Asi každý zná situaci, kdy musel opravit svůj původně ne zcela přívětivý názor. Pokud je potřeba mínění opravit k lepšímu, je to samozřejmě vždy velmi příjemné, ale člověk má i tak tak nějak pocit, že je za blbce. Nezbývá tedy než přiznat, že v případě Elite Beat Agents jsme za blbce my, protože nám tato hra nějaký ten týden ležela na stole a stala se i díky svému názvu i obalu vcelku vděčným terčem nejrůznějších vtípků. No jo no, „trošku“ jsme se sekli.
Jedná se o rytmickou akci, což samo o sobě nezní většině lidí příliš vábně a kombinace s Nintendem DS tento dojem v teoretické rovině asi příliš nevylepšuje. Jak ale s oblibou říká Míra Bosák, šedivá je teorie, zelený strom života, a tak vyšlo během několika málo prvních minut hraní najevo, že Elite Beat Agents jsou nečekaně zábavnou peckou, která je nejen osvěžujícím zpestřením, ale i pořádnou
výzvou.
Velmi slušné je i zpracování, které je jednoduché, ale maximálně účinné.
V hlavní roli zde vystupují tři agenti v oblecích, kteří místo pistolí třímají mikrofony a místo odhalování konspirativních teorií a nahánění nejtěžších zločinců pomáhají běžným lidem ze svízelných situací. A nejen jim, protože jedním z úkolů je i pomoci psovi najít, respektive absolvovat 400 mil dlouhou cestu domů. Dále tu pak máme například sestřičku, která musí do rána zvládnout vyléčit atleta sprintera, dvě fifleny, které ztroskotají na opuštěném ostrově, režiséra, jemuž hrozí vyhazov, pokud nenatočí opravdový trhák a nebo třeba maminku, která svému synovi slíbila víkendový piknik, ale ve večerním vysílání je nucena divákům v předpovědi počasí oznámit, že bude pršet. Díky zásahy našich rytmických agentů se v posledně jmenovaném případě podaří slunečné počasí zajistit foukáním všech
přítomných lidí i zvířat do mraků a na pomoc přiletí i vojenské stíhačky, které masivní oblačnost roztrhají. Je tedy asi zřejmé, že všechny zdejší peripetie, které musí agenti vyřešit jsou nejen ztvárněny, ale v první řadě navrženy a vymyšleny s velkým nadhledem, což celé věci pochopitelně jen a jen prospívá. A nakonec přiletí mimozemšťani a zakážou všechnu hudbu. Samozřejmě ale pouze pokud jim nedáte na frak.
Velmi slušné je i zpracování, které je jednoduché, ale maximálně účinné. Přiběhy jsou nastíněny a v průběhu hraní se odvíjejí prostřednictvím komixových okének, přičemž se dá říci, že jsou tyto „animace“ provedeny velmi dobře, jelikož zejména v „odpočinkových pasážích“ stačí mnohdy jen velmi rychlé probliknutí, aby bylo velmi dobře vyjádřeno, co se děje. Přestože je celé ztvárnění kompletně „kreslené“ nedá se ale rozhodně označit za dětinské. Má svůj unikátní styl a určitě dokáže zaujmout. Poměrně jednoduché
zvuky jsou pak doplněny řadou světoznámých hitovek, které sice neznějí v podání původních interpretů, ale ve výsledku si to uvědomíte snad jen v prvních chvílích hraní. Pak vám ale bude vzhledem k vcelku solidnímu provedení zdejších cover verzí úplně jedno, že Sk8ter Boi tady neskřehotá Avril Lavigne, Let's Dance nezní z úst Davida Bowieho nebo že „mimo záběr kamer“ u Material Girl neexhibuje Madonna.
Těžko říci, čím to je, ale hra umí motivovat natolik dobře.
