E.T.: The Extra Terrestrial

Po spoustě let se nám slavný film Stevena Spielberga vrátil - v obnovené premiéře a vylepšené verzi - zpět na plátna kin. V souvislosti s tím se i na GBA trhu objevila hra sledující osudy ztraceného mimozemšťana, který potřebuje vaši pomoc. Pomůžete mu skrze 15 izometricky nahlížených úrovní vrátit se domů?
E.T.: The Extra Terrestrial

Trochu s očekáváním spouštím hru, která za svou existenci vděčí jen a jen slavné filmové předloze od Stevena Spielberga. Datum jejího vydání zřejmě souvisí i s obnovenou premiérou filmu (vylepšeným o některé triky), která sice nenaplnila kinosály diváky tak, jak se očekávalo, přesto ani tento "nezájem" pranic neubírá z kvality filmového snímku. Těšil jsem se tedy, jak znovu prožiji dobrodružství jednoho ztraceného mimozemšťana. Starosti mi dělal snad jen termín, během nějž byla hra (vůči vylepšenému filmu) připravena. Nebude to jen další z nemastných neslaných příspěvků do sirotčince nepovedených herních pokusů na motivy slavných předloh? Uvidíme. Vstupuji do herního menu, překontroluji nastavení v Options, volbu obtížnosti ponechávám na průměru a pouštím se vstříc dobrodružství. Namísto intra se objevuje digitalizovaný obrázek z filmu ukazující mimozemšťana a kosmickou loď, načež následují asi tři věty textu. Dozvídám se, že coby mimozemský botanik cestuji od světa ke světu a studuji život rostlin. Právě jsem na jedné takové planetce přistál a mám za úkol sesbírat několik vzorků z místní flóry. Fajn, jsem sice zvyklejší na lepší uvedení, ovšem obdobně byl představen i nový Spider-Man: The Movie a ten dopadl ve vlastní hře slušně.

Ocitám se na jakési zelené louce, vedle mne stojí kosmické plavidlo. Opodál protéká potok a za malým mostem se rozprostírá les. V pravém dolním rohu rozeznávám ikonu kytičky s číslem šestnáct uprostřed a hned jedna taková roste kousek od vesmírné lodi. Mačkám tlačítko pro pohyb a vyrážím sebrat kytku. Zbývá mi jich ještě patnáct. Bohužel, již v téhle E.T.: The Extra Terrestrial ranné fázi hry se pomalu naplňují mé obavy. Grafické zpracování mi přijde pouze průměrné, prostředí se může pochlubit travnatým povrchem, stále stejnými stromy a někdy i skalami. Ještě hůře však dopadly animace, kterým se jednoduše nedostává pohybových fází. Příklad – když ve hrách necháte postavičku jen tak stát, tak se po chvilce začne všemožně ošívat. O to samé se snaží i náš mimozemšťan, jenže když mu páni grafici dali do vínku pouze tři pohyby (hlava natočená doleva, hlava rovně, hlava natočená doprava), tak mu k pěkné animaci nepomůže ani ten jeho roztomilý kukuč.

Cíl zní jasně – sesbírat někde po okolí vysázené rostliny. Pouštím se tedy do pečlivého průzkumu krajiny, načež téměř okamžitě odhaluji další dvě, ne zrovna báječné, věci. Jedna se týká samotného ovládání. Nejenže chůze samotného E.T. vypadá tak nějak nepřesvědčivě, on se i stejnou měrou, čili blbě, ovládá. Normálně jsem zvyklý, že se po stisku směrového kříže postava pustí do požadovaného pohybu. V podání téhle hry se ovšem asi nejdříve zahřívá a teprve potom postupně zrychluje, což nechápu. Je nasnadě, že v akční hře, kde záleží na rychlých reakcích, se takovéto "vylepšení" těžko setká s kladným ohlasem. Hrůza. Absurdita tohoto prvku vyniká v okamžiku, kdy se s mimozemšťanem proplétám mezi stromy a všude kolem skáčou žáby, lezou brouci a poletuje hmyz. Každý náraz do živočicha mi (dle předpokladu) sebere trochu ze života (ten reprezentuje postavička mimozemšťana v pravé horní obrazovce) a k tomu mě ještě zbrzdí v pohybu na nulu. E.T. se tak znovu musí pomaličku "rozchodit" a když vezmu v potaz, že kolem mne dovádí třeba hned tři žáby, jímá mě děs. Postupně E.T.: The Extra Terrestrial jsem si na ovládání docela přivykl, nicméně opravdu těžko vstřebávám kolize se zdejší faunou, jíž se obtížně vyhýbá. "Nepřátelé" sice chodí stále po stejných trajektoriích, ale jsou zatraceně rychlí. Musím se přiznat, že počáteční neúspěchy mě zlehka znechutily a tak jsem snížil o jeden stupeň obtížnost. Díky tomu mě přestal hmyz a žáby zraňovat, čili dokončení levelu vesměs spočívalo v bloudění po krajině a hledání rostlin. Dost mi pomohlo i to, že s každou sebranou rostlinkou se mi částečně regeneroval i počet životů. Ptáte-li se na první dojmy, tak rovnou říkám, tragédie.

