Mimozemská invaze na rodnou planetu je celkem populárním námětem počítačových her. Když před lety vyšla hra UFO: Enemy Unknown, stala se okamžitě hitem, poněvadž nabízela zajímavý poměr budování základny, výzkumu a strategických přestřelek s vesmírným šmejdem na tahy. Mnoho lidí si přálo zahrát si původní hru v novém kabátku a tak před rokem a půl vyšel český pokus UFO: Aftermath. Autoři ale nechtěli pouze zkopírovat původní koncept a tak přišli se zjednodušeným managementem základny a bojovým systémem, jenž kombinoval hru na tahy a hru v reálném čase (tj. vždy při nějaké význačné akci se hra zastavila a čekala na nové příkazy pro vojáky). Kromě průměrného grafického zpracování se hra nevyhnula několika chybám a tak spíše než ze svých kvalit těžila ze slovíčka UFO v názvu. Na druhou stranu základ hry a systém byl poměrně dobře vymyšlen, proto oznámení prvního pokračování UFO: Aftershock potěšilo nejednoho muže v černém.
Potěšitelné je, že autoři vesměs pružně zareagovali na ohlasy hráčů, kterým se prostě stýskalo po budování základny.
Potěšitelné je, že autoři vesměs pružně zareagovali na ohlasy hráčů, kterým se prostě stýskalo po budování základny a pokud původní sérii nehráli, stejně jim přišla tato část až příliš zjednodušená. Proto rádi potvrzujeme, že komplexní výstavba základny jdoucí ruku v ruce s výrobou a výzkumem přichází. Budov by mělo být opravdu velké množství, stavebního prostoru už méně, proto bude vždy nutní promyslet, co postavit a co ne. Na zabraných teritoriích se těží celkem tři suroviny, ale podle určitého klíče – vzájemného propojení, kdy se nevyplatí (a v podstatě ani nelze) všude dolovat všechno. Ony tři suroviny vychází ze stejného počtu ras – lidé (zloděj), kyborgové (válečník) a psionici (kouzelník). Povolání v závorce berte jako připodobnění.
Tím se dostáváme k příběhu, jenž samozřejmě navazuje na předchozí díl a víceméně i ledacos vysvětluje. Lidé nakonec přijali nabídku ke kapitulaci, odstěhovali se na létající ostrovy a přenechali zemi mimozemšťanům na jejich experimenty. Jenže, po padesáti letech pomalu docházejí zdroje, experimenty nevycházejí a nadchází nové střetnutí. Lidé po návratu zjišťují, že jejich nepřátelé se rozdrolili do několika znepřátelených frakcí. S tím souvisí i nové herní volby: diplomacie. Půjdou uzavírat spojenectví, taktizovat a intrikovat, nicméně konečným cílem zůstává naprosté ovládnutí planety (a to bez spojenců :).
Půjdou uzavírat spojenectví, taktizovat a intrikovat, nicméně konečným cílem zůstává naprosté ovládnutí planety.
Podívejme se ale na nové technologie a samotné novinky v boji. Předně, výzkum se nyní větví, čili pokud si zvolíme jednu větev, ubírá se daným směrem, zatímco další se znepřístupní. Podle autorů mnohým lidem chybělo více RPG prvků, s čímž souhlasíme, proto nově své svěřence vylepšujeme rozšiřujícími implantáty a i zbraně obsahují tři sloty pro vylepšení. V praxi se nové technologie projevují přítomností různých režimů pohledu na bojové mapě, jako třeba termovize. Tento prvek rozhodně prohlubuje taktický zážitek, ale usnadňuje též lokalizaci nepřátel. Zůstaňme ještě v bojové části, která konečně podporuje více úrovní pohybu a nejedná se jen a pouhou placku jako v UFO: Aftermath. Drobným zklamáním pro nás zůstává styl grafického zpracování této části, jakožto i herních tabulek – přeci jenom, svůj účel plní, ale vypadají na dnešní dobu už poněkud stroze. Pochválit ale musíme šikovné příkazové kolečko zobrazující se po nakliknutí vojáka, jež se ještě dále větví. Každopádně autory čeká pořádný kus práce, nicméně všichni fandové série i předchozího dílu by měli zbystřit, poněvadž dostanou pravděpodobně to, po čem tolik volají!
