Do sloučení společností Vivendi a Activision v korporaci Activision Blizzard bylo Electronic Arts největším subjektem v herním světě. A jako takový dlouho dobu čelil a stále čelí kritice ze strany uvědomělejšího hráčstva.
V herním byznysu prakticky neexistuje větší symbol komerce. Je docela jedno, co EA udělá – ať už ohlásí zajímavou originální strategii Battleforge nebo se pokouší koupit Take Two, téměř všechny jeho kroky jsou vnímány negativně a podrobovány těžké kritice.
Ta už se ale vymyká z pragmatických mezí a vstupuje spíše do emocionální oblasti, kdy logo EA symbolizuje veškeré zlo, které branži sužuje. Ale je taková kritika skutečně oprávněná? Nezakládá se jen na několika nemístně zveličených krocích? Nepaušalizuje se zbytečně všechno pod hlavičkou EA do jednoho prašivého pytle? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět a vyvrátit, popřípadě potvrdit několik předsudků, jež vůči Electronic Arts panují.
Historie v kostce
Založení vůdčí herní společnosti se datuje 26 let do historie, kdy v roce 1982 Trip Hawkins poprvé přišel do kanceláře své vlastní firmy. Dříve pracoval jako ředitel marketingového oddělení u Apple a pomalu shromažďoval kapitál, aby si mohl založit herní společnost.
Receptem na úspěch byla agresivní strategie, kdy Electronic Arts obstarávalo jak vydávání, tak distribuci titulů a kontaktovala prodejce bez jakýchkoliv mezičlánků, jež pouze požíraly peníze. Již v roce 1987 došlo k vývoji prvních vlastních titulů.
V posledních deset letech zaznamenalo Electronic Arts obrovský růst a dominanci na trhu. Podařila se mu etablovat řada populárních značek a koupit spousta talentovaných vývojářských studií. Na horší časy se začaly blýskat teprve v tomto roce, kdy EA, jakoby bylo ochromeno ztrátou výsadní pozice, po dlouhé době zase jednou spadlo do ztráty. V prvním čtvrtletí tohoto roku to dělá mínus 25 milionů dolarů. Je ale pravdou, že začátek roku je pro herní trh tradičně slabé období a valná většina hitů teprve přijde.
Silnou vlnu kritiky naposledy rozpoutala například politika firmy, nevydávat žádné tituly, které by v Americe obdržely označení "M" a mohly by se tak prodávat pouze plnoletým. Pod novým šéfem Johnem Riccitiellem se od toho naštěstí upustilo – důkazem budiž chystaný krvavý horor Dead Space.
Problém byl také s vykořisťováním zaměstnanců, kteří museli (zejména při dokončování vývoje her) pracovat dlouhé přesčasy, které dostávali málo nebo vůbec zaplacené. Od této kauzy se ale pozice zaměstnanců ve firmě notně zlepšila a v největších sídlech se mohou pracanti doopravdy vyřádit, například na vlastním basketbalovém hřišti.
Předsudek první: EA přináší na trh jen bezduché produkty
Jistě, po vydání The Sims jsme se od Electronic Arts až příliš dlouho nedočkali ničeho zajímavého či nápaditého. Společnost produkovala jedno pokračování za druhým, popřípadě využívala slavné licence. Hry vycházely ve slušné kvalitě, ale takový obr, jakým už tehdy EA jednoznačně byl, měl jednoznačně na víc.
Opět musel zasáhnout až ředitel Riccitiello, který sebekriticky prohlásil: "Nudíme lidi k smrti. Naše letošní hry vypadají jako loňské a ty vypadaly jako předloňské," vystihl přesně výtky náročnějších hráčů.
Ještě v minulém roce byl dopad strategie nastavované kaše jasně patrný. S výjimkou střílečky Crysis nedokázal žádný titul od EA získat v průměru více jak 90% hodnocení (podle serveru průměrujícího skóre nejznámějších magazínů).
Ale už letos se začíná blýskat na lepší časy a v portfoliu EA se skví potenciální hity s relativně neznámými jmény. Jedná se především o Spore, Battleforge, Mirrors Edge, Dead Space a konečně ani letošní Need for Speed s podtitulem Undercover by neměla být třináctou variací na stále stejné závodění.
Naproti tomu stále stojí zlatonosné série, které tvoří osu společnosti a jichž se těžko nějaký šéf bude chtít dobrovolně zbavit. Mluvíme tu o evergreenech, jako je FIFA, Madden NFL, Harry Potter nebo Command and Conquer. Tyhle hry prostě budou stejné nebo podobné, protože vydělávají peníze. Po
kud za tyto prostředky budou vznikat i tituly alternativnějšího rázu, těžko EA něco vytýkat.
Předsudek druhý: Electronic Arts kupuje a ničí studia
Také v tomto případě si nasypal nový ředitel sám sobě popel na hlavu: "Velkou měrou jsme se podíleli na krachu převzetí řady studií. Westwood, Origin, Bulfrog…Žádné z těchto míst už neexistuje a nepřestavuje kreativní sílu," prohlásil zhruba v rok starém rozhovoru. A je to pravda, zmíněná studia dříve produkovala zajímavé hry, ale struktury, byť přejmenované, si zčásti udržel pouze Westwood (nyní EA LA). Série Dungeon Keeper, Ultima či Wing Commander jsou navěky pohřbené. Proto EA získala renomé zlého vydavatele, který herní branži ničí.
Problém byl zejména v chybějící strategii začleňování koupených studií do již fungujícího celku. Často docházelo ke střetu vývojářských géniů typu Richard Garriot, Peter Molyneaux, Chris Roberts či Warren
Spector s manažerem v kalkulačkou v ruce, který hrám nerozuměl a řídil se jen pochybnými trendy.
