Na výstavní ploše, kterou okupovalo Nintendo, bylo na letošní E3 skutečně rušno. Možná že až poněkud překvapivě pak byl největší rozruch kolem stojanů s hrami chystanými pro jejich nový handheld Nintendo DS a to i přesto, že velkou část zde prezentovaných her tvořily licencované dojné krávy typu Harry Potter (nedivili bychom se, kdyby vedle všech „žijících“ platforem vyšel snad ještě i na nějaké ty osmibity, v EA jsou skutečně neúnavní), Star Wars: Epizode 3 či třeba Shrek: Super Slam.
A když už jsme u těch dojných krav: absolutně největší zájem byl v NDS sekci o Harvest Moon DS, což je jakýsi simulátor farmáře, který si vydobyl slávu již na předchozích platformách od Nintenda. Tentokráte ovšem máme tak trochu dojem, že se jeho DS verze snaží těžit zejména z dobrého jména, jelikož herní systém zůstává v intencích kombinace GBA a GC verzí a grafika je rovněž přesně taková, jaká byla přítomna předchozím úspěšným vystoupením. Nijak extrémně zvláštního využití nenachází ani dotykový displej, který slouží víceméně jako odkladiště pro menu a prostředek pro rozhovory s ostatními
postavičkami.
Když jsme si v prvním odstavci ztropili kapánek sarkastické legrace z EA, je na místě je i pochválit. A to konkrétně za velmi slušně vypadající závody Need for Speed: Underground 2, které celkově vypadají sice o něco hůře nežli Ridge Racer DS, ale atmosféra nočního velkoměsta je vykreslena skutečně dobře, nemluvě o dobrém modelu akční jízdy, který v EA umí rovněž velmi dobře. Víc ale již neprozradíme, jelikož na recenzi této hry se již pracuje a dočkáte se jí v nejbližší době. Druhým zajímavým titulem z této stáje je Golden Eye: Rogue Agent, který vedle dema na Metroid Prime Echoes dokazuje, že FPS hry našly v NDS konečně přenosnou platformu, na níž již mohou vypadat po všech stránkách rozumně. Graficky sice Golden Eye za Metroidem znatelně pokulhává, grafika je docela hranatá a místy i zubatá, ale při hraní z ní má člověk již skutečně nefalšovaný 3D pocit, takže vnímá i hloubku obrazu a ne jen shluky pixelů snažících se znázornit průchod trojrozměrným prostředím. Navíc je potřeba mít na paměti, že zobrazit potvory z Metroida není zase až takový problém, jelikož nikdo vlastně neví, jak „v
reálu“ mají vypadat a jak se mají pohybovat, což u znázornění lidských postav v Rogue Agent samozřejmě neplatí. S trochou nadsázky se dá říci, že NDS verze této hry má šanci stát se úspěšnější nežli původní verze pro domácí konzole.
Velké těsno bylo samozřejmě i kolem Mario Kart DS. A vcelku oprávněně. Jelikož se sice jedná o další evoluci tohoto léty prověřeného konceptu, je jasné, že maximální zábava bude opět zaručena, nemluvě o masivně proklamovaném online multiplayeru. Překvapil i Splinter Cell: Chaos Theory, ale upřímně řečeno, spíše tím, že se na NDS vůbec chystá. Velmi uspokojivě ale naproti tomu vypadají Shogun Empires, podle prvních letmých indícií se tvářící jako klasická PC strategie, což jistě potěší nejen proto, že na konzolích obecně tento žánr velmi uboze živoří.
Závan nostalgie pak na nejednoho staršího hráče musel dolehnout při pohledu na Teenage Mutant Ninja Turtles 3: Mutant Nightmare. Želví ninjové zde vypadají snad úplně stejně jako „tehdy“ před léty na skvělém mincovém
kabinetu a stejně skvěle jako tehdy se i hrají. Časy SNESu docela připomíná i nová Castlevania od Konami, tentokráte s podtitulem Dawn of Sorrows a když už jsme u toho vzpomínání na zašlé časy, nesmíme zapomenout na Sonic Rush. Známý bodlináč se v této hře vrací opět tak, jak jej známe z Megadrivu, což platí jak pro barevné 2D zpracování, tak i pro nápadité levely a zejména ukrutnou rychlost, kterou se jimi tento ježura prohání a kterou v kategorii „nostalgie na DS“ jasně předbíhá i kvarteto zmutovaných želv. Naopak velice moderně vypadá Touch Golf, který již na první pohled zaujme na poměry NDS velmi propracovanou realistickou grafikou. Je sice jasné, že v golfové hře by člověk asi nehledal mnoho objektů, které je potřeba v reálném čase rozpohybovat.
