Bylo nebylo...
Emperor: Battle for Dune jsme všichni očekávali se zatajeným dechem, každý nový obrázek okouzlil svoji téměř dokonalou propracovaností. Ale ještě jeden fakt činil ze hry, daleko dříve, než opustila dílny Westwoodu, velmi přitažlivé dílko. Emperor se navrací k samotným kořenům realtimových strategií, neboť to byl právě Westwood, který položil stavební kameny tomuto žánru. A komu dnes neříká Dune 2 vůbec nic, měl by si honem rychle doplnit mezery ve vzdělaní. Pro dnešek vás ušetřím přednášky o vývoji her v reálném čase, zmínil bych snad akorát Dune 2000 - jednu z mála skvrnek na jinak skoro čistém kabátci. Nemůžu říci, že Duna 2000 byla vyloženě propadák. Bohužel však autoři vytvořili něco až příliš uspěchaného... Zkrátka, nechali se protentokrát pořádně strhnout do víru komerce. Nejhůře dopadla počítačová AI, jež absolutně nedokázala koordinovat své útoky, což znamená, že došlo k roztříštění sil. Nejrychlejší jednotky zničily věže, zatímco ty pomalé teprve vyjížděly z nepřátelské základny. Během toho času firma chrlila své Command & Conquer, zlom přišel až ve chvíli ohlášení Emperora. Proč? Westwood se konečně zřekl svého 2D a pseudo 3D zpracování a začal pracovat na kompletně novém, plně 3D enginu. Stejně jako s Dunou 2, i s Emperorem přichází, možná ne náhodou, zvrat - alespoň na poli grafického zpracování.
Grafické uspokojení ve 3D
Strategie od Westwoodu můžete milovat, či nenávidět - a je mi jasné, že Emperor rozdělí hráčskou obec víc než jakákoli C&C předtím. Přesto, na novém grafickém
kabátku byste těžko hledali chybičku. Modely, ať už budov či strojů, vypadají náramně, o čemž se můžete sami přesvědčit pohledem na okolní obrázky. Zvlášť vychytaným a věrohodným dojmem působí pohyb mechanických bojových mašin, které, kdyby existovaly, budou určitě chodit a bojovat přesně tak, jak nám tvůrci ukazují. Přesto si mě nejvíce získal zoom na scénu, jelikož uspokojí jak příznivce staré dobré ptačí perspektivy, tak nadšence do nových 3D zobrazení. Vysvětlení je jednoduché, při přiblížení se (do svého maxima) se kamera lehce nakloní, zhruba na 45°. Začnete-li oddalovat, úhel pomalu roste a při svém maximu připomíná ptačí perspektivu známou z klasických 2D strategií. Rotování do stran pokládám za samozřejmost. Další aspekt, který rád vychválím, jsou různé grafické efekty. Vezměme si takovou kulometnou věž za Atreidy. Když si ji přiblížíme, uvidíme barikádovanou věžičkou s človíčkem nahoře, jenž sedí na točně s rotačním kulometem. Přijede-li nepřítel, vojáček se nejprve natočí a začne pumpovat dávku do nepřítele, přičemž z kulometu šlehají plameny reprezentující střelbu. Co dále. Při střelbě z tanků, mechů, letadel apod. za sebou nechávají vystřelené projektily kouřové stopy. Nemusím asi dvakrát říkat, že sledovat takovouhle bitvu při přiblížení vypadá hodně efektně a člověk se tak nějak cítí fajn. Do vší té mely se občas vytvoří větrný vír, jenž čas od času zavítá i do vaší základny. Dostalo mě, když přejel přes skupinu vojáčků a vcucnul je, načež se stali, spolu s dalším haraburdím, součástí víru. A co teprve červ, ten když otevře svoji ohromnou tlamu, to budete teprve na větvi. Nebo efekt super zbraní...
Engine na zkušenou
Ke všemu vám vystačí obyčejná myška s kolečkem za pár šupů, o klávesnici, co se týče natáčení scény, posouvání a zoomovaní, nemusíte ani prstem zavadit. Zklamání zaznamenají asi ti, kteří očekávali ohromné terénní nerovnosti, kterých by se dalo využívat ve smyslu taktiky. Nic jako vysoký kopec zde neexistuje, jednotky dostřelují stéle stejně. Občas nastane situace, kdy máte základnu postavenou na vyvýšených plošinách určených ke stavění. Problém nastane v okamžiku, kdy nepřátelská jednotka přijede "pod kopec" a začne na vás střílet. Její projektily obloučkem proletí až k cíli, zatímco ty vaše narážejí do skály, poněvadž výška obloučku skálu nepřekoná. Logické, avšak absurdní.