Druhá úroveň se neukázala o mnoho zajímavější. Text na úvod mi prozradil, že bych si měl najít nějaký vážně skvělý úkryt, protože po okolí se potulují agenti tajné služby. Inspirován filmem si uvědomuji, že nejspíše narazím na svého budoucího kamaráda. Bloudím tedy podstatně rozšířenou oblastí, kde předešlá obrazovka vypadá skoro stejně jako ta, co následuje. Podstatně vymizela dotírající havěť, což kompenzuje přítomnost agentů. Ti vlastně plní obdobnou funkci – akorát když mě zmerčí, chvilku nebohého E.T. pronásledují. Pokud se jim podaří mimozemšťana chytit, trochu s ním zacloumají a po chvilce pustí. De facto tam plní pouze tu otravující roli. Nakonec se mi ale podaří nalézt známky přátelství a civilizace a úroveň naštěstí končí.

V další úrovni se seznamuji se svým dětským kamarádem a ochráncem zároveň a úkoly plníme spolu. Cíl zní jasně – sesbírat součásti pro sestrojení vysílače. Jediná spolupráce ovšem spočívá v tom, že některé součásti leží pod nějakou hračkou, třeba medvídkem či E.T.: The Extra Terrestrial míčem, kterou E.T. levitací nadnese, aby ji počítačem ovládaná postava mohla sebrat. Jinak se mi tahle spolupráce jeví jako trochu nevýhodná, protože zatímco hraji s jedním panákem, druhý se někde zasekne a tam jej naši protivníci z tohoto levelu (převážně jezdící dětská autíčka) postupně připravují o životy. Když už docílím toho, že mě následuje, v žádném případě se nesnaží vyhýbat překážkám, čili to zaseknutí se bývá někdy i lepší. Jinak se v uvedené úrovni pohybuji po obrovském baráku s několika koupelnami, halami, knihovnami a chodbami, že kdyby mi architekt takhle navrhl byt, asi bych ho zabil.

V téhle chvíli toho začínám mít tak akorát, nicméně si dávám za cíl podívat se ještě alespoň na jednu úroveň. A hele – mezihra. Tentokrát mám za úkol sestavit z těch sebraných dílů onen vysílač. Předměty se povalují v dolní části obrazovky, v té vrchní vidím pouze bíle načrtnuté obrysy přístroje. Jak se ukázalo, nestačí pouze rozeznat správné umístění, ještě k tomu je tam musím ukládat ve správném pořadí. Slovo správné je silně relativní, poněvadž mi nepřipadá nijak zvlášť logické, jakože spíše závisí na vůli programátorů. Budiž, asi na třetí pokus se vejdu do limitu a přemýšlím o tom, že bych skončil. Ale zajímá mě, co bude následovat – a nemýlil jsem se, očekává mě slavná scéna s převozem mimozemšťana na kole. Ačkoli se zdá, že se tahle úroveň nějak odlišuje, opak je pravdou. Vlastně jezdím na kole po vymezených cestách. Na podivně stavěných silnicích mě občas zablokuje auto, na stezce se zase vyskytují kaluže a agenti házející sítě. Když snad ani po deseti minutách jízda nekončí, přitom díky okolí si připadám, že stojím na místě, vypínám definitivně handheld.

Na první pohled je patrné, že autoři hru sešili poněkud horkou jehlou. Putování ztraceného mimozemšťana by mohlo být zábavné, kdyby:
a) si programátor dal více záležet na ovládání.
b) grafici poněkud popustili uzdu svojí fantazii a učinili prostředí variabilnější.
c) scenáristé zapracovali nad zpracováním chudých úrovní.
Jelikož tak nikdo z vyjmenovaných neučinil, dostává se mi do rukou hra, která netrestá hráče ani tak svou obtížností (na easy jsem neopakoval level ani jednou), jako spíše tím, že je brzy unudí k smrti. Nejvíce se na tom podílí dokonale stereotypní prostředí, které skutečně nemá obdoby. Nezbývá mi než dodat, že takovéhle zpracování si dojemný E.T. rozhodně nezasloužil.

E.T.: The Extra Terrestrial
Výrobce/Distributor NewKidCo
Platforma GameBoy Advance
Vibrace: ne
Ukládání pozic: ne, paswordy
Multiplayer: ne
Verdikt: Kvůli nedotaženému ovládání a stereotypnímu prostředí je tahle hra skutečně velmi nudnou verzí slavného filmu.
Hodnocení: 30%