Ale i tady se Electronic Arts dokázalo poučit. A tak si v praxi málokdo všimnul, že tomuto molochu patří už i oblíbená studia BioWare (Mass Effect) či Pandemic (Mercenaries, Lord of the Rings: Conquest). Stejně tak klaplo převzetí německých vývojářů z Phenomicu, kteří nyní pracují na ambiciózní Battleforge a básní o tvůrčí svobodě. Ideálním příkladem je pak sám velký Will Wright, který má absolutně volnou ruku.
Předsudek třetí: Electronic Arts kašle na podporu svých her
Něco pravdy na tom skutečně je. Přestože se hry od EA obvykle velmi dobře prodávají, jejich oficiální podpora (rozuměj vydávání patchů či bezplatných přídavků) končí příliš rychle. Je to například případ Command and Conquer: Generals, Need for Speed: Most Wanted či Battlefield 2. 
Několik patchů skutečně vyšlo, ovšem všechny chyby rozhodně nevychytaly, přesto už se další neobjevily. To je velký rozdíl třeba oproti Blizzardu, který neváhá poskytovat podporu deset let starým hrám.
Na druhou stranu, třeba u oblíbeného Command and Conquer 3: Tiberium Wars funguje oficiální podpora stále, i když se patche oproti slibům často zdržují. Jenže zlepšení rozhodně není jednoznačné, jelikož například u Crysis podpora docela vázne a vůči zákazníkům jistě nebylo vstřícné nacpat tvrdou protipirátskou ochranu do Mass Effect, jenž tak vyžaduje internetové připojení.
Předsudek čtvrtý: Electronic Arts vykořisťuje hráče
Už v devadesátých letech, kdy se u nás ceny her blížily dvěma tisícům, patřily tituly od Electronic Arts k těm nejdražším. Tato situace přetrvala a lokální EA Czech nabízí ze všech místních distributorů suverénně nejdražší hry. Ale v tom už dávno není ten největší problém. Hráče mnohem spíše začala štvát snaha vydělat za každou cenu, s produkty s podivnou přidanou hodnotou.
Není třeba dlouho přemýšlet a určitě vás napadnou například booster packy pro Battlefield, desítky přídavků pro The Sims, které přinášejí vlastně jen nové předměty, popřípadě každoroční sportovní updaty za plnou cenovou pálku. Věru, to se líbí málokomu.
Jenže Electronic Arts patří k subjektům, jejichž akcie jsou obchodované na burze a tlak na dobré finanční výsledky je zkrátka neúprosný. Nakonec nikdo hráče nenutí, aby si k The Sims 2 nakoupili povětšinou zbytečné add-ony, hra je zábavná i sama o sobě a nedá se říci, že by člověka o něco plánovitě ochuzovala.
Dá se říci, že Electronic Arts u svých titulů nešidí. Command and Conquer 3: Tiberium Wars není krátkou hrou, rozhodně ne kratší než třeba Universe at War. A co třeba Crysis? Na akci slušná singleplayerová herní doba, návdavkem pak kvalitní multiplayer a ještě luxusní technologie. Na druhou stranu je pravdou, že budgetové edice v případě EA přicházejí nejpozději ze všech a navíc takřka nikdy nejdou na úplné cenové minimum. A třeba The Sims 2 se stále prodávají za zaváděcí, tedy nesníženou cenu.
Předsudek pátý: Electronic Arts zaspalo důležité trendy
Ano, to je pravda. Momentálně společnost docela strádá tím, že svého času nehledala inovativní postupy, zajímavé myšlenky a originální koncepty a jen kula v té době žhavé železo. Tím se výrazně ochudila o příjmy z koláče jménem masivně multiplayerové hraní.
Pokusů ze strany EA byla v tomto žánru celá řada, jmenujme například The Sims Online či Earth and Beyond. Žádný se ale pořádně neprosadil, a tak manažerům nezbývá než doufat, že se chytí aspoň chystaný Warhammer Online.
Electronic Arts ale musí dohánět i v ostatních oblastech. Příliš se mu nepodařil vstup do vod casual, tedy příležitostného hraní. Někdo zřejmě nevěřil, že malé a levné hříčky mají takový potenciál, jenže jak se ukazuje, právě takové tituly budou tvořit výraznou část budoucnosti (přinejmenším) PC hraní.
Předsudek šestý: Electronic Arts využívá monopolního postavení
Zejména ve sportovním žánru zvyšuje vlastnictví licence diametrálně žádostivost hráčů. Každý chce mít zkrátka reálné soupisky, a pokud v nějakém sportu nejsou, prostě ztrácí na atraktivitě. EA to ví a když se naskytne šance takovou licenci koupit, obvykle přeplatí všechny ostatní a zajistí si exkluzivitu.
Analogický postup využívá ve chvíli, kdy je příležitost koupit talentované vývojářské studio. Prostě z kapsy vytáhne největší balík peněz, nad kterým se dosavadnímu vlastníkovi protočí panenky a prodává. To sice EA vyčítat můžeme, ale uvědomme si, že se jedná o ekonomický subjekt, který se do jisté míry musí chovat sobecky, aby přežil.
Cílem tohoto článku rozhodně nebylo zastávat se Electronic Arts. Stále to je mocná korporace, která bude využívat nabízených výhod ve svůj prospěch a skutečný zájem hráčů bude mít přinejlepším až na druhém místě. Ovšem v poslední době bylo toho démonizování přeci jen až příliš. Jistě tak neuškodilo si kritizované body postupně projít a zjistit, že situace není tak strašlivá, jak se může zdát. Nehledě na to, že pod novým ředitelem zřejmě přijde další zlepšení.
