Přestože byla na letošní E3 největší pozornost soustředěna na next-gen konzole, bylo na co koukat i na těch současných. Respektive, bylo na co koukat na PS2, jelikož na původní Xbox toho zas tak moc k vidění nebylo a GameCube na tom byla ještě hůře. Pokud jste totiž chtěli vidět nějakou hru na GameCube, museli jste se vydat na stánek některého z third party firem. Nintendo totiž na svém stánku GC a GBA totálně „odpískalo“ a neprodyšně uzavřený prostor s Wii byl obehnán pouze stojany s NDS. To je jistě poměrně zvláštní, ovšem další spekulace a analýzy si necháme na někdy jindy, jelikož dnes jsme se zde sešli kvůli PS2.
Upřímně řečeno, ve světle nastupujících nových konzolí toho PS2 taky zase až tak moc nepředvedla, ale faktem zůstává, že jako jediná ze současných konzolí předvedla skutečně uspokojivý počet nových titulů, který dává jistotu, že minimálně ještě další rok bude na této konzoli co hrát, a její majitelé, kteří nehodlají investovat v tomto období do žádné next-gen mašiny, mohou zůstat v naprostém klidu. Obecně se asi od her na PS2 už žádné výraznější revoluce nedočkáme, ale chystají se na nás
projekty, v nich vývojáři zúročují zkušenosti s vývojem her pro PS2 v uplynulých pěti, šesti letech, což dává záruku, že očekávané hry chystané pro nejbližší rok, nabídnou přinejmenším standardní kvalitu.
Konkrétně ale začněme hrou, která pro mě osobně byla snad největším zklamáním letošní E3. Věřte nebo ne, ale byl to Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII. Je zřejmé, že ve Square Enixu umějí dělat prvotřídní RPG hry, ale když se pustí do něčeho jiného, nebývá to zcela ideální. A vzhledem k tomu, že Dirge of Cerberus RPG hrou není, není to ani zcela ideální. To, že hrajete za Vincenta z původní hry je dobře známá věc stejně jako to, že se jedná o poměrně akční záležitost, ovšem souvislost s FF VII dávala naději, že se bude jednat o prvotřídní záležitost, zatímco výsledek je poměrně dosti rozpačitý. Nedá se říci, že by hra byla nějak nehratelná, ale jedná se víceméně jen o průměrnou akční záležitost, která by bez spojitosti s legendární hrou s největší pravděpodobností výraznějšího úspěchu dosáhla jen stěží.
Již na první pohled hra moc nezaujme po grafické stránce, jelikož vše je zde ztvárněno poměrně jednoduše a nezáživně. Nenadchne ale ani samotná hratelnost, která není ani vyloženě akční, ale ani nijak takticky náročná. Procházíte s Vincentem různé lokace a svou trojhlavňovou bouchačkou boucháte všechny nepřátele, na které narazíte. V základním režimu je hra nahlížena pohledem třetí osoby, ovšem pokud střílíte, tak se ze hry stává v podstatě FPS podobná ponejvíce stylu Resident Evil 4, kdy rovněž na scénu nahlížíte přes hrdinovo rameno. Samozřejmě vás ve hře časem potkají nejrůznější vylepšení a rozšíření, která hratelnost oživí, nicméně jádro zůstává stále stejné, což je samozřejmě škoda. Jistě, neměli jsme možnost hrát tuto hru v rámci E3 dema kdoví jak dlouho, takže nemůžeme a ani nechceme vynášet kdovíjak definitivní soudy,ale to nic nemění na tom, že předvedený kousek nás zkrátka dost zklamal. Zdaleka ne ideální je i práce kamery, díky níž vcelku snadno ztratíte orientaci v dané lokaci, což sice částečně řeší přepínání mezi oběma pohledy, ale to je poměrně otravné. No, doufejme tedy, že nás ve finální verzi Dirge of Cerberus překvapí mnohem příjemněji.
Z dalších her prezentovaných na PS2 nás zaujal samozřejmě i God of War 2, který opět představuje naprostou grafickou špičku kombinovanou s návykovou akční hratelností, která je navíc stejně jako zmíněná grafika velmi plynulá a příjemná. Při hraní této akce nás dokonce napadaly myšlenky, že God of War 2 pravděpodobně přivádí žánr akčních rubaček k maximální možné dokonalosti umožněné současnou generací konzolí. Zkrátka výživná akce, jak má být.