Pozadu samozřejmě nezůstává ani hratelnost, která, jak už to tak u mnoha vynikajícíh her bývá, stojí na naprosto jednoduchých základech. Úvodní tutoriál je tak až překvapivě krátký a seznámí vás pouze se čtyřmi herními prvky, z čehož jeden je ukazatel, a tedy pouze tři se pouzžívají pro samotné ovládání, které je přirozeně řešeno výhradně prostřednictvím dotykového displeje, a tak není potřeba mít strach, že byste si zlámali ruce zběsilým mačkáním ještě zběsilejších
tlačítkových kombinací. Ostatně, ne nadarmo je hra součástí nintenďácké řady Touch Generations.
Na dotykovém displeji se objevují očíslovaná kolečka, na která je potřeba ťukat stylusem v požadovaném pořadí. Jelikož je to ovšem akce rytmická, tak je potřeba, aby se to dělo ve správný okamžik, jenž je naznačován kružnicemi se středy shodnými s se středy příslušných koleček, které se kolem očíslovaných bodů postupně zmenšují a v okamžiku, kdy jsou jejich poloměry shodné, je ten nejlepší čas provést úder stylusem. Obtížnější varianta, naznačená různě tvarovanými barevnými pásy, pak spočívá v tom, že po úderu na příslušný bod se z něj vykutálí barevná kulička, která se vydá právě po zmíněném pásu a vaším úkolem je po celou jeho dobu, na míčku držet stylus. Tato varianta je občas ještě ztížena tím, že na konci pásu je bod, který kuličku odrazí zase zpátky. A nakonec zde máme jakési duhové kolo, které se objevuje většinou jen na konci levelu a které je potřeba stylusem co nejrychleji roztočit. A to je vše.
Na horní straně displeje pak ještě je umístěn ukazatel, který vyjadřuje míru vaši úspěšnosti. Pokud se netrefujete správně, tak se jeho hodnota snižuje a když dosáhne nuly, tak se vám misi splnit nepodařilo. Pokud se vám ale dří, tak se opět naplňuje. Navíc je ještě rozdělen na dvě poloviny, které určují úspěšnost. Pokud se držite stále v té pravé označované jako „Yes“, pak je všechno v nejlepším pořádku, pokud ale spadnete do levé poloviny, označené „překvapivě“ jako „No“, pak sice misi ještě splníte, ale daný nebožák, kterému pomáháte se vyloženého happyendu nedočká. Těžko říci, čím to je, ale hra umí motivovat natolik dobře, že když se vám něktrá z misí až tak moc dobře nezvládnete, automaticky ji budete hrát znova, abyste se dočkali toho správného konce.
|
Motivace ale slušně pracuje i z hlediska opakovaného hraní. Napoprvé se vám totiž spíše jen náhodou podaří, abyste i za slušně zvádnutou misi získali hodnocení vyšší než D. Abyste ale dosáhli nějakého lepšího výsledku, bude to chtít již slušnou dávku zkušeností, abyste sázeli jedno kombo za druhým. Nic ale není nemožné a s trochou snahy jistě dosáhnete lepších skóre. V tomto kontextu pak nesmíme zapomenout pochválit ani křivku obtížnosti, která se nám zdála mít velmi rozumný, přestože ne vyloženě pozvolný průběh.
Asi by se slušelo zmínit i nějaké ty zápory, tak zkusme nějaké najít. Originální verze písní by jistě byly lepší, ale jak již bylo zmíněno, v podstatě vůbec to nevadí. Vážnějším nedostatkem by mohla být jistá nepřehlednost, kdy zejména v pokročilejších fázích hry pro nepřehlednou změť kružnic, pásů a čísel často sami netušíte, který bod je zrovna na řadě, přičemž máme empiricky vyzkoušeno, že pokud to v takové situaci
|
Stylové zpracování
Pouze cover verzeCelkově nás tak Elite Beat Agents doslova nadchli. Možná to není úplně devadesátková hra, ale netradiční žánr v netradičním prostředí NDS, velmi stylové zpracování a skvěle odvázané celkové pojetí doplněné promyšlenou a fungující hratelností nás nenásilnou cestou přesvědčilo o tom, že tato hra zkrátka umí. V našem redakčním žebříčku se Elite Beat Agents řadí mezi ta největší příjemná překvapení tohoto roku.
| Elite Beat Agents | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
