Tento článek asi zklame ty, kteří tu nyní čekají zprávy o těch nejočekávanějších peckách, ale není třeba mít strach. Budeme psát o MGS 3, budeme psát Tekkenovi 5, budeme psát o Timesplitters 3 a mnoha dalších bombičkách, ale vzhledem k nabitému programu a vzhledem k tomu, že den má jen slabých 24 hodin a navíc press centum na výstavišti praská ve švech již od časných ranních hodin, rozhodl jsem se pro dnešek připravit kratší souhrn poznatků o hrách, které mě nějakým způsobem zaujaly, ale z nějakého důvodu nepatří k těm, u nichž se houfují davy (nehledě na to, že bych na ně v zápalu zpracovávání dalších materiálů asi i pozapomněl). A pokud budete mít chuť mi v diskusi vynadat, že si s Ondrou jezdíme do LA pouze válet šunky, tak prosím, ale odpověď nečekejte dříve než zítra, jelikož v době, kdy čtete tyto řádky, sedím v letadle a s sebou si vezu hromadu materiálů ke zpracování. Takže jdeme na to.
Anti-Grav
V konzolové hale stojí zhruba na jedné třetině plochy expozice firmy Sony s přehršlem stojanů s chystanými hrami, u nichž se tísní davy hraníchtivých lidí. U několika z nich je ovšem poměrně prázdno, přičemž jedním z nich je hra s podivným názvem Anti Grav. Při pohledu na projekční obrazovku se jedná o další klon populárních sportů, kde se jezdí na všemožných prkénách. Při pohledu druhém ale vyjde najevo proč u stojanu nikdo nestojí. On totiž stojí asi tak zhruba dva metry od něj. Na rukou má podivné gumové rukavice, všelijak se kroutí a vůbec vypadá divně. Proč? Protože na televizi stojí kamerka Eye Toy. Tahle hra se zkrátka hraje bez ovladače. Jedná se o jakýsi futuristický skateboarding, podobný jednomu titulu z počátku života PS2, na jehož název si momentálně (00:21 místního času – díky za pochopení:-)) nemůžu vzpomenout. Eeh, blik. Airblade mám na mysli. Takže představte si Airblade kombinovaný s SSX a dostanete něco. V tom něčem vidíte svého borce vždy zezadu, stejně jako v SSX a lítáte v prostředí podobném Airbladu. Díky tomu, že se vlastně díváte sami sobě na záda, je docíleno toho, že pravá ruka postavičky koresponduje s vaší pravačkou a analogicky to přirozeně funguje i vlevo. Podle toho, jak se celí nakláníte a mácháte při tom rukama, reaguje i jezdec na obrazovce a vyrovnává tak skoky, vyvažuje grindy a podle toho, jak a kam ruce natahujete, sbírá předměty a bonusy, které jsou rozmístěny právě tak, abyste nikdy přes žádný nedokázali přejet či přeletět, ale museli se pro ně hezky natáhnout. Dokonce je zde možné, a pro dosažení lepších výsledků i nutné, za letu vyrábět triky a jejich komba. Těžko ale říci, jak přesně to funguje, protože všechny pokusy, které jsem viděl(včetně těch mých), skončily poněkud ostudným držkopádem. Velice spolehlivě pak ale funguje vyhýbání se překážkám. Pokud přijedete k něčemu vyššímu, co se dá podjet, jednoduše si dřepnete a váš borec podjede spodem. Pokud ale potřebujete něco přeskočit, není nic jednoššího než si před kamerkou prostě normálka poskočit. Tato hra konečně jasně ukazuje, že Eye Toy nebyla stvořena jen pro jednoduché hříčky typu „Drhnutí oken“.
Sega Superstars
Další hra, tentokráte však spíše již jen hříčka, pro Eye Toy. Jedná se o klasickou sadu her, v zásadě tedy miniher, která byla k vidění již v Eye Toy: Play pouze s tím rozdílem, že místo ninjů zde boxujete do zombíků z The House of the Dead, místo anonymních animovaných postaviček zde vystupují ikony segáckýh her (klasicky Sonicova skvadra, bojovníci z Virtua Fightera) a že na rozdíl od stánku Sony to zde nepředvádí chlapík v černém tričku, ale dvě velmi sympatické kočky. Poté, co jsme ale již viděli v akci Anti-Grav, působí Sega Superstars již dost fádně, zastarale a vůbec ne originálně. Ostatně jako víceméně celý stánek Segy na letošní E3. Zdá se, že v tomhle oboru udává zatím krok výhradně Sony se svými interními studii, zbytek zatím jen bez invence kopíruje.