Velice zvědavi jsme byli i na potenciální hit od Segy jménem Yakuza. Ten nás sice nejprve lehce zklamal grafickým zpracováním, které není tak čisté, jak to vypadalo z do té doby uveřejněných obrázků, ale i tak působí zdejší město skutečně poměrně dost městsky a živě. Systém soubojů je ve skutečnosti rovněž trochu jiný než jsme čekali: obecně jsme měli za to, že se na PS2 Sega bude snažit navázat na kvalitu ze staré dobré Shenmue, ovšem autoři se vydali poněkud jinou cestou. Upřímně řečeno ale nejsou zdejší souboje nikterak triviální a chce to trochu cviku, abyste se v nich začali cítiti skutečně jako doma.
Pokud tak na vás vyrukuje banda grázlíků, můžete tak mít místy i trochu problém celý souboj rozumně ustát, i když pravdou je, že
nepřátelé v E3 hratelné ukázce zase na druhou stranu docela poslušně čekali pár kroků opodál než se vypořádáte s jejich kámošem, takže všichni najednou se na vás nevrhli. Což je ale svým způsobem zase i trochu na škodu, jelikož to hře ubírá na autenticitě. Každopádně se ale celkově zdá, že Yakuza bude velmi slušnou městskou akcí, která navíc bude oproti konkurenci posunuta lehce jiným směrem, takže se na ni těšíme stále stejně hodně jako před E3.
Mezi záplavou akčních her nás ovšem zaujalo i RPG Rogue Galaxy, které svým výtvarným zpracováním dost připomíná vynikající Dragon Quest VIII, ale svým herním pojetím na druhou stranu z akčního trendu tohoto článku zase až tak nevybočuje. Při soubojích létají po obrazovce hromy, blesky a díky rychlému spádu a velkému množství nejrůznějších grafických a světelných efektů si člověk občas připadá skutečně spíše snad jako v akční hře. Nejedná se ale samozřejmě o nějakou bezhlavou rubačku, třeba již jen proto, že zdejší souboje nejsou úplně jednoduché, a pod drnem tak místy můžete skončit, ani nebudete
vědět jak.
Pojďme ale zpět k ryzím akcím. Mezi FPS hrami na PS2 zaujal rozhodně nejvíce Urban Chaos a to ani ne tak proto, že by představoval kdoví jakou perlu hratelnosti či technického zpracování, ale prostě čistě jen proto, že se to hraje vcelku pohodově a příjemně. Nepřátelé opět připomínají týpky z Manhuntu (asi nějaká nově nastupující módní vlna), přičemž v herních lokacích se nachází vcelku slušný počet nejrůznějších objektů a hra disponuje i poměrně příjemnou mírou interakce s herním prostředím. Grafika je sice možná trošku zubatá a jednodušší, ale je laděna do jednotného stylu, díky čemuž vypadá na pohled dost příjemně.
A na závěr bonbónek v podobě Mortal Kombat Armageddon. Co se týče hratelnosti a vlastně i grafiky, jedná se sice v podstatě opět o lehce modifikované předchozí dva řadové díly, ovšem přítomnost všech postav, které kdy v sérii objevily, dodávají této hře skutečný punc výjimečnosti. Z nových prvků samotné hratelnosti si člověk nejprve všimne vylepšených možností
boje ve vzduchu a hned následně nového systému fatalit. K těm stačí namačkat jen pár tlačítek (tuším, že základní fatality začínají
na třech), ovšem pokud chcete po zápase předvést něco šťavnatějšího, je samozřejmě potřeba namáhat se více. Akce je stále stejně frenetická jako dřív, takže fanoušci MK budou opět v sedmém nebi a pro mnohé ostatní bude motivací ke koupi zejména přítomnost všech postav z celé série. Osobně mě nový MK Armageddon zaujal navíc i tím, že jsem zcela náhodně měl možnost zahrát si jej proti jeho tvůrci Edu Boonovi, což bylo převelice příjemné. Má následná drtivá porážka byla příjemná sice již nepoměrně méně, ale zcela objektivně je potřeba jedním dechem dodat, že Ed má nesrovnatelně lepší tréninkové podmínky :-).