Doprovodné animace a ozvučení
Těšíte se na spousty bojových animací doprovázející vyhranou misi po vzoru prvního Command & Conquer? Tak to vás zklamu. Ve většině z nich se totiž pouze mluví a rozkresluje příběh, na nějaké pořádné akce si nechejte zajít chuť. Vezměme si intro. Pokud se vám poštěstilo shlédnout úvodní animaci u Duny 2000, asi vás napadne přílišná podobnost. Nechci nikomu křivdit, ale mám takový dojem, že objekty a části scén jsou použity z předchůdce. Odpovídá tomu i nízká kvalita a rozmazanost některých střihů. Námětově je nepochybná i inspirace ve Star Wars. K hereckým výkonům žádné připomínky nemám, občas sice trochu přehrávají, ale líbí se mi a celkem se sem hodí. S ozvučením se laťka znovu posouvá do nadprůměrných výšin, jednotky pronášejí bezva hlášky ("Devastator
time!"), útok letky brzy rozpoznáte, pochopitelně i následky :-). Doprovodný soundtrack vřele doporučuji, dynamické melodie střídají poklidné "zvuky planety" a v klidu se dá poslouchat samostatně - což stojí za to.
Atreides
Tento hrdý rod reprezentuje "tu správnou" stranu a má první volba padle právě na ně. Pravdou je, že vedle Harkonnenů se jedná o nejsilnější stranu v Emperoru (k vyváženosti později). Z pěchoty bych vypíchnul jednotku Sniper, jejíž přezdívka by mohla znít "likvidátor pěchoty". Živá bytost zaměřená červený laserem snipera (skvělý efekt) umírá po stisku spouště okamžitě. Proti obrněncům s ním neuspějete. Rychlé buginy Sandbike brzy vystřídá lehce obrněný mech Mongoose se slušným dostřelem a raketami po boku. Ten pravý bijec ovšem přichází až o něco později, jmenuje se Minotaurus, disponuje solidním dostřelem a drsnou palebnou silou (všimli jste si perfektně zvládnutých názvů jednotek?). Hodí se jak do obrany, tak do útoku, avšak na pěchotu by si měl dávat pozor jako myš na kočku. Zajímavé je, že až na chemickou obrannou věž za Ordose střílí dále než všechny věže ve hře. A navíc, chemická věž mu téměř neubližuje, ta totiž primárně hubí pěchotu. Specialita - Sonický tank - opět nezklame. Mnoho nevydrží, ale proti mechanickým jednotkám a budovám nemá konkurenci. Trochu mě zarazilo, že vozový park Atreidů jako jediný (!) obsahuje opravárenské vozítko, které se ve svém dosahu automaticky stará o poškozené jednotky. Pro hru více hráčů se dostávají ostatní rody do silné nevýhody, nicméně fakt, že 3x povýšená jednotka (maximum) se sama poměrně rychle opravuje, tuto skutečnost
částečně kompenzuje. Letectvo zastává rychlý Carryal starající se o vozítko těžící koření (zdroj příjmů), vylepšený Carryal již ovládáte a slouží k rychlému přesunu jedné bojové jednotky. Nejvíce jsem si ale stejně oblíbil staré známé Ornithoptery. Stačí si jich postavit 16 a máte vítězství v rukávu... bohužel. Z obranných věží vyšel rod Atreidů opět nejlépe, kdo vzpomene na Dunu 2, asi tuší. Jedna proti pěchotě, druhá, raketová, proti všemu ostatnímu. Zmenšil se akorát dostřel, což je fenomén, který provází Emperora u všech rodů. Spousta jednotek totiž dostřelí mnohem dále, čili tolik nepočítejte s tím, že si na frekventované místo "naflákáte" spoustu věží.