Outrun 2
abychom si ale Segu alespoň trochu udobřili, zmiňujeme i Outrun 2. Jedná se o předělávku letitého hitu z automatů, kde ve své době původní Outrun patřil k suverénně nejvyhledávanějším hrám. Druhý díl se bohužel vyrábí pouze pro Xbox, ale řekl bych, že nejednoho pamětníka ke koupi této konzole přinutí. Jistě, nejedná se o žádný killer titul, ale z vlastního krátkého hraní můžu zodpovědně vyvodit závěr, že se pravděpodobně bude jednat o návykovku podobnou té, kterou jsme zažívali u jiné segácké závodní arkády – Crazi Taxi. A vzhledem k tomu, že tento typ her Sega evidentně umí, mohou si arkádoví nadšenci už připravovat peněženky. Jak je snad vidno z obrázku, grafický styl zůstal kompletně zachován, přičemž grafika byla samozřejmě vyhlazena a pořádně naleštěna. Zůstala ale pekelná rychlost a hratelnost založená v prvé řadě na rychlých reflexech. Vyhýbání v provozu není zase takovým problémem, jelikož jeden z hlavních znaků původní hry – široké dálnice – je zde opět v plné parádě. Brzdový pedál se tak stává úplně zbytečným.
Tony Hawk´s Underground 2
A abyste neřekli, že vám jsou dnes předhazovány pouze „druholigové“ tituly, je zde k dobru i pár prvních informací o novém pokračování věhlasné skejtařské série, které se minulým dílem povedlo nemožné: překonat sebe samotnou. Na stánku Activisionu sice vehementně tvrdili, že první THUG je proti „dvojce“ naprostý čajíček, ale nedokázali to předvést v hratelné podobě. Z videa, které nám však bylo promítnuto, jsem však nabyl dojmu, že nás asi čekají další tři díly podle víceméně jednotného schématu, stejně jako tomu bylo v případě THPS 1-4. Activisioni se sice dušují, že to bude krok kupředu jako nikdy předtím a že k dispozici budou dva hlavní módy (upřímě, moc jsem nepochopil, jaký v nich má být zásadní rozdíl), v nich halda úkolů a vylepšení (větší města, více dopravních prostředků a jejich lepší využívání), ale pořád nějak chybí něco zásadnějšího. V jednom z režimů klasicky budujete kariéru, stáváte se uznávaným prknařem, zakládáte a provozujete různá skejtařská uskupení, hledáte a najímáte do svých řad neznámé talenty přímo z ulice. Jo, fajn nápad, ale zatím se prostě nezdá, že by tahle hra přišla s něčím tak zásadním jako její předchůdkyně. Co se ale jeví jako docela solidní sranda je možnost v návalu afektu rozkopat, rozlámat a zahodit své milované prkénko. Což mě přivádí na myšlenku další poměrně „nepodsatné“ změny. Mnoho objektů lze zničit. Uvidíte lavičku a rozhodnete se ji zrasovat třeba pořádným gridem. Tak jo, do toho. Lavička je na maděru, ale tím to nekončí. Ke svým trikům můžete využít i to, co po ní zbylo. Dá se předpokládat, že se destruktivní mise budou líbit asi každému. Skejťáci až za hrob pak jistě ocení možnost na víceméně jakékoliv sebe hůře dostupnější místo plácnout nálepku nebo nastříkat grafitti. Široké možnosti esitace postav, prken a parků samozřejmě zůstávají zachovány. Takže jsme tam, kde na začátku: zkrátka „žádné“ změny :-). Ale vážně: pár přidaných vychytávek bude určitě super a prodejní úspěch je v podsatě taktéž zaručen, nicméně na revoluci v tomto žánru si budeme muset asi zase njaký ten rok počkat.
