Dungeon Runners - MMORPG zdarma?

Stále existuje spousta hráčů, kteří nechtějí za masivně multiplayerové zážitky platit. Dungeon Runners se prezentuje jako zcela free záležitost, dokonce je možné ho i zdarma stáhnout. Je ale vše tak ideální, jak se na první pohled zdá?

NCSoft je mezi fandy masivně multiplayerových titulů znám jako výkonná a progresivní firma, která se na trhu snaží uplatnit řadou formátů svého výsostného žánru. Kromě klasických, tradičně zpoplatněných MMORPG typu Lineage 2 či Tabula Rasa, má v portfoliu také titul bez měsíčních poplatků Guild Wars, který stačí pouze zakoupit za cenu normální hry. A pak jsou tu ještě Dungeon Runners – projekt, jenž se do podvědomí zapsal zbavením povinnosti platit cokoliv.

Distribuce je skutečně gratis, ale brzy zjistíte, že jde o naprosto základní verzi. Teprve za zmíněný poplatek můžete svého hrdinu vybavit nejlepší výbavou

Stáhnete si plnou verzi a hrajete, nikdo po vás nechce ani dolar. Jakmile se ale do dobrodružství pohroužíte trochu více, zjistíte, že to není tak úplně pravda. Ve výsledku nás totiž hra vychází na zhruba tři eura měsíčně. Důvod? Distribuce je skutečně gratis, ale brzy zjistíte, že jde o naprosto základní verzi. Teprve za zmíněný poplatek můžete svého hrdinu vybavit nejlepší výbavou, hromadit flakónky v inventáři, obchodovat s dalšími hráči či si zařídit seznam přátel. Kromě toho mají platící zákazníci předností právo v připojování na servery. To sice není příliš aktuální, protože na pětici serverů se momentálně pohybuje sto až dvě stě hráčů, což znamená, že se všude pohodlně vejdete i bez placení. Zmíněná omezení už ale opravdové zábavě přeci jen stojí trochu v cestě a poplatek nakonec není tak velký, aby nad ním někdo musel sáhodlouze uvažovat.

Výběr povolání se v Dungeon Runners smrskl na minimum. Volba probíhá mezi bojovníkem, mágem a lovcem. Na vzezření hrdiny vás program také nenechá příliš se vyřádit. Účes a obličej jsou ovlivnitelné spíše minimálně. Korunu skromnosti nasazuje možnost mít najedno konto pouze jediný charakter. Zábavu si přesto užijete. Některé prvky jsou zajímavé a baví i po delším čase (představa, že u hry strávíte tolik, co někteří dokáží u WoW, je však naivní). Dungeon Runners je navíc jasné, že nemůže překonat žánrové obry, a tak si z nich místy utahuje. Parodie to však není příliš okatá. Například některé předměty jsou pojmenovány ještě krkolomněji než třeba v Diablu. Příkladem budiž „Aggro Happy Chunky Splauders of the Refreshed Bonobo“ nebo „Cardboard Scrap Crossbow of the Sugar Glider“. Takové názvy nejsou ale pravidlem a pokud se vám tyto a jiné předměty povedou získat, můžete hovořit o vlastnictví raritních kousků. Rovněž úkoly jsou originálně zpracovanými variacemi na známá klišé. Pro starostu například budete shánět panenky, protože ten si s nimi rád hraje. V rozhovorech s NPC se poměrně často pobavíte nad absurdními výroky. Je dobré, že si tvůrci uměli udělat srandu sami ze sebe i z konkurentů, obzvlášť když to celkový dojem ze hry nenarušuje, spíše naopak mu to pomáhá.

Svět Dungeon Runners funguje podobně jako ten v Guild Wars. Počátečním bodem vašeho dobrodružství je místo zvané Townston. Tam dostanete první questy, navštívíte obchodníky se vším možným a setkáte se samozřejmě s dalšími hráči, s nimiž pak lze tvořit party. To probíhá navýsost jednoduše: stačí dva kliky a hra vás automaticky přiřadí k hrdinské grupě. Alternativou je pochopitelně samostatné vyhledání podobně naladěných hráčů prostřednictvím chatu. Toto místo je tedy perzistentní a pro všechny stejné. Jakmile se však vydáte za opravdovým dobrodružstvím, kde na vás čekají monstra, vytvoří hra novou instanci, kde jiné hráče než příslušníky party nepotkáte. Levely jsou navíc pokaždé jiné, protože se náhodně generují.

