Na letošním veletrhu ECTS se kromě konzolí a PC v nemalé míře propagovaly také tituly na hrací automaty a do velkých heren. Ačkoliv jsme v České republice v tomto ohledu mírně za světem (trefněji řečeno sto let za opicemi), nějaké ty vlaštovky se v tomto ohledu začínají objevovat i u nás. I proto jsme se rozhodli v jednom článku zmínit o novém trendu, který nás docela zaujal. Jedná se o nášlapné podložky, které se mohou stát hitem jak počítačových heren, tak i škol, v nichž se učí moderní tance.
Princip takového automatu, před nímž stojí nášlapná podložka, je velice jednoduchý - na obrazovce se objevují animovaní tanečníci a seshora nahoru plynou různou rychlostí (podle zvolené písničky a obtížnosti) a v nejrůznějším složení šipky, přičemž vaším úkolem je soustředit se na obrazovku a podle stereo-hudby linoucí se z reproduktorů tančit, tedy šlapat na příslušné šipky na podložce pod vašima nohama. Panáčci na monitoru pak na virtuálním placu předvádějí nejrůznější taneční kreace a předpokládá se, že vy děláte totéž v reálu na oné podložce - a pokud ne, můžete se podle nich učit.
Protože nás Číňané, Japonci a další šikovní asiati svým uměním docela zaujali a říkali jsme si, že podobně šlapat podle šipek přeci nemůže být nic těžkého (pochopitelně na jejich taneční prvky jsme si netroufali), dohodli jsme se spolu s šéfredaktorem Doupěte Láďou "Potvorou" Valíkem, že si spolu zapaříme. Po odeslání všech článků jsme tedy včera krátce před zavřením hlavní haly našli stánek firmy, která podobnou vymoženost vlastnila a představovala a před zraky pár lidí (v té době naštěstí už jenom pár) jsme se pokoušeli plnit to, co po nás počítač a šipky na obrazovce chtěli. Podle slov kolegy Honzy Bílka, který celou záležitost dokumentoval, jsme však vypadali spíše jako dřeváci než jako nějací tanečníci.
Upřímně řečeno, ani šlapat na šipky do rytmu a přesně podle instrukcí elektronického tanečníka nebylo nijak jednoduché. Zpočátku jsme netušili, že na šipkách je možno setrvat a vraceli jsme se vždy na neutrální střed. Po určité době jsme přišli zase na to, že čím výš je šipka při našlápnutí, tím více bodů za ni máte (na to jsme přišli tak, že když jsem já nestíhal a šlapal na šipky na poslední chvíli, získával jsem větší počet bodů a v pohodě "šlapající" Potvora znatelně ztrácela).
Protože se nám ale příliš nedařilo, nohy se nám povážlivě často zamotávaly do sebe a na obzoru se objevili dva asiatští mladíci, kteří si to spolu chtěli rozdat, stejně jako my dva, uvolnili jsme prostor a sledovali, jak se to má ve skutečnosti dělat. Nutno říct, že proti nim jsme byli totálně neschopní, neboť jejich taneční kreace se s naším potácením se nedaly ani v nejmenším srovnávat. Na druhou stranu - alespoň jsme si to s Potvorou rozdali ve férovém souboji, abychom zjistili, kdo z nás je lepší (rozhodně ne tanečník :-)). A ptáte se, jak to dopadlo? Jednou jsem vyhrál já, jednou Potvora, ale naše desetitisícové bodové zisky se s miliony, které při hře získali výše zmiňovaní asiaté, nedaly ani náhodou srovnávat.
Protože v Japonsku je již tato zábava poměrně rozšířená a tyhle hračičky se pomalu, ale jistě dostávají také do Evropy a za velkou louži, jsem osobně zvědavý, kdy se něčeho podobného dočkáme v České republice. Já osobně bych si však troufnul odhadnout, že dřív než za rok to nebude. Nechejme se překvapit.
