Dungeon Siege 2 – klikací orgie podruhé

Rok se s rokem sešel a na scénu nám vstupuje druhý díl výborného akčního RPG z dílen Gas Power Games. Co přináší nového? Našel se konečně pokořitel legendárního Diabla? Čtěte naši recenzi.

Po prázdninovém herním suchu nejen na poli akčních RPG, které bylo pro mnohého herního nadšence doslova utrpením bez ohledu na krásné letní počasí (teda jak kde) nebo volný čas bez školy či práce (teda jak kdo), nám Microsoftí herní divize servíruje klenot s prostým názvem Dungeon Siege 2. I podprůměrně inteligentní spoluobčané z toho snad pochopí, že se jedná o pokračovaní hitu z roku 2002, který byl do nebes vychvalován po celém světě. I přes své nesporné kvality se mu ale Diabla pokořit nepodařilo, hlavně kvůli velké lineárnosti, kterou nesnížil ani datadisk Legends of Aranna. S příchodem druhého dílu se vývojářský tým chvástá rozlehlejším světem, lepší grafikou a spoustou dalších věcí. O tom, jestli je na tom něco pravdy bude právě tato recenze.

Po kliknutí na položku „New Game“ nás čeká nezbytná tvorba charakteru, která je zjednodušena na maximum. Zvolíte si jméno, jednu ze čtyř ras, pohlaví a vzhled a můžete se vrhnout vstříc dobrodružstvím.

Vzhůru do Aranny
Na počátku si povíme něco o příběhu. Jak se dalo od Microsoftu čekat, není nikterak odfláknutý a přestože se jedná o klasické klišé dobro versus zlo, je podaný zajímavě a hlavně ne nudně. Hlavní záporňák je zde Valdis, který se zmocnil mocného artefaktu, Zaramothova meče, s jehož pomocí chce, jak jinak, ovládnout celé království Aranna. Zabránit mu v tom může pouze jiný artefakt, Azunaiův štít. Ten byl ale rozbit na čtyři kusy, právě po dávném střetu těchto dvou artefaktů, takže vzhůru do hledání. Po kliknutí na položku „New Game“ nás čeká nezbytná tvorba charakteru, která je zjednodušena na maximum. Zvolíte si jméno, jednu ze čtyř ras, pohlaví a vzhled a můžete se vrhnout vstříc dobrodružstvím.

Jak už napovídá jednoduchý systém tvorby charakteru, nebudou ani RPG prvky nijak zběsile překombinované. Tvůrci se naštěstí nenechali unést a zachovali velice jednoduchý, ale přitom maximálně praktický systém z prvního dílu. Pokud budete potvory mlátit po hlavě obouručákem, bude vám naskakovat hlavně síla, ale vykouzlit účinný fireball pro vás bude problém. Vycvičit se tak můžete v boji na blízko, na dálku a v přírodní nebo bojové magii. Není tedy problém vytvořit si reka podle vašich představ, nejste nijak omezováni a pokud budete chtít, můžete si klidně vytvořit i universálního hrdinu, který bude zvládat od všeho trochu (ale co si budeme povídat, umět od všeho trochu znamená neumět nic pořádně). Pokud jste hráli první díl, vžijete se do systému vylepšování postavy téměř okamžitě. Slovo téměř jsem použil zcela záměrně, protože i zde nastaly nějaké změny, naštěstí k lepšímu. Čtěte dále.

Každé „povolání“ má osm speciálních super schopností, které získáte investováním bodů do určitých dovedností. Použitím těchto speciálních schopností vyvoláte většinou masivní poškození, takže je dobré šetřit si je na horké chvilky.

Ve stopách nejlepšího
Borci v Gas Powered Games jsou evidentně velkými příznivci kultovního Diabla, protože sem z něj přenesli spoustu prvků. Když už byla řeč o vývoji postavy, musím zmínit stromy dovedností, které jsou čtyři (po jedné pro každou specializaci), každá po dvanácti pasivních abilitách. Jako válečník si tak můžete díky dovednostním bodům (za každý level máte jeden) zvýšit maximum zdraví, naučit se boj se dvěma zbraněmi současně nebo třeba dávat častěji kritické zásahy, jako bojový kouzelník si zvýšíte manu, zlepšíte účinnost bleskových nebo ohnivých kouzel, apod. Možností je spousta a čím více bodů do jedné vlastnosti narvete, tím bude účinnější, takže si nejdříve rozmyslete, kterou cestou se chcete vydat. To ale není všechno. Každé „povolání“ má osm speciálních super schopností (já jim pracovně říkám drtiče), které získáte investováním bodů do určitých dovedností. Použitím těchto speciálních schopností vyvoláte většinou masivní poškození, takže je dobré šetřit si je na horké chvilky, protože se celkem pomalu dobíjí. Každého drtiče lze navíc ještě třikrát vylepšit, takže je rozhodně nepodceňujte, protože vám nejednou pomůžou lehce zmáknout extra tuhého bosse.