Svět Dungeon Runners funguje podobně jako ten v Guild Wars. Počátečním bodem vašeho dobrodružství je místo zvané Townston.

Na začátku se určitě vyplatí v Townsonu navštívit zdejší dungeon pro nováčky, kde se lze bez většího nebezpečí ohánět základními zbraněmi, aniž by vás kreatury hned srazily na zem. Jen tento areál má sedm pater, při sestupu do nižších podlaží navíc zjistíte, že tu jsou ještě brány do dalších areálů. Těmi jsou často spíše menší kousky lesů. Dungeon Runners tak na startu může působit jako relativně malá hra, tento dojem ale brzy ztratíte.

Poněkud únavná je malá různorodost monster. V některých úsecích narazíte pouze na vlčí , v dalších zase jen na orčí kreatury. Teprve od zhruba osmého levelu vás hra pustí do oblastí, kde protivníci adekvátně variují. Je trochu škoda, že se bossové od řadových pohůnků často liší pouze velikostí a světelným kotoučem kolem sebe.

Zaplatit se musí i za nové schopnosti hrdiny. Ale nebojte se, další peníze už z vás nikdo tahat nebude. Jde totiž o herní měnu. To ale nemusí být pro všechny útěcha, protože i základní schopnosti jsou velice drahé a obyčejným drcením nepřátel a prodáváním předmětů si je pořídíte až za hodně dlouho. Nejspolehlivějším zdrojem zlaťáků tak je plnění questů. Začátek je poměrně tristní v tom ohledu, že ve městě pouze obíháte NPCčka, abyste zjistili, kdo od vás odkoupí zbraně, potažmo kdo vám zadá úkol. Později už budete mít všechno v merku, navíc questů notně přibude, takže někteří obyvatelé Townsenu pro vás budou mít hned několik, občas dokonce navazujících zakázek. Ve většině případů jde ale o prosté vymetání lokací od neřádů, donášky či průzkum určitých končin. Vůbec nejzajímavější, ale také nejtěžší jsou úkoly, za něž dostanete odměnu vyplacenu v královských mincích. Ta vám u speciálních postav umožní nakupovat parádní předměty. Máte pohromadě tři tyto mince a váš bojovník by potřeboval nové kozačky? Zaběhněte za odpovídajícím překupníkem v Townsenu a proměňte peníze za neochozené botky. Nebuďte ale překvapeni, že si nevyberete z žádné nabídky. Takto získávané věcičky jsou totiž rovněž náhodně generované. Systém ale evidentně funguje, tedy aspoň my měli vždy štěstí – nový kousek byl pokaždé lepší než ten, který jsme zrovna užívali.

Klady a zápory

Na nějaký čas zábavná akční hratelnost
Na šíři nabídky vcelku levné

Technicky zastaralé
Po čase monotónní

Zdarma (za podstatné funkce třeba zaplatit zhruba 3 eura)
Anglicky

Dungeon Runners neklade velké nároky na hardware, na druhou stranu je jeho skromnost vidět na každém rohu. Detailů je opravdu málo, na druhou stranu celkový styl není špatný a v některých momentech připomíná dokonce World of Warcraft. Rovněž zvuky a hudba dávají jasně najevo, že rozpočet nebyl z nejvyšších.

Začátek je poměrně tristní v tom ohledu, že ve městě pouze obíháte NPCčka, abyste zjistili, kdo od vás odkoupí zbraně, potažmo kdo vám zadá úkol.

Pokud hledáte od poplatků zcela zbavený titul, není Dungeon Runners přes první dojem úplně ideální volbou. Lze ho sice hrát zcela bezplatně, ale faktor zábavy nedosahuje příliš vysoko. Hra vám totiž ukáže všechny skvělé věci, ale nedovolí vám je používat. Ovšem zaplatíte-li si měsíčně tři eura, dá se titul s klidným srdcem doporučit. Hratelnost by se dala nejlépe přirovnat k online pařbě Diabla, což vůbec není špatné. Od krátkodobého zahrání tak můžete klidně dostat více, než byste za necelou stovku čekali. Na dlouhou trať ale Dungeon Runners nejsou.