté se jednou či dvakrát spletete při výběru ikon, napopáté neuhlídáte pacientovu kondici a napošesté se vám to již podaří. Řeč je samozřejmě o již pokročilejších fázích hry.
|
Celé dění je zasazeno do poměrně sympatického příběhu, který sice nemá ambice ani na zisk ceny Knižního klubu, natož pak na něco většího, ale v rámci této hry je zkrátka fajn. Jak již bylo řečeno, je o mladém floutkovi, který je nějakou hodně podivnou shodou náhod zároveň i chirurgem, přičemž to ovšem zpočátku bere docela na lehkou váhu. Dělá v kolektivu, kde se již
všichni znají a kde má těžkou pohodičku. Jednoho dne ale odejde stará sestra a na její místo nastoupí nová, mladá, jež je sice
fešanda, ale o to více si na vás otevírá hubu a snaží se vás tím přivést ke zodpovědnosti. Jednoho dne se ale stane nehoda a vy místo toho, abyste byli v nemocnici, chlastáte po nocích. Mimo to, že z toho je docela průšvih, si uvědomíte, že když už tedy jste tím doktorem, tak byste se tak mohli chovat a z nezbedného klučiny se rázem jako mávnutím kouzelným proutkem stává zodpovědný lékař. Je to sice poměrně naivní, ale jak již bylo naznačeno, v rámci této hry vás takovýto příběh zkrátka bude bavit. Zvláště když je mezi jednotlivými operacemi ztvárněn poměrně vtipnými sekvencemi sestávajícími ze statických obrázků (v
podstatě úplně to samé jako v případě Another Code) v na pohled líbivém 2D ztvárnění.
|
Líbivé 2D zpracování
Nelze zároveň operovat a číst instrukceCelkově se tak v případě Trauma Center jedná o velmi zajímavý titul, jenž sice není úplně dokonalý, ale zabavit dokáže zaručeně. Není ovšem moc vhodný na cesty, jelikož nutnost co nejpřesnějších pohybů stylusu po dotykovém displeji je zde zcela zásadní. Praxí ale bylo zjištěno, že se tedy jedná o hru, která je úplně ideální k tomu, abyste si se svým NDS dali třeba jednu operaci na dobrou noc v posteli před spaním nebo třeba jako duševně-motorickou rozcvičku po probuzení, kdy si tím navíc jako bonus omluvíte i to, že se vám z vyhřátého pelechu ještě nechce lézt ven.
| Trauma Center: Under the Knife | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