Nemusíte se ale bát, že pokud si zvolíte cestu válečníka, můžete na kouzla zapomenout úplně. Během hry můžete rozšířit svou partu až na šest členů a je jen na vás, koho do ní na svých cestách přiberete. Většina z vás to pravděpodobně udělá jako já, že bude mít od každého něco, ale také můžete mít skupinku lučištníků nebo mágů, případně si v „Pet Shopu“ koupí na pomoc nějaké to zvířátko. Je to jen na vás.

U prvků z Diabla ještě zůstaneme. Další užitečnou vychytávkou je přítomnost waypointů, které nejen že umožňují cestovat do města téměř dle libosti, ale také fungují jako startovní body při nahrání hry. Systém ukládání je totiž totožný jako u výše zmíněného Diabla, takže po každém opuštění hry se všechny lokace opět zaplní příšerami a protože prosekávat se znova skrz ně by bylo zbytečně zdlouhavé, stačí použít poslední waypoint a pokračovat v hraní.

Hra obsahuje tři velké akty, jejichž rozsáhlost není nikterak malá, takže zapomeňte na dohrání za jeden večer. Každý akt má několik hlavních questů, která vás povedou po dějové linii a také desítky subquestů, které můžete, ale samozřejmě také nemusíte plnit. Naštěstí je tu velice přehledně zpracovaný žurnál, ve kterém si dohledáte všechny potřebné informace. Každý úkol je tu důkladně popsaný a přesně po krocích vidíte, co máte dělat. Žurnál obsahuje rovněž velice povedený bestiář, který popisuje každou potvoru, na kterou narazíte, počítá kolik jste jich zabili, zjistíte si počet hitpointů, level, resistence, zkrátka všechno. Ale tím nekončíme. Jsou tu popsány všechny důležité předměty, které naleznete, všechny knihy, mapy, atd. Paráda! Občas narazíte na speciální svatyni, ve které můžete zakouzlit některé magické slovo a na chvíli si zvednou vlastnosti, obranu, šanci na nalezení magických věcí, apod. Těchto zaklínadel je něco okolo sedmdesáti, takže než je všechny naleznete, pěkně se zapotíte. Všechny se vám samozřejmě automaticky zapisují do žurnálu i s detailním popisem.

Přeci jenom pouze kouzel je několik set a spoustu jich najdete až po opakovaném hraní, takže co teprve ostatní předměty!

Honba za nejlepší výbavou pokračuje
Aby nebylo mlácení potvor pouhou rutinní záležitostí, padá z nich kromě peněz skutečně nepřeberné množství předmětů. Hned od počátku tedy budete mít plné inventáře nejrůznějších zbraní, svitků, lektvarů, brnění, amuletů, prstenů a tuny dalšího harampádí. Předměty jsou obyčejné, unikátní, magické, setové, vzácné, některé jdou očarovat pomocí speciálních látek (obdoba socketů v D2), apod. Když vezmu v potaz, že každé postavě můžete kromě zbraně dát i helmu, torzo, boty, rukavice, amulet a čtyři prsteny, dostáváme se na slušná čísla. Pokud tedy budete mít početnější partu, zažijete teprve ty pravé orgie. V kombinaci se systémem ukládání z Diabla 2 nabývá celá mánie ještě větších rozměrů. Přeci jenom pouze kouzel je několik set a spoustu jich najdete až po opakovaném hraní, takže co teprve ostatní předměty!

Pokud si ale teď myslíte, že naběhnete do houfu nepřátel, pětkrát v klidu kliknete, posbíráte věci a půjdete dál, tak se mýlíte. Umělá inteligence mě mile překvapila a občas se budete muset pěkně ohánět, abyste vyvázli živí. Pokud na vás v poušti naběhne skupina škorpiónů, zas takové problémy mít nebudete, ale ve skupince skřetů nebo podobných protivníků už to bude znát. Pokud s sebou budou mít nějakého bosse, budou se zdržovat v jeho blízkosti a spolupracovat, někteří třeba v oslabení doběhnou pro posily, apod., takže žádné tupé stádo na porážku, jak jsme na to zvyklí. Boje jsou okořeněny i takovou specialitou, jako občasné možnosti nepřátele něčím naštvat. Například pokud před zmetkem seberete ze země nějaký předmět nebo se uzdravíte, naštve se a zlepší se mu některé atributy. Celkově je ve hře několik set druhů nepřátel! Spousta jich je samozřejmě pouze jedna pozměněná varianta, ale i tak se jedná o úctyhodné číslo.

