Veletrh probíhá ve dvou rozlehlých halách, které spojují vnitřní i venkovní koridory. A na některých z nich je možné objevit stánky s občerstvením, které však často nepůsobí příliš lákavě.
Přesto se na jídlo čeká. Her k vyzkoušení či zhlédnutí je totiž příliš a času málo. Mnohdy tak nezbývá než sáhnout po průměrném rychlém občerstvení, které vyjde zhruba na dvě až tři sta korun.
Velikost výstavních prostor je přijatelná a celý veletrh lze projít zhruba za dvacet minut. Areál je tedy menší než v případě německého veletrhu Gamescom. V obou případech však čas zabere především čekání ve frontách, které jsou u očekávaných titulů mnohdy početné.
Organizace E3 je nicméně dobře odvedenou prací. Využít lze řadu infostánků, dohledávat informace na dotykových obrazovkách či jednoduše směřovat dotazy na věčně usměvavé vystavující.
Ať už stánek nabízí hry očekávané, či takřka neznámé, téměř vždy je o vystavované tituly zájem.
Na akci je navíc znát, že je to veletrh s téměř dvacetiletou tradicí. Jednotlivé stánky i celé prostory jsou výtečně nasvětlené i ozvučené. Tak aby novinářům poskytly ideální prostředí pro zachycení působivých snímků i videí (fotografická reportáž z místa).
Pro vyzkoušení některých her stačí zaujmout pozici ve frontě. V případě jiných titulů je však třeba předem sjednat schůzku. Vybrané servery a magazíny každopádně disponují protekčními výsadami, a usměvaví pořadatelé je tak obvykle provedou na začátek fronty. Je to tedy jako v Orwellově knize Farma zvířat. Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Ke zhlédnutí je řada her, a větší servery tak vysílají celé skupiny redaktorů. Jeden člověk totiž celý veletrh může pokrýt jen těžko.
E3 je nicméně povedená akce. Je to taková Mekka herní novinařiny. Zároveň pro nás každoročně představuje několik nejnáročnějších dní v roce, kdy takřka toneme v informacích a den s dvaceti čtyřmi hodinami je až příliš krátký.
Jinak tomu ostatně není ani letos. Jsou to dny plné stresu, bídného spánku i čirého nadšení z nových titulů.
