Tato hra zcela jasně dokazuje, že ani na nových platformách se nebude zapomínat na pohádkově laděné hry. Bývalý černý kůň Nintenda, firma Rare, pro nový Xbox tvoří velmi pěkně vypadající akční hru, která nejenže vypadá poměrně roztomile, ale navíc se může pochlubit i značnou technickou kvalitou, která při oné „dětské“ grafice není sice viditelná úplně na první pohled, ale chce to trochu zkoumání. Objevit tak lze velmi slušně vypadající vyšší trávu, která se vyznačuje jednotlivými stébly či velmi dobrou animaci pohybu hlavní hrdinky. Ta je sice v intencích ladění hry animována samozřejmě stále takříkajíc komixově, ale na každém jednotlivém pohybu je vidět maximální míra plynulosti díky mnohem jemnějšímu rozfázování, které si tvůrci díky výkonnějšímu hardwaru mohou dovolit.
Dovolit si mohou i počítání s velkým množstvím nepřátelských jednotek, které byly na obrazovce k vidění, až hra místy docela silně připomínala rubačku Dynasty Warriors, která se bojem proti mnoha protivníkům vyznačuje i dnes. Kameo zkrátka naznačuje, že i „dětsky“ vypadající hry vítají příchod nové generace konzolí s otevřenou náručí.
Full Auto
Nijak nadšeně nový hardware ovšem evidentně nevítají u Segy, respektive v týmu, který má na starosti vývoj této hry. Ano, je na ní vidět, že běží na novém „železe“, ale zase ne tolik, aby vás to nějak extrémně zaujalo. Pokud bychom na Xboxu 360 viděli pouze tuto hru, asi bychom tuto konzoli docela šmahem zavrhli. Jedná se totiž jednoznačně o to nejhorší, co pro tuto platformu bylo k vidění, a to jak po stránce grafické, tak i co se týče konceptu.
Jedná se totiž o poměrně klasickou automobilovou záležitost v ulicích, přičemž k dispozici máte i nejrůznější zbraně, kterými můžete likvidovat nepřátelská vozidla, což samo o sobě nezní nijak inovativně a v souvislosti s poněkud fádní grafikou to navíc působí i docela nezáživně. Asi největší vychytávkou totiž je možnost se v okamžiku otočit a při následné jízdě pozpátku kropit protivníky, kteří vás obtěžovali zezadu. Vzhledem k tomu, že se jedná o vcelku zábavnou arkádičku, se to docela dobře hrálo, ale her které se hrají podobně příjemně máme docela dost již na současné generaci konzolí.
Grafika působí poněkud krabicoidně a nijak extra tomu nepomáhají ani vcelku slušné vizuální efekty, jako kupříkladu velmi povedeně zpracované výbuchy. Jinak ale na nás tato hra moc velký dojem neudělala a kupovat si nový Xbox jen kvůli ní by bylo ryzí šílenství.
Call of Duty 2
Pořídit si tuto konzoli kvůli Call of Duty 2 by naopak bylo velmi pochopitelné. Jedná se totiž na vcelku ráznou odpověď na to, co předvedlo při představení PS3 video z Killzone 2. Při bližším zkoumání grafika sice vykazuje jisté nedostatky, ovšem první pohled je bezesporu dechberoucí. Nádherně vypadající přestřelka v rozbořených ulicích města musí zákonitě zaujmout úplně každého. Některé grafické nedostatky ale poněkud zarazí. Předně se jedná o poněkud trhaný a strojový pohyb ostatních vojáků, který by jistě snesl trošku více plynulosti a přiblížení reálným pohybům člověka. V této souvislosti pak s přihlédnutím k avizovaným možnostem nové mašiny vypadá až směšně animace, kterou předvede nepřátelský voják v momentě, kdy jej zastřelíte. Než se poměrně rychle svalí k zemi, dost podivně se zacuká, což má k realitě rovněž dosti daleko. Potěší ale velmi slušně vyvedené textury, které silně napomáhají celkovému dojmu účasti v reálném boji.
Co se týče hratelnosti, jedná se samozřejmě o klasickou FPS, ale celkový dojem ze hry je díky technické pokročilosti naprosto výborný. Daří se zde totiž budovat vynikající atmosféru, která vás i během těch několika málo minut, které jsme s touto hrou strávili, dokáže maximálně vtáhnout. Bojuje se zde doslova o každý blok, o každou budovu nebo o každé nároží. Přebíháte mezi stanovišti spolubojovníků a za svištění kulek se schováváte za kdejaký pytel s pískem nebo cokoliv jiného, co vám alespoň na čas může poskytnout úkryt. Skvělý pocit dotvářejí samozřejmě i vynikající zvuky, kdy zejména štěkání rychlopalných zbraní skoro až nahání hrůzu. Z toho, co jsme zatím viděli tato hra zatím na Killzone 2 na PS3 sice asi nemá, ale faktem je, že tento úhlavní konkurent ještě nebyl představen v hratelné podobě, takže nemůžeme porovnávat.
Condemned
O této hře moc nevíme co si vlastně myslet. Jedná se o hororovou FPS, která po několika málo chvílích velmi silně asociuje Manhunt. Podobnost je dána zejména potemnělým grafickým zpracováním podobného stylu, přičemž kvalita grafiky je opět poněkud diskutabilní. Na jednu stranu jsou zde k vidění parádně detailní textury, na stranu druhou se zde ovšem setkáváme i s poněkud hranatějšími objekty (zejména předměty, které seberete a držíte v ruce by docela mohly vypadat lépe), které docela silně připomínají PCčkový styl grafiky.
Pokud budeme vycházet z definice zkratky FPS, bude zařazení Condemned do této kategorie poněkud pokulhávat, jelikož hlavní důraz zde není kladen na střílení, ale na mlácení protivníků doslova vším, co vám přijde pod ruku. Sebrat můžete cokoli, co leží poblíž, včetně nejrůznějších kusů plechu či jakéhokoliv jiného pevného materiálu. Akce ale působila poněkud rozpačitě, přičemž není jasné, zdali se jednalo pouze o nevhodně vybraný demonstrační úsek hry nebo o zatím stále pokročilou fázi nedodělanosti, ale boj proti několika protivníkům najednou s utrženými dvířky od kdoví čeho bychom si dokázali představit i o něco dynamičtější a akčnější. Pakliže se ale má jednat spíše o stealth záležitost, nebyl tento prvek prezentován dostatečně razantně a tvůrci evidentně spoléhali na to, že se novináři při prvním pohledu chytnou na next-gen grafiku.
Tato hra zcela jasně dokazuje, že ani na nových platformách se nebude zapomínat na pohádkově laděné hry. Bývalý černý kůň Nintenda, firma Rare, pro nový Xbox tvoří velmi pěkně vypadající akční hru, která nejenže vypadá poměrně roztomile, ale navíc se může pochlubit i značnou technickou kvalitou, která při oné „dětské“ grafice není sice viditelná úplně na první pohled, ale chce to trochu zkoumání. Objevit tak lze velmi slušně vypadající vyšší trávu, která se vyznačuje jednotlivými stébly či velmi dobrou animaci pohybu hlavní hrdinky. Ta je sice v intencích ladění hry animována samozřejmě stále takříkajíc komixově, ale na každém jednotlivém pohybu je vidět maximální míra plynulosti díky mnohem jemnějšímu rozfázování, které si tvůrci díky výkonnějšímu hardwaru mohou dovolit.