Dungeon Siege - film

Jak už jsem zmínil minule v recenzi na Bloodrayne 2, velice "populární" německý režisér Uwe Boll vyfasoval celých padesát milionů dolarů na natočení další perly podle počítačové hry. Na oficiálních stránkách filmu toho zatím k vidění moc není, ale je jisté, že v hlavních rolích zaperlí opět Kristianna Loken a spolu s ní i Burt Raynolds nebo John Rhys-Davies.

Naproti tomu vaši parťáci jsou občas doslova dementní. Pokud bude vaší lučištnici nebo kouzelnici stát v cestě nějaká překážka, bude klidně střílet šípy, respektive metat firebally do sloupu a ani to s ní nehne. Pathfinding není zas tak špatný, ale i tady se stane, že se vám parťák někde zasekne a než si toho všimnete, budete o pěkný kus dál a vracet se pro něj není zrovna něco příjemného. Nestává se to naštěstí nijak často, takže se to dá prominout. Naštěstí lze partě zapnout dva rozdílné módy chování, buď jim dáte volný režim, ať si útočí na koho chtějí nebo naopak budou útočit na váš cíl a držet se ve vaší blízkosti. Obojí se hodí na jinou situaci a obojí budete využívat dost často.

Design je doslova parádní, od husté džungle a jeskyní, přes poušťě a prastaré chrámy až po zamrzlé pláně. Prostředí není nikterak repetetivní a nejednou se po boji zastavíte a vychutnáte krásy okolní přírody.

Parádní svět se vším všudy?
Grafická stránka hry se povedla. Nový engine zvládá bez problémů přechod mezi lokacemi bez jakéhokoliv nahrávání, hra se neseká, nepadá a prostě se chová tak, jak by měla. Kamerou můžete libovolně rotovat i zoomovat a pokud budete procházet pod nějakou překážkou, tak se zprůhlední, aby vám nezakryla výhled. Pokud nevlastníte úplně archaickou grafickou kartu, užijete si spousty grafických efektů, nad kterými srdíčko zaplesá :-). Prvnímu dílu DS byla vytýkána přílišná linearita a nejinak tomu bude asi i zde. Na rozdíl od Diabla se herní prostředí negeneruje (kromě předmětů a monster), ale stejně jako v Sacred je pevně dané, což ale umožnilo tvůrcům vytvořit svět přesně podle svých představ. A že mají velkou představivost. Design je doslova parádní, od husté džungle a jeskyní, přes poušťě a prastaré chrámy až po zamrzlé pláně.

Klady a zápory

Rozloha světa; spousta subquestů
Tisíce předmětů a stovky kouzel
Skvělá hratelnost; parádní design

Absence namluvení hlavní postavy
Pro někoho pouze zběsilá akce

Prostředí není nikterak repetetivní a nejednou se po boji zastavíte a vychutnáte krásy okolní přírody. Modely postav a nepřátel jsou celkem kvalitní, ale nesmíte je moc zkoumat při nejbližším zoomu :-). Samozřejmě se na charakteru okamžitě visuálně projeví jakákoliv změna vybavení (kromě amuletu a prstenů). Zvuková stránka hry je taktéž dobrá. O hudební doprovod se stejně jako v prvním díle postaral Jeremy Soule a je znát, že je to profesionál, protože se jeho skladby do hry náramně hodí. Zvuky zvučí jak by měly, snad jen k namluvení bych měl menší výtku. Není namluven hlavní hrdina, takže slyšíte jen odpovědi na vaše otázky a odpovědi v rozhovorech a to působí trochu nezáživně.

Lepší než první díl?
Verdikt: Podle mého názoru byl první díl překonán o několik tříd. Dvojka má lepší grafiku, daleko rozsáhlejší svět, spousty nepovinných úkolů a mraky nejrůznějších vychytávek, které zlepšují hratelnost o pořádnou porci. Rovněž hrací doba se o dost zvedla. Pokud budete hrát opravdu poctivě, prolézat celou mapu a plnit všechny subquesty, dostanete se bez problémů i na třicet, možná i čtyřicet hodin čistého herního času a to už je slušné číslo. Bohužel díky velké linearitě už asi nebudete mít takovou náladu rozehrát hru znovu, ale pokud se chcete honit za nejlepším vybavením, proč ne. Můžete si rovněž vyzkoušet zahrát s kamarády ve skvělém multiplayeru, který byl už v jedničce značně populární. Navíc pokud neholdujete anglickému jazyku, vydržte to ještě do října, na kdy Playman plánuje vydání české verze. Pro mě osobně je DS2 výbornou hrou, od které jsem čekal přesně to, co jsem dostal a doporučuju ji všem fanouškům akčních RPG. Je jedno, jestli za krále považujete Diablo 2, Sacred nebo něco jiného, tohle se vám prostě musí líbit také.