Harkonnen
Rod reprezentující zlo a tyranii, co dodat. První vozítko s ohromným ozubeným kolem vypadá hrozně sexy, přesto plní klasickou funkci rychlé / slabé úderné jednotky. Ty další, jako třeba Katapult s vysokým dostřelem či raketový tank, plní svoji funkci, nicméně s Minotaurem za Atreidy by se utkávaly jen velmi těžko. Zvrat přijde v okamžiku, kdy z těžké továrny vykráčí mech Devastator. Nepřekvapí dostřelem, jenže je-li 3x povýšený, na jediný výstřel si poradí s Minotaurem. K tomu všemu se rychle opravuje, střílí do vzduchu, pouze větší houf pěchoty s dalšími vozy mu činí potíže. Pohybuje se pomalu, ALE v kombinaci s rychlým Carryalem (letec, převáží jednotky) to JE smrtelné kombo. V sekundárním sebedestrukčním módu způsobuje ohromný výbuch. Obranné věže ujdou. Plamenometná drtí pěchotu, kulometná všechno a navíc střílí do vzduchu. Dostřel neoslní, proto je potřeba
sestavit obrannou linii z více jednotek a předsunout Devastátora. Letectvo doplňuje alternativní stíhačka k Ornithopteře.
Ordos
Prohnaní obchodníci na vysoké technologické úrovni - zní to dobře, ale máme tu jeden problém. Jejich zbraně a obranné věže vůbec nedokáží sekundovat zbývajícím dvěma rodům. Nejsilnější jednotka podobná Minotaurovi se rozkládá, jenže i tak disponuje nižším dostřelem, což je přinejmenším nelogické. Ani specialita nevytrhne - Deviator "přebarvující" nepřátelské jednotky na vaší stranu střílí až příliš pomalu a v praxi stěží najde využití. Nic nezachrání ani letectvo, poněvadž stíhačku nahradil bombardér a ten zkrátka rychlou akci neprovede. Korunku tomu nasazují obranné věže, kdy ani jedna nestřílí do vzduchu! Tím se dostávám k vyváženosti stran, na které Westwood "ulítl" víc než kdykoli předtím. Ordos nemají nic. A to i přes přinejmenším hodně zajímavou super zbraň. S nadsázkou tvůrcům směřuji jednu radu - zkuste si svůj produkt nejdříve zahrát, než ho vypustíte do světa.
Super zbraně
Super zbraň Atreidů představuje střela Hawk Strike, která v určitém dosahu demoralizuje nepřátelské jednotky. Ty se rozutečou do všech stran a poštěstí-li se, nenávratně vyběhnou z mapy. Téhle zbraně dost drsně využíval počítač, který Hawk Strike použil na moji letku, která prostě odlétla pryč z mapy. Nenávratně. Nabíjí se docela rychle, což z ní, (nejen) dle mého názoru, učinilo asi nejlepší super zbraň. Harkonneni si libují ve své "Ruce smrti" -
rakety schopné zničit nějakou tu budovu a jednotky v dosahu. V místě dostřelu po ní chvíli zůstane zelený spad, který vše razantně ničí. Poslední Ordosové, ti vyšlou silný výboj, jenž způsobuje zmatek, kdy zasažené jednotky a věže do sebe začnou střílet. Možná si říkáte, že tím se vyrovnává slabší arzenál vojenských zbraní, ale opak je pravdou. Super zbraň za Ordose se nabíjí nejdéle ze všech. Zkuste si představit následující situaci. Hrajete za Atreidy proti Ordosům, postavíte si letku Ornithopter a na liště vám ukazují nabitý Hawk Strike. Hawk Strike zacílíte do základny Ordosů na místo s největším výskytem jednotek střílejících do vzduchu. Ty se dočasně rozutečou a vašim Ornithopterám nic nebrání v tom, abyste protihráči zplundrovali základnu. Vyzkoušeno.
Fakta
Známou trojici rozšiřuje pět dalších sub-rodů, za něž sice nemůžete hrát, ale Emperora podstatně oživují. Nemá smysl vyjmenovávat všechny jejich jednotky a diplomatické vztahy, to rád přenechám hernímu manuálu. Moji pozornost upoutal projekční tank, schopný promítnout jakoukoli nepřátelskou jednotku. Takto "vykouzlená" jednotka bojuje po vašem boku do okamžiku, než ji nepřítel zasáhne. Strategické využití je nasnadě. Další podstatnou změnou je posunutí žánru směrem k americkému publiku. To znamená celkové jednoduché pojetí (na formace apod. zapomeňte). Trochu asi zamrzí, že zničí-li vám Harvestera, okamžitě vám hra dodá nového. Ani o těžbu se nemusíte starat, vše nese na svých bedrech počítač. Na některých mapách dokonce ani netěžíte, peníze vám v určitých
intervalech posílají, což je, slušně řečeno, lehká degradace žánru. Nejvíc z toho získává rod Atreidů. K rafinerii stačí přihodit vozítko na opravování, čili vám obvykle nezničí ani jednoho Harvestera. Zbylé rody neopravují, proto dřív nebo později ke zničení jejich těžícího Harvestera dojde. Pointa tkví v tom, že počítač dodá vždy jen jednoho Harvestera, protože pokud nějakého ještě máte, na zničení nereaguje. Kampaň představuje pořádnou dávku misí standardního charakteru. Na mapě si opět vybíráte kam zaútočíte, zda-li se rozhodnete bránit napadené území a podobně. Nároky na HW se posunuly o něco výše - a řekněme si rovnou, takováhle bezvadná grafika to potřebuje. Minimální konfiguraci doporučenou výrobcem bych přeskočil, rozlišení na 640x480 na nejnižší detaily vřele nedoporučuji. Jako minimum pro vychutnání všech efektů si přepněte do 1024x768, procesor by měl běžet nejméně na 400 MHz a paměť si dokupte nejméně na 128 MB. Obecně platí – kdo víc má, ten víc vidí.
Počítačová AI
Zcela největší zklamání mi Emperor připravil v podobě počítačové AI, kvůli které jsem nakonec musel šetřit body. Pokud se vám totiž podaří jedinou jednotkou zničit celou základnu nepřítele, sami uznáte, že něco není v pořádku. A nemusím chodit daleko. Carryalem jsem přenesl Devastatora na "hluché" místo v základně Ordosů a postupně ji celou zničil. Jednotky opodál se nijak neobtěžovaly, a když už, tak v počtu maximálně tří, což pro takový kolos, jakým je Devastator, není vůbec žádný problém. Koordinace útoků vychází tak střídavě - občas k vám dojde skupina, ale obvykle se roztříští na několik oddílů závislých na
rychlosti. Dost hloupé je i to, že základnu musíte mít pořád na očích. Jednotky s nižším dostřelem totiž stojí na místě jako sloup solný a vůbec jim nevadí, že do nich nepřítel střílí. Takhle jsem přišel o dva Devastatory, které mi ustřílela jedna pěší jednotka s větším dostřelem. A přitom jsem v jiné situaci viděl, jak Sandbike vyjel, začal střílet do nepřítele a po jeho zničení se znovu vrátil na své stanoviště. Nechápu. Dobré mi přišlo, když jsem si shromáždil skupinu jednotek u základny počítače a zaútočil. Po zničení mé skvadry začal počítač na ono místo posílat své jednotky. ALE - když jsem si z waypointů naplánoval trasu směrem k základně počítače, počítač začal k poslednímu záchytnému bodu posílat své vojáky dříve, než já těm svým cokoli přikázal! To znamená, že počítač hodně hrubě podvádí! To samé v bleděmodrém - vidím na mapě stojící nepřátelský Carryal určený pro převoz jednotek. Zacílím na něj svoji letku a ejhle, počítač už letí zpět do své základy. Přestože podvádí, není schopný vybudovat si adekvátní obranu. Letka Ornithopter ho bez nejmenšího problému roznese v prach, stejně jako šikovně umístěný Devastator.
Závěr
Jak jsem naznačil v úvodu, Emperor rozdělí hráčskou obec na dva zcela rozdílné názorové tábory. Pravdou je, že protentokrát nahrává Westwood více těm, kteří jej nemají příliš v oblibě. Sám za sebe říkám - Emperor se mi líbí, přivřít očko můžu, zavřít oči ne. A přitom mnoho chyb může opravit patch - záleží na Westwoodu, jestli se postaví čelem k ohlasům od hráčů. Mám z toho takové smíšené pocity, každopádně na devítku to protentokrát není.
| Emperor: Battle for Dune | